kritika

Otrava negativismem

Otrava negativismemČím dál tím častěji se zamýšlím nad otázkou, proč se lidé tak rádi babrají v čemkoli negativním. Je opravdu natolik zajímavé a přitažlivé číst si denně o katastrofách, planě kritizovat, sledovat neštěstí druhých a zoufat si neustále prakticky nad čímkoli? Je to jako zhoubný virus dnešní doby, kterým se lidé nechávají dobrovolně infikovat.

Část z toho nevědomky můžeme dělat všichni a vůbec nám nemusí docházet, že nám to vnitřně vůbec ničím neprospívá a pomalu, ale jistě nám to otravuje celý život. Je to však zažitý návyk, který děláme už automaticky.

Pojďme se podívat na několik zvyků – jedů dnešní doby, které do této skupiny mohou zapadat.

Pomlouvání a kritika ostatních

Používání záporných a negativních slov

Vnitřní řeč – kritika vůči sobě

Nadměrná konzumace bulváru, katastrofických nebo násilných obsahů

Zloba a závist

Co se to se západní kulturou sakra děje?

Velice často se nám může zdát, že se celý svět otáčí vzhůru nohama – jako bychom úplně zapomínali na to, co je nám nejdůležitější. Televizní pořady nás až k prasknutí ládují hordami fantastických informací, bulvár rozebírá špínu showbyznysu, kolem nás bujaře hodují pomluvy a negativismus. A co my? My to paradoxně tolerujeme, nepřemýšlíme a dokonce to začneme považovat za „normální“.

Žijeme uměle vytvořenými domnělými stavy, že neustále potřebujeme uznání ostatních. Jsme snadno ovlivnitelní, vše se nás dotýká, každému se chceme líbit a chceme, aby k nám choval sympatie, oháníme se právy, blbost nad blbost! Jsme na tom snad závislí? Dále máme pocit, že víme o celém světě naprosto vše, pak se nás však nějaký drzoun zeptá: „A kdo vlastně jsi?“ A my započneme sáhodlouhé jmenování svých titulů, ocenění a doporučení od ostatních (téměř zapomeneme zmínit své vlastní jméno). Jenže on odvětí: „Na to se tě neptám, kdo jsi ty?“ A my jsme v koncích, neznáme odpověď a jsme naprosto rozhození, jak to je možné?! Na takto banální otázku. To se totiž na stranách mnoha časopisů a obrazovek televizí nerozebírá.

Dále je zajímavé, že nepřemýšlíme způsobem, co vše již máme, povětšinou toužebně sledujeme to, co nám právě schází… Nechceme pochopit, vůbec netoužíme chápat. Nejsme vděční, soudíme a hodnotíme, bereme vše jako samozřejmost. Proto tak trpíme, když o to přijdeme – jenže to už je pozdě! Namísto uvažovaní raději věříme úplně všemu – kolem nás je přece tolik informací a my skutečně nemáme čas přemýšlet úplně o všem. Informační éra přišla a začala každým dnem chrlit miliardy a miliardy informací, vše se zrychlilo a my jsme se náhle ocitli v době informačních kanálů a chrličů „důležitých“ novinek. A zapomínáme na to nejdůležitější…

6 zabijáků snů: Dejte jim padáka a uspějte!

269450_10150214684222101_2620012_nJe nesmírně těžké zakoušet zas a znova ty těžké časy na cestách za svými sny. Setsakramentsky náročné. Stojí to nemyslitelnou porci energie, litry slz, stovky probdělých nocí. Paradoxně, často jsou příčinou těchto stavů naši blízcí a aktuální přátelé, nevěříte? Mějte je rádi, ale své sny a vize řešte jen s některými. Rozpoznejte kolem sebe těch 6 typů největších zabijáků, oprostěte se od nich a bojujte za své sny!

Tito zmínění „zabijáci“ nemusí být nutně zlí lidé. Většina z nich opravdu není, pouze mají ve své podvědomé mysli toxický názorový odpad, který považují za čirou vodu jejich života. A ze své studny zkušeností se nebojí odlít pár doušků každému kolem.

“Vše, co slyšíme jsou názory, a ne skutečnost. Taktéž vše, co vidíme je úhel pohledu, nikoli pravda.”– Marcus Aurelius

Možná je načase změnit partu. Alespoň pro účely našeho rozletu do světa úspěchu, splněných snů, svobody a neomezených možností. Vrabec, hledající nejbližší lojovou kouli, nikdy nepochopí dravý instinkt orla. Též přízemní člověk se svým přízemním uvažováním nikdy nepochopí mysl člověka, jenž smýšlí ve velkém. A jak se jmenují ti, na které si musí každý z nás dát pozor

Jste oběť, nebo tvůrce?

 

Jste oběť, nebo tvůrce?Jakou roli si ve svém životě připisujete? Cítíte se spíše jako oběť vlečená událostmi, na které nemáte vliv, nebo jste tvůrcem svého života, který aktivně ovlivňujete?

Vždy existují dvě možnosti, jak přistupovat k tomu, co nás v životě potká. Můžeme se cítit nepochopení ostatními, neustále ublížení, sklíčení, slabí. Nebo si můžeme uvědomit, že jediný, kdo má tu moc něco měnit ke své spokojenosti, jsem já sám a nikdo jiný. Protože nikdo za vás šťastný nebude, to musíte vy sami.

Co potřebuji právě teď, aby mi bylo dobře?

Necítíte se někde nebo s někým dobře? Nejste spokojeni ve vztahu či práci? Druhý to na vás nemusí poznat, a i kdyby... Pokud se chováte, jako by vám to nevadilo, proč by s tím měl něco dělat?

Když dáváte přednost potřebám ostatních, nemělo by to být na váš úkor. Lidé, kteří delší dobu upřednostňovali zájmy ostatních, určitě ví, že tudy cesta nevede. Pokud oponujete, že nechcete nikomu ublížit, ráda bych vám vysvětlila, že není důvod k obavám.

MUDr. JAN HNÍZDIL - Titanic se potápí

JAN HNÍZDIL, internista a rehabilitační lékař (*1958), autor publikací „Bolesti zad, mýty a realita", „Jak vyrobit pacienta", „Artróza v komplexním přístupu", „Jak léčit nemoc šílené medicíny", „Doping aneb zákulisí vrcholového sportu", "Mým marodům" a dalších. Věnuje se komplexní, psychosomatické medicíně. Působí v Centru komplexní péče v Dobřichovicích.


Jan Hnízdil je proslulý ostrou kritikou zdravotnické mašinérie, jejímž cílem je vyrábět pacienty, tedy „léčit, a nikoli uzdravovat". Coby lékař je jedním z nejaktivnějších propagátorů komplexní, psychosomatické medicíny. „Nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Informace o tom, že někde dělá nějakou chybu. Mým úkolem je pomoci mu ji najít a poradit mu, co má udělat pro to, aby se uzdravil. Aby převzal odpovědnost za sebe i za svoji nemoc a vyléčil se vlastními silami," vysvětluje princip svého přístupu k léčbě.
Podobnou optikou pohlíží na fungování současné společnosti. Říká, že vysoké politické a manažerské posty přitahují lidi, kteří vládnou prostřednictvím negativních emocí, a tyto „mocné" neváhá nazývat psychopaty. „Dostat se do jejich rukou je nesmírně nebezpečné. Nepozorovaně rozleptají, rozbijí a rozloží vztahy, vaši rodinu, firmu, společnost, stát. Důsledkem toho, že jsme se jim odevzdali, je naše země v těžké krizi," říká Hnízdil.

GM kukuřice zabíjí pokusná zvířata? Studie čelí kritice

 

Geneticky modifikovaná kukuřice zabíjí? Pomalu s tou panikou.Média informují o francouzské studii, podle níž myši krmené geneticky modifikovanou kukuřicí umírají dříve než ostatní. Znamená to, že GM kukuřice, která se jako krmivo dováží i do Evropy, je smrtelně nebezpečná? Podle odborníků to nebude tak horké.

Nechme stranou, že výzkum nebyl proveden na myších, jak se objevuje v médiích, ale na potkanech. Podstatnější je, že studie trpí řadou metodologických neduhů a závěry, které přináší, jiní vědci okamžitě po jejím zveřejnění zpochybnili.

Zásah Drábkem

 

Kdo je Karel Drábek?

 

Je jinak sice asi oblíbeným, ale přece jen naprosto nudným blogerem na Lidovkách (http://drabek.bigbloger.lidovky.cz/) a Idnes (http://kareldrabek.blog.idnes.cz/). Nové články se objevují spíše sporadicky. O to více však diskutuje jinde, zejména tam, kde se může blýsknout tím, že je chytřejší než ostatní. Snadný terč mu proto poskytují tedy různí „alternativci“ – záhadologové, konspirátoři, a další, do kterých se dá snadno strefovat.

 

Tam může přesně podle hesla „jednooký mezi slepými králem“ ukazovat, jak střeží pravověrnou vědu. To je prý také důvod, proč se do takových lidí strefuje – prý mu vadí, že „zaplevelili“ rubriku Věda. Skutečností je, že každý bloger si může sféru svého zařazení sám stanovit, stejně jako další volby.

 

A proč vlastně Drábka věda tak zajímá ? Co s ní má společného?  

Lze nalézt pouze jediný dvoustránkový odborný článek pod názvem „Geologický rozbor lokality Roztoky – Měnírna“, v časopise Muzeum a současnost. 10,2. -- Roztoky u Prahy : Středočeské muzeum, 1991.. -- ISBN 8085386356.-- s. 292-293.

Je pravda, že Drábek je autorem tří dílů průvodců po naučných stezkách. Nečetl jsem je a naučné stezky si raději projdu, průvodce k tomu nepotřebuji. Nemyslím si také, že popsat naučné stezky by byla nějaká zvláštní vědecká činnost.

I jeho blogerské články nejsou nic jiného než v nejlepším případě cestopisné statě nebo popis různých rostlin s krásnými fotografiemi. Za ty mu kdekdo dá tzv. „karmu“, tedy bod za oblíbenost článku, a tak se nelze divit, že je dokonce „VIP“ blogerem!   

Ačkoli neustále vytýká jiným, že uzavřenou diskusí nejdou se svou kůží na trh, nenajdeme u Drábka jediný článek, se kterým by šel na trh se svou vlastní kůží – nedozvíme se nic  ani o jeho politickém zaměření, není zde nic, kde by se Drábek stavěl na nějakou stranu nějakého kontroverzního problému. I zde je možný zdroj jeho „oblíbenosti“…  

Vrchol jeho publikační činnosti mu poskytl pouze zrušený pořad Detektor, na což mohl reagovat krátkou sérií kompilací z různých zdrojů „Chybí vám Detektor?“   

Reakce na rozhovor s J. M. Maškem v časopisu Dingir

 

Redakce Dingiru uvedla rozhovor s J.M.Maškem, prý „jednou z nejvýraznějších postav hnutí Nového věku“.

K dohledání třeba zde

Jisté je, že do role geniálního Spasitele se J.M.Mašek rád staví, což je zřejmé i z jeho vyjádření, že doba je zralá na příchod nějakého Jiříka, který má svést boj s drakem.

Skutečnost je však poněkud jiná. To, co předkládá Maškův web, je naprosto eklektická směsice nejen idejí, které by se daly zařadit do hnutí Nového věku, ale i značně bizarních tvrzení, konspiračních teorií, které si mnohdy samy odporují, i zcela nesmyslných blábolů.

Karel Makoň : Kritika Abdruschinovy nauky

 

My víme dobře, jak celé lidstvo až dodnes neví, co je dobré a zlé a necítí mnohdy křivdy, které páše, protože špatně hodnotí, špatně rozeznává. Nedejte se proto mýlit, čtenáři Poselství. Schopnost rozeznávací získali např. apoštolové až po seslání Ducha Svatého, a nikdo z vás není mezi těmi, kdo se může pochlubiti tímto darem.

...Vy, kteří jste si přečetli vznešenou nauku Bible, Bhagavad-gity nebo Tao-tekingu a dovedli jste se podivovati hluboké jednotě myšlení, jež vládne
ve všech druzích náboženství, budete se patrně divit, že jsem se vůbec pustil do rozboru knihy "Ve Světle Pravdy" - Poselství Grálu - od Abdruschina.
Vždyť dostane-li se vám do ruky po průpravě v jiné duchovní četbě čistějšího zrna, museli jste téměř na každé stránce nacházeti rozpory s pravdou, jak jste se s ní setkávali ve všech svatých písmech všech dob a národů a u všech hlasatelů těchto pravd, bez rozdílu rasy a náboženství. Domníváte se tedy, že přistupuji k Abdruschinovu učení jen proto, abych rozbořil jeho umělou stavbu. Před deseti nebo patnácti léty, bych to byl učinil bez nejmenších výčitek svědomí, ale od té doby jsem poznal tolik různých přívrženců polopravd a vyložených lží nepřístupných jinému mínění, než které sami zastávali, že jsem si častokráte musel klást asi tuto otázku: "Způsobíš u těchto lidí svým výkladem něco jiného, než pouhé pohoršení?" Nebo: "Můžeš zaručit, že povede-li se ti zbourat jejich falešnou nauku, že se ti stejně dobře podaří postaviti pro ně novou budovu pravého, lepšího poznání,
když nejsou ti, kdo fanaticky zastávají nějakou nauku, přístupni jiné klidné
úvaze bez předsudků?"

O duchovní střízlivosti

 

new_earth_550x487Do jakéže dimenze se to už přesouváme?

Už dlouhou dobu mám strašně silné nutkání vyjádřit se k tomu, co v současné době probíhá na internetu a ezoterické scéně. Do teď jsem se vždy zastavil a říkal si, že to nemá cenu, že nejlepší způsob je na tyhle věci vůbec nereagovat a mlčky je přejít. Navíc jsem tušil, že pokud se do toho pustím, bude to jedna velká kritika. Nestojím sice o vytváření a rozšiřování něčeho negativního, ale na druhou stranu je někdy potřeba čelit samovznětlivé fantasmagorii a udělit jí pár ledových neutralizujících ran! Pokusím se teď konstruktivně vyjádřit svůj osobní kritický názor na to, co se na mě sype ze všech stran.

Celý zdroj článku http://www.novoucestou.cz/?p=17869

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK