Společnost

ČEHO NEJVÍCE LITUJEME PŘED SMRTÍ

Bronnie Ware pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi, sdílela s nimi poslední chvíle života. Na svém blogu nyní zveřejnila pět nejčastějších věcí, kterých umírající lidé litují. Co může být větší inspirací pro naše současné životy relativně daleko od smrti?

Jak se Bronnie se svými klienty bavila o tom, čeho v životě litují, některá témata se začala opakovat. Na základě tohoto článku pak vyšla celá kniha „The Top Five Regrets of the Dying“.

1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.

To byla nejčastější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že se jejich život je téměř u konce a podívají se zpět, jednoduše vidí, kolik snů zůstalo nenaplněných. Většina lidí si nenaplnila ani polovinu svých snů a musela umřít s vědomím, že to bylo volbami, které udělali.

Je potřeba se pokusit naplnit alespoň některé z našich snů. Jakmile ztratíte své zdraví, bude pozdě. Zdraví přináší svobodu, kterou si málo kdo uvědomuje.

2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval.

Toto tvrdil každý umírající muž, se kterým jsem se setkala. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů. Ženy tuto lítost také zmiňovaly. Jelikož ale patřily ke starší generaci, většinou nebyly nositelky výdělku. Všichni muži, se kterými jsem pracovala hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života prací.

Zjednodušením životního stylu a vědomými rozhodnutími je možné omezit potřebu tak, že nepotřebujete takový příjem, jak si myslíte. A vytvořením více prostoru ve vašem životě se můžete stát šťastnějšími a otevřenějšími novým příležitostem, které mohou více vyhovovat vašemu životnímu stylu.

O chudobě v České republice

V míře chudoby či sociálního vyloučení je na tom Česká republika lépe než většina zemí Evropy. Sociologové ale upozorňují, že bližší pohled nabízí úplně jiný obraz Česka než coby sociálního ráje na Zemi. Přestala pro nás být chudoba hrozbou, anebo jen změnila tvář a už ji tak jednoduše nevidíme? Pozvání k diskusi od Tomáše Pavlíčka přijali sociolog Jan Keller a děkan národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík.(49 min)

http://media.rozhlas.cz/_audio/3030350.mp3

Hypermarket, jeho pán a otrok

Dokument analyzuje pracovní podmínky zaměstnanců v českých hypermarketech, kde ochota vůči zákazníkům vysoce kontrastuje s otřesným přístupem k zaměstnancům. Stali se zaměstnanci už pouhým zbožím, kterému my, zákazníci, každým svým nákupem snižujeme dobu trvanlivosti?

 

 

Ekovesnice učí ekolidi stavět a žít bez hypoték

Ekostavby místo hypotékyK ekologickým či alternativním stavbám se přiklání stále více lidí. Nejen těch, kteří chtějí být blíž k přírodě. Mnoho z nich k tomu dotlačí nedostatek peněz. Domy, které si postavili za pár tisíc mohou být inspirací pro všechny, kteří žijí pod tlakem úvěrových splátek a se strachem, že pokud by přišli o práci nebo o zdraví, ztratí i střechu nad hlavou. Navíc, posuďte, ti lidé si žijí jako v pohádce...

Například Brit Simon Dale (24), o kterém už jste asi slyšeli, nezvládal splácet hypotéku a tak pro svou rodinu postavil doslova pohádkový dům z kamene, dřeva a slámy pouze za 3600 eur. Travnatá střecha ve tvaru hřibu jen nenápadně vyčuhuje ze země, okenice i dveře jsou ze zaoblených větví. Na první pohled působí jakoby domek obývali maličcí hobbiti z Pána prstenů, pod zemí se však skrývá desetipokojový dům, ve kterém se může dospělý člověk pohybovat se vzpřímenou hlavou. Se stavbou, která trvala jen přes čtyřicet dní, pomáhali Simonovi přátelé a příbuzní. 

 

Podobné domy se stavějí dokonce už i v Česku, proč byste si to nezkusili třeba právě vy?

Dům, v němž trávíme většinu svého času, by měl vyzařovat pozitivní energii a neměl by nám jakkoliv škodit. Jde o to aby, jste si pobyt v domě užívali. Představíme vám stručně některé méně používané a zdravé materiály ve stavebnictví a jejich výhody. Správně zvolený materiál pro stavbu i vybavení domu má totiž vliv nejen na naše fyzické zdraví, ale také na naši duševní pohodu. Hlína a dřevo příjemně voní. Dotýkáme-li se jich, je nám to příjemné, protože neodebírají tělu teplo a jsou na omak ”měkké“. Světlo se jemně odráží na stěnách, kterým není nepravidelnost na škodu. Místnosti působí útulným dojmem. Zvuk se zbytečně nešíří, ani neodráží. A v neposlední řadě přírodní prvky mají svou estetickou hodnotu.

Pro někoho je jistě i zajímavé, že cihla z nepálené hlíny potřebuje pro svůj vznik asi 40x méně energie než klasická pálená cihla, svou pevností a odolností je srovnatelná s jinými stavebními hmotami.

Jíl, z kterého lze vyrábět nepálené cihly, dělat zdravé omítky, kamna a pece je u nás skoro všude, asi 50cm pod ornicí. Dříve dokonce bývalo u každé vesnice nějaké jíloviště. Na světě je dnes něco kolem 6,8miliard lidí a říká se, že kolem 3 miliard lidí bydlí nebo pracuje ve stavbách vyrobených z nepálené hlíny. Existují po světě stavby z nepálené hlíny staré stovky let.

Rozhovor s Johnem Zerzanem – Tma pred svitaním

Rozhovor s jedním z nejradikálnějších myslitelů, který měl vliv na radikálně ekologické hnutí, jsme převzali od slovenského kolektivu Wild and Free. S Johnom Zerzanom sa rozprával Derrick Jensen: autor knihy Reč staršia než slová. John Zerzan je autorom kníh ‘Elementy odporu’, ‘Budúci primitív’ a ‘Beh na prázdno’, je tiež editorom antológie ‘Proti civilizácii’ a časťou editoriálneho kolektívu magazínu ‘Green Anarchy’. Preložil a upravil „Free“.

Derrick: Teraz, keď hlavné médiá objavili anarchizmus, zdá sa byť viac a viac nejasným, čo vlastne znamená. Ako ho definuješ ty?

John: Ja by som povedal, že anarchizmus je pokusom o odstránenie všetkých foriem nadvlády. To nezahrňuje len tie očividné formy ako národný štát, so svojím rutinným používaním násilia a nátlaku zákona, a korporáciu, s jej inštitucionalizovanou nezodpovednosťou, ale taktiež také internalizované formy ako je patriarchizmus, rasizmus, homofóbia. Na druhej strane je anarchizmus pokusom nahliadnuť dokonca aj do tých častí našich každodenných životov, ktoré my akceptujeme už ako dané, ako súčasť vesmíru, aby sme videli ako nás oni rovnako ovládajú alebo napomáhajú pri našej nadvláde nad ostatnými.

Ale existoval niekedy stav, kedy vzťahy neboli založené na ovládaní?

Moderní doba vztahová

Moderní doba vztahováVrací se doba hippies, alespoň co se vztahů týká? Od aktuálních úvah o proměně rolí žen a mužů a od otázky, co je to vlastně ženství a mužství, je pochopitelně jen kousek k tématu partnerských vztahů jako takových. Bylo by zvláštní, kdyby se jich tento proces nedotkl, kdyby se také neměnily náhledy, postoje a… vztahy samé.

Kamarádka jezdívá do Skřidel, jednoho z nejstarších českých sebepoznávacích center. Nedávno se tam objevil i vyhledávaný popularizátor alternativních přístupů Jaroslav Dušek. A nikoli, nebude to text o této ikoně naší new age scény. Jen odrazový můstek k tématu. Při nějakém povídání tam měl pronést, že v současném zmatku kolem přístupů k partnerské problematice je zastáncem polyamorie. Tedy, jak by se dalo přeložit, mnoholásky.

Cyril Höschl: Kto nerozumie svetu, verí konšpiráciám

Cyril Höschl (1949) je český psychiater a vysokoškolský učiteľ. Od roku 1974 pracoval vo Výskumnom ústavepsychiatrickom (Dnes Psychiatrické centrum Praha) v pražských Bohniciach, ktoré od roku 1990 vedie. V tom istom čase sa stal na sedem rokov dekanom 3. lekárskej fakulty Univerzity Karlovej. V rokoch 2004 – 2011 tiež pôsobil na Lekárskej fakulte Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach. Je spoluautorom televíznych cyklov Záhady duše a Emócie a my, má pravidelnú rubriku v časopise Reflex. Je ženatý s výtvarníčkou Jitkou Štenclovou, s ktorou vychoval štyri deti.Živí ho psychiatria, ale hovorí, že celá medicína je sčasti veda, sčasti umenie a sčasti šarlatánstvo a hovorí len čiastočnú pravdu. Zdôrazňuje však, že akákoľvek alternatíva je horšia, pretože nezbiera dáta ani neprináša dôkazy a je založená len na iracionálnej viere. Riaditeľ Psychiatrického centra Praha profesor CYRIL HÖSCHL.

Minulú nedeľu skončil v Českej televízii váš seriál Emoce a my. Ktorá z emócií je pre ľudstvo najdôležitejšia?

To je veľmi ťažko povedať, pretože takmer pri každej vieme ukázať, aká je dôležitá pre celú fylogenézu ľudstva. Ak ju budeme brať za emóciu, tak to môže byť aj bolesť. Ľudia, ktorí z nejakých dôvodov bolesť necítia, čo je veľmi vzácna porucha, sa uškvaria na prvej peci, o ktorú sa oprú. Bolesť je včasným varovným signálom hroziaceho poškodenia organizmu. Ale podobne by sme mohli siahnuť po emóciách aj v čisto psychickom zmysle slova.

Napríklad?

Napríklad strach. Kto sa vôbec nebojí, spravidla sa nedožije vysokého veku, pretože podceňuje to, čo sa môže stať. A aj keď je väčšina strachov, ktoré máme, prehnaná či neopodstatnená, tá zostávajúca časť je nutná na to, aby sme prežili a zbytočne sa nevystavili nebezpečenstvu. Ale potom sú aj menej nápadné emócie, ako napríklad depresia.

KDE LIŠKY DÁVAJÍ DOBROU NOC

Nádherný film, který svou pohodou musí snad každého pohladit. - Příběh vyprávěný pohledem jedenáctileté Bo. Místo, kde žije s matkou a otcem, který zrovna prožívá období těžké deprese, není ani na mapě, zato leží vedle užitečné skládky. Život bez TV, telefonu, elektřiny, bez lidí (občas se zastaví kamarád Georgie.) I zástupci finančního úřadu trvalo 4 dny než je konečně našel. A ve stejném okamžiku, kdy spatřil nahou paní domu, dostal žihadlo. Když se po třech dnech a nocích blouznění ve vysokých horečkách probral ... byl zamilován, do Arlene, do místa, do způsobu života. Zůstal a začal malovat...
USA, 2003, 108 min

Deset podivných věcí, které děti řekly o minulých životech

20131103-halloweenHodně dětí se zdá být mnohem moudřejších, než je jejich skutečný věk. Naše kolegyně v americké redakci Epoch Times, Tara MacIsaacová, u příležitosti Halloweenu sestavila přehled deseti neuvěřitelných až strašidelných věcí, které malé děti pronesly o svých minulých životech.

O výroky svých dítek se podělili jejich rodiče na sociálních sítích. Spousta dětí hovoří o tragické smrti následované šťastnějším životem v současnosti.

Jak zabránit nové totalitě? Jen kultivací našeho politického systému.

„Cesta k lepším zítřkům“ se neobejde bez proměny základů demokracie – resuscitace a rekonstrukce současné dělby politické a státní moci.

Zdá se, že účinné a efektivní řešení narůstajících problémů v české společnosti a s tím související plnění volebních slibů je v podstatě neprůchodné, a proto neproveditelné a nesplnitelné. Navíc většina témat použitých v předvolebních kampaních stran a hnutí nebyla nová – do určité míry formálně a rozsahově obměněná, ale se stejně mizivým účinkem se opakují už od devadesátých let. Pověstného „zakopaného psa“ a „žábu na prameni“ je tedy třeba hledat jinde.

Tato „cesta k lepším zítřkům“ se neobejde bez kultivace samotných základů naší demokracie – resuscitace a rekonstrukce současné dělby politické a státní moci, tedy politicko-mocenského systému. Pokud to neučiníme, zůstanou projevy nespokojenosti, diskuse, hledání řešení a volební sliby jen řečmi a divadlem pro lidi, anebo dílčími opatřeními s omezenou nebo žádnou účinností.

 

To v žádném případě neznamená, že se mají revidovat nebo změnit ideály, hodnoty a očekávání vyplývající z „listopadu 1989“. Současný politicko-mocenský systém, jenž se vyvinul od „sametové revoluce“, však nejen brání jejich naplňování a rozvíjení, ale dokonce je ničí.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK