Mezi ostrovy Liliput a Blefusk zuřila ve Swiftově románu Gulliverovy cesty válka. Obyvatelé ostrovů se zcela oprávněně nenáviděli. Jedni byli totiž přesvědčeni, že rozbíjet vajíčka je správné jedině z tenkého konce, zatímco druzí to považovali za zhůvěřilost a rozbíjeli zásadně z konce tlustého.

Malicherné? Ano, ale kvůli podobným detailům jsme schopní se nenávidět a vraždit i v reálném životě. Když v 17. století ruský patriarcha Nikon prosadil reformu a celoruské sjednocení církevního ritu, lid se vzbouřil, ač změny nebyly nijak dramatické (směr obcházení oltáře, počet vyslovení aleluja apod.). Následovalo vyhlášení klatby na raskolniky, prohlášení Nikona za Antikrista, povolání armády…

Proč jsme schopni nenávidět někoho jen proto, že se od nás liší v názoru na vcelku nepodstatné záležitosti? Kde se tato tendence v naší psychice vzala?