Osobní rozvoj

Za hranicemi běžné zkušenosti

 

 S MICHALEM VANČUROU O PSYCHOSPIRITUÁLNÍ KRIZI 
 
O duchovno se František zajímal asi čtyři roky, ale své zkušenosti si nechával jen pro sebe. Neměl nikoho, s kým by o nich mohl, nebo chtěl mluvit. Problémy se vynořily na nejmenovaném duchovně zaměřeném kurzu, kde se s ním začalo dít něco, nad čím ztrácel vědomou kontrolu.Zmocňovaly se jej zvláštní pocity a vnímal věci, které ostatním zůstávaly skryté. Zcela se tomu otevřel a události dostaly nečekaný spád. František se cítil, jako by byl vláčen za koněm. Měl i nutkání provádět tibetský pozdrav a klaněl se. To byl teprve začátek. Následně slyšel hlasy a viděl osoby ve starodávných válečných helmicích. Spatřil také zástupy mrtvých, kteří jako by se na něj tlačily a žádaly, aby od nich předal nějaké poselství. Ve stavu podivně změněného vědomí měl řadu dalších vizí a neobvyklých tělesných prožitků; jako by se současně nacházel ve dvou světech. Uvědomoval si, že cosi není v pořádku, a přesto cítil, že se s ním děje něco, co má smysl a co je pro něj dobré. Měl potřebu najít někoho, kdo by mu pomohl s tímto poznáním pracovat. Lektor zmíněného kurzu si ovšem s jeho prožitky nevěděl rady. Odmítl jej s tím, že se nejedná o psychoterapii, ale o seminář, a navíc jej prý Františkovy prožitky děsí. Nakonec byl František za dramatických okolností převezen do psychiatrické léčebny. Tam si přečetl knihu Anděl zavolal mé jméno s doslovem Michaela Vančury a tušil, že v něm snad konečně našel pomocnou ruku. Michael VANČURA (1948) je psycholog a psychoterapeut, má soukromou praxi a pracuje také pro Diabasis, sdružení pro podporu lidí procházejících psychospirituální krizí. O tom, co vlastně termín »psychospirituální krize« znamená a jak s takovou krizí nakládat, se dozvíte v následujícím rozhovoru, který Michael Vančura poskytl.

Drogy na duchovní cestě II.

Toto zamyšlení navazuje na předchozí článek Drogy na duchovní cestě. Mělo by být rozborem dalších aspektů tohoto  tématu.
 


Rozdělení na přirozené a nepřirozené techniky je používáno velmi často. Mezi ty přirozené jsou většinou řazeny různé druhy meditačních cvičení a mezi ty nepřirozené techniky spojené s užíváním halucinogenů. Troufám si tvrdit, že nepřirozenými jsou obě skupiny, pokud jim jde primárně o jakékoliv zážitky. Jak už jsem naznačil minule, jediné co určuje opodstatněnost používání obou dvou typů technik, je motivace hledajícího. Upřímný hledající je jaksi samočinně provázen tím typem zkušeností, které potřebuje pro svůj vnitřní vývoj nejvíce. Tyto zkušenosti někdy mohou být v absolutním rozporu s tím, co se považuje za přirozené či nepřirozené, nebo dokonce mezi tím, co považujeme za dobré či za špatné.
 

 

Můžeme vzpomenout třeba Holgera z kamene mudrců, nebo Milarepu. Jejich skutky před probuzením jsou z hlediska dualisticky smýšlejícího člověka nutně klasifikovány jako projevy zla. Tyto extrémní případy nám jasně ukazují na zásadní moment na cestě. Tím není nic jiného, než schopnost nepřipoutanosti k vlastním činům ve smyslu odevzdanosti. Já nejsem konající, je zde základním axiomem. Je to radikální odosobnění – ztráta identifikace se svým já, tak jak jej běžně nazíráme, tj. jakožto soubor naších tělesných, citových a mentálních funkcí.  Stav – já nejsem konající – se neuskutečňuje najednou, ale postupně. Na začátku je potřeba zaujmout neochvějný postoj této idey a připomínat si jí tak často, jak jen to jde. A to jak v případech, kdy se rádi zbavujeme tohoto pocitu, což je většinou, když uděláme něco nedobrého, tak v případech, kdy bychom si rádi přivlastnili plody našich činů. Postupným upevňováním tohoto postoje, shledává hledající, že nad svým životem nemá žádnou faktickou kontrolu (ani jí nevyžaduje) a postupně jí odevzdává oné tiché moudrosti v pozadí. Zároveň paradoxně poznává, že toto není pasivní postoj, nýbrž postoj maximálně aktivní.

3 dôvody prečo ľudia nemajú radi ciele

 

rsz_tenisky-newVEĽA KRÁT SOM UŽ POČUL NÁZOR, ŽE POTREBA CIEĽOV V OBLASTI OSOBNÉHO ROZVOJA A TIME MANAŽMENTU JE PRECEŇOVANÁ. VRAJ MAŤ ZAPÍSANÝ SVOJ CIEĽ JE LEN JEDNA MALÁ VEC, KTORÁ NEMÁ PODSTATNÝ VPLYV NA VÝSLEDOK.

Dobre, súhlasím, že neustále rozprávať o cieľoch môže byť niekedy kontraproduktívne. Ale! Nemôžem súhlasiť s tým, že ciele nie sú doležité. Práve naopak…


O cieľoch sa na každom jednom seminári, v každej jednej knihe o osobnej produktivita hovorí z toho dôvodu, že napriek ohromnému empiricky dokázateľnému efektu, ktoré na úspech majú, si ciele / záväzky / predsavzatia, nazvite to ako chcete, väčšina ľudí stále nedáva.

Priznávam bez mučenia, že patrím medzi ľudí, ktorí správne stanovené ciele považujú za najdôležitejšiu časť úspechu, resp. vysokej osobnej produktivity. Často o tom rozprávam na tréningoch, pri koučovaní alebo individuálnych konzultáciách.

Dnes som sa rozhodol napísať článok o argumentoch, ktorými sa im moji kamaráti, klienti a známi snažia dôležitosť cieľov. Sú totiž skutočne zaujímavé.

Eckhart Tolle - žije život v naprostém TEĎ

Mihai Vlădăreanu |  Jóga   
tolle2.jpgVedl neuvěřitelný život. Narodil se v Německu, žil ve  Španělsku, studoval v Anglii, kde byl odborným asistentem a badatelem na  univerzitě v Cambridge. Ze stavu sebevražedných tendencí, depresí a úzkostí dospěl až k duchovnímu osvícení. V určitém období se vzdal společenských vztahů a stal se bezdomovcem bez práce. Prostě se v pokoji vzdal všeho. Dva roky žil bez domova na ulici. Po nocích spával na lavičkách v parku a přesto dny trávil v největší blaženosti. Lidi začalo zajímat jak se mu podařilo dosáhnout úplného míru. Tak se Eckhart Tolle stal jedním z nejznámějších duchovních učitelů a šíří své učení po celém světě. Je prorokem dneška. Jeho poznání obsahuje sílu pravdy, sílu přítomnosti...

 Rišikéš, Indie, 2002. Hostitelé ho vítají: „Jak jsme šťastni že jsi tu!“. Když mu pořadatelé dávají kolem krku věnec Eckhart Tolle se jen směje. Pozorně se zadívá do obecenstva a potom si pomalu opatrně věnec sundá. Odloží ho a zůstává pár okamžiků v tichu, pozorujíc lidi kolem. Pak začne hovořit:

„Dnešní setkání má být výukový seminář, ale čeho jsme tu svědky není vlastně výukou. Slova jsou tak omezená, ale museli jsme dát této události nějaký název. Výuka, to by znamenalo že bych tu přišel s něčím novým, s poznáním, informacemi, fakty, nebo s nějakým druhem zkušenosti či emoce. Ale tak to není. Nic už tady nepřidám. Každý z vás už má více než dost. Nashromáždili jste více duchovních vědomostí než kdy měl Buddha. Vždyť vy očividně vlastníte celé mapy vytvořené ze všech těchto vědomostí. Máte už skvělé ukazatele cesty transformace vědomí. My však tady nepoužijeme žádný z nich, bez ohledu na to jak hluboké mohou být, dokonce i když mnohé z nich vznikly v této zemi, která je právoplatně nazývána kolébkou duchovnosti.

 

Halo efekt – blázni, charizma a mentálna kontaminácia

Halo efekt – blázni, charizma a mentálna kontaminácia Experiment Davida Rosenhana z roku 1973, ktorý prebiehal v rôznych zariadeniach po USA, mal poukázať na presnosť psychiatrickej diagnózy[1]. Procedúra spočívala v infiltrovaní rôznych zariadení normálnymi ľuďmi (ktorí nikdy netrpeli a netrpia vážnymi symptómami duševných porúch). Pacienti sa do zariadení dostali s tým, že počujú hlasy osôb rovnakého pohlavia, popisované ako „prázdne“, „duté“ a „dunivé“.

Ihneď po umiestnení do zariadenia prestali pseudo-pacienti svoju diagnózu simulovať. S ostatnými pacientmi a personálom jednali tak, ako v bežnej situácii. Keď dostali od zriadencov otázku ako sa cítia, odpovedali, že už dobre a nepociťujú žiaden zo svojich predošlých symptómov. Záznamy zdravotníkov hodnotili týchto pacientov ako „priateľských“, „spolupracujúcich“ a „neprejavujúcich žiadne abnormality“.

Napriek znakom „príčetnosti“ neboli votrelci nikdy odhalení ako simulanti. Všetci až na jedného, ktorému diagnostikovali manicko-depresívnu psychózu, boli prepustení s poznámkou „schizofrénia v remisii“.

Eckhartův pohled na zákon přitažlivosti The Secret

Eckhart Tolle je jeden z nejvlivnějších, nejoriginálnějších a nejvíce inspirujících duchovních učitelů naší doby. Jeho knihy Moc Přítomného Okamžiku, Ticho Promlouvá a Nová Země, které byly přeloženy do téměř 40 jazyků ovlivnili miliony lidí po celém světě. Jeho hluboké a prosté učení pomáhá lidem nacházet vnitřní klid, pohodu, zdraví a větší naplnění života.

A učí nás, jak neodmítat to, co už je. Sám často říká, že nám neříká vůbec nic nového. To co nám povídá sami rozpoznáme jako pravdu, protože v hloubi duše víme, že to tak je, jen jsme to zapomněli.

 

 


Eckhartův pohled na zákon přitažlivosti by dm_515d3acd32993

David Deida - Cesta pravého muže

 
Pokusím se o stručnou interpretaci této knihy.

Deidův pohled na život je "tantrický" - v tom smyslu, že vše vnímá jako interakci polarit, která generuje napětí a energii. Tyto polarity jsou pozorovatelné v celém vesmíru v makro i mikrokosmickém měřítku: magnetické póly země, elektron a proton, muž a žena, jin a jang. Čím jsou tyto póly od sebe vzdálenější, tím silnější vzniká mezi nimi napětí, ale i mohutnější energetické pole. Čím jsou si blíže, tím je mezi nimi větší neutralita, méně konfliktů, méně pohybu, jakýsi prázdný až indiferentní klid. Totéž lze aplikovat na energetické (libidózní) proudění mezi mužem a ženou. (K tantrickému přístupu patří i jakási vášnivost, unesení se prožitkem do hloubky - oproti evropskému racionalizování či buddhistické distrakci a indiferenci. Také bychom jej mohli nazvat "dionýský" - přitakávající přirozenému toužení, erótu, chaosu, extázi a bolesti - jako životní cestě).

To samozřejmě není až tak nic nového. Co činí Deidovu knihu zajímavou, je spíše její vhodné načasování (1997). Přichází v době "krize mužské identity". Ženská emancipace započala již dávno, ženy už dlouhou dobu rozvíjejí svého "vnitřního muže" - učí se být svobodné, asertivní a nezávislé - ale co muži? Nepřicházejí tím o tradiční výsostná práva a postavení? Jak na to budou reagovat? Jedno z cest je jakési rozvíjení "vnitřní ženy", intuice, vnímavosti, empatie, schopnosti odevzdání se a plynutí. Ale stačí to? Deida tvrdí, že ne.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK