Jedným z priekopníkov a zástancov prirodzenej stravy bol americký dentista Weston A.Price. V rokoch 1920 až 1940 cestoval po celom svete a študoval prírodné národy - pričom pozoroval hlavne vývin ich kostí a zubov, výskyt zubného kazu a všeobecne mentálne zdravie odlúčene žijúcich kultúr. 

Skúmal diétne vzory mnohých rozličných skupín, počínajúc ľuďmi žijúcimi vo vysoko položenom údolí Loetschental vo švajčiarskych Alpách, až po drsne žijúcich Keltov na Hebridoch. Na základe tohoto bádania vznikla fascinujúca kniha Nutrition and Physical Degeneration (Výživa a fyzická degenerácia), vydaná v roku 1945, v ktorej podrobne dokumentoval svoje nálezy vrátane fotografií a štatistík. Jeho konečný verdikt bol skutočne bezútešný: priemyslovo a kuchynsky spracovávané potraviny zaťažujú ľudské zdravie desivým nebezpečím. Argumentoval tým, že ľudské zdravie je v priamom spojení s celistvosťou a čerstvosťou potravín, ktoré konzumujeme, a že najpevnejšie zdravie možno dosiahnuť iba ťažko, ak nežijeme na diéte bohatej na nevarené a nespracované potraviny. 

Price pri svojom výskume narazil na to, že napriek veľkým rozdielom v špecifických jedlách, ktoré skúmané národy jedli, mala ich diéta mnoho spoločného. Týmto ľuďom sa z veľkej väčšiny vyhýbali mentálne aj fyzické choroby, ich kostená stavba bola dobrá a iba u niekoľkých z nich, pokiaľ vôbec, našiel zubný kaz. Stravu týchto ľudí nazval "primitívnou diétou", diétou prostých, čerstvých a väčšinou nevarených pokrmov, ktoré pozostávali z plodín konzumovaných väčšinou ihneď po zbere. Títo ľudia používali na hnojenie svojich plodín prírodné hnojivá, bez toho, že by čokoľvek vedeli o herbicídoch, fungicídoch či prostriedkoch na hubenie hmyzu. 

Biovýrobky z farem jsou žádané. V roce 2011 jich zpracovatelé prodali za téměř 87 milionů korun. PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců podporuje prodej ze dvora, který má pozitivní vliv na rozvoj regionů a stabilitu místních ekonomik.

Ze zprávy Ústavu zemědělské ekonomiky a informací vyplývá, že trojnásobně stoupl podíl přímého prodeje, a to z důvodu vyššího zastoupení faremních zpracovatelů v šetření. Například zemědělci prodají bez prostředníka více než pětinu biomasa a masných biovýrobků. V roce 2011 sedláci prodali přímo spotřebitelům celkem 7% bioproduktů.

„Je dobře, že spotřebitelé nachází cestu přímo za prvovýrobci. Uvědomují si, že oželením pohodlí nákupu v marketech dostávají jednak přijatelné ceny a za další kvalitní bioprodukty s jasným původem. Přímo na farmě totiž vidí, kde a za jakých podmínek vznikají biopotraviny, které pak budou jíst,“ říká Kateřina Nesrstová, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců.

Banisteriopsis caapi je juhoamerická liana, ktorá sa používa k príprave nápoja zvaného Ayahuascu. Ľudovo tento nápoj zvyknú volať aj Huasca, Yagé (ktoré považoval za liek na svoje problémy aj William Buroughs), Goldranke, Camárambi, Yaxe, Rao, Cají,Kahi, Netema, Nishi, Sheati, Kaapistrauch, Bejuco de Oro, Seelenliane. (1) V prekladetohto cudzieho slova opäť nepanuje zhoda. Kečuánci týmto označujú „lianu duše“a americkí indiáni z kmeňa Ese΄ejov zas „povraz smrti“. (1) (2) Obidva preklady však dávajú tušiť, že sa jedná o nápoj s výnimočným postavením, ktorý už niekoľko storočízasahuje do kultúrnych zvyklostí spoločenstiev žijúcich nielen v Južnej Amerike. Našlo sa mnoho archeologických dôkazov, ktoré potvrdzujú domnienky, že Ayahuascuužívali mnohé civilizácie už pred dvoma tisícročiami. Odvar bol užívaný pre svojehalucinogénne účinky domorodcami Južnej Ameriky i miešancami z rôznych dôvodov,ako sú : komunikácia s duchmi, ktorí ovládajú rastliny, dosiahnutie tranzu, výučba budúcich šamanov, ovplyvňovanie snov a predpovedanie budúcnosti, telepatické činidlo pre prorokov, liečenie chorôb, diagnostická metóda (kde vízie boli použité ako popisliečby), identifikácia zla, dosiahnutie extázy v službe zdraviu a politickému ostrovtipu.Odvar sa používal a v prostredí tropických pralesov sa stále používa pri náboženskýchceremóniách k nakloneniu duchov, k učeniu o nepriateľoch a ich plánoch, k navodeniuchoroby iným pomocou bosoráctva a ako preventívne reagens proti zlomyseľnostiostatných.

BYLINKY_Janca_Zentrich-CS-Herbar-lecivych-rostlin-1-6 by sk_1000

Přesto, že ekologické zemědělství už dávno není pouhým módním trendem, ale jedním z oficiálně uznávaných zemědělských postupů s environmentálním přesahem v rámci EU i celosvětově, stále se na veřejnosti, mediální komunikaci i jinde vyskytuje celá řada nepochopení, omylů a chybných údajů o tomto systému hospodaření a jeho souvislostech.

V této publikaci se naši přední odborníci Ing. Jiří Urban a prof. Josef Dlouhý pokoušejí vyvrátit dvacítku nejčastějších zakořeněných představ o biopotravinách a ekologickém zemědělství na základě dlouhodobého studia výsledků výzkumů i praktických aplikací režimu ekozemědělství.

Publikace je psána čtivou a srozumitelnou formou tak, aby byla přístupná co nejširšímu publiku.

Publikace je ke stažení ZDE.

Po statisíce let se lidé cítili součástí přírody a přímo komunikovali se zvířaty, rostlinami a zemí, v níž žili. Dnes nám představa, že by všechno kolem nás mohlo být živé, byť třeba od nás velice odlišným způsobem, připadá bizarní, možná i potrhlá nebo směšná. „Jak se mohla západní civilizace od přírody tak hluboce odcizit?“ ptá se ve své knize Kouzlo smyslů americký filosof David Abram. A nabízí neotřelou odpověď: podílelo se na tom rozšíření písma a následně i snaha o přísně objektivní myšlení.

Hned na začátku dodejme, že Abramova kniha se tématu věnuje na odborně-teoretické úrovni, nicméně jeho styl je svěží a čtivý. Hutné pasáže analyzující postoje fenomenologických filosofů jsou prokládány nádhernými popisy Abramových zážitků v přírodě, takže se čtenáři dostává výmluvných konkrétních příkladů, díky nimž jsou Abramovy teze snadněji pochopitelné. Vhledy, které Abram nabízí, jsou v mnoha případech tak objevné, že je kniha za zásadní dílo považována zcela oprávněně.

Evropská Komise pracuje na návrhu zákona, který by v podstatě zakazoval šíření osiva mezi drobnými zemědělci i běžnou populací. Zahrádkáře a drobné zemědělce staví do role velkých pěstitelů, kteří by museli mít registrované každé semínko, které vsadí do země. Může omezit potravinovou suverenitu jednotlivých států, regionů a skupin a omezuje svobodnou volbu spotřebitelů potravin, kteří se pak stávají závislými na velkých osivářských firmách.Pokud by byl tento návrh přijat, došlo by k striktním omezením uvádění osiv a rozmnožovacího materiálu do oběhu, a to jednotně v rámci celé EU. Takovéto požadavky mohou vyhovovat zemědělské velkovýrobě, ale významně snižují možnosti zemědělců uchovávat tzv. farmářská osiva, a také zahrádkářů, drobných pěstitelů a organizací, které se věnují záchraně a uchování starých odrůd.

Velká administrativní zátěž – způsobená požadavkem registrace každého osiva – by znemožnila drobným zemědělcům pěstovat na svých polích zeleninu, obilí a další plodiny z osiva z předchozí sklizně nebo od sousedního zemědělce a stavěla by tuto činnost na hranici zákona. Totéž by platilo i pro zahrádkáře či nově oblíbené komunitní zahrady. Ti by pak mohli pěstovat pouze z registrovaných semen pocházejících od velkých osivářských firem. V praxi by to např. znamenalo, že  si sousedi nemohli vyměnit přebytky svých sazenic rajčat anebo  nesměli použít na zahrádce jako sadbu své brambory z loňska.