Terapie

CESTY MIMO TĚLO

OOBE představují obecnou lidskou zkušenost. Nikoli v tom smyslu, že by se stávaly velkému počtu lidí, ale v tom smyslu, že se děly v průběhu celé zaznamenané historie lidstva a že jsou mezi nimi nápadné podobnosti, ačkoli se staly lidem pocházejícím z extrémně rozdílných kulturních prostředí. Můžeme najít záznam o OOBE od ženy v domácnosti žijící v Kansasu, který velice připomíná popis OOBE ze starého Egypta nebo nějakého orientálního zdroje.


Za druhé, OOBE je většinou zkušenost, kterou zažijeme jednou za život a která se přihodí zdánlivě „náhodou". Někdy se přihodí v průběhu nemoci, zvláště je-li to nemoc téměř smrtelná. Nebo v období obrovského emočního stresu. Většinou se to však stane ve spánku, aniž bychom tušili proč a jak. V některých velice vzácných případech se může stát, že se tato zkušenost přihodí na základě vědomého usilování.

 

Za třetí, OOBE je většinou jednou z nejintenzivnějších zkušeností lid­ského života a má za následek radikální změnu názorů. Většinou je to vy­jádřeno slovy jako: „Již nevěřím na život po smrti a na nesmrtelnou du­ši, já vím, že přežiji svou smrt." Člověk cítí, že přímo zakusil, jaké to je být naživu a při vědomí bez svého fyzického těla, a proto ví, že má jakou­si duši, která přežije smrt jeho fyzického těla. Toto přesvědčení nenásle­duje logicky po OOBE, protože i když připustíme, že OOBE je víc než jen pozoruhodný sen nebo halucinace, víme také, že se udál v době, kdy naše fyzické tělo bylo živé a normálně fungovalo, z čehož by se dalo usu­zovat, že OOBE může záviset na našem fyzickém těle. Tento argument však nikterak nepůsobí na ty, kteří OOBE zažili. Takže bez ohledu na to, jak nahlížíme na „skutečnost" OOBE, je jasné, že je to zkušenost, která si zaslouží hlubší psychologický výzkum.

Jsem si jist, že naše představa o existenci duše je výsledkem dřívějších zkušeností lidí s OOBE. Když uvážíme, jak důležitá je idea duše pro většinu náboženství a jak důležité je náboženství v životě lidském, je neuvěřitelné, že se vědcům tak dlou­ho a tak jednoduše dařilo zametat tento problém pod koberec.

Za čtvrté, pro ty, kteří to zažili, je OOBE zkušenost extrémně radost­ná. Zhruba bych to odhadl tak, že asi 90—95% lidí, kteří zažili OOBE, je velice rádo, že tuto zkušenost mají a považují ji za zkušenost radost­nou, zatímco asi 5% lidí je velmi vyděšených, protože jediný způsob, ja­kým jsou schopni tuto zkušenost při jejím prožívání interpretovat, je, že umírají. Pozdější reakce na prožitek OOBE však přesto může být velice negativní a to ve chvíli, kdy se ho člověk snaží vysvětlit. Téměř po každé přednášce na toto téma za mnou někdo přijde a děkuje mi, že jsem o tom promluvil. Tito lidé tento zážitek již také kdysi zakusili, neumí si ho vy­světlit, a obávají se proto o své duševní zdraví.

Zbyněk Vybíral: Kontext mnozí šamani neřeší

 

Následující rozhovor by se dal považovat za předehru k připravovanému seriálu o psychoterapiích, které je dobré znát. Právě Zbyněk Vybíral je oním kritickým hlasem, který neustále brázdí psychologické vody a nebojí se poukázat na pochybné psychoterapeutické praktiky ani autority, které někteří považují za nedotknutelné. Kde je hranice mezi alternativní a reálnou psychoterapií? A jaká kritéria by psychoterapie měla splňovat? To je jen pár otázek, které jsem měl možnost profesorovi Zbyňku Vybíralovi položit.

Jaké zaujímáte stanovisko vůči psychoterapiím?

***To by bylo “na dlouho”. Zabývám se psychoterapií v podstatě každodenně, už řadu let hlavně teoreticky. Jeden z “proudů” v psychoterapii, které jsme na katedře rozvinuli, je zkoumání a ověřování toho, co je seriózní psychoterapie, a co ne.

Ano, hned Vás jistě napadne otázka kritérií – právě jimi se zabýváme už řadu let. Konzultujeme s předními autory ze světa, vystupujeme na konferencích, a znovu a zase: čteme, diskutujeme, píšeme si s těmi, kdo se tím zabývají ve světě atd. atd.

Ať však budeme jakkoliv dlouho diskutovat o kritériích, jedna věc je celkem jasná (i bez vědy): evidentně tady jsou seriózní (odbornou psychoterapeutickou komunitou uznávané) přístupy terapie, a vedle nich způsoby pochybné, tzv. alternativní, málo seriózní, vázané na svého zakladatele (guru) atp.

Prečo očkovať proti ovčím khiahňam?

Ovčie kiahne sa nie u každého hoja bez následkov a komplikácií. Podľa maďarského národného epidemiologického centra je ročne postihnutých asi 50 000 ľudí. Ročne 1 umrie na následky. Štatisticky môžeme počítať s komplikáciami pri každom 10 ochorení, ktoré najčastejšie vyžaduje pobyt v nemocnici minimálne jeden týždeň. Dosť často je nutné takýchto pacientov hospitalizovať na jednotke intenzívnej starostlivosti. V maďarskej župe Békes v nemocnici Pándyho Kálmána sme od roku 2000 prvého januára do 2005 28. februára hospitalizovali 71 pacientov od 0 do 10 rokov. Priemerný vek najčastejších výskytov komplikácií bol asi 3 roky.

Nasleduje podrobný rozpis prípadov a trochu všeobecných informácií s fotkami ktoré odporúčame len pre silné povahy.

Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu

 

Častokrát v našich vztazích zažíváme mnoho bolesti. Někdy je to téměř neúnosné. Chybí nám naděje. Nebo ji ztrácíme. Klademe si otázky: „Má náš vztah ještě smysl? Změní se ten druhý? Budeme schopni spolu ještě vycházet?“ Leckdy neznáme odpovědi. Víme to, že s tím druhým chceme být, ale nevíme, jak to udělat a nezbláznit se. Možná to není tak zlé, ale i tak nám někdy z partnera jde hlava kolem. Pojďme se podívat na jinou perspektivu, takovou, jakou nás neučili. Takovou, kde romantická řešení nefungují (což se v běžném životě děje až příliš často), ale fungují jiné a mnohem hlubší principy. Potom v druhém přestaneme vidět nepřítele nebo toho „kdo to má špatně“. Pochopíme, že pohled: „Musím ho/ji změnit a když to nepůjde, musím odejít nebo se přizpůsobit něčemu, co nechci a co mi nesvědčí.“, může mít i jinou perspektivu a možná není vůbec nutný. A i přesto, že tento pohled opustíme a nebudeme druhého měnit, mohou se dít zázraky.

Pojďme získat naději, že i když jsou naši partneři, jací jsou, pohledem do sebe a pochopením hlubších příčin a souvislostí, můžeme měnit náš vztah k větší harmonii a vyšší kvalitě.

Nezahazujme naše partnerství, i když možná vypadá složitě a neřešitelně. Pojďme se nejdříve podívat a pochopit, co nám chtějí konflikty říci. A potom uvidět, jak můžeme tyto problémy využít a díky jejich hlubšímu pochopení znovu prohloubit a rozproudit lásku, porozumění a harmonii. 

Pokud toho však chceme dosáhnout, musíme pochopit důležitý princip a to, že:

KAŽDÝ Z PARTNERŮ NESE A VYJADŘUJE PŮLKU JEDNOHO CELISTVÉHO PROBLÉMU.

Homeopatie - Věda nebo mýtus?

Poznámka editora: Neodsudzujem homeopatiu. Viac ročné sledovanie a skúsenosti mi hovoria to, že kto má problémy sa rozbieha do viacerých smerov. Homeopatia, drogy ktoré nepodporujem alebo diety. Zmena myslenia, meditácie a relaxácie zdravý pohyb. Nikdy to nie je len jedna metóda. Prípadne aj bilinky a liečivé čaje. V tom prípade tu máme obrovské percento šance na zmenu zdravotného stavu a tiež vedecký účinok 30% placeba. http://psychologie.cz/placebo-neni-svindl/ Pripočítajme k tomu dávku nadšenia a výsledok bude zaručený. Nie je ale zaručené to čo pomohlo z viacerích metód.

Podľa mňa je to aj zbytočné riešiť. Podstatný je výsledok a nie metóda. Ten článok je zaujímavý o homeopatii vďaka tomu, že je vidieť čo všetko sa zamlčuje o nej čo sa do moderného myslenia dnešnej doby už nehodí.


Věda nebo mýtus?

Homeopatiu založil ako novú liečebnú disciplínu nemecký lekár CH. F. S. Hahnemann (1755 – 1843). Už od začiatku ju považoval za protiklad klasickej medicíny, ktorú nazval „alopatia“ a ktorú úplne zavrhol. Samotný názov homeopatia mal vyjadrovať, že ide o liečenie podobného podobným, teda o opak „alopatie“. Hahnemann sformuloval aj základné princípy homeopatie, na ktorých táto metóda stojí už dvesto rokov.

Homeopatia vychádza z predstavy, že ľudský organizmus je ovládaný duchovnou „životnou silou“ – „Dynamis“, ktorá riadi hmotné telo a ktorej porucha sa prejaví v tele ako choroba. Homeopatická liečba sa snaží ovplyvniť túto duchovnú „životnú silu“ v predstave, že tak následne nastane uzdravenie aj fyzického tela. Homeopatická teória odmieta, že by príčina choroby mohla mať materiálny pôvod. Za pravých pôvodcov ochorenia považuje tzv. „miazmy“, inak povedané duchovné znečistenie. Hahnemann veril v existenciu troch základných duchovných chorôb: duchovného svrabu, duchovného syfilisu a duchovnej kvapavky, od ktorých sa vraj odvíjajú všetky iné ochorenia. Všetky choroby sú podľa neho len prejavom týchto základných duchovných, „miazmických“ chorôb. Homeopatia preto nekompromisne odmietla poznatky o tom, že niektoré choroby sú infekčné, vyvolané mikroorganizmami, a neskôr odmietla aj ďalšie objavy o hmotných príčinách chorôb. „Ochorenia ľudí nie sú spôsobené nijakými látkami, ani nezdravou matériou choroby, ale sú iba narušením duchovnej sily, oživujúcej ľudské telo“, napísal Hahnemann....

Čas: důležitý pojem pro psychologii?

 


Čas je velmi relativní pojem. Ač jsme mu vytvořily dvaceti čtyřhodinovou ohrádku, stále nám utíká mezi prsty, jako zrnka písku. Všimli jste si, že se každý člověk vlastně pohybuje ve svém časovém pásmu? Někdo prostě nestíhá, chodí všude pozdě, protože mu přijde, že času má dost.  Druhý má času stále málo, cítí se stísněn, jako v těsném obleku. Jiní se pohybují na hranici těchto dvou extrémů.

Jistě se mnou budete též souhlasit, že je rozdíl sedět hodinu na nudné přednášce, nebo v hospodě s kamarády.  Přes to máme všichni svých 1440 minut času.

Cvičení: Vyzkoušejte si, jak vy pracujete s časem.

Požádejte někoho, ať Vám odměří jednu minutu. A vy si vyzkoušejte, jak máte přesný odhad (jak běží vaše vnitřní hodiny). Váš měřič vám samozřejmě ohlásí pouze začátek měření, jakékoliv nápovědy jsou zakázané. Schválně pozorujte své vnitřní dění – zda napětí narůstá, či jste úplně v pohodě, nebo co vlastně při měření pociťujete.

Práce s vlastním časem mi přijde, v pomáhající profesi,  mimořádně důležitá. Někdy si říkáte, že klient už mluví snad hodinu a při tom je to pouhých dvacet minut. Pokud ovšem nemáte možnost porovnat vlastní a reálný čas, můžete mít tendenci klienta popohánět, omezovat v řečovém prostoru, což ho může zablokovat. O ztrátě důvěry a nějakém poškození nemluvě.

Kalendárium alternativní medicíny - září

 

Září je první podzimní měsíc, v němž – jak sami poznáte – se okruh ohrožených orgánů oproti létu poněkud mění.

SLEZINA A SLINIVKA

Jsou nejohroženějšími orgány měsíce. Souvisí to s jejich funkcí: Slinivka má kromě látkové výměny (trávení, zpracovávání tuků a cukrů) na starosti také sliznice, jež jsou s nástupem podzimu značně namáhané a v našich podmínkách jsou vlastně neustále ohroženy. Typickým projevem dysfunkce slinivky je nadýmání. Ohrožená je i slezina – reaguje na všechny mimořádné procesy v těle, od píchnutí komára po infarkt; v této době je stále v pohotovosti. Největším záporným efektem je imunita, kterou s nastupujícím podzimem budeme nejvíce potřebovat a která dysfunkcí sleziny silně klesá.

Reflexní plošky slinivky a sleziny jsou vlastně nejoperativnější orgánové reflexní plošky, proto je co nejčastěji používáme zejména v akutních případech, kdy potřebujeme přímé působení na orgán. Každé použití plošek je krátkodobé, řádově deset až patnáct zmáčknutí, ale vícekrát denně, a to i tehdy, je-li působení univerzálních bodů na samotný orgán přece jen obecnější (například působení na slinivku v rámci celé ovlivňované hormonální oblasti).

Mezi mystikou a vědou: transpersonální psychologie

 

grof1Drogy, minulé životy, šamanismus, meditace - to všechno zahrnuje obor zvaný transpersonální psychologie. Jedni ji považují za revoluční průlom do tajů lidské mysli (a možná i samotného vesmíru), jiní naopak za pavědu a trestuhodné šarlatánství. A někteří dokonce za nebezpečný experiment ohrožující psychiku i zdraví pacientů. Zajímavá je i tím, že k vůdčím osobnostem patří vědec českého původu Stanislav Grof.

 

 

 

 

"V posledních několika desetiletích se před námi objevuje krize dosud nevídaných rozměrů," vysvětluje význam transpersonální psychologie Stanislav Grof. "Moderní věda vyvinula řadu účinných metod a vyřešila řadu problémů a je schopná si nakonec poradit i s nemocemi, hladem, znečištěním a nedostatkem energie. Největší výzva současnosti ale není technologická nebo ekonomická. Skutečné kořeny dnešní globální krize leží hluboko v lidské osobnosti a mají původ v úrovni vědomí, kterého náš druh v průběhu evoluce dosáhl."

 

Psychoterapie přízraků

 

Psychoterapie pomocí duchů. To zní jistě podivně. Ale v USA má tato metoda výsledky, byť nejsou stoprocentní. U nás zatím zůstala zcela na okraji zájmu. Ale kdo ví, třeba se to v budoucnosti ještě změní…

Už v roce 1884 britská Společnost pro parapsychologické výzkumy zveřejnila zajímavou zprávu o zjeveních a strašidelných domech, v nichž se prý objevovali duchové zemřelých. Požádali na 17 tisíc lidí z různých oblastí světa, aby odpověděli na otázku, zda se někdy při plném vědomí setkali s neobvyklými jevy nehmotných bytostí, které nebyly podle jejich názoru závislé na nějakých fyzikálních příčinách. Téměř 700 oslovených potvrdilo, že takovou zkušenost alespoň jednou mělo. Dnes je naprosto jisté, že někteří lidé takové bytosti skutečně vnímají.

DO SVĚTA DUCHŮ

Tajemné praktiky, jimiž byly navozovány kontakty lidí se světem duchů, patří mezi nejstarší rituály na světě. V antickém světě Řecka a Říma k tomuto účelu sloužily některé chrámy. Lidé toužící po kontaktech se svými milovanými zemřelými se na příslušný magický rituál připravovali i několik dní. Do této přípravy patřilo například očišťování těla i ducha pomocí přísných diet, nebo spánkem. Budoucí kontaktéři se světem duchů žili dokonce v přísné izolaci a ve tmě, což, mimo jiné, zbystřovalo všechny jejich smysly. Ale to hlavní byla psychická připravenost k takovému kontaktu. Všechny očistné metody ve svém souhrnu sloužily vlastně k tomu, aby se člověk psychicky srovnal a mohl se zúčastnit příslušného kontaktního rituálu. Pak byl adept z temnoty přiveden do slabě osvíceného sálu, v jehož středu byl obrovský leštěný kotel z mědi. Třpyt jeho povrchu příchozího zcela ovládl. Koneckonců, optické efekty patřily již tehdy mezi váženou vědu. Poté kněží přikázali adeptovi, aby se soustředil na lesklou plochu kotle. Po určité době vše kolem zmizelo a v lesklé skvrně šlo spatřit temný stín lidské postavy. Někdy ovšem jen rozmazanou tvář, jejíž kontury se posléze zostřily. Kontakt se světem duchů byl navázán… Vedle měděných kotlů se také občas užívala zrcadla, zejména v éře císařského Říma. Nastupující křesťanství však tyto praktiky prohlásilo za čarodějnictví a církev užívání magických zrcadel zakázala v domnění, že v nich přebývají nečisté síly. S tím, kdo neuposlechl, bylo jednáno jako s kacířem a pohanem. Jen pro zajímavost, když byl legendární hrabě Cagliostro koncem 18. století souzen papežskou inkvizicí jako kacíř za provozování černé magie, k tíži mu bylo kladeno i zakázané používání magických zrcadel. Cagliostro je potřeboval při svých seancích k vyvolávání hypnotického stavu. Ubohého hraběte čekal těžký žalář, kde za několik let zemřel na zápal plic.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK