Když se člověk zabývá záhadami, chtíc, nechtíc se setkává s věcmi, které celou problematiku zesměšňují. Přiznám se, že některé z nich jsme i já, jako kluk doslova „žral“, ovšem postupně jsem na ně začal mít jiný názor.

Za nejstarší anomální jev v celé historii lidstva můžeme považovat červené, oranžové i jinak zbarvené ohnivé koule, pohybující se volně v zemské atmosféře. Zjevují se tajemně a právě tak mizí.

Původ je neznámý.

Potíž s počítáním

mělo překvapující dohru, ale již po mnoha letech. Můj proreformní postoj zapříčinil, že jsem byl propuštěn ze zaměstnání a v normalizačních letech jsem se živil na velkoplošných drenážích.

Záhy jsem zjistil, že při vytyčování trativodů po 77 krocích nevím jak dál. Ze svízelné situace jsem si pomohl tak, že jsem po čísle 77 pokračoval "ráz, dva, 80" a pokračoval jsem. Cvičením jsem paměťovou bariéru překonal. Příhodu považuji (pro sebe) za důkaz, že pozorování koule skutečně proběhlo.

Na paprsky dnes pohlížím tak, že jich bylo použito ke změně směru pohybu koule, tak i média. Koule původně směřovala na severovýchod. V místě mého stanoviště stála. V době, kdy jsem byl ve skrytu, následoval její pohyb částečně zpět, kurs asi 200 st. Když jsem ji spatřil znovu, stála. Pak následoval pohyb východním směrem. Její barva byla špinavě bílá, se zeslabenou červenou září (aureolou), mizela za lesem. Protože záře jen zvolna doznívala, ještě jsem srdnatě popobíhal opačným ssměěrem, abych ji co nejdéle viděl. Pozorování pro mě skončilo tím, že asi za 2 minuty začalo nad lesem vycházet Slunce, vlevo od místa, kde koule zmizela.        

Co to bylo ?

I po tolika letech se znovu a znovu prám sám sebe, proč se koule vrchům u Češova nevyhnula, ale doslova je přeplazila. Jinak by byla pozorovatelná z větší dálky. Přitom na mé úrovni správně odbočila k jihu, podél Cidliny, a pak se opět vydala na východ. Dokonce se na příletové ose ke mně pohybovala přes další dvě návrší - proto pohyb cik-cak, i když terén terén v jižním směru byl výhodnější. Letěla tak nízko, že v mělkých údolích mizela. Většinou se pohybovala mimo osady.

Vyvstává zde otázka, proč i koule u Dalněgorska musela jít přes kótu 611. V obou případech to vypadá na chybu v poloze. V mém případě by šlo o chybu 6 - 7 km v dálce a odchylka k jihu (s časovým zpožděním) byla správná.

Za nejstarší anomální jev v celé historii lidstva můžeme považovat červené, oranžové i jinak zbarvené ohnivé koule, pohybující se volně v zemské atmosféře. Zjevují se tajemně a právě tak mizí.

Původ je neznámý.

Potíž s počítáním

mělo překvapující dohru, ale již po mnoha letech. Můj proreformní postoj zapříčinil, že jsem byl propuštěn ze zaměstnání a v normalizačních letech jsem se živil na velkoplošných drenážích.

Záhy jsem zjistil, že při vytyčování trativodů po 77 krocích nevím jak dál. Ze svízelné situace jsem si pomohl tak, že jsem po čísle 77 pokračoval "ráz, dva, 80" a pokračoval jsem. Cvičením jsem paměťovou bariéru překonal. Příhodu považuji (pro sebe) za důkaz, že pozorování koule skutečně proběhlo.

Na paprsky dnes pohlížím tak, že jich bylo použito ke změně směru pohybu koule, tak i média. Koule původně směřovala na severovýchod. V místě mého stanoviště stála. V době, kdy jsem byl ve skrytu, následoval její pohyb částečně zpět, kurs asi 200 st. Když jsem ji spatřil znovu, stála. Pak následoval pohyb východním směrem. Její barva byla špinavě bílá, se zeslabenou červenou září (aureolou), mizela za lesem. Protože záře jen zvolna doznívala, ještě jsem srdnatě popobíhal opačným ssměěrem, abych ji co nejdéle viděl. Pozorování pro mě skončilo tím, že asi za 2 minuty začalo nad lesem vycházet Slunce, vlevo od místa, kde koule zmizela.        

Co to bylo ?

I po tolika letech se znovu a znovu prám sám sebe, proč se koule vrchům u Češova nevyhnula, ale doslova je přeplazila. Jinak by byla pozorovatelná z větší dálky. Přitom na mé úrovni správně odbočila k jihu, podél Cidliny, a pak se opět vydala na východ. Dokonce se na příletové ose ke mně pohybovala přes další dvě návrší - proto pohyb cik-cak, i když terén terén v jižním směru byl výhodnější. Letěla tak nízko, že v mělkých údolích mizela. Většinou se pohybovala mimo osady.

Vyvstává zde otázka, proč i koule u Dalněgorska musela jít přes kótu 611. V obou případech to vypadá na chybu v poloze. V mém případě by šlo o chybu 6 - 7 km v dálce a odchylka k jihu (s časovým zpožděním) byla správná.

Za nejstarší anomální jev v celé historii lidstva můžeme považovat červené, oranžové i jinak zbarvené ohnivé koule, pohybující se volně v zemské atmosféře. Zjevují se tajemně a právě tak mizí.

Původ je neznámý.

Vlastní pozorování

Měl jsem možnost pozorovat objekt typu foo-fighter v roce 1938, 14 dní po podzimní rovnodennosti, asi 7 minut před východem Slunce. Že jsem byl na správném místě ve správný čas, se zdá být věcí náhody.

Probudil jsem se tehdy po páté hodině. Jako desetiletý, jsem neměl o těchto jevech ani tušení. Téměř skokem jsem stanul ve světě dospělých, musel jsem se sám rozhodovat.

Daný den běžel u nás, v menším hospodářství, ve svém rytmu. V kamnech hučel oheň. Na stěně odměřovalo čas dlouhé kyvadlo hodin. Ještě hořely petrolejové lampy. Táhlo mě to ven, ale nevěděl jsem kam a proč. Snad každých 5 minut jsem pohlédl na hodiny. Když otec odjel v 5:45 do práce, nastal ten správný okamžik. Vyběhl jsem z domova a asi na 10 minut jsem se bez dovolení vzdálil.

Zastavil jsem se na mostě přes řeku Cidlinu. Cíl jsem neměl. Sledoval jsem očima tok řeky a nedaleký les dotýkající se řeky. V tomto jižném směru Slunce nikdy nevychází. Avšak daleký obzor začal měnit barvu a rudnul.

Hoří - řekl jsem si. Záře se rozšiřovala. Nevím, jak jsem se tvářil, když záře na obzoru začala putovat sem a tam. Dnes vím, že to bylo úhlově o 3 - 5 st. Přeneseno do mapy, muselo být těleso, vydávající tuto záři, jihovýchodně od Kopidlna mezi obcemi Běchary a Židovice, následně mezi obcemi Vršce a Slavhostice a směřovalo přímo na Češovské vrchy. Vezmeme-li v úvahu výšku lesa u Češova, činí výškový rozdíl na 8 km vzdálenosti, 120 m. (*)

I dnes, kdy vím, jak vše proběhlo, si kladu otázku, proč šla koule právě přes vrchy (jsou jen 3,5 km dlouhé a max. 1,5 km široké), když se dají dobře obletět. Vrchy ční z krajiny, táhnou se od jihu na sever. Západní část vrchů je zalesněnější, východní je holá.

Podle archeoastronautické hypotézy nejsou starověká božstva nic jiného než pozorování činnosti nějaké vyspělé civilizace. A nejinak to bude i s bohy řeckými. Můžou být současná pozorování UFO jejich návraty?

Za nejstarší anomální jev v celé historii lidstva můžeme považovat červené, oranžové i jinak zbarvené ohnivé koule, pohybující se volně v zemské atmosféře. Zjevují se tajemně a právě tak mizí.

Původ je neznámý.

Může to být produkt sil pozemských nebo kosmických. Chování a proměnlivost jevu se vždy vymyká našim zkušenostem. Často se hovoří o inteligentní kontrole pohybu těchto objektů. Rychlý pohyb ve vertikálním směru, pomalý při přízemním letu, pohyb "cik-cak" patří k hlavním charakteristikám.

Tak, jako tok řeky klesá a vytváří meandr, tak zde je tomu opačně. Pohyb cik-cak pozorujeme při stoupání. Opačně probíhá i výklad Dopplerova efektu vztaženého k pořadí proměnlivosti barev v závislosti při přibližování.

Hlášení pilotů za 2. světové války postavila svět před skutečnost, že jev existuje. Že není jen výplodem fantazie, pozemních, nekvalifikovaných  pozorovatelů. Proto dostal i výstižné pojmenování. Západní spojenečtí letci mluvili o "foo-fighters" a němečtí o "geisterflieger".

Základní charakteristiky

Dnešní hlášení o jejich výskytu zanikají v záplavě jiných pozorování. Všechno, co se na obloze, na zemi i v bytech hýbe tajemného, je dnes označováno zkratkou UFO. Lidé však uvedený jev již dávno identifikovali. Kulový blesk také nepovažujeme za UFO.

Na základě pozorování se dá vysledovat několik výrazných charakteristik. Jednou z nich je že u pozorovatelů blízkých setkání vyvolává zábranu o zážitku hovořit. Je to důsledek prožitého strachu. Dá se odvodit, že jde o strach vyvolaný zářivými efekty. Lidstvo asi něco se zářením v šeré minulosti prožilo. To zůstává jako ozvěna či varování uloženo v podvědomí. Bojíme se ozáření? Proto je zde jednoznačná reflexe - snaha chránit se !

Přes četná pozorování táhnoucí se staletími, podpořená snad i pozorováním v kosmu nebo snad na Měsíci, to vyvolává otázku : odkud to pochází, co je to zač, co tu dělá. Odpověď nenacházíme. Na setkání nejsme připraveni a to ještě navíc přitom nebývá vůbec dlouhé.

V říjnu byl americkým Pentagonem odtajněn dokument, datovaný 1. červencem 1956, obsahující závěrečnou zprávu o přípravě letounu ve tvaru disku. Letoun byl vyvíjen společností Aeronautical Systems Division po doznačením "Project 1794".

Ke starověkým sedmi divům světa se váže spousta záhad. Prim v tom vedou egyptské pyramidy. Ovšem jak je to u těch ostatních? Co třeba visuté zahrady Semiramidiny v Babylonii?

Tentokrát se vydejme do Babylonie, dnešního Iráku, na břeh řeky Eufrat. Opět tu máme div světa, ke kterému se vztahuje spousta dosud nevysvětlených záhad. Tou asi nejzákladnější je to, zda vůbec někdy existovaly. Ovšem starověcí učenci tvrdí, že byly skutečné. Prý se jednalo o velkou pyramidální stavbu, jejíž terasy tvořily překrásné zahrady, a to včetně mohutných stromů. Tvrdí to například Diodorus sicilský, Strabon a další. A aby tomu nebylo málo, tak začátkem 20. století objevil německý archeolog Robert Koldewey při vykopávkách na pahorku Kasru velice neobvyklé zbytky klenbových staveb, přesně takových, jak jsou zahrady popisovány.

Po egyptských pyramidách by to měl druhý nejstarší div světa. Zahrady byly postaveny pravděpodobně kolem roku 600 před naším letopočtem králem Nebukadnesarem II. Tento babylonský král je známý i tím, že například vedl válku s judským královstvím, kvůli které byl do Babylonie odveden mimo jiné i biblický prorok Ezechiel. Ten se zde usadil u řeky Chebar v dnešní Sýrii, jež tehdy byla součástí Babylonie. A právě zde měl prorok zažít onu událost, která se stala součástí Starého zákona a kterou mnozí archeoastronautičtí badatelé označují jako dávné setkání s neznámým létajícím strojem (viz Draci jako pradávná pozorování UFO). A právě do tohoto období má spadat i stavba visutých zahrad.

Dokumentární seriál slavného vědce a sci-fi spisovatele A. C. Clarka z roku 1980 o 13 dílech, v nichž se věnuje různým tajemným fenoménům našeho světa, od yettiho a bigfoota, přes různé mořské i jezerní příšery až po starověké technologie.

Ministerstvo obrany Velké Británie vkládá už poněkolikáté odtajněné dokumenty týkající se UFO. * Churchill a Eisenhower utajili informace o UFO, pozorovaných během války

Mezi odtajněnými dokumenty našli odborníci skutečný klenot - vyšetřování záhadné události, v nichž byli zapojeni piloti Royal Air Force (RAF), britský premiér Winston Churchill a americký generál Dwight D. Eisenhower, velitel spojeneckých sil v Evropě.

Tato záhadná příhoda se stala známou díky dotazu jistého fyzika (jeho jméno nebylo zveřejněno). na ministerstvo obrany.

Sdělil, že je vnukem osobního strážce Winstona Churchilla (což je pravda). Od svého dědečka se dozvěděl následující. Když se blížil konec války, byl britský ministerský předseda informován o setkání pilotů průzkumných letounů s UFO.

Velký kovový objekt ve tvaru disku je doprovázel na cestě z Francie až k anglickému pobřeží. Nejprve se přiblížil, srovnal svou rychlost s rychlostí letadla. Nějaký čas letěl souběžně s letadlem, pak prudce zrychlil a zmizel.

Dědeček fyzika – osobní strážce - byl svědkem toho, jak Churchill projednával tento incident s Eisenhowerem.

Přísedící poradce vysvětlil, že objekt nemohl být ani střelou, ani raketou, neboť dělal nezvyklé manévry, zrychloval a zpomaloval. Jaký objekt průzkumné letadlo doprovázel, nebylo vysvětleno.