Zajímavosti

Ve tmě se lépe přemýšlí

Vědci došli k závěru, že tlumené světlo umožňuje lidem přijímat vážná a racionální rozhodnutí

 

Kanadští vědci doporučují zhasnout světla, když potřebujete přijmout závažné rozhodnutí. Emoce, jak negativní tak i pozitivní, jsou výraznější v jasném světle. Takové silné emocionální prožívání negativně ovlivňuje účinnost a nestrannost našich rozhodnutí. Jednoduše řečeno, při slabém osvětlení nebo v úplné tmě je hlava, jak se říká, je nejjasnější a je schopna produktivněji myslet.

Překvapující souvislost mezi emocemi a osvětlením odhalila profesorka Alison Jing Xu z Univerzity v Torontu (2). Zjistila, že za slunečných dnů se nálada lidí se sklonem k depresi stává ještě více deprimující. K závěru o zesílení emocí jasným světlem Jing Xu dospěla po analýze výsledků testů, ve kterých byli dobrovolníci požádáni, aby odpověděli v různých světelných podmínkách na širokou škálu témat. Např. o tom, zda se jim líbí ta či ona osoba, nebo aby stanovili, které omáčka je chutnější.

Požíračka mrtvých, aneb Kde se vzaly čarodějnice

 

 

carof1Čarodějnice nejsou fenomén středověku či raného novověku, jak by se mohlo zdát podle existence čarodějnických procesů – byly tu už dávno před tím. Proti některým starověkým provozovatelkám tohoto řemesla  byly ty pozdější jen hodně slabý odvar, přestože většinou končily mnohem hůř. Ledacos naznačuje, že fenomén ženského čarodějnictví souvisí s vymezováním sociální úlohy žen na přelomu matriarchátu a patriarchátu – tedy téma, které zajímá i dnešní feministky.   

 

Čarodějnice znalo už starověké Řecko. Nepochybně nejslavnější je Medea, která hrála významnou roli při výpravě Argonautů za zlatým rounem. My si tu teď ale nebudeme vyprávět všeobecně známé antické báje - místo toho nabídnu raděj horor.

Mimořádnou koncentrací čarodějnic se v Řecku mohla pochlubit především Thesálie na severovýchodě země. A největší slávy mezi nimi si vydobyla Erichto; ovšem byla to sláva tak trochu nechutná.

Dva milióny let starý chlapec

 

poster

Když odhalíme, jak žily a zemřely nedávno objevené druhy předcházející člověku, zjistíme možná, jak jsme se stali lidmi.

 

 

Dva-miliony-let-stary-chlapec from Tony on Vimeo.

Noemova archa byla kulatá

Píše se o tom na hliněné tabulce, jejíž stáří je téměř 4000 roků

Profesor Irving Finkel, přední specialista Britského muzea na starověkouMezopotámii, přečetl hliněnou tabulku, starou téměř 3900 let. Tvrdí, žeNoemova archa nevypadala tak, jak se dříve myslelo, jako loď v našem obvyklém slova smyslu, ale měla kulatý tvar. Podle Finkela se historici a archeologové mýlili i v materiálu, ze kterého byla postavena.

Irving Finkel argumentuje ve své knize „The Ark Before Noah: Decoding the Story of the Flood“ („Noemova archa: Rozluštění historie Velké potopy," (1)), že to byla obrovská stodola pro hospodářská zvířata o průměru 66 metrů a že nebyla vyrobena ze dřeva, ale ze svázané cukrové třtiny. Plavidlo bylo impregnováno asfaltem, aby bylo vodotěsné.

Rentgenová Nataša

O Rusce Nataše Demkinové (1987) se v roce 2004 rozšířilo, že má schopnost vidět skrz lidské tělo, a tím určit diagnózu nemocných.

 

Drobná blondýnka, studentka, pochází z města Saransk, ležícího asi 600 kilometrů východně od Moskvy.

Za jejím neobvyklým darem přicházejí stovky lidí, aby jim poradila s tím, s čím si často nevědí rady zkušení lékaři.

Je to směšné a absurdní, tvrdí většina vědců a lékařů, jiní Natašu podezírají, že nejde o nic jiného než o nějaký trik. Nataša však prošla i náročnými testy u vyhlášené odbornice, doktorky Iriny Kachan.

Při zkoumání nakreslila kompletní žaludek jednoho z porotců a přesně označila místo, kde má žaludeční vřed. Ani to "porotu" nepřesvědčilo. Dovedli ji tedy k lůžku těžce nemocné ženy. A Nataša přesně určila všechny její neduhy. Sdělila lékařům i takové detaily, které předtím neviděli na ultrazvuku.

Elektrikáři egyptských faraonů

zaregypt1Říše starých Egypťanů dodnes udivuje monumentálními stavbami,  které dokazují mimořádnou technickou vyspělost tvůrců. Někteří autoři tvrdí, že inženýrská zdatnost faraónových poddaných se neomezila pouze na pyramidy a gigantické chrámy, ale měla i subtilnější projevy. Věří také, že tehdejší zasvěcenci tajných věd znali elektřinu a uměli jí prakticky využívat.

 

Jedním z velkých tajemství starého Egypta je osvětlení podzemních hrobek a chodeb v pyramidách. Přestože zdobení jejich stěn nádhernými obrazy a reliéfy plnými barev nepochybně nešlo provádět po tmě, nikde se nenalezly stopy po použití loučí, či jakýchkoliv jiných tehdy běžných svítidel. Na stropech nejsou známky kouře a stopy sazí neobjevily ani důkladné chemické  analýzy. Chybí také jinde běžné úchyty na stěnách, do nichž se tehdejší zdroje světla připevňovaly.

Čím si tedy dávní umělci svítili?

Následky: Když se země přestane otáčet

Země se přestala otáčet. Už se nepohybujeme rychlostí 1700 km v hodině. Polovina světa je ponořena do neustálé tmy a na druhé zase stále panuje světlo. Oceány rozdělily a zaplavily většinu našich měst, jiná postrádají vzduch a život. Živočichové a rostliny přežijí pouze, pokud se změní.

Aftermath: When the Earth stops spinning

Dokumentární film

USA, 2010, 47 min

Na Urale byl objeven prastarý geoglyf

Geoglyf je kresba nebo geometrický vzor na zemském povrchu.

Mnohé z geoglyfů jsou tak velké, že mohou být viděny jen ze vzduchu.

Naprosto nový obrazec objevil etnograf Alexander Šestakov. Když se procházel po čeljabinské oblasti, zjistil, že v některých místech roste tráva nerovnoměrně.

Až doma, když si otevřel internetovou satelitní mapu, nemohl uvěřit svým očím: nerovnosti na úpatí hory v Zjuratkul v Satkinském okrese Čeljabinské oblasti, v nadmořské výšce 860 metrů, tvoří obrovskou siluetu losa.

Vědci, kteří prověřili tento nález, to potvrdili - to není vtip přírody.

Pod holými vyvýšeninami, ohraničujícími kontury losa bylo nalezeno zdivo, které potvrdilo umělý původ geoglyfu, který dosud nemá v Rusku obdobu.

Elektřina ve starověku: Záhada hliněné baňky

bbat1Indicie nasvědčující znalosti elektřiny ve starověku pocházejí nejen z Egypta, ale i odjinud. K nejznámějším patří slavný elektrický článek z Bagdádu. Dodnes se o něm vedou spory - ani ten největší vědecký skeptik ale nemůže popřít existenci tohoto nenápadného, a přece tak podivného předmětu. Možná právě on nabízí cestu k vysvětlení staroegyptských žárovek, o nichž je minulý příspěvek...

 

Když se v roce 1936 pracovalo nedaleko Bagdádu na výstavbě železniční tratě, objevili dělníci starověký hrob krytý kamennou deskou. Přivolaní odborníci přiřadili předměty uvnitř Parthům, kteří zde žili přibližně od druhého století před naším letopočtem až do třetího století našeho letopočtu. Vedle běžné pohřební výbavy tu byl i jeden předmět, s nímž si archeologové dlouho nevěděli rady.

Zařízení velké asi 13 centimetrů na první pohled vypadá jako nenápadná keramická nádobka. To důležité se však skrývá uvnitř. Do hrdla hliněné baňky je zapuštěn měděný váleček utěsněný asfaltem. A tímto válečkem ještě prochází železná tyčinka. Zpočátku se vědci domnívali, že jde o nějaký svitek zastrčený do ochranného keramického pouzdra, což byla v té době běžná metoda uchovávání obzvlášť vzácných spisů - podobně vypadaly například i slavné "svitky od Mrtvého moře". Žádné stopy písma však na měděném válečku nenalezli.

Můj život v sektě

Můj život v sektěByla bych moc ráda, kdybych mohla napsat, že moje setkání se sektou skončilo narozením syna, jehož otce jsem potkala právě díky Mesiášovi. Tak jednoduché to ale bohužel nebylo. Pojďme raději začít od samého začátku...

V roce 1993, kdy jsem si přečetla knížku od "Jediného Pravého Mesiáše na světě", mi bylo 20 let. Byla jsem průměrná mladá žena té doby. Měla jsem za sebou střední školu a nějaký ten měsíc jsem už pracovala jako sekretářka na vysoké škole, mezi profesory. Úžasné prostředí! K profesorům jsem vzhlížela a hltala každé jejich slovo.

Protože jsem si nerozuměla s matkou a otčímem, odstěhovala jsem se od nich hned po maturitě na kolej, kterou mi vysoká škola poskytla. Měla jsem dvě výborné kamarádky a mladší sestru, která mě milovala. S klukem, s nímž jsme se od mých necelých patnácti let průběžně scházeli a rozcházeli, vztah definitivně skončil. Našel si jinou a tu si po krátké známosti vzal.

Sama se sebou jsem byla spokojená. Rozuměla jsem sama sobě, považovala jsem se za hezkou, milou, oblíbenou ženu a okolí mi tuto moji domněnku potvrzovalo. Někde v hloubi duše byla moje povaha o něco složitější a temnější. To se projevovalo tím, že jsem po hlubších vztazích s lidmi po čase "dupala", přetrhávala pomyslná pouta a ani jsem nevěděla proč.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK