Mimozemské rasy a civilizace

Synové Plejád (2)

 

Navštívily tuto planetu před dvanácti tisíci lety kosmické lodi Nezemšťanů?

 

KAPESNÍ RAKVE  

Když se Spencer zase setkal s Thompsonem, řekl mu, že vůbec nepochybuje o pravosti svých zážitků. „Řekněme tedy, že jsem měl ještě trochu horečku," připustil, „ale je naprosto vyloučeno, že se mi něco zdálo nebo že bych byl v deliriu. Ztratil jsem v labyrintu podpatek a na začátku chodby jsem si kolikrát odřel ruce, jak jsem ohmatával skálu, abych nepadl do nějaké pasti. Ohmatal jsem látku šatů, do nichž byly mrtvoly oblečeny, viděl jsem vrásky a vystouplé žíly na jejich tělech. Deska, kterou jsem náhodou otevřel, byla vlevo od vchodu a ta, kterou otevřel láma, byla skoro proti, dokonce o kousíček vpravo. Mnich se mě pokoušel přesvědčit, ale ukázal mi jen miniaturní kopie toho, co jsem předtím viděl v originále."

John Spencer odešel z kláštera týden potom a už o něm nikdy nikdo neslyšel. William Thompson se ale vrátil domů do Ameriky a vyprávěl tam o podivné příhodě (nakonec byl příběh zveřejněn v časopise Adventure). Nikdy se netajil přesvědčením, že dobrodruhova výpověď odpovídala pravdě. „Sám jsem měl příležitost vidět v mongolských klášterech mrtvoly, které zůstaly uchovány po staletí, snad dokonce po tisíciletí," dodával, „a vyslechl jsem řadu vyprávění o ,stříbrných lidech', kteří přišli z hvězd."

K lamaistickému klášteru v Tuerinu se už pojilo tolik legend, že Thompsonovo vyprávění nikdo nebral úplně vážně. Jenže některé jeho momenty podněcují k úvahám, které mohou vypadat fantasticky, ale obsahují jisté pozoruhodné poukazy.

Synové Plejád (1)

 

Navštívily tuto planetu před dvanácti tisíci lety kosmické lodi Nezemšťanů?




 Na tuto otázku i na četná jiná vzrušující témata, k nimž v tak netušené míre vybízí právě zárodečný stav kosmické archeologie, odpovídá jihotyrolský publicista Peter Kolosimo, autor knihy „Přišli z jiné hvězdy". Některé spisovatelovy interpretace a závěry se sice mohou zdát spíše smělé než přesvědčivé, ale to jim nikterak neubírá na poutavosti, zvláště pokud jde o odvážné hypotézy, jež stojí za zamyšlení.

STŘÍBRNÁ KOŠILE

  Pan John Spencer nebyl zrovna poctivec, protože kdyby byl, byl by mohl klidně zůstat v Mandžusku a nemusel by se odtud plížit za noci, aby po úděsně dlouhém cestování krajinami jako z noční můry dospěl v roce 1920 do Mongolská, stín sebe sama, vychrtlý po horečkách a strádání.

Tedy, pan John Spencer obchodoval se zbraněmi a omamnými jedy a zlé jazyky tvrdí, že si čas od času rád tiskl i peníze. Rozhodně by o něm byl později už nikdo neuslyšel, kdyby nebylo šťastné náhody, která nechala pana Spencera omdlít na stezce, používané buddhistickými mnichy. Zbožní mužové se ho milosrdně ujali, dopravili ho do proslulého kláštera v Tuerinu a tam o něj pečovali, dokud se zase nepostavil na vlastní nohy.

Další náhoda způsobila, že právě tou dobou v klášteře pobýval ještě jiný běloch zcela odlišných morálních kvalit, totiž americký cestovatel William Thompson, počestný obchodník a obdivovatel lamaismu, který byl už několik měsíců v klášteře vítaným hostem.

Křesťanství a mimozemské civilizace, jde to k sobě?

 

Giordano_Bruno.jpgTuto otázku si už jistě kladlo spousta vědců, věřících i filozofů. A kladl jsem si ji i já, a to už od doby své puberty, kdy jsem se takovými to otázkami začal zabývat. A tak bych tu svůj názor chtěl sdělit.

Bylo mi tenkrát asi čtrnáct let a byl jsem v kostele u svaté zpovědi. Řekl jsem si, že se přitom zkusím pana faráře zeptat i na to, zda náhodou není něco hříšného na tom, že mne zajímají mimozemšťané a mimozemské civilizace. Jeho odpověď byla velice zajímavá. Vyzněla tak, abych se tím netrápil, neboť Ježíš Kristus nikdy nic neřekl o tom, zda by to mělo být něco špatného nebo ne. Tím pro mne tak zájem o mimozemšťany přestal být důvodem k hřešení. To, že věřící křesťan nemusí být nutně i osamocenionistou, bylo tehdy pro mne velké povzbuzení.  

 

Svět potřebuje zažít pořádný šok!

autor: Libor Čermák

Je rok 2012. Svět se ještě nevzpamatoval z jedné krize a už začíná upadat do další. A není to jen krize ekonomická. Skoro až se chce říci: „Něco je shnilého ve státě pozemském.“

Ať už je to ona již zmíněná ekonomická situace nebo životní prostředí, morální hodnoty, ale i vztahy mezi lidmi. Nejmarkantněji to je to vidět buď na národnostní problematice nebo na vzájemných vztazích mezi tzv. „horní“, „střední“ a „nižší vrstvou“. Jako kdyby si lidé vůbec neuvědomovali, že všichni jsme jen a pouze členy jednoho pro nás společného živočišného druhu, jenž se nazývá„homo sapiens“. Vše dohromady to má za důsledek úpadek společnosti, jenž se nejvíc promítá právě do morální a do ekonomické roviny. Výsledkem je propletenec nazývaný „krize“. My ji pak nejcitelněji vnímáme právě na poli ekonomickém. Díky tomu všemu většina lidí ztrácí naděje, což řešení oné krize nahání jen do slepých uliček.

 

Ekonomové pak přicházejí s nejrůznějšími teoriemi, jak to celé řešit. Ať už to jsou tzv. „škrty“, či „braní bohatým“ nebo „ožebračování chudých“. Ale jak se zdá, zatím žádná z nabízených variant se nejeví jako ten správný lék. To mne přivádí k myšlence, že celý problém je daleko hlubší, než jen na rovině ekonomické. Dokonce se domnívám, že i ty masivní demonstrace proti poměrům a revoluční kvasy, které v současné době probíhají po celém světě (arabském, evropském, americkém , ruském a i jinde), a to i kdyby byly úspěšné, je to pořád jen slabý lék. Dle mého názoru je především třeba zásadním způsobem změnit myšlení lidí, a to rovnou na celé planetě. A to nejlépe tak, aby tato změna myšlení ovlivnila i vnímání samotného postavení člověka v univerzu jako takového.

 

Celý zdroj článku http://liborcermak.blog.idnes.cz/c/238721/Svet-potrebuje-zazit-poradny-sok.html

Mimozemšťané, konspirace a prozření: Gnostický mýtus naší doby

 autor: Jaroslav A. Polák

"Χριστός ἀνέστη! Ἀληθῶς ἀνέστη! Christus resurrexit! Resurrexit vere! Kristus z mrtvých vstal! Opravdu z mrtvých vstal!" To je stále ještě velice nosné mytologéma v naší kultuře, ale už ani zdaleka ne jediné. V dnešní, tzv. sekulární, společnosti působí jiné, řekl bych, že již mnohem silnější, mýty, které úspěšně soupeří s těmi starými. Uvědomme si, že mýtus je vyprávěním, které je přijímáno jako pravdivé. Pokud již takto přijímáno není, například v podobě některého z řeckých mýtů, stává se příběhem s nespornou historickou hodnotou, ale není již skutečným živým mýtem.

Dobrá, to není tak docela pravda: Stále může působit v našich snech, ovlivňovat naši obrazotvornost a může mít i značný terapeutický potenciál, ale není to živý a velkým množstvím lidí sdílený mýtus, jako je tomu například v případě Kristova zmrtvýchvstání.

Jenže v případě Kristova zmrtvýchvstání už dochází k tomu, k čemu docházelo již u starých Řeků, totiž k erozi mýtu, tedy ke zpochybnění doslovnosti mýtického vyprávění. Mnozí teologové již hovoří o tom, že se jednalo o duchovní událost (tedy že k fyzickému zmrtvýchvstání Ježíše nedošlo) či používají složitou hermeneutiku a snaží se celou událost uchopit jako symbol, spíše než jako něco, k čemu skutečně došlo v reálném světě. Pociťují před mýtem, jemuž jsou povinováni věřit, cosi jako rozpaky. Nutno dodat, že množství teologů takové rozpaky naopak necítí a snaží se naroubovat historickou realitu na biblický mýtus. Nicméně skutečně lze pozorovat jistou erozi biblických mýtů a to navzdory skutečnosti, že, zvláště v USA, stále významné množství lidí věří v doslovnou pravdivost Bible, nejen co se příběhu o stvoření týče. Nicméně biblické mytologémy erodují tváří v tvář vědeckému poznání již několik staletí a lze očekávat, že tento proces bude i nadále pokračovat. Budou se objevovat stále sofistikovanější interpretace biblických příběhů, které budou výpověď o vnější realitě stále více transformovat ve výpověď o realitě vnitřní, jako je tomu například v jungiánských interpretacích mýtů a pohádek. Nutno dodat, že možná právě tím se mýtus stane něčím, co doopravdy napomůže rozvoji lidské duše. Bude-li vědomě “zapomenut“, může pak začít působit zevnitř, z nevědomí.

Objevy planet v zóně života se množí

Není to tak dávno, kdy se mezi vědci spekulovalo, zda jsou i někde jinde ve vesmíru planety. O to víc spekulací tehdy doprovázela ta hypotéza, zda tam jinde může být někde i život. A dnes?

První exoplaneta, u hvězdy 51 Pegasi vzdálené 50 světelných let, byla kanadskými vědci objevena v roce 1988 a potvrzena švýcarskými vědci v roce 1994. Planeta má hmotnost 46 procent Jupitera a nalézá se ve vzdálenosti 0,05 astronomických jednotek (1 AJ= vzdálenost Slunce Země) od své centrální hvězdy. Z toho vyplývá, že tato planeta není pro vznik života vhodná, a i o to víc, že se jedná o plynného obra. A zřejmě proto, že se nalézá v souhvězdí „Pegas“, tak už má své neoficiální jméno inspirované řeckou mytologií. A to „Bellerophontes“, což je nevlastní syn korintského krále Glauka, kterému bohové seslali okřídleného koně Pegasa.

A pak to šlo s objevy dalších exoplanet jako jezdícím páse. Díky nejmodernějším vědeckým zařízením, jako jsou například spektrograf HARPS z Evropské jižní observatoře nebo dalekohled Kepler z NASA a mnohé další. Dnes se počet planet objevených mimo sluneční soustavu počítá již na tisíce. Je to úžasné, když sledujeme to, jak to, co ještě v 90. letech patřilo do říše snů, je dnes naprostou součásti našich znalostí o vesmíru.

Celý zdroj článku: http://liborcermak.blog.idnes.cz/c/234875/Objevy-planet-v-zone-zivota-se-mnozi.html

Konec další mystifikace s „mimozemšťanem“…

Mrtvola mimozemšťana byla prý dva roky uchovávána v ledničce důchodců v Karélii… 

Tato zpráva způsobila rozruch nejen v Karélii. Řada médií po celém světě oznámila, že u Petrozavodska, je už téměř dva roky uchováváno v chladničce tělo podivného stvoření. Podle vzhledu – jasný mimozemšťan. (1)

Záhadná bytost se stala známou poté, co se na jednom z ruských webů objevily fotky přímo z lednice a podrobnosti o tomto objevu. (2)

Anonymní zdroj oznamoval: asi před dvěma lety důchodci Marfa Jegorovna a Kuzma Abramovič, bydlící ve své dače (chatě) v obci Mašezero (17 km odPetrozavodska), uslyšeli výbuch.

Najdeme mimozemšťany podle umělého osvětlení?

 

Astronomové navrhují pečlivě prozkoumat blízké hvězdy s teleskopy, které by zvládly zachytit rozdíl mezi denní a noční stranou planety, pokud je v noci osvětlená civilizačními vynálezy.

 

 

Z nějakého důvodu jsme velmi žhaví zjistit, zda se někde poblíž nenachází civilizace podobná té naší. Historie nám sice říká, že kontakty mezi civilizacemi obvykle končí velmi smutně, a že bychom měli být přinejmenším opatrní, přesto se ale poměrně usilovně snažíme po mimozemšťanech v rámci možností pátrat.

O popularitě lovu na mimozemšťany svědčí například zapojení tisíců nadšenců z celého světa do projektu distribuovaných výpočtů SETI@home, kdy dobrovolníci nabízeli strojový čas svých počítačů ke hledání vzkazů mimozemšťanů v datech z radioteleskopu Arecibo. Zároveň netušíme, co vlastně hledáme a tak není divu, že v hledání mimozemských civilizací panuje zmatek. Astronomové prohledávají snad úplně všechno, od rádiových signálů, až po krátké laserové záblesky komunikujících mimozemšťanů. Jak asi všichni vědí, veškeré snažení v tomto směru bylo doposud zcela marné.

Se zajímavým nápadem, jak v blízkých hvězdných soustavách hledat cizí civilizace, přicházejí Avi Loeb z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics a Edwin Turner z Princeton University.

Celý zdroj článku http://www.osel.cz/index.php?clanek=6006

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK