Osobní rozvoj

Vaše řeč těla ovlivňuje to, kým jste

Řeč těla ovlivňuje to, jak nás lidé vnímají, ale může změnit také to, jak vidíme sami sebe. Sociální psycholožka Amy Cuddy ukazuje, jak procvičování postojů vyjadřujících sebevědomí dokáže ovlivnit hladinu testosteronu a kortizolu v našem mozku, a to i když se sebevědomě vůbec necítíme. Dokonce může mít také dopad na naše šance na úspěch.

 

 

 

 

 

Nejlepší investice

 

Radvan Bahbouh vystudoval matematickou statistiku a teorii pravděpodobnosti na matematicko- fyzikální fakultě UK, psychologii na filozofické fakultě UK, arteterapii na pedagogické fakultě JU a všeobecné lékařství na 3. lékařské fakultě UK. Od roku 1995 přednáší na katedře psychologie FF UK, kde učí budoucí psychology metodologii psychologie, psychologii osobnosti, teorii psychodiagnostiky a psychologii vyjednávání. Je autorem metody sociomapování, která umožňuje analyzovat a vizualizovat vztahy mezi lidmi, a tím pomáhá zlepšovat vzájemnou komunikaci a spolupráci. Tato metoda je například využívána v přípravných experimentech simulujících let na Mars, v armádních jednotkách, i u vrcholných manažerských týmů.

Je zakladatelem a majitelem společnosti QED GROUP a.s. (dříve QED & QUOD), která se od roku 1998 zaměřuje na psychologické koučování týmů a jednotlivců. Kromě psychologického (sebe)koučování, o kterém napsal knihu Pohádka o ztracené krajině, se v psychoterapeutické praxi věnuje také krizové intervenci po těžkých životních událostech.

 

 

Šport – najčastejšia preventívna rada lekárov – najčastejšia ignorácia zo strany pacientov

Mnohostranný prínos vyššej pohybovej aktivity pre všetky vekové kategórie je dlho uznávanou skutočnosťou, ale jej uplatnenie sa v posledných desaťročiach nijak významne nemení. Práve naopak. Zvyšuje sa počet ľudí, ktorí aj s vedomím prospešnosti športu na zdravie preferujú pasívny spôsob života a prístup k zdraviu.

Testy výkonnosti mladých dospelých a starších detí sú signifikantné, všetky parametre výkonnosti klesajú o 2-5% ročne. Tento negatívny progres sa deje aj napriek jednoznačne predkladaným dôkazom o benefite športových aktivít na zdravie. Je nepochybné, že tí, ktorí sa venujú a venovali športu, boli vždy silnejší, výkonnejší a zdravší z akéhokoľvek uhla pohľadu. Na začiatkoch rozvoja športovej medicíny sa objavovali názory, že tieto vlastnosti sú výsostne genetického rázu. Zástancovia to podporovali štúdiami na ľuďoch, kde sa štatisticky vysegregovala istá skupina ľudí, asi 20%, u ktorej sa zistil nadpriemerný, prirodzene vyšší počet červených svalových vláken(schopnejších silnejšej a rýchlejšej kontrakcie s vyšším metabolickým obratom, niečo ako „spotrebou“). Ale keby celý problém zostal pri tejto štúdii, potom by bol šport len mrhanie časom a energiou a neostávalo by nám nič iné ako len ďakovať naším predkom za dobrú genetickú výbavu, alebo spomínať s výčitkami. Športová medicína sa neuspokojila s týmito argumentmi a bádala ďalej.

Vo veľkej epidemiologickej štúdii trvajúcej asi 18 rokov bolo sledovaných vyše 10 000 náhodne vybraných osôb. Sledovali sa skupiny pasívnych, aktívnych a postupne sa aktivizujúcich subjektov. Mortalita poslednej skupiny klesla počas štúdie o 30%. Výsledok bol jasný. Nie len zdedené predpoklady, ale aj vydreté a vypotené výsledky znižujú mortalitu z akýchkoľvek príčin v akomkoľvek veku. Ďalšia štúdia na 17 000 hardvardských študentoch ukázala, že osoby, ktoré mali pravidelný denný výdaj aspoň cca 2000 kcal týždenne si znížili riziko ischemickej choroby srdca o 39%. Medzinárodný systém kontroly rizikových faktorov, ktorého súčasťou je 37 štátov, má svoj rebríček TOP 10. Prvé miesto jednoznačne s prehľadom drží sedavý/pasívny spôsob života s hodnotou 57%. Fajčenie 25%, obezita 22%, hypertenzia 15%, diabetes 5%. 

Kognitivní disonance

... Zatímco už i obvodní lékařky dnes vědí o syndromu bílého pláště (a následném zvýšení krevního tlaku po jeho spatření), a několik původních seminářových bohyň mi už napsalo, že po dvou třech letech a rozvodech pochopily, co jsem měl na mysli, a kdyby mohly, historii by vrátily zpět, v nadpisu uvedený odborný termín kognitivní disonance je zase novým ústředním motivem (jinak americky, tedy rozvlekle psané) knihy o tom, že ona zabedněnost, tvrdohlavost a neschopnost se poučit (kterou tak dobře známe u politiků, prezidentů, soudců, ale i manželek), a která ničí západní civilizaci, je přirozeným důsledkem programů v naší mysli: mýlit se je pro většinu z nás nepředstavitelné, vědomí vlastní ceny (a neschopnost prohrát) vede k selektivnímu výběru vzpomínek a argumentů, to zase k sérii sebeklamů a vnitřnímu přesvědčení, že mám vždycky pravdu (a ten druhý je vedle jak ta jedle)… a pokud je to jinak, mozek sám sobě namluví, co se mu hodí.  Když rozvedené kamarádky v práci doposud milující manželku denně přesvědčují, že je princezna, a ten břídil, který ji zrovna nekoupí nové boty, nebo odmítá auto, si ji nezaslouží, nakonec ji přesvědčí. Zacyklený bludný kruh myšlenek (rozum je dobrý sluha, ale velmi zlý pán) jí pak vytvoří logickou a nijak nevyvratitelnou konstrukci důvodů, proč ho prostě musí opustit (a v rozvodovém řízení ožebračit a zbezdomovnit)...

Začni den úspěchem: Prvních 30 minut rozhoduje!

Přestaňte pátrat po základech úspěchu v nějakých mystických systémech, magických mantrách a tajemných rituálech. Právě naopak pohlédněte na své naprosto rutinní, každodenní úkony. V tom jsou úspěšní lidé mistry! Napodobte úspěšné, polovinu úspěšného dne máte v kapse, jestliže s disciplínou a plným vědomím zvládnete prvních 30 minut nového dne.

 

 

Že náš život řídí od základu naše vlastní návyky, to mnozí z nás již moc dobře vědí. Jak však využít jednotlivé fáze dne efektivně pro svůj úspěch? Klíčovou zvyklostí úspěšných je nastartovat a naladit se na den v souladu se svou vizí, a právě proto hned po ránu velí úspěšným lidem jejich návyk okamžitě uspět. Kdo totiž uspěje už ráno, má tendenci uspět i přes den, a naopak.

“Co děláte 30 minut po probuzení a 30 minut před usnutím rozhoduje o 50 % všech vašich životních výsledků.”

Úspěšní lidé mají své zvyklosti a rituály, které je mnohdy úplně nerozesmějí, možná je úplně nezbožňují, ale jedno je jisté - přináší obdivuhodné výsledky! Jejich návyky je vždy vrátí zpět na dráhu, na níž se vydali. Znovu a znovu si připomínají, proč se na tuto dráhu vydali a jak vzdáleni jsou svému cíli. Co je jedním z nejdůležitějších návyků?

Právě noc, kdy mysl ze stavu plného vědomí prochází skrze všechny fáze spánku, se vyznačuje maximální aktivitou podvědomí. A právě doba těsně před usnutím a chvíli po probuzení je tak tou nejlepší pro práci s podvědomím. Je na nás, zda otevřených bran svého podvědomí vědomě využijeme, anebo to necháme na náhodě.

Neočekávání: Razantní krok ke štěstí!

Přehnaná očekávání, zkalený úsudek, bezdůvodné předsudky, domnělé predikce, nesmyslné požadavky aneb každodenní rutina spousty lidí. I my sami v sobě den za dnem pohřbíváme naději na naplnění a štěstí, s plným vědomím sami na sobě pácháme ohavné zločiny, za které by se nestyděl ani sériový vrah. Takovéto hrozby nečíhají pouze v zapadlých uličkách metropolí, skrývají se v hlavě každého z nás. To jsou „nevinná“ očekávání.

 

Ta schůzka, vystoupení, rande, utkání, film, výstava – vše mohlo být naprosto skvělé, mohli jsme si to nadmíru užít a odcházet s velikým nadšením skvěle stráveného času, naprosto skvělého dne. My však odcházíme se svěšenou hlavou a abnormálním zklamáním. Jak je to možné, když druhý odchází na 100% spokojený? „Stačí mu málo,“ namlouváme si. Jenže komu je nyní hej, a komu naopak šoufl…? Co chápe lépe než já?

„No, čekal jsem od toho/tebe víc.“

Jestliže se naše očekávání a nároky neustále pohybují na 11 z 10, dlouhodobou pohodu, uspokojení,  naplnění a štěstí budeme ve svém životě střetávat podobně jako klokany na norských fjordech. Tu suchou, „očekávací“ větu však slýcháme tak často, že hlasu moudrosti doslova zalepíme ústa – zapomeneme, že ten gigantický rozdíl činí jedna drobná interpretace v té věci posazené na našem krku.

Budete prvňákům na školní besídce se zápalem vysvětlovat, že dějová linie příběhu byla zcela zřejmá…?

Demonstrativním příkladem, jenž zná zaručeně každý, je partnerský vztah. To je ideální – nikoli však jediný – prostor ke spatření proslulého světového dramatu Čekání.

Odhalování mentálních vzorců

Odhalování mentálních vzorcůČasto raději setrváváme v nepohodlí naučených prožitkových a myšlenkových vzorců, než abychom je sundali jako kalhoty, ze kterých jsme už vyrostli. Protože jiné nemáme. Myslíme si, že jiné nemáme. A strach z neznáma není navíc jedinou překážkou.

„Kudy se valí energie, tudy se nervová vlákna posilují, cesta se vyšlapává více a více. Tisíckrát opakovaná reakce spojená s emocí se stává zvykem.“

 

Cesty našeho vnímání, cítění a myšlení se neřídí naší svobodnou vůlí a rozhodnutím, ale tím, jak jsme se vnímat, cítit a myslet naučili. V dřívějších článcích jsem psal o vtiscích, o podmíněnosti. Podmíněnost našeho bytí je ohromná, každého z nás ovlivňuje svým jedinečným stylem daným charakterem vtisků a jejich zpracováním.

Může nás vytvarovat do různých podob, odít nás do různých obleků. Některé nám hezky padnou a cítíme se v nich příjemně. Některé jsou naopak příliš těsné, škrábou, škrtí nás, dusí, nebo se v nich naopak ztrácíme, plaveme, padají nám kalhoty, stále si je musíme přidržovat. Naštěstí to není definitivní díky skvělé schopnosti našeho vědomí se neustále proměňovat, měnit, můžeme říct učit se.

Problém je jinde. Když si sundáme nepohodlné oblečení, budeme nazí! Nemůžeme být nazí, nevíme, jaké to je, co to znamená, je to neznámo. I když se v tom tmavém škrtícím obleku cítím hrozně, je to mé jediné oblečení, jsme to my sami.

Povolání: hypnotizér

Povolání: hypnotizér"Hypnóza je pro mě spíš rituál něž nějaká mystika," říká v rozhovoru hypnoterapeut Jiří Zíka. Pomocí hypnózy a také neurolingvistického programování pomáhá lidem vypořádat se se strachem z pavouků, s nadváhou nebo se třeba zlepšit v tenisu.

Alex: Vaše profese zní poněkud tajemně. Co vlastně s lidmi děláte? Běžná představa je, že při hypnóze upadneme do spánku...
PhDr. Jiří Zíka: Hypnóze říkám trans, pro někoho je to na pomyslné škále 1 až 100 stav hlubší, pro někoho méně hluboký. Prostě odpoutání se od okolí, ponoření se do sebe. Někteří lidé, říkáme jim somnambulové a je jich v populaci do deseti procent, upadnou do stavu, kdy si nebudou vůbec nic pamatovat, přestože se v transu chovali aktivně. Jiní lidé se ponoří jen lehce – připomíná to pocit, který máme po vydatném obědě.

Loni vám vyšla kniha Fenomén hypnózy. Je možné se podle ní naučit hypnotizovat?
To určitě ne, ta kniha je povídání o hypnóze, ne o postupu hypnotizování. To učím na kurzech.

Neočekávání: Razantní krok ke štěstí!

Přehnaná očekávání, zkalený úsudek, bezdůvodné předsudky, domnělé predikce, nesmyslné požadavky aneb každodenní rutina spousty lidí. I my sami v sobě den za dnem pohřbíváme naději na naplnění a štěstí, s plným vědomím sami na sobě pácháme ohavné zločiny, za které by se nestyděl ani sériový vrah. Takovéto hrozby nečíhají pouze v zapadlých uličkách metropolí, skrývají se v hlavě každého z nás. To jsou „nevinná“ očekávání.

 

Ta schůzka, vystoupení, rande, utkání, film, výstava – vše mohlo být naprosto skvělé, mohli jsme si to nadmíru užít a odcházet s velikým nadšením skvěle stráveného času, naprosto skvělého dne. My však odcházíme se svěšenou hlavou a abnormálním zklamáním. Jak je to možné, když druhý odchází na 100% spokojený? „Stačí mu málo,“ namlouváme si. Jenže komu je nyní hej, a komu naopak šoufl…? Co chápe lépe než já?

„No, čekal jsem od toho/tebe víc.“

Jestliže se naše očekávání a nároky neustále pohybují na 11 z 10, dlouhodobou pohodu, uspokojení,  naplnění a štěstí budeme ve svém životě střetávat podobně jako klokany na norských fjordech. Tu suchou, „očekávací“ větu však slýcháme tak často, že hlasu moudrosti doslova zalepíme ústa – zapomeneme, že ten gigantický rozdíl činí jedna drobná interpretace v té věci posazené na našem krku.

Budete prvňákům na školní besídce se zápalem vysvětlovat, že dějová linie příběhu byla zcela zřejmá…?

Demonstrativním příkladem, jenž zná zaručeně každý, je partnerský vztah. To je ideální – nikoli však jediný – prostor ke spatření proslulého světového dramatu Čekání.

„Já jsem ale očekával, že takovouhle základní věc přece víš.“
„Předpokládala jsem, že tam přece nepůjdeš.“
„Myslel jsem, že taková nejsi.“
„Čekala bych, že nic takového nikdy neuděláš.“
„Nepředpokládal jsem, že mě budeš shánět.“
„Čekala jsem, až zavoláš nebo napíšeš ty.“

Poznáváte v těchto větách sami sebe, své partnery, rodiče, kamarády, anebo vaše známé? To není žádný mýtus, očekávání jsou tu s námi již od rozbřesku našeho života až po jeho soumrak. Očekává se od nás, že budeme géniové, modelky, sportovci, umělci, a to jsme se ještě ani nenarodili! A toto se v naší kultuře dědí, proto máme očekávání zafixované jako něco úplně normálního. 

Identifikuj své překážky a nemilosrdně je rozdrť!

Zapomeň na všechny ty politováníhodné fráze, ubohé říkanky a tisíce výmluv, které tě svazují a brání ti posunout se kupředu. Zapomeň na ně úplně stejně jako na všechny říkanky a básničky ze školy. Buď dej sbohem a šáteček těmto výmyslům, jež při každém tvém rozjezdu tisknou proti tvé vůli "záchrannou" brzdu, anebo svému úspěchu a šťastnému životu. Nikdo nemá moc toto rozhodnout za tebe. Nikdo. To ty volíš, a to každým dnem!

 

A nyní není potřeba žádného dlouhého povídání a nějakého úvodu do tématu. Upřímně: Kde je problém? Kde to vázne? Co tě svazuje? Že svět je špatný? Narodil ses do zkažené kultury a generace? Na světě není dost peněz? Jsi na úspěch moc mladý? Ba naopak starý? Rodiče tě nevychovávali k úspěchu? Štěstí je špatný? Nemáš dostatečně ambiciózní přátele? Nemáš dostatečné sebevědomí? Nebo jak zní ta tvá vlastnoručně napsaná óda na neúspěch? Stop. Stop, stop, stop, stop, stop!

Může to být pěkná salva, pěkně silné kafe, zvlášť pokud těmito otázkami listuješ hned z rána. Má to však svůj smysl - uvědom si, že hluboká, silně negativní přesvědčení tě drží na současném místě a nedovolí ti jít dál. Je to jako vynakládat energii k běhu, ačkoli máš na noze 5 vězeňských koulí. A ty jsi ve skutečnosti vězněm! Doslova vězníš sám sebe. Není lepší vynaložit energii k oproštění se od těchto okovů, a až následně se rozeběhnout?

"Kdo má čas na ospravedlňování sebe a svého ega, nemá logicky čas na růst a posun vpřed." 

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK