Zdraví

Stručná historie bylinářské medicíny - Tibetská bylinářská medicína

Tibetská bylinářská medicína má svůj původ v místní lidové tradici (známé jako Bon), jejíž počátky leží ve 3. tisíciletí př.n.l. a která byla formálně zaznamenána lékařem Xiepu Chixi na dvoře tibetského krále Niechi Zanpu v roce 126 př.n.l.

Prvky tradiční čínské a indické (áyurvedské) medicíny byly doplněny až později. Áyurveda měla na tibetskou medicínu největší vliv. Indická medicína se do Tibetu dostala roku 254 návštěvou dvou indických lékařů. Během následujících století několik indických lékařů v Tibetu tyto znalosti obnovilo a rozšířilo.

Největší vliv z Indie do Tibetu pronikl v období přijetí buddhismu jako státního náboženství Tibetu. K tomu došlo během sjednocení Tibetu za vlády krále Songzana Ganbua (618 - 652). Buddhismus měl pro rozvoj indické medicíny v Tibetu velký význam. Áyurvedské principy, zejména princip tří doša (základních sil), se staly základem zkoumání a léčbu onemocnění těla. Buddhismus představoval důležitou duchovní součást léčby.

Legenda, jak se tibetská tradiční medicína dostala do Tibetu, souvisí s příběhem "Život velkého lékaře Yuthoga Yontena Gonpoa", jíž přeložil a uvedl ve své knize "Tibetská medicínaRechung Rinpoche. Podle legendy Tara (buddhistický bůh soucitu, který bývá ztotožňován s čínským bohem dobra Guan Yin) přikázal dvěma známým indickým lékařům, kteří se později stali nesmrtelnými, aby se vydali do Tibetu a učili místní lid svým dovednostem.

Stručná historie bylinářské medicíny - Kořeny áyurvedského systému lékařství

Áyurvedský systém lékařství a bylinářské medicíny v Indii má své kořeny ve 3. tisíciletí př.n.l. v himalájském pohoří. Podle legendy se v jedné himalájské jeskyni setkali nejmoudřejší muži Indie, kteří hovořili o svých léčebných uměních. Tito muži přicestovali z různých částí Indie a přinesli s sebou domorodé znalosti léčivých bylin, které se dosud předávaly ústní tradicí. Na tomto velkém setkání své znalosti spojili do společného díla, které nazvali "Áyurveda" (sanskrtské slovo "ayus" znamená "život", slovo "veda" znamená "poznání").

Áyurvedský systém poznání se předával ústní tradicí z učitelů na jejich žáky po další tisíce let. Poznání postupně rostlo, jak každý áyurvedský lékař doplňoval vlastní poznatky a zkušenosti. V 1. století našeho letopočtu áyurvédský systém zapsal lékař Charaka. V té době, stovky let před zrozením evropské medicíny, áyurvedská medicína měla specialisty v psychiatrii, pediatrii, gynekologii, v ušním, nosním a krčním lékařství, v oftalmologii (očním lékařství), v chirurgii, toxikologii a na těhotenství.

Áurvedský systém zřejmě předcházel všem ostatním lékařským tradicím, zřejmě včetně čínské medicíny. Dokonce před uvedeným legendárním setkáním se znalosti bylin a bylinářské medicíny šířily z Indie do celého světa. Semena některých rostlin z Indie byla nelezena také v hrobkách egyptských faraónů. Cestovatelé přenášeli znalosti o indických bylinách přes Tibet do Číny. Arabové obchodovali s indickými bylinami ještě před vznikem islámu. V době krále Šalamouna královny ze Sáby Izraelité nakupovali indické byliny a koření.

VITAMÍN C - Mýty vs. fakty

V súčasnosti zažíva céčko tzv. Boom. Veľa ľudí o ňom číta na rôznych fórach, diskusiách o zdraví a podobne. Nedávno sa mi dostala do rúk kniha s názvom “Vitamín C a megaskorbická liečba” (autor: Peter Tuhársky, link 1), ktorá sa tvári vedecky a poukazuje na až neuveriteľné (priam biblické) liečebné možnosti céčkom. Dá sa povedať, že obsahuje všetky existujúce (vedecky aj nevedecky podložené) indikácie jeho využitia. Prišlo mi to ako skvelý nápad napísať akúsi recenziu tejto knihy a tým zároveň potvrdiť alebo vyvrátiť niektoré bežne šírené tvrdenia.

Skôr než prejdem k samotnej knihe, rád by som sa zastavil pri všeobecných informáciách, ktoré sa bežne učí každý lekár, biológ, chemik, farmaceut, veterinár alebo iný vedec v rámci prírodovedných odborov.


Čo je to vitamín C? Kyselina askorbová (čo je chemický názov céčka) alebo tiež askorbát je vo vode rozpustný vitamín, ktorý je pre život človeka nevyhnutný. Slovo vitamín samo o sebe znamená, že si telo túto látku nevie samo vyrobiť a musí ju teda prijať v potrave. V rámci živočíšnej ríše sme smoliari, okrem nás ľudí nemajú túto schopnosť iba dva druhy tzv. vyšších primátov, niektoré vtáky a hlodavce. Ostatné živočíchy majú enzým, ktorý je schopný biosyntézy askorbátu. Prečo to tak je, je ťažko povedať. Pravdepodobne sme túto schopnosť stratili v procese evolúcie nejakou mutáciou.
Vitamín C je kofaktorom viacerých enzýmov v tele (čo znamená, že bez neho by tieto enzýmy nemohli plniť svoju funkciu) a má významný vplyv na tvorbu kolagénu. Medzi veľmi známe účinky patria antioxidačné vlastnosti – inhibuje oxidáciu iných molekúl, čo je dôležité keďže nedostatok antioxidantov (nielen céčka, ale aj vitamin E, glutatiónu, niektorých enzýmov atď.) spôsobuje oxidatívny stress, čo vedie k poškodeniu buniek.
Ak je céčka veľmi málo až žiadne (avitaminóza) vzniká ochorenie skorbut, ktoré sa prejavuje únavou, letargiou, bolesťami kĺbov, svalov, krvácaním (často z ďasien), poruchou hojenia, psychickými, neurologickými zmenami a v prípade neliečenia až smrťou. Našťastie je v súčasnosti veľmi zriedkavé. Existujú názory, že chronický nedostatok céčka je jednou z príčin aterosklerózy (link 2). Existujú štúdie, ktoré poukazujú na súvis mierne zvýšenej hladiny céčka so zníženým rizikom kardiovaskulárnych štúdií, no je potrebný ďalší výskum na jednoznačné závery (link 3). Terapeuticky sa používa iba ako prevencia skorbutu (dostatok céčka je v potrave, samozrejme, za predpokladu, že máme pestrý jedálniček), ako adjuvantná terapia sa používa pri rôznych, najmä infekčných ochoreniach, avšak sám o sebe ich nelieči!!!

Tak prejdime k veci! Celá knižka je pomerne dlhá a venuje sa rôznym témam, od histórie, medicíny, chémie až po biológiu, takže nie je v mojich silách nejako komplexne sa vyjadriť ku všetkému. Podrobnejšie rozoberiem iba medicínsku stránku. Celá kniha sa zameriava na intravenózne podanie megadávok Céčka, až okolo 30 g, a to aj pri terapii bežnej nádchy či chrípky. Len pre porovnanie, podľa WHO je odporúčaná denná dávka pre dospelého muža 90 miligramov, pre ženu 75 miligramov. Dávka sa zvyšuje v tehotenstve, niektorí odporúčajú zvýšiť dávku u fajčiarov atď. ale to stále ani zďaleka nedosahuje takéto megadávky.

Stručná historie bylinářské medicíny - Čínská bylinářská medicína

Čínská bylinářská medicína má tradici, která sahá až do 3. tisíciletí př.n.l. Objev léčivých bylin je v Číně připisován legendárnímu císaři Shen Nungovi (3000 let př.n.l.). Shen Nung je považován za otce čínského zemědělství. Podle legendy vyzkoušel na sobě stovky léčivých bylin a popsal jejich léčebné vlastnosti pomocí pojmů jako "han" (studený), "jeh" (horký), "wen" (teplý) a "liang" (chladný).

Znalosti bylinářské medicíny se ve starověké Číně původně předávaly z generace na generaci ústní tradicí. Nejstarší písemné záznamy se objevily koncem dynastie Shang (asi 1200 př.n.l.). Tyto písemné záznamy, označované jako Věštecké nápisy na kostech, byly nalezeny v posledním hlavním městě dynastie Shang, poblíž dnešního města Anyang v provincii Henan. Starověcí Číňané původně používali kosti pro různé záznamy o lovu, bitvách, počasí, slavnostních dnech a podobně. Ve Věšteckých nápisech lze nalézt také záznamy o nemocích, léčivech a léčebných metodách.

V dalším tisíciletí Číňané začali používat guinejská prasata pro testování léčebných a jedovatých vlastností různých bylin. Shromáždili tak postupně praktické znalosti odpovídající dnešním farmakologickým kategoriím, toxicitě a smrtelným dávkám různých bylin.

EU nezakazuje bylinky, ale šarlatánov

Mnohými webmi (hlavne tými zaoberajúcimi sa alternatívnou medicínou) prebehla správa o tom ako EU vraj zakazuje bylinky a prírodné liečívá a samozrejme že to všetko robí s cieľom nahnať všetkých do nemocníc. Nože na to bububu pozrime trošku kritickým okom.

 

Zhrnutie daných vyhlášok, regulujúcich predaj a balenie ako potravín, tak doplnkov výživy, ktoré sa týkajú tohoto “rozčarovania”, nájdete tu:

Informácie máme priamo z pera EU, takže si poďme teraz povedať ako sa veci skutočne majú.

Stručná historie bylinářské medicíny - Evropa

Starověcí Číňané, Indové, Egypťané, Babylóňané a původní obyvatelé Severní, Střední a Jižní Ameriky používali bylinářskou medicínu. Nejstarším známým seznamem léčivých bylin je spis "Shen Nung's Pen Ts'ao" napsaný kolem roku 3000 př.n.l. (před naším letopočtem). Nejstarší čínská bylinářská medicína byla zřejmě sbírkou znalostí z ještě starší ústní tradice.

Starověcí Řekové a Římané se také zabývali bylinářskou medicínou. Lékaři, kteří cestovali s římskými vojsky, šířili své zkušenosti a znalosti po celém římském impériu a také ve Španělsku, Německu, ve Francii a v Anglii. Řečtí lékaři v římské armádě Dioscorides (asi 40 - 90 n.l.) a Galén (131 - 200) shromáždili poznatky o mnoha léčivých bylinách, které se staly důležitou součástí lékařských knih po dalších 1500 let.

Ve středověku se římská a řecká tradice bylinářské medicíny zachovala v klášterech v Anglii a v západní a v jižní Evropě. Před vznikem středověkých univerzit v 11. a 12. století některé kláštery sloužily jako lékařské školy. Kněží přepsali a přeložili do latiny nebo národních jazyků mnoho původních Hippocratových, Dioscoridových a Galénových prací. V klášterních zahradách se pěstovala řada užitečných léčivých bylin. Znalosti o nich sloužily mnoha budoucím generacím lékařů a léčitelů.

Lieky a najčastejšie mylné predstavy o nich

Obľúbená téma snáď každej stránky o alternatívnej medicíne. Väčšinou sú samozrejme zo strany tejto komunity odmietané a niekedy sa zdá, že niektorí ľudia by radšej riskovali smrť či akékoľvek utrpenie, len aby nemuseli užiť žiaden liek. Až takto ďaleko zašla proti-lieková davová psychóza. Inde na svete ľudia plačú, pretože nemajú prístup ani k najzákladnejším liekom.

Pozrime sa spoločne na niektoré obľúbené frázy, ktoré zaznejú v skoro každej diskusii...

1) „Farmafirmy nechcú účinné lieky, oni potrebujú chorých ľudí aby zarobili.“

Myslieť si že choroby zmiznú len kvôli tomu, že sa na ne nájde účinný liek, je scestné. Dnes poznáme účinné lieky pre takmer všetky bakteriálne infekcie. Prestali tieto infekcie existovať? Nie, len sa dajú ľahšie zvládnuť. A pri stúpajúcej bakteriálnej rezistencii (čo je situácia, kedy baktérie získavajú odolnosť voči antibiotikám a antimikrobiálnym látkam) môžu vznikať nové problémy.

Choroby boli a sú, bohužial, neoddeliteľnou súčasťou života. Dokiaľ bude existovať život, dovtedy budú existovať poruchy v jeho správnom biologickom fungovaní – choroby. Ich obraz či výskyt sa bude časom meniť, možno niektoré zmiznú – ako svojho času vďaka očkovaniu variola (pravé kiahne), ale dovolím si vysloviť názor, že úplne sa ich nezbavíme nikdy.
Aj keby sme objavili 100% spoľahlivý liek napr. proti rakovine, neznamená to, že sa rakovina u ľudí prestane objavovať. Len by sme ju vedeli bez problémov zvládnuť. Takýto liek by minimálne z ekonomického hľadiska, o prestíži nehovoriac, bol snom každého farmaceutického podniku.

 

Breathariánstvo

Dámi a páni, zlatý klinec bullshitov o strave a zdraví je tu – breathariánstvo. V ľudskej reči – život bez jedla (nekonečná hladovka), alebo trošku výstižnejšie – život zo vzduchu (teda pardon, z energie – “prány”). A v rozumnej reči – čistá sprostosť.

Tento majsterstuck medzi bullshitmi nájdete často aj pod názvom Inedia.

Hlavne v poslednej dobe, kedy sa bullshity šíria internetom ako mor, nájdete o tomto “fenoméne” hrče šarlatánskych článkov a dokonca rovno aj niekoľko dokumentárnych filmov, či “prednášok”. Samozrejme sa jedná o čisté hovädiny a ak rovno nevyznievajú debilne, tak sa snažia na základe ezoterických výmyslov “dokázať”, že to je naozaj možné.

Prakticky celú dobu sa operuje len v rovine viery, ezoteriky a spiritualizmu. Podobná dlhodobá hladovka sa totiž so znalosťami o fyziologických procesoch, biológii a chémii v našom tele nedá označiť inak ako pomalou samovraždou vyhladovaním.

Aby sme si neklamali – v podstate, život bez stravy možný je. Vedci to už skúmali a vravia nám to celkom jasne – bez jedla aj pitia človek vydrží cca 10-14 dní, bez jedla (ak pije) cca 20-40 dní. Má to len jeden zádrheľ – že to končí smrťou.

No a čomuže to vlastne tí breathariáni veria? Väčšinou sú presvedčení, že človek k životu stravu nepotrebuje a jeho “energetické nároky” sa dajú uspokojiť príjimaním energie (prány) zo slnka. Inak povedané – opaľujú sa až kým neumrú hladom.

Teda pokiaľ sa nejedná rovno o podvodníkov (tým sú myslení všetci hlásatelia Breathariánstva, ktorí tvrdia že tak žijú dlhšie ako 3 mesiace – čiže neumreli ako mali :)). Tí si samozrejme doprajú všakovaké jedlá, dokonca aj tie z fastfoodov (a áno, boli pri tom načapaní). Celá ich Breathariánska show je len na oklamanie hlupákov a zarobenie na predaji kníh, usporiadávaní prednášok atď (šarlatánska klasika).

Spaľovače tukov – mýty a pravda

Spaľovače tukov (fat burners), sú jednou z najrozšírenejších skupín doplnkov výživy. Práve supplementy tohto druhu sa však okrem obľuby tešia aj množstvu bullshitov, nepravdivých reklamných ťahákov a klamstiev. Všetko s veľkou slávou, vyhajpované na maximum, aby sa predalo čo najviac (pozdravujeme Dr.Oza a jeho malinové ketóny).

vyber si tabletkuVäčšina ľudí ich pozná ako“tabletky na chudnutie”. A väčšina ľudí tak nejak vie, že tak zázračne ako ich prezentujú reklamy nefungujú. Cieľová skupina baculiek a chronických testerov rôznych diét sa však vždy nechá zlákať na šikovný marketing. V mnohých prípadoch sa jedná o klamstvá, či neoverené, alebo prekrútené fakty. Zo siahodlhého zoznamu spaľovačov tukov totiž na ľudí naozaj funguje len niekoľko.

Píšeme “na ľudí”, lebo v realite je práve tu kameň úrazu. Väčšina firiem produkujúcich supplementy sa čo najrýchlejšie chytá všetkého “nového”, v čom môže byť potenciál dobrého predaja. V tejto snahe, byť prvý kto narazí na zlatú baňu, nie je čas na čakanie. Objaví sa štúdia, ktorej záver hovorí o potenciálnom spaľovači tukov? Čo tam po tom, že to bola štúdia robená na krysách. Preventívne to hneď začneme produkovať a rozbehneme tomu marketingový hype.

Vo veľa prípadoch to, čo funguje na krysách, funguje aj na ľuďoch. No je aj mnoho takých prípadov kedy to tak nie je (napríklad leptín). To že sa však účinok niečoho zatiaľ jednoznačne nepreukázal aj na ľuďoch, neznamená, že tam nutne nie je. Rozdelíme si preto tie v poslednej dobe najznámejšie spaľovače tukov do troch kategórií – dobré, zlé a neoverené.

Bacha na volně prodejné léky!

Jde o miliardový byznys, přesto řada volně dostupných léků neplní, co slibuje. Vyplývá to z aktuální studie organizace Stiftung Warentest.

V Koreji jsou přesvědčeni, že nejlepší medicínou je čas, v Japonsku tvrdí to samé o alkoholickém nápoji saké a v Itálii zase o jitřním vzduchu anebo případně také o ranní stolici. A přesto: jakmile onemocníme, nevedou naše první kroky do přírody, na toaletu, do nejbližšího baru, ba dokonce ani k lékaři, nýbrž do lékárny. Samoléčba se ale ne vždy musí vyplatit. Volně dostupné léky jsou sice miliardovým byznysem, řada preparátů však neplní, co slibuje. Vyplývá to alespoň z aktuální studie německé testovací autority Stiftung Warentest (SW).

Státem dotovaná organizace, jež vznikla v roce 1964 na základě rozhodnutí Německého spolkového sněmu a která má za úkol provádět nezávislé srovnávací tesy, a objektivně tak podporovat spotřebitele, sestavila tým expertů, jenž v uplynulých měsících zkoumal dva tisíce léků běžně dostupných bez receptu. Výsledek? Téměř každý třetí neobstál.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK