Záhady

Bakterie pro jadernou Apokalypsu

deinoc1V Guinessově knize rekordů se dá najít ledacos - ale bakterii byste tam asi nečekali. Přesto v tomto věhlasném výčtu šílených výkonů figuruje. A nic nenasvědčuje tomu, že by ji někdo na žebříčku slávy nahradil; rozhodně to nezkoušejte. Tvor zvaný Deinococcus radiodurans se totiž stal světovým rekordmanem v disciplíně zvané odolnost vůči radioaktivitě. Žádný smrtelník vedle ní nemá šanci: vydrží přibližně 3000krát vyšší dávku, než je hranice přežití většiny tvorů, člověka nevyjímaje.

 

 

Na tvora, který dostal přezdívku bakteriální barbar Conan se přišlo úplně náhodou. Roku 1956 v Oregonské zemědělské výzkumné stanici zkoušeli sterilizovat maso vysokými dávkami gamma záření - takovými, že by je nic živého nemělo přežít. Přesto jedna forma života bez problémů existovala dál. Růžovočervené bakterie, které se často vyskytují ve shlucích po čtyřech, dostaly jméno Deinococcus radiodurans.

Zastřelený neandrtálec?

V celé řadě knih (1) a internetových stránek se uvádí, že Britské muzeum (Natural History) v Londýně uchovává lebku neandrtálce, který žil před 38.000 lety v Broken Hill (dnes Kabwe v Zambii). Lebka, nalezená v roce 1921 má na levé straně kruhový otvor o průměru 8 mm. 

Není prý přitom možné, aby otvor byl proveden kopím, a navíc, na opačné straně lebky parietální kost chybí, přesně tak, jako při skutečném zásahu střelou do hlavy. Byly navrženy dvě řešení: buď lebka patřila neandrtálci, který zde žil ještě v posledních stoletích, a byl zastřelen Evropany, nebo pušky existovaly v Africe už v paleolitu.

Obr. 1,2 Lebka z Kabwe: zastřelený neandrtálec ...

A skutečnost?

Tajemný zdroj energie Johna Keelyho

keely1Tajemní vynálezci nebyli jen románovým atributem Julese Verna a dalších autorů rodící se literatury sci-fi. Skutečně existovali – a jedním z nich byl i záhadný Američan John Keely. Je v tom jen jeden háček - podle většinového názoru dnešních odborníků to byl podvodník. Ale podvodník přinejmenším neobyčejný, jehož některé kousky se dodnes nepodařilo zcela objasnit.

 

 

 

John Ernst Worrell Keely se narodil roku 1837 ve Philadelphii a velmi brzy osiřel, takže jeho vzdělání nestálo za moc. I když později tvrdil, že na základy svých vynálezů přišel už v dětství, dlouho nic nenasvědčovalo, že hodlá bádat na poli fyziky. Živil se jak to šlo: byl tesařem, hudebníkem v divadelním orchestru, malířem, obchodním cestujícím, cirkusovým umělcem, karnevalovým vyvolávačem... Příjmy nic moc, zato práce hodně, a tak se rozhodl, že na to půjde jinak. Roku 1884 oznámil, že objevil nový zdroj energie založený na využití vibrací a rezonance a založil akciovou společnost Keely Motor Company, která měla získat peníze na dotažení tohoto objevu k praktickému využití.

Dešifrování Machu Picchu

Jedná se o nejproslulejší archeologické rozvaliny na západní polokouli, slavný symbol moci a technické zdatnosti Inků, přesto Machu Picchu zůstává obestřené tajemstvím. Teorie vysvětlující, k čemu sloužilo, se od jeho objevení v podstatě nezměnily. Hiram Bingham přišel s první z nich téměř před 100 lety. Výzkum nové generace archeologů však nyní dokázal, že se Bingham mýlil. Nejnovější objevy, včetně kosterních pozůstatků na nalezišti, vůbec poprvé umožňují porozumět Machu Picchu prostřednictvím nových zjištění ve smyslu, kdo ho vybudoval, jak a proč. Budeme sledovat přelomové nové práce přímo v jejich průběhu a provážeme tento příběh s poznatky týmu mezinárodních vědců a inženýrů. Tak vznikne dramatické vyprávění, které vyvrcholí dosud nejúplnějším odhalením účelu Machu Picchu.

Čtvercové šachty na Měsíci

Anomálii ve tvaru obdélníku v měsíčním kráteru objevili virtuální archeologové na jednom ze snímků, které jsou veřejně přístupné  na Apollo Image Atlas. Pochází z mise Apollo 10 a byly pořízeny z lunární oběžné dráhy. Má číslo AS10-28-4014. (1)

 

Obr.1 Snímek kráteru, foto NASA

Loď "Apollo 10" byla vyslána ke zkušebnímu letu k Měsíci v květnu 1969. (2) Jeho úkolem byla v podstatě generálka k expedici "Apollo 11". Astronauti - Thomas Stafford, John Young a Eugene Cernan – vyplnili všechny činnosti stanovené pro přistání člověka na Měsíci. Kromě přistání.

Bohužel, NASA nijak snímek nekomentovala. Není ani jasné, o jakou část Měsíce vlastně jde. S největší pravděpodobností je to poblíž místa budoucího přistání "Apollo 11" na jihozápadní straně Moře klidu. "Apollo 10" měl snímat hlavně oblasti zvolené pro další expedici. Zájem byl zejména o objekty, které by mohly přistání lunárního modulu zkomplikovat. O obdélník v kráteru zřejmě tedy nebyl zájem.

Virtuální archeologové, kteří snímek zkoumali tvrdí, že musí jít o nějaký vchod do podzemí. Čtvercový tvar naznačuje, že jde o umělý výtvor. Někteří nadšenci dokonce rozeznávají kouř… 

Agrosymboly: mimozemšťané nebo podvodníci?

kruhy1O žních končí nejen vegetační sezóna zrnin, ale také možnost, aby se mimozemšťané výtvarně vyjádřili způsobem sobě vlastním - tzv. kruhy v obilí (agrosymboly, crop circles, neboli CC, jak říkají znalci). Ta letošní byla mimořádně chudá; buď to posádky létajících talířů omrzelo, nebo jejich snahu zastínily jiné události tradiční "okurkové sezóny". V každém případě ale jde o fenomén, který stojí za pozornost.

 

 

Kruhy v obilí se poprvé vyskytly na počátku 70. let minulého století poblíž legendární megalitické stavby v anglickém Stonehenge. Jev se postupně šířil po celém světě a v posledním desetiletí nejsou žádnou výjimkou ani zprávy od nás. První český kruh v obilí byl zaznamenán v roce 1993 u obce Kolinec v jižních Čechách a vzbudil tehdy značný rozruch.

 

Mimozemšťané se zdokonalují

Časy, kdy se neznámí tvůrci bavili vytvářením jednoduchých kruhů, jsou už dávno pryč. Dnes se na polích objevují precizní a přitom komplikované obrazce, mezi nimiž nechybí složité fraktálové útvary či jiná grafická vyjádření matematických a fyzikálních zákonitostí. Také z estetického hlediska jsou některé současné výtvory v obilí velmi působivé.

kruhy2

 

 

obr: Náměty některých agrosymbolů souvislost s UFO přímo sugerují. Opravdu ale vypadají mimozemšťané právě takhle?

 

 

Jde opravdu o práci mimozemšťanů, jak tvrdí ufologové a lovci záhad, nebo o jakousi venkovskou obdobu městských grafitti, s nimiž mají "kruhy" překvapivě mnoho společného?

Odpůrci mimozemské hypotézy argumentují nejen tím, že příslušníky jiných civilizací u kruhů nikdo nikdy nenachytal, ale především mnoha případy odhalených podvodníků, kteří obrazce vytvářeli. V několika případech se padělatelé přihlásili sami, aby záležitost zesměšnili.

Záhadologové přesto i nadále věří, že alespoň část kruhů je pravá. Dokonce tvrdí, že je již dokáží od falsifikátů bezpečně rozeznat. Podle nich se pravý kruh pozná tak, že polehlá stébla nejsou zlomená, ale dál pokračují v růstu. Soudí proto, že padělky byly sice vytvořeny prostým udupáním, uválením a podobnými metodami, je zde však i dost kruhů, na jejichž vzniku se podílela nějaká neznámá energie.

Tyto pravé kruhy údajně mají i další pozoruhodné vlastnosti. Před vytvořením některých z nich prý svědkové viděli nad polem tajemná světla. Uvnitř obrazců se některým lidem dělá nevolno, případně mají halucinace, zatímco jiní se naopak uzdravují z neduhů, nebo prožívají zvláštní euforii. Má tu být zvýšená radioaktivita, magnetické anomálie, jsou slýchat zvláštní praskavé zvuky, hynou mouchy, neštípou komáři a podobně.

Prorocké sny

Každý, kdo se aspoň trochu věnuje studiu těchto záležitostí, brzy zjistí, že fenomén prorockých snů je nejrozšířenějším typem nevysvětlitelných mentálních zážitků. Díky své podstatě je to ale také jev nejvíce nepochopený, a co se jeho studia týče, ten nejtěžší.

V říši divů lidské mysli je dosud ukryto mnoho tajemství, která vzdorují výzkumu a která mu budou vzdorovat tak dlouho, dokud nebudeme mít k dispozici lepší nástroje poznání.

Jistý pokrok se sice objevuje, ale práce je to nesmírně únavná a pokrok mikroskopický. Bylo třeba mnoha knih, aby se do nich vešly záznamy každoroční úrody snů, které předpověděly skutečnost. Uvádím zde pouze několik případů, které jsou zvláště pozoruhodné, jelikož mohou být do jisté míry zobecněny.

Pojďme se podívat na podivný případ paní Winnie Wilkinsonové ze Sheffieldu v Anglii, která jednoho letního odpoledne roku 1962 ulehla ke krátkému odpočinku. Už samo toto rozhodnutí bylo neobvyklé, protože paní Wilkinsonová jen zřídkakdy usnula za denního světla. A co se stalo, bylo neobvyklé ještě z jiného důvodu - paní Wilkinsonová nejenže usnula, ale také se jí zdál sen. A jí se sny zdály velice, velice výjimečně. Ve výpovědi, kterou následně učinila na policii, paní Wilkinsonová prohlásila, že se jí zdálo, že slyší vytrvalé bušení na dveře. Když dveře ve snu otevřela, nalezla tam rozrušenou ženu, kterou předtím nikdy v životě neviděla. Ta žena ji oznámila, že pan Wilkinson právě spadl z lešení, těžce se zranil a že by ji rád viděl.

Napsal Voynichův rukopis Indián?

Voynichův rukopis – kniha v neznámém jazyce, pojmenovaná pro antikváři a bibliofilovi Wilfriedu Michaelu Voynichovi, který ji získal v roce 1912, je jednou z nejznámějších kryptografických hádanek.

 

Jedna z posledních hypotéz říká, že tento text by mohl být napsán jedním z dnes již mrtvých indiánských jazyků Střední Ameriky.

Kolektor polsko-litevského původu, manžel slavné spisovatelky Ethel Lilian Boole, autorky románu "Gadfly“, Wilfrid M. Voynich, našel během svého londýnského působení podivný rukopis v knihovně jezuitské koleje v severní Itálii.

Byl napsán v neznámém jazyce a neznámým písmem, údajně v období let 1404 - 1438. Obsah tohoto rukopisu, i přes četné pokusy, je stále nemožné přečíst. Zájem o tento tajemný artefakt a jeho obsah projevila i americká Národní bezpečnostní agentura NSA (National Security Agency).

Někteří badatelé jsou přesvědčeni, že Voynichův rukopis je dovedně vytvořený falzifikát. Mystifikace se často v dějinách objevovaly, a proto je opatrnost zcela na místě. Fakta jsou následující: neexistuje žádný důkaz o existenci rukopisu před lety 1576-1612, kdy se objevují nesourodé informace o tom, že je uchováván na pražském dvoře císaře Svaté říše římské Rudolfa II. Habsburského (1552-1612).

Hum: tajemný zvuk, který může i zabít

hum0Lovci záhad se zdaleka neomezují jen na létající talíře a lochnesku - jedním z méně známých strašidel moderní doby je tzv. hum. Jde o zvuky neznámého původu, které mohou labilnější jedince dohnat až k šílenství a sebevraždě. Názory na příčiny se různí: od tajného vládního výzkumu a pokusů na lidech až po mimozemšťany nebo anděly z Apokalypsy…

 

 

"Zní to jako takové to trvalé bzučení, co slyšíte, když jdete pod vedením vysokého napětí," popsal fenomén hum pro BBC instalatér Kevin Fall z britské vesnice Woodland (Durham). Další obyvatelé obce zvuk popsali jako rachot naftového motoru. Ozýval se jen v noci a slyšeli jej pouze někteří - většinou lidé ve věku mezi 50 a 60 lety. Obec pozvala i odborníka na akustiku, tomu se ale příčinu nepodařilo zjistit.

Woodland zdaleka není jediné místo, kde se fenomén projevuje - trpí jím tisíce lidí na mnoha místech. "Totálně to z vás vysaje energii, ničí vás stress, nemůžete spát," popsala pro britský tisk jedna z obětí jevu už roku 1992. "Bral jsem obrovské dávky prášků pro spaní a přesto jsem trávil noci s hlavou v dlaních a jen plakal a plakal..."

 

"Mozek vibruje mezi ušima..."

Fenomén se neomezuje jen na Woodland nebo Británii - tajemné zvuky byly zaznamenány také v USA, v Indonézii, v Austrálii, Rusku a na řadě dalších míst. Někde se objevuje opakovaně, a pak obvykle dostane místní název: v Bristolu mají Bristol Hum, v australském městě Bondi zase slyší Bondi Hum a podobně.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK