sluneční bouře

Běsnící Slunce

solar1V posledních dnech astronomové zaznamenali už třetí mohutnou bouři na Slunci - po té ze středy 9. září následovala hned další následující den a třetí v sobotu 13. září. Sluneční erupce mohou za určitých okolností způsobit výpadky telekomunikací, elektrických sítí a možná i zdravotní a psychické problémy citlivějších jedinců.

 

 

 

Přestože maximum sluneční činnosti mělo odeznít už před dvěma lety, naše hvězda zůstává stále neklidná. Ne každá z erupcí nás ohrožuje; nebezpečné jsou jen takové, které vystřelí proud nabitých částic směrem k Zemi. To se v posledních dnech Slunci podařilo hned třikrát za sebou a NASA oznámila, že erupce spadají do kategorie X - tedy nejsilnější.

solar5

 

 

obr: Pohled zblízka na sluneční bouři. Elektricky nabité částice plazmy se pohybují podél magnetických siločar

Foto: NASA

 

 

Důsledky ze středeční erupce se projevily ve čtvrtek v noci, kdy došlo k rozkolísání zemského magnetického pole a zesílení polární záře, která byla k vidění mnohem jižněji než obvykle. Tím ale naštěstí problémy zatím skončily. Podobně se bez větších následků obešly i dvě následující bouře.

"Odhadujeme, že geomagnetické bouře vyvolané současnými erupcemi dosáhnou síly G2 až G3," sdělil Bill Murtagh z Národního úřadu pro atmosférický a oceánský výzkum (NOAA). To znamená, že by sice mohly vyvolat problémy v telekomunikacích a rozvodných sítích, potíže by ale měly být zvládnutelné běžnými prostředky."

Pracovníci telekomunikací a elektrorozvodných sítí zůstávají ve střehu, protože silné sluneční erupce představují pro současnou technologickou civilizaci velkou hrozbu. Nechybí ani odborné studie, podle nichž by škody mohly být až dvou bilionů dolarů, tedy dvacetkrát větší, než způsobil hurikán Katrina. Historické zkušenosti přitom tyto obavy potvrzují.

Sluneční erupce, která zasáhne v pátek Zemi, dostala od NASA stupeň X

Aktivita Slunce se zvýšila a může za to především skupina skvrn, která se natočila na viditelnou polokouli mírně pod rovníkem. O víkendu jsme v levé polovině disku měli hned dvě velké skvrny, kde je potenciál k silné erupci. Skvrny se budou nyní natáčet směrem k Zemi a případná erupce by měla na nás přímý efekt. Sledujte případně naše novinky vpravo. Další vývoj skvrn můžete sledovat na aktuálním snímku SDO. (zdroj)

K erupci došlo na Slunci v aktivní oblasti 2158 – a bohužel bylo toto místo namířené v okamžiku erupce přímo na naši Zemi. Až zasáhne Zemi většina vyvržené hmoty (což by mělo být v pátek 12. září), způsobí geomagnetické bouře. Podle serveru SpaceWeather by nemělo jít o přímý zásah, Zemi svazek částic jen „šmrncne“, ale podle předpovědí astronomů velmi silně.

Čtěte více ZDE



Mimozemský vliv Slunce a Měsíce na člověka, zejména nemocného

Doc. MUDr. Jan Sitar, CSc.
Narozen v r. 1932, promoval v r. 1957 v Brně. Od r. 1962 do r. 1974 pracoval na III. interní klinice prof. Pojera. R. 1968 spoluzakládá Koronární klub v Brně. V r. 1974 byl donucen k odchodu z kliniky. Publikova 87 prací. Po změně politického systému mohl složit atestaci II. stupnì z vnitøního lékařství. R. 1991 byl habilitován.

V posledních desetiletích se intenzivně zabývá vlivy počasí a vlivy mimozemskými na zdravého, a zvláště na nemocného člověka a také studiemi chronobiologickými. V roce 1991 vyšla jeho knížka „Jak předejít infarktu“
a v r. 1997 knížka Jak si zachovat zdraví?

Slunce ztrácí každou sekundu 4 miliony tun své hmoty světelným a tepelným zářením a dále 1 milion tun vyzařováním korpuskulárního (částicového) záření (KZ), tzv. „slunečního větru“.

Zatímco biogenní účinky jsou u světelné a tepelné složky slunečního záření očividné, KZ pùsobí neznatelně, prostřednictvím změn zemského magnetického pole, ale stejně významně.

Autor, který se přes 25 let zabývá studiem vlivů změn počasí a mimozemských vlivů na kardiovaskulární onemocnění, podává v tomto směru přehled poznatků cizích i vlastních a začíná od mimozemských vlivů. Zvýšení průměrné náhlé kardiovaskulární úmrtnosti je prokázáno v době maxima jedenáctileté periody sluneční aktivity, po erupčním zvýšení hustoty slunečního korpuskulárního záření (tzv. „slunečního větru“), ale paradoxně také ve dnech minimálního poklesu hustoty tohoto záření. Působení dlouhodobých změn mimozemských faktorů na člověka prostřednictvím změn počasí je diskutabilní. U krátkodobých změn (erupcí) je to vyloučeno.

Autor jako první upozornil v roce 1988 na semilunární periodicitu průměrné frekvence náhlé kardiovaskulární úmrtnosti na homogenním souboru 1 437 úmrtí v městě Brně, sledovaném po dobu devíti let. V roce 1993 upozornil na její krátkoperiodické výkyvy, statisticky významné a prokazatelně mimozemského původu. Čtrnáctidenní periodicitu úmrtí lze vysvětlit s určitou pravděpodobností ovlivněním troposféry, tedy počasí; u krátkoperiodických výkyvů je však toto vysvětlení problematické. Při vysvětlování popsané semilunární periodicity se uvažuje o gravitačním vlivu skočných slapů (zvýšené gravitace) na ionosféru, která tak různě reaguje na stálou složku přílivů slunečního korpuskulárního záření do oblasti zeměkoule. Semilunární periodicitu totiž vykazují nejen geomagnetické poruchy, nýbrž i výskyt polárních září. Je také prokázán posun semilunárních vln kardiovaskulární mortality podle stupně sluneční aktivity.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK