S nástupem digitálních technologií se vládám otevřely dveře, o kterých si mohly jejich předchůdkyně v historii nechat jen zdát. Totální evidence a kontrola lidí, kontrola jejich života od narození po smrt, sledování jejich aktivit, pohybu, platebních transakcí, vzájemné komunikace a nepřeberné řady dalších věcí. Politici, aby uklidnili občany, vymysleli nové úřady a instituce, které mají chránit data o nich před jejich zneužitím. Jenže ve skutečnosti slouží pod líbivým pláštěm zdánlivé ochrany občanů mnohdy jen jako nástroj k tomu, aby se občané nemohli k informacím o těch nahoře dostat. Ti nahoře však mají přístup k datům o občanech veskrze neomezený a sdílejí nasbíraná data mezi sebou, aby mohli občany lépe kontrolovat a následně perzekvovat.