Příroda

ČERNOBYL - jak režim v roce 1986 informoval o havárii den po dni

Obsah videa, které najdete níže
Autentické zpravodajství z relace Televizní noviny Československé televize z roku 1986. 

00:16 - 29. duben 1986 - odvysílána reportáž z hlavní zpravodajské relace sovětské TV "Время" (Vremja), v níž teprve třetí den po havárii oznámil režim tuto událost. Následuje informace o opatřeních v Československu. 

02:01 - 30. duben 1986 - odvysílána další reportáž z relace sovětské TV "Время", kde bylo zveřejněno jedno černobílé foto elektrárny. Následuje informace o opatřeních v Československu. 

05:45 - 1. květen 1986 - tento den režim o havárii neinformuje - všichni organizovaně v ulicích slaví Svátek práce. 

06:40 - 2. květen 1986 - propagandistická reportáž o tom jak Británie zneužívá havárie v Černobylu. 

08:02 - 3. květen 1986 - krátká zpráva sovětské tiskové agentury TASS, následuje propagandistická reportáž ze sjezdu západoněmeckých komunistů, kde promluvil soudruh Boris Jelcin také o havárii v Černobylu. 

10:31 - 4. květen 1986 - po čtené zprávě agentury TASS následuje reportáž z relace "Время", kde jsou poprvé zveřejněny záběry z vrtulníku nad Černobylem. Pohled na postiženou elektrárnu je zde však natočen ze země - letecké záběry byly zcenzurovány a sovětská televize je nezveřejnila. Následuje informace o měření radioaktivity v Československu. 

14:35 - 5. květen 1986 - po krátké zprávě agentury TASS následuje propagandistická reportáž ČST o jaderných pokusech v USA. Další propaganda ze sovětské relace "Время" ukazuje normálně fungující život na Ukrajině. A nakonec opět krátká zpráva o měření v Československu.

Planeta Země v roce 2100

Jak bude Zem vypadat za 100 let?

Jak daleko postupuje globální oteplování?

Jaké katastrofické události můžou v budoucnosti čekat na lidstvo?

Dokument povídá o globálním oteplovaní a jeho vlivu na životní prostředí i naší společnost, při čem vychází ze simulovaných budoucích podmínek na Zemi vytvořených superpočítačem Earth Simulator v Japonsku.

Zelená planeta video

Život ze světla Před třemi miliardami let byla Země nehostinným světem s nedostatkem kyslíku, jedovatými plyny a sopkami. Díky slunečnímu záření však vznikly rostliny, které utvářely podobu naší planety. Před 140 miliony lety došlo k mutaci některých rostlin, které vyvinuly květy. Kvetoucí rostliny byly hnací silou evoluce živočišného života na naší planetě, ovlivnily i vývoj člověka. Podobně je to i s podceňovanou trávou... Britský dokumentární seriál (2012) 


Je to vpravdě epický příběh z dávné historie. Jeho hlavními hrdiny jsou rostliny. Před třemi miliardami let byla Země nehostinným světem s nedostatkem kyslíku, jedovatými plyny a sopkami. Díky slunečnímu záření však vznikly rostliny, jež stvořily podobu naší planety. Před 140 miliony let došlo k mutaci – vyvinuly se květy. Jejich vzniku pomohl dopad asteroidu, který přinesl zkázu dinosaurům. Kvetoucí rostliny se staly hnací silou evoluce. Ovlivnily i vývoj člověka. Tento působivý dokument vás v dílech Život ze světla, Síla květů a Přichází člověk provede (nejen) minulostí a ukáže, jak je existence veškerých živočichů neodmyslitelně spjata s rostlinami. Přesvědčí vás, že podceňovat nelze ani „obyčejnou“ trávu. 
 

Strhující pohled na vývoj rostlinného života na naší planetě a na to, jak se vzájemně ovlivňoval s evolucí živočichů 

Návrat k prírode – fatamorgána moderného človeka

Pretechnizovaný život v mestách, ulice preplnené autami, civilizačné ochorenia, každodenný kolotoč konzumu. Nie je prekvapením, že postindustriálna éra vyvoláva v ľuďoch túžbu utiecť od toho všetkého niekam ďaleko. Zasnene upierame svoj pohľad do minulosti, do obdobia, kedy bol život jednoduchší, bližší prírode, nepoškvrnený technickým pokrokom a civilizačnými zmenami. 

Niektorí z nás dokážu aspoň čiastočne uhasiť svoj smäd víkendovým výletom do hôr alebo pestovaním zeleniny v prímestských záhradkárskych oblastiach. Iní sa rozhodnú presťahovať z urbánneho centra na okraj, kde počuť ráno spev vtákov a zároveň to ešte nie je príliš ďaleko do práce. Sú však aj takí, ktorí si z hľadania stratenej prirodzenosti urobili životnú filozofiu. Stačí uveriť v dokonalú harmóniu človeka žijúceho v súlade s prírodou a jej zákonmi. Vzďaľovaním sa od tohto stavu vzniká zlo a naopak – návratom k prírode sa obnovuje rovnováha. Autor článku vie o čom hovorí – svoju mladosť prežil oddaný práve tomuto ideálu.

Idealistickým predstavám o návrate k prírode sa oddávajú rôzne skupiny ľudí. Eko-aktivisti bojujúci za záchranu Zeme, ktorí veria, že ľudia sa v minulosti správali k prírode ohľaduplnejšie. Nábožne založení ľudia, ktorí si do pojmu „prirodzenosť“ premietajú predstavy o rajskej záhrade a hriechom nepoškvrnenom stvorení. Ľudia túžiaci po uzdravení od chorôb a bolestí, ktoré im spôsobuje „chémia v našom jedle a vzduchu“. Vyznávači zdravého života, hľadajúci svätý grál najzdravšej stravy a ideálneho životného štýlu. Technofóbovia, proti systémoví rebeli, ľudia presýtení zhonom veľkomesta a etickí filozofi, ktorým učaril mýtus o vznešených divochoch. A samozrejme aj šikovní obchodníci a manipulátori, pripravení využiť a zneužiť túžby tejto pestrej skupiny ľudí.

Kyselina askorbová a její role v reakcích rostlin na stres

Trochu viac informácií o vitámíne C...

Již jednou bylo zmíněno, že množství vitaminu C v potravině závisí na způsobu jejího skladování
a zpracování. Vitamin C totiž velice citlivě reaguje na světlo, teplo i vlhko. Můžeme říci,
že ztráty vitaminu C jsou obecně o tolik vyšší, o kolik déle a při vyšších teplotách se potraviny
skladují (Jebas, 2003).
Zelenina a ovoce by měly být také co nejméně krájeny, v ideálním případě bezprostředně
před podáváním. Vitamin C je rozpustný ve vodě, a tak při vaření brzy zmizí. Je tedy vhodné
zeleninu vařit v co nejmenším množství vody, nebo ještě lepší je dusit ji v páře (http://apple.web
park.cz/Apple/Vitaminy/C.htm).
Změny nutričních hodnot, barvy i chuti jsou způsobeny různými enzymy v ovoci a zelenině
za přítomnosti vzduchu. Listová zelenina, vyloupaný hrášek a zelené fazolky jsou nejvíce citlivé
na ztrátu vitaminu C bezprostředně po sklizni a ztrácí až 20 % celkového množství vitaminu C
(Davey et al., 2000). Během jednoho dne při 20 °C ztratí kapusta asi 12 % obsahu svého vitaminu
C, což je víc, než kdyby byla uskladněna jeden týden v chladničce. Je třeba zmínit, že zelenina
reaguje z hlediska ztráty vitaminu C různě citlivě. Hlávkové zelí lze uchovávat dokonce několik
měsíců beze ztráty vitaminu C. Teplo však odbourávání vitaminu C podporuje. To způsobují
rovněž speciální enzymy, které jsou zvlášť účinné při teplotách kolem 40 °C. Při 70 °C dochází
však ke zničení těchto enzymů. Proto by se měla zelenina rychle přivést do vyšších teplot a poté
pomalu připravovat. Ztráta vitaminu sice přitom nadále pokračuje, ale značně pomaleji.

Grand Canyon

posterGrand Canyon je jedním z mála pozemských terénních útvarů, které můžete spatřit z vesmíru. Ne náhodou je toto místo jedním z nejoblíbenějších amerických národních parků. Ročně sem zavítá na pět milionů návštěvníků, kteří ovšem mají možnost poznat jen zlomek skutečné nádhery Grand Canyonu.

K místu se totiž váže celá řada otázek, které jsou i pro zkušené vědce nepochopitelnou záhadou. Kdy a jak se Kaňon vlastně zformoval? Jak se jedna z nejzákeřnějších nemocí na zemi dokázala zachovat v tělech prvních masožravců žijících v Kaňonu? Kde přebývali jeho první lidští obyvatelé a jak zde dokázali přežít?

National Geographic Television se přidává k vědecké expedici, aby se pokusila tato tajemství rozluštit. Vydejte se na výpravu po celé délce Grand Canyonu, čítající 277 mil. Poznávejte dokonalou krásu přírodních úkazů, včetně jedněch z nejzrádnějších peřejí na planetě.

Vybraná skupina vědců a expertů nám ukáže Grand Canyon tak, jak ho dosud vidělo jen málo nezasvěcených. Počínaje řekou, která si stále probíjí cestu kameny starými dvě miliardy let, až po různorodé živočichy, toulajícími se jedinečnou krajinou tajemného Grand Canyonu.

America's Wild Spaces: Grand Canyon

Dokumentární film

USA, 2008, 50 min

Obří hlavonožci: souboje v temnotách

chob1Malé chobotnice pobřežní zná asi každý, kdo se někdy vypravil ke Středozemnímu moři. Jejich mnohonásobně zvětšení příbuzní strašili námořníky dávných dob po celá staletí a z jejich historek se dostaly i do středověkých kronik a spisů tehdejších učenců. Gigantické desetiramenné krakatice však přísně seriózní věda 19. a 20. století dlouho považovala za výmysl.

 

Napadení rybářského člunu osmnáctimetrovým hlavonožcem u New Foundlandu roku 1873, stejně jako potopení škuneru Pearl údajně třicetimetrovým kusem roku 1874 v Bengálském zálivu nikdo nehodlal brát vážně. Přestože velrybáři nacházeli zbytky obrovských hlavonožců v trávícím traktu vorvaňů mnoho století, přírodovědec, který by něco takového připustil, ještě v 19. století riskoval kariéru.

Můžou vám zakázat přespat pod širákem? Bivakování není „táboření“

Tenhle článek je trochu delší, než jste na g.cz. zvyklí. Hádání s úřady je totiž něco jako hraní šachů: musíte perfektně znát pravidla a volit vhodnou strategii. Jedině pak dáte mat těm, kdo vás chtěli buzerovat. A to se prostě nedá odbýt v pár větách. Na druhou stranu je to ale stejně vzrušující čtení jako detektivka.
Hned na začátku si to řekněme jasně: do spaní pod širákem vám nemá nikdo co kecat. Tak se totiž dá shrnout výsledek dlouhé soudní bitvy Martina Hyťhy z ekologického sdružení Děti Země s českou vládou a úřady. Plyne z něj, že pojem „bivakování“ český zákon vůbec nezná. A protože podle ústavy „každý občan může činit, co není zákonem zakázáno“, můžeme si ustlat pod hvězdami skoro všude, kde nás napadne. Beze strachu, že bychom byli buzerováni, vyháněni a pokutováni. „Považuji to za velké vítězství pro všechny milovníky přírody,“ řekl Hyťha. A má pravdu – tohle je skutečně převrat. I proto stojí zato prosekat se džunglí nudných paragrafů.

Rok, kdy zima nepřišla

Možná stejně jako výše uvedený titulek by mohla znít první věta při úvahách o letošní „zimě“. Ta tenhle rok jakoby opravdu zapomněla přijít. Místo sněhu či štiplavých mrazů jsme si v průběhu téměř celé zimy užívali teploty, za které by se nemusel stydět březen či dokonce duben. Jedinou výjimkou bylo krátké „zimní“ období na konci ledna.
Letošní meteorologická zima (1. prosinec až 28. únor) se už stihla zapsat do historie jako jedna z nejteplejších za posledních nejméně sto let. A to nejenom ve střední Evropě. Vysoké teploty však nebyly jediným pozoruhodným extrémem. Tím dalším byl nedostatek sněhu.
Chyběl nejenom v nížinách, ale dokonce i v horských oblastech. Je takto atypické zimní počasí, vyznačující se navíc svojí stálostí, důsledkem klimatické změny? A pokud ano, stane se novou definicí „zimy“ v ne tak vzdálené budoucnosti?

Byl člověk stvořen za pomoci genetického inženýrství?

Vědci připravují experimenty na změnu homo sapiens ze šimpanze

V seriózním vědeckém časopise Nature Reviews Genetics vědci nedávno vznesli velmi znepokojivou otázku: je možné geneticky modifikovat opici, pokud by do ní byly vloženy lidské geny? (1)

„Technicky to je dnes už možné,“ odpověděla jedna z autorů materiálu, profesorka Centra pro bioetiku a humanitní vědy při Universitě v Coloradu (USA), Jacqueline Glover. (2) 

„Dnes už jsou dekódovány genomy člověka, šimpanze a opic makak rhesus. Pracuje se na dekódování gorily, orangutana, paviána, kočkodana a lemura. Již brzy také budeme vědět, z čeho se skládal neandrtálec.Taková databáze umožní sledovat evoluční změny v řadě lidoopů a vydělit specificky lidské geny.“

A zde, podle výzkumníků, může začít to nejzajímavější.

Pokud tyto jedinečné lidské "stavební kameny života“ se spojí s geny našich chlupatých předků, můžeme získat genetický "hybrid opice-člověk.“

Samozřejmě, nikoli pro zábavu.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK