partnerství

Moderní doba vztahová

Moderní doba vztahováVrací se doba hippies, alespoň co se vztahů týká? Od aktuálních úvah o proměně rolí žen a mužů a od otázky, co je to vlastně ženství a mužství, je pochopitelně jen kousek k tématu partnerských vztahů jako takových. Bylo by zvláštní, kdyby se jich tento proces nedotkl, kdyby se také neměnily náhledy, postoje a… vztahy samé.

Kamarádka jezdívá do Skřidel, jednoho z nejstarších českých sebepoznávacích center. Nedávno se tam objevil i vyhledávaný popularizátor alternativních přístupů Jaroslav Dušek. A nikoli, nebude to text o této ikoně naší new age scény. Jen odrazový můstek k tématu. Při nějakém povídání tam měl pronést, že v současném zmatku kolem přístupů k partnerské problematice je zastáncem polyamorie. Tedy, jak by se dalo přeložit, mnoholásky.

Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu

 

Častokrát v našich vztazích zažíváme mnoho bolesti. Někdy je to téměř neúnosné. Chybí nám naděje. Nebo ji ztrácíme. Klademe si otázky: „Má náš vztah ještě smysl? Změní se ten druhý? Budeme schopni spolu ještě vycházet?“ Leckdy neznáme odpovědi. Víme to, že s tím druhým chceme být, ale nevíme, jak to udělat a nezbláznit se. Možná to není tak zlé, ale i tak nám někdy z partnera jde hlava kolem. Pojďme se podívat na jinou perspektivu, takovou, jakou nás neučili. Takovou, kde romantická řešení nefungují (což se v běžném životě děje až příliš často), ale fungují jiné a mnohem hlubší principy. Potom v druhém přestaneme vidět nepřítele nebo toho „kdo to má špatně“. Pochopíme, že pohled: „Musím ho/ji změnit a když to nepůjde, musím odejít nebo se přizpůsobit něčemu, co nechci a co mi nesvědčí.“, může mít i jinou perspektivu a možná není vůbec nutný. A i přesto, že tento pohled opustíme a nebudeme druhého měnit, mohou se dít zázraky.

Pojďme získat naději, že i když jsou naši partneři, jací jsou, pohledem do sebe a pochopením hlubších příčin a souvislostí, můžeme měnit náš vztah k větší harmonii a vyšší kvalitě.

Nezahazujme naše partnerství, i když možná vypadá složitě a neřešitelně. Pojďme se nejdříve podívat a pochopit, co nám chtějí konflikty říci. A potom uvidět, jak můžeme tyto problémy využít a díky jejich hlubšímu pochopení znovu prohloubit a rozproudit lásku, porozumění a harmonii. 

Pokud toho však chceme dosáhnout, musíme pochopit důležitý princip a to, že:

KAŽDÝ Z PARTNERŮ NESE A VYJADŘUJE PŮLKU JEDNOHO CELISTVÉHO PROBLÉMU.

Neklape nám to, protože spolu neumíme mluvit


Znáte ten vtip o pánovi, kterého právě opustila žena? "A proč, prosím tě?" ptá se ho kamarád. "Ále, nějak jsem se tuhle ráno u snídaně přeřekl. Chtěl jsem říct: Miláčku, podala bys mi prosím ještě jeden toust? A místo toho ze mne vypadlo: Ty stará hnusná čarodějnice, zkazila jsi mi celý život..." Nechcete, aby to u vás dopadlo podobně? Tak budete muset trochu zapracovat na způsobu, jakým spolu komunikujete.
 

Hovořit se svým partnerem laskavě, mile a přátelsky je docela snadné, když spolu chodíte něco přes tři měsíce a zbožňujete i chodník, po kterém kráčí jeho tenisky. O několik dětí a let později však už může být pro mnohé z nás obtížné oslovit svého partnera bez kritického ostnu nebo vyčítavé noty. Štve nás už z podstaty své existence, rozčiluje nás jeho pruzení nebo naopak chladný nezájem, toužíme po chvále i obdivu, který nám nedovede dát, a na sebe jsme naštvané, že si o to, co opravdu chceme, nedovedeme na férovku říct.

Co děláme špatně?

Psychologové a rodinní terapeuti se shodují v tom, že partnerské problémy jsou z valné většiny způsobeny fatálními chybami v komunikaci. Stručně řečeno málokdy se spolu dovedeme bavit konstruktivně a k věci, zvlášť když jsme na sebe naštvaní nebo nejsme ochotni ke kompromisům. "Problémy a konflikty, ke kterým dochází v partnerském vztahu, máme tendenci řešit stereotypně," připomíná psycholog Ján Praško ve své knize Asertivita v partnerství. "Někdy doslova opakujeme stejné věty, mluvíme v podobných situacích podobně, a to i když se nám výsledek nelíbí."

Pokud to dojde tak daleko, že se nám situace ve vztahu zdá beznadějná, máme pak tendenci řešit ji tím, že svého "špatného" partnera opustíme. Jenže tady Praško připomíná: "Pokud člověk nezmění své chování, ale partnera, velmi často se za určitý čas dopracuje k podobné konfliktní situaci. To je pochopitelné, protože většinou nevyměnil svůj stereotyp v chování. Naštěstí je tento stereotyp poznatelný a je možné ho změnit. Je však potřeba se zaměřit spíše na vlastní chování než na pozorování a obviňování druhých..."

Zmatky v komunikaci

Zkrátka a dobře, pokud mě štve partner, není na čase ho začít předělávat nebo doufat, že se změní, ale naopak bych měla začít u sebe a svého chování. Zeptat se sama sebe: Neustupuji stále jen jeho požadavkům? Nejsem ve vztahu i v komunikaci s ním jen ušláplou putičkou? Nekritizuju ho příliš? Nevyčítám? Nesnažím se ho dostat za pomoci výčitek nebo výhružek tam, kam chci? Poslouchám vůbec to, co mi říká?

asertivita

Je přímé, poctivé, přiměřené a citlivé vyjádření vlastních citů, dojmů, potřeb a postojů s tím, že je zachována úcta k partnerovi i k sobě. Nejedná se o žádnou výhru, natož o poražení partnera. Cílem je naopak dlouhodobá, nejlépe celoživotní spolupráce.

Zdroj: Ján Praško: Asertivita v partnerství (Grada)

 

Velmi často se totiž stává, že se na partnera zlobíme za něco, co vůbec neprovedl. A to jen proto, že nejsme zvyklí spolu hovořit otevřeně a přisuzujeme tomu, co říká, docela jiný význam. Takže třeba pod nevinným sdělením "Zlato, jdu na ryby" si automaticky představujeme katastrofy typu "Zlato, nesnesu být s tebou v jedné místnosti, to budu radši moknout u řeky" nebo "Zlato, už tě nemiluju, tak jdu za milenkou, ale beru si s sebou prut, aby sis ty huso myslela, že jdu na ryby".

Kamenem úrazu bývá často také potlačování vlastního názoru, protože prostě máme pocit, že ten druhý to tak chce slyšet. A tak nezřídka něco jiného říkáme a něco jiného si myslíme. Když se například zeptá: "Miláčku, nevadí ti, když půjdu dneska s klukama na fotbal?", odpovíme: "Ne, vůbec ne," ale pak se celé odpoledne užíráme vzteky, že je ten chlap zase v tahu.

Nejde o to, kdo vyhraje

Nikde neplatí lidové rčení o tom, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, tolik jako v partnerství. Pokud však nechodíte pro kritiku daleko a smlsnete si na partnerovi pro každou pitominu, těžko se můžete divit, že vám to doma neklape jako dřív. A přitom místo kritického a zevšeobecňujícího: "To jsem si mohla myslet, že zase neumyješ nádobí. Nikdy doma nic neděláš", můžete asertivně říct: "Byla bych ráda, kdybys mi někdy pomohl v domácnosti. Mám toho teď hodně." Je pravděpodobné, že zatímco v prvním případě se muž urazí a odejde středem směr nejbližší osvěžovna (nádobí nenádobí), tak druhá poznámka padne na úrodnou půdu a možná kromě umytí nádobí ještě vynese koš.

Asertivita samozřejmě není všelékem, který vyvede nefunkční vztah z krize, ale za pokus to stojí. Už proto, že zdánlivě tak odlišné schopnosti jako jsou vcítění, trpělivost, laskavost, pevnost a rozhodnost, přijdou vhod nejen v partnerském životě.
 

 

nejčastější komunikační zlozvyky

Přehánění: "Nikdy se nezajímáš o děti!"
Asertivně: "Byla bych ráda, kdybys pomohl Péťovi s úkoly."

Značkování: "Neřvi na mě jako pavián!"
Asertivně: "Je mi nepříjemné, když na mě křičíš."

Připisování úmyslu: "To mi děláš schválně!"
Asertivně: "Přála bych si, abys chodil domů tak, jak se domluvíme."

Přehnané emoce: "Když ti to nechutná, tak si příště vař sám!"
Asertivně: "Je mi líto, že jsi mi nepochválil večeři."

 

 

Zdroj: http://ona.idnes.cz/neklape-nam-to-protoze-spolu-neumime-mluvit-fmm-/vztahy-sex.aspx?c=A101005_151648_vztahy-sex_job

Znáte ten vtip o pánovi, kterého právě opustila žena? "A proč, prosím tě?" ptá se ho kamarád. "Ále, nějak jsem se tuhle ráno u snídaně přeřekl. Chtěl jsem říct: Miláčku, podala bys mi prosím ještě jeden toust? A místo toho ze mne vypadlo: Ty stará hnusná čarodějnice, zkazila jsi mi celý život..." Nechcete, aby to u vás dopadlo podobně? Tak budete muset trochu zapracovat na způsobu, jakým spolu komunikujete.

 

Ilustrační foto.

Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Hovořit se svým partnerem laskavě, mile a přátelsky je docela snadné, když spolu chodíte něco přes tři měsíce a zbožňujete i chodník, po kterém kráčí jeho tenisky. O několik dětí a let později však už může být pro mnohé z nás obtížné oslovit svého partnera bez kritického ostnu nebo vyčítavé noty. Štve nás už z podstaty své existence, rozčiluje nás jeho pruzení nebo naopak chladný nezájem, toužíme po chvále i obdivu, který nám nedovede dát, a na sebe jsme naštvané, že si o to, co opravdu chceme, nedovedeme na férovku říct.

Co děláme špatně?

Psychologové a rodinní terapeuti se shodují v tom, že partnerské problémy jsou z valné většiny způsobeny fatálními chybami v komunikaci. Stručně řečeno málokdy se spolu dovedeme bavit konstruktivně a k věci, zvlášť když jsme na sebe naštvaní nebo nejsme ochotni ke kompromisům. "Problémy a konflikty, ke kterým dochází v partnerském vztahu, máme tendenci řešit stereotypně," připomíná psycholog Ján Praško ve své knize Asertivita v partnerství. "Někdy doslova opakujeme stejné věty, mluvíme v podobných situacích podobně, a to i když se nám výsledek nelíbí."

Pokud to dojde tak daleko, že se nám situace ve vztahu zdá beznadějná, máme pak tendenci řešit ji tím, že svého "špatného" partnera opustíme. Jenže tady Praško připomíná: "Pokud člověk nezmění své chování, ale partnera, velmi často se za určitý čas dopracuje k podobné konfliktní situaci. To je pochopitelné, protože většinou nevyměnil svůj stereotyp v chování. Naštěstí je tento stereotyp poznatelný a je možné ho změnit. Je však potřeba se zaměřit spíše na vlastní chování než na pozorování a obviňování druhých..."

Zmatky v komunikaci

Zkrátka a dobře, pokud mě štve partner, není na čase ho začít předělávat nebo doufat, že se změní, ale naopak bych měla začít u sebe a svého chování. Zeptat se sama sebe: Neustupuji stále jen jeho požadavkům? Nejsem ve vztahu i v komunikaci s ním jen ušláplou putičkou? Nekritizuju ho příliš? Nevyčítám? Nesnažím se ho dostat za pomoci výčitek nebo výhružek tam, kam chci? Poslouchám vůbec to, co mi říká?

 

asertivita

Je přímé, poctivé, přiměřené a citlivé vyjádření vlastních citů, dojmů, potřeb a postojů s tím, že je zachována úcta k partnerovi i k sobě. Nejedná se o žádnou výhru, natož o poražení partnera. Cílem je naopak dlouhodobá, nejlépe celoživotní spolupráce.

Zdroj: Ján Praško: Asertivita v partnerství (Grada)

Velmi často se totiž stává, že se na partnera zlobíme za něco, co vůbec neprovedl. A to jen proto, že nejsme zvyklí spolu hovořit otevřeně a přisuzujeme tomu, co říká, docela jiný význam. Takže třeba pod nevinným sdělením "Zlato, jdu na ryby" si automaticky představujeme katastrofy typu "Zlato, nesnesu být s tebou v jedné místnosti, to budu radši moknout u řeky" nebo "Zlato, už tě nemiluju, tak jdu za milenkou, ale beru si s sebou prut, aby sis ty huso myslela, že jdu na ryby".

Kamenem úrazu bývá často také potlačování vlastního názoru, protože prostě máme pocit, že ten druhý to tak chce slyšet. A tak nezřídka něco jiného říkáme a něco jiného si myslíme. Když se například zeptá: "Miláčku, nevadí ti, když půjdu dneska s klukama na fotbal?", odpovíme: "Ne, vůbec ne," ale pak se celé odpoledne užíráme vzteky, že je ten chlap zase v tahu.

Nejde o to, kdo vyhraje

Nikde neplatí lidové rčení o tom, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, tolik jako v partnerství. Pokud však nechodíte pro kritiku daleko a smlsnete si na partnerovi pro každou pitominu, těžko se můžete divit, že vám to doma neklape jako dřív. A přitom místo kritického a zevšeobecňujícího: "To jsem si mohla myslet, že zase neumyješ nádobí. Nikdy doma nic neděláš", můžete asertivně říct: "Byla bych ráda, kdybys mi někdy pomohl v domácnosti. Mám toho teď hodně." Je pravděpodobné, že zatímco v prvním případě se muž urazí a odejde středem směr nejbližší osvěžovna (nádobí nenádobí), tak druhá poznámka padne na úrodnou půdu a možná kromě umytí nádobí ještě vynese koš.

Asertivita samozřejmě není všelékem, který vyvede nefunkční vztah z krize, ale za pokus to stojí. Už proto, že zdánlivě tak odlišné schopnosti jako jsou vcítění, trpělivost, laskavost, pevnost a rozhodnost, přijdou vhod nejen v partnerském životě.

 

nejčastější komunikační zlozvyky

Přehánění: "Nikdy se nezajímáš o děti!"
Asertivně: "Byla bych ráda, kdybys pomohl Péťovi s úkoly."

Značkování: "Neřvi na mě jako pavián!"
Asertivně: "Je mi nepříjemné, když na mě křičíš."

Připisování úmyslu: "To mi děláš schválně!"
Asertivně: "Přála bych si, abys chodil domů tak, jak se domluvíme."

Přehnané emoce: "Když ti to nechutná, tak si příště vař sám!"
Asertivně: "Je mi líto, že jsi mi nepochválil večeři."

 

Zdroj: http://ona.idnes.cz/neklape-nam-to-protoze-spolu-neumime-mluvit-fmm-/vztahy-sex.aspx?c=A101005_151648_vztahy-sex_job

Ilustrační foto. | foto: Profimedia.czZnáte ten vtip o pánovi, kterého právě opustila žena? "A proč, prosím tě?" ptá se ho kamarád. "Ále, nějak jsem se tuhle ráno u snídaně přeřekl. Chtěl jsem říct: Miláčku, podala bys mi prosím ještě jeden toust? A místo toho ze mne vypadlo: Ty stará hnusná čarodějnice, zkazila jsi mi celý život..." Nechcete, aby to u vás dopadlo podobně? Tak budete muset trochu zapracovat na způsobu, jakým spolu komunikujete.

Hovořit se svým partnerem laskavě, mile a přátelsky je docela snadné, když spolu chodíte něco přes tři měsíce a zbožňujete i chodník, po kterém kráčí jeho tenisky. O několik dětí a let později však už může být pro mnohé z nás obtížné oslovit svého partnera bez kritického ostnu nebo vyčítavé noty. Štve nás už z podstaty své existence, rozčiluje nás jeho pruzení nebo naopak chladný nezájem, toužíme po chvále i obdivu, který nám nedovede dát, a na sebe jsme naštvané, že si o to, co opravdu chceme, nedovedeme na férovku říct.

PŘEMĚNA SEXUÁLNÍ ENERGIE I.

Vezměte, prosím, vážně fakt, že váš čas a energie nejsou neomezené. Až vás energie opustí, už nebudete schopni pro sebe nic udělat. Pokud svoji energii nevložíte do užívání si potěšení, budete ji moci využít uvnitř pro svůj duchovní vývoj. Jako vyvrcholení cesty stahování se ze světa a obracení se v meditaci dovnitř získáte osvícení, v němž se dostanete nad všechny své přirozené instinkty. Tato cesta je prověřená. K vnitřní přeměně ale může dojít pouze tehdy, kdy ještě máte k dispozici nějakou energii.

Hodnota lidského života spočívá v překročení sexuality. Vždy byli, jsou a budou výjimeční lidé, kteří jsou toho důkazem. Ve skutečnosti čím více své touhy usměrňujete, tím více poznáváte skutečnou krásu a Lásku. Dokud pro vás zůstává výchozím bodem tělesná přitažlivost mezi mužem a ženou, nemůžete zažít nic skutečně krásného. Zůstáváte jenom na povrchu.

 Přistupuje-li člověk k sexu jen jako k prostředku pro potěšení, aniž by za to na sebe bral zodpovědnost, pak jeho život nebude čistý. Pokud chápete sex jen jako hru, vaše mysl zaplní pouze chtivost. Od světců víme, že dokud v našem životě přetrvává sexuální přitažlivost, nemůže do něj vstoupit Láska. Nakonec je sexuální energie přeměněna v čistou Lásku. Sebeovládání a odmítnutí požitkářství vedou k vnitřnímu míru a ke štěstí.

Rozhodně nevybízím k potlačení sexuální touhy! Potlačení, opírající se pouze o vůli, vám nemůže pomoci. Ukáznění naopak znamená porozumění výjimečnému významu našeho těla, nahlédnutí na to, jakým způsobem fungují naše touhy, a celkové usměrňování svého života – meditací, správným stravováním, fyzickými cvičeními, vhodným denním režimem… Zásadním faktorem se posléze stává modlitba a vedení duchovního Učitele. Neměli bychom zaměňovat ukázněnost za potlačování. Postupným sebeukázněním hledající transformuje pohlavní touhu do emocí čisté Lásky. Bez této přeměny nemůže dojít k žádnému duchovnímu pokroku.

Způsob, jak přistupovat k sexuální touze a různým negativním emocím, můžeme přirovnat ke světlu, které rozsvítíme v místnosti. Rozsvítíme světlo, místo abychom vyháněli z místnosti tmu. Bojovat s tmou by bylo pošetilé a nikam bychom se tímto způsobem nedostali. Stačí, když zapálíme malou svíčku a místnost se začne postupně prosvětlovat. Nesnažte se proto zbavovat svého hněvu, závisti, žárlivosti či sexuální perverse. Nebojujte s nimi – to vám úspěch nepřinese. Buďte spíše uvolnění, klidní a upevnění sami v sobě, a tak se postupně rozšíří vaše schopnost uvědomování. Vaše vědomí bude, podobně jako světlo, osvětlovat všechny myšlenky, vzpomínky a emoce, které považujete za nesprávné tak, že budou přicházet a zase odcházet.
 
 Časem vaše schopnost si věci uvědomovat zesílí natolik, že nežádoucí prvky ve vás ztratí na síle.Smyslem lidského života je vyvíjet se. Příroda nám vytváří podmínky, abychom procházeli výcvikem. Cílem tohoto výcviku je, aby lidské bytosti překročily úroveň života zvířat. Lidé i zvířata podléhají čtyřem základním pudovým tendencím: hladu, spánku, rozmnožování a snaze o přežití. V tomto ohledu se lidé od zvířat neliší. Každý člověk se narodí s touto instinktivní výbavou, ale pokud zemře, aniž by na tom něco změnil, nevystoupil ze zvířecí říše. Záměrem Přírody je, abychom jako lidské bytosti překročili zvířecí tendence v nás. 
 Dostali jsme fyzické tělo, potřebujeme ho a musíme jej proto udržovat v dobré kondici. Měli bychom své tělo správně používat, a ne ho zneužívat. Holdování smyslovým požitkům je zneužíváním těla, zatímco pokud ve svém těle směřujeme prostřednictvím systému jógy, meditace a modlitby k poznání svého skutečného Já a Boha, jde o správné využívání těla. Teprve když se dostaneme nad sexuální naléhavost, zažíváme skutečnou krásu.

Vědecky propracovaný systém ájurvedické medicíny staví na třech základních pilířích dobrého zdraví. Prvním je správné stravování, druhým je kvalitní spánek a třetím celibát. Toto jsou tři základní faktory ovlivňující náš zdravotní stav.

Člověk, kterému se neustále honí hlavou myšlenky na sexnebude schopen efektivně pracovat. Nebude v práci příliš úspěšný, protože postrádá koncentraci mysli.

Je velmi důležité opírat se při rozhodování o svých sexuálních aktivitách o rozlišovací schopnost. Sexuální požitek je nejsilnějším smyslovým pokušením, k němuž je člověk silně přitahován. Význam sexu spočívá ve dvou oblastech. Za prvé je cílem, abychom se prostřednictvím sexuální aktivity osvobodili od vnitřních vtisků a přitažlivosti ve vztahu k opačnému pohlaví. Druhým cílem je, pokud je to Boží Vůle, dát život potomkům a převzít zodpovědnost za jejich výchovu formou konání povinnosti. O tyto cíle bychom měli usilovat, a ne se zaměřovat na získávání atraktivních partnerů. 

Šťastní jsou ti, kteří setrvávají pouze s jedním partnerem a kteří sex nevnímají jen jako požitek, ale jako posvátnou záležitost. Manželství je prostředkem, který může očistit vnitřní bytí od vtisků nashromážděných po mnoho životů. Důležité je místo užívání si pozorovat, co se uvnitř vás děje. Dále je důležité být připraveni přijmout zodpovědnost za početí dítěte.

 Naše energetická kapacita je omezená, a proto bychom se měli snažit, abychom energií zbytečně neplýtvali. Energie, kterou si v těle uchováme, začne pracovat a proudit páteří od nižších energetických center vzhůru k vyšším stupňům vědomí. Duchovní vývoj je založený na energii.

Když vztah mezi mužem a ženou vzniká, domníváme se, že jde o lásku. Postupně ale zjišťujeme, že šlo především o touhy. Proto světci nabádají k dodržování pravidel, která vztahy mezi muži a ženami usměrňují. Tato doporučení mají svá hluboká opodstatnění. Není snadné nezaplést se do sexuální přitažlivosti, pokud k tomu svádějí okolnosti a věk, protože síla Přírody je mocná. Měli bychom proto naslouchat moudrým doporučením duchovních osobností a řídit se jimi. Pouze tak můžemeočekávat duchovní pokrok. Jinak hrozí nebezpečí pádu dolů.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK