ropa

FARMA PRO BUDOUCNOST

Dcera anglického farmáře hledá a nachází východiska, jak farmařit bez závislosti na ropě. Navštěvuje i nejznámější anglické propagátory permakultury.

Titulky převzaty z ekozahrady.com.

 

 

 

 

 

FARMA PRO BUDOUCNOST from GoschaTV on Vimeo.

Skutočný príbeh Avatara: Domorodí ľudia bojujú, aby zachránili svoj domov v lesoch pred vykorisťovaním korporáciami

Převzato z Wild and Free. Tento text ani po čtyřech letech neztratil na aktuálnosti.

V najnovšom filme Jamesa Camerona s názvom „Avatar“ bojuje mimozemský kmeň domorodcov na vzdialenej planéte za záchranu svojho domova, lesa, pred ľudskými votrelcami, ktorí prišli ťažiť nerastné suroviny na ich planéte. Ťažobná firma si tam priviezla bývalých vojakov kvôli „bezpečnosti“ a nezastavuje sa pred ničím, dokonca ani genocídou jej nerobí problém, aby zabezpečila zisky pre svojich akcionárov. Zatiaľ čo Cameronov film sa odohráva na planéte, kde sa nachádzajú šesťnohí nosorožci a masívne lietajúce jašterice, boj medzi korporáciami a domorodými ľuďmi je sotva science fiction.

Desaťročia skutočné domorodé kmene po celom svete konfrontovali korporácie – ťažbárske, drevárske, ropné – ktoré boli odhodlané vykorisťovať ich územia. Tieto korporácie majú obyčajne, podobne ako tá z filmu, podporu od vlády a prístup k „bezpečnostným zložkám“, niekedy v podobe bývalých vojakov alebo štátnej polície. Napriek tomu na rozdiel od filmu, v ktorom domorodá skupina víťazí nad firmou a vojenskými votrelcami, príbehy zo skutočného života domorodých kmeňov končia len zriedka spravodlivo: od Peru po Malajziu a po Ekvádor, ich boj pokračuje ďalej.

Čína versus USA - Boj o ropu

Hlad po ropě vyhnal Čínu do světa. Pragmaticky proniká na dřívě zapovězená teritoria a jednoznačně dává ostatním najevo, kdo se stává lídrem na trhu s černým zlatem...

SÍLA VZÁJEMNÉ SPOLUPRÁCE - jak Kuba přežila ropný zlom

Když se v roce 1990 rozpadl Sovětský svaz, kubánská ekonomika zkolabovala. Během krátké doby se dovoz ropy snížil o polovinu a dovoz jídla o osmdesát procent. Lidé propadali beznaději. Tento fascinující a posilující film ukazuje, jak se dokázali dát dohromady, přijít s řešením a nakonec začít prosperovat i přes svoji sníženou závislost na importované energii.

Film popisuje útrapy, úsilí i tvořivost kubánských obyvatel během této složité doby. Kubánci zde vyprávějí, jak dokázali přejít od mechanizovaného průmyslového zemědělského systému k používání organických metod ve farmaření a budování městských zahrad. Tento dokument je neobvyklým pohledem na kubánskou kulturu během ekonomické krize, později známé jako „Speciální období“.

V souvislosti se současnými obavami z drahých zdrojů a možného kolapsu globální ekonomiky jsou události počátku devadesátých let v Kubě inspirujícím obrazem naděje.

Komu by posloužilo uzavření Hormuzské úžiny

Není lepšího místa pro použití nátlakových nástrojů na cenu ropy, než je Hormuzský průliv, úžina mezi Perským a Ománským zálivem, kudy je přepravováno 40% denní světové potřeby ropy. Proto se nyní právě tam ozřejmuje, jak významná byla v dlouhodobé geopolitické strategii Ruská podpora a ovlivňování Íránu. Rusko je hlavním dodavatelem íránské jaderné technologie, ale také špičkové vojenské výzbroje, jako jsou například superkavitační torpéda, schopná  zasáhnout letadlové lodě. Nikdo se však nediví, že Evropa nevyhlásila sankce také Rusku. Při spolupráci na utajovaném íránském jaderném programu Kreml určitě navázal hustou a skrytou síť kontaktů. Tato situace připomíná dobu před iráckými konflikty, kdy údajně několikrát kontaktoval Saddáma Husseina osobně a tajně Jevgenij Primakov, šéf KGB pro Střední východ a pozdější premiér Ruska, aby mu vyjádřil podporu. Po napadení Kuvajtu v roce 1991 stouply tehdejší nízké ceny 15 USD/barel na více než dvojnásobek. A podobně stouply v roce 2003, při válce v Iráku. Rusko z tohoto vývoje vždy silně profitovalo.
Nyní sice Rusko opět vyjadřuje Íránu záruky i pro případ válečného napadení, ale je skutečně připraveno vstoupit do války za Ahmadínežádovu apokalyptickou ideologii, očekávající příchod dvanáctého imáma a ukončení tohoto světa? Pokud by Írán vyvolal konflikt s USA, mohou nakonec Rusové couvnout a umýt si ruce, že přece nemají s touto fanatickou islámskou ideologií tolik společného, aby riskovali světovou válku. Největší výhodu by totiž omezený konflikt přinesl právě jim. Okamžitým přínosem by byl střemhlavý let cen ropy vzhůru, což by byla živá voda pro ruskou ekonomiku...

Tak jsme z Libye udělali stát v troskách s nataženou rukou. Bravo..

Byl to nejvíce prosperující stát celé Afriky s jasným řádem. Lidé netrpěli hlady a žízní, měli zdravotní péči, školy, byli nejgramotnějším národem kontinentu. Ne, nebyla to obdoba režimu například v KLDR nebo obdoba hospodářsky či společensky zbídačených států Afriky, kde panuje chaos, lidé umírají po desetitisících a zuří tam občanské nebo kmenové války. Z jejich představitele, přítele západních politiků, ze dne na den nepřítel na život a na smrt. Chtěl peníze za Libyjskou ropu, u které byly západní evropské státy už dlouho po splatnosti, ale také už dále nechtěl odebírat zbrojní arzenál od francouzských výrobců.

kaddafi_a_jeho_pratele.PNGPak přišla vzpoura těch, u kterých ve skutečnosti nikdo neví, jaký měli cíl. Přišla rezoluce OSN, která: „Rozhoduje kvůli ochraně civilistů o zavedení zákazu všech letů ve vzdušném prostoru Libyjské arabské džamáhírije. Rozhoduje, že zákaz se netýká výhradně humanitárních letů, jako jsou dodávky anebo usnadnění dodávek pomoci, včetně zdravotnického materiálu, jídla, humanitárních pracovníků a související pomoci, anebo evakuace cizinců z Libyjské arabské džamáhírije.“ No a my, představitelé západní civilizace, založené na demokracii a právu, jsme začali bombardovat města, zabíjet civilisty a ničit infrastrukturu. Ze zajištění bezletové zóny jsme velmi rychle udělali normální účast ve válce.

Výsledkem našeho zásahu jsou miliony lidí v Tripolisu, kteří jsou na počátku další světové humanitární krize. Obyvatelé nemají vodu, potraviny, elektřinu a nemocnice nemají zdravotnické potřeby. Po ulicích se rozkládají mrtvoly těl a generální tajemník OSN Pan Ki-Mun vyzývá mezinárodní společenství, aby lidem žijícím v postižených oblastech co nejrychleji pomohlo¨(více zde). Zároveň dalo OSN souhlas s uvolněním blokovaných libyjských peněz za ropu (nikoli peněz Kaddáfího, ale státních) na zahraničních účtech do rukou rebelů. A rebelové? Přes veškeré výzvy mezinárodních organizací a světových politiků z teplých kanceláří teď dělají přesně to, kvůli čemu údajně také povstali – masakrují v odplatě zastánce Kaddáfího.

Politici už také (najednou) veřejně připouštějí, že si vlastně nejsou až tak úplně jisti, jak se bude situace v Libyi vyvíjet, přičemž se obávají, že to bude nakonec podobné zásahu v Iráku. Ti, kteří se jednorázově spojili z desítek významných a stovek méně významných kmenů proti Kaddáfímu, jsou totiž najednou vyzbrojeni západními státy daleko lepší technikou, než měli před tím. Hrozí (a já tvrdím, že nejenže hrozí) kmenové války o sféry územního vlivu.

Výsledkem účasti západních států v původně ryze interním konfliktu, který nepřesahoval hranice státu, je možná krátkodobá náklonnost nového vedení, které bude nakloněno přesně do doby, dokud jim tam budeme posílat peníze na „řešení“ humanitární krize, kterou jsme pomohli vyvolat.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK