Knihy/Ukázky z knih

Lidské energetické tělo, složení, úrovně a funkce (Zjevení světla - Barbara Brennan)

Pro zájemce, kteří snad ještě stále hledají na placených webech, co si mohou na internetu přečíst či vidět od původních autorů a ZDARMA

původní článek v angličtině:

The Human Energy Field:  The Vehicle That Carries Your EnergyBy: Barbara Ann Brennan, Light Emerging
odkazy na překladače ZDE

 

 

Strojový překlad do češtiny ZDE

Obr. zdroj

Text v češtině najdete v níže uvedené knize na str. 27 - 36 s podtitulkem 7 úrovní lidského energetického pole

 


 

Tajemství Osvícení: Iracionální názory muže zvaného U.G. - část 4.

O: Pane, vy jste určitě musel zakusit, pokud to tak mohu nazvat, vyšší roviny bytí…

UG: Proč mluvíte o rovinách? Žádné nejsou – žádné roviny, žádné úrovně. Je tu jedna zvláštní věc, která je následkem „exploze“, nebo jakkoli tomu chcete říkat: nikdy se mi ve vědomí neobjevuje myšlenka, že jsem jiný než vy. Nikdy. Nikdy se neobjevuje myšlenka, že se ode mě lišíte nebo se liším já od vás, protože tu není žádný bod, žádný střed. Pouze s odkazem na tenhle střed vytváříte všechny ostatní. 


O: Z určitého hlediska se od ostatních lidí určitě musíte nějak lišit. 

UG: Možná fyziologicky. 


O: Řekl jste, že ve vás došlo k obrovským chemickým změnám. Jak to víte? Byl jste někdy vyšetřen, nebo je to jen váš závěr? 

UG: Opožděné účinky této „exploze“ a způsob, jakým nyní smysly fungují bez jakéhokoli koordinátora nebo středu – to je vše, co o tom mohu říct. Další věcí je změna chemie – to tvrdím proto, že dokud pomocí té alchymie nedojde k celkové změně, není pro tenhle organismus možné osvobodit se od myšlenky, od kontinuity myšlenek. Jelikož tady už žádná návaznost myšlenek není, je snadné říct, že k něčemu došlo, ale co se skutečně stalo, to nemůžu žádným způsobem zjistit. 


O: Možná, že mysl hraje hry a jenom si myslím, že jsem „explodovaný člověk.“ 

UG: Nesnažím se vám nic prodat. Je pro vás nemožné to napodobit. Je to něco, co se přihodilo mimo oblast, mimo prostor, ve kterém jsem to očekával, o čem jsem snil a v čem jsem si změnu přál, takže to ani nenazývám „změnou“. Vážně nemám tušení, co se mi vlastně stalo. Jediné, co vám popisuji je způsob, kterým funguji. Zdá se, že je tu nějaký rozdíl mezi tím, jak fungujete vy a jak funguji já, ale v základě mezi námi nemůže být žádný rozdíl. Jak by mohl? Není to možné; ale z toho, co se snažíme vyjádřit se zdá, že tu nějaký je. Mám pocit, že je tu nějaká odlišnost a jaká vlastně je - to jediné se snažím pochopit. Takže přesně takhle funguji. 

U.G. Krishnamurti: Tajemství osvícení - Iracionální názory muže zvaného U.G. - 3. část

- (UG říká, že už nikdy nenavštívil Ramanu ani ostatní "z těch spirituálních lidí" a nikdy poté nesáhl na žádnou duchovní knihu z jiného důvodu, než bylo učení se na zkoušky z filosofie.)
 

Teprve pak jsem začal skutečně hledat. Všechny náboženské vlivy byly ve mně. Začal jsem pátrat. Několik let jsem studoval psychologii a taky filozofii (východní a západní), mysticismus, moderní vědy – všechno, celé spektrum lidských vědomostí, začal jsem pátrat na vlastní pěst. Hledání stále pokračovalo a mojí otázkou bylo „Co je ten stav?“, a ta otázka byla intenzivní sama o sobě. „Všechny tyhle vědomosti mě neuspokojují. Proč to všechno vlastně číst?“ Psychologie byla jedním z předmětů mého magisterského studia – bohužel byla v té době v osnovách. Zajímala mě právě z toho důvodu, že jsem se o mysl vždy zajímal: „Kde je ta mysl? Chci se o ní něco dozvědět. Tady, uvnitř sebe, nevidím žádnou mysl, i když všechny tyhle knihy mluví o mysli.“ Jednoho dne jsem se na to zeptal svého profesora „Pořád mluvíme o mysli. Víte vy sám, co to mysl je? Učíme se tolik knih – Freuda, Junga, Adlera a celou partu. Tohle všechno je mi známo – dokážu si přečíst definice a charakteristiky, které jsou v knihách – ale víte vy sám něco o mysli?“ Odpověděl mi: „Neptejte se tak nevhodně (smích). Jsou to nebezpečné otázky. Pokud chcete splnit zkoušku, dělejte si poznámky, naučte se je a napište je správně do testu – a obdržíte váš titul.„Nezajímá mě titul; rád bych zjistil, co je to mysl.“
 

- (Jeho dědeček zemřel a UG odešel z Univerzity Madras bez dokončení studia. V roce 1943 se oženil.)

 
Poté jsem díky společné minulosti začal spolupracovat s Teosofickou Společností. Po dědovi jsem zdědil Tesofickou společnost, Jiddu Krishnamurtiho a spoustu peněz. Díky tomu to pro mě bylo v té době snadné: měl jsem dostatek financí - padesát nebo šedesát tisíc dolarů, takže jsem se takovým věcem mohl věnovat. Pracoval jsem pro Teosofickou Společnost jako přednášející (a nakonec byl UG zvolen Generálním Tajemníkem  Teosofické Společnosti v Indii), ale nikdy jsem do toho nevložil srdce. – „všechno jsou to jen druhořadé informace. K čemu to je, pořádat přednášky?“ Byl jsem v té době velice dobrý řečník, teď už nejsem. Býval jsem prvotřídní řečník, přednášel jsem všude, na všech možných pódiích, na všech indických univerzitách. „Tohle pro mě není upřímné. Každý, kdo má mozek, dokáže posbírat tyhle informace a potom je ze sebe vyvrhnout. Co to dělám? Proč plýtvám časem?  Tohle není moje práce, nedělám to pro obživu. Pokud vás to živí, potom to dokážu pochopit, opakujete jako papoušek a vyděláváte si na živobytí; ale já to nedělám kvůli penězům. I přesto mě tyhle věcí zajímají.“

U.G. Krishnamurti: Tajemství osvícení - Iracionální názory muže zvaného U.G. - 2. část

Narodil se 9. července 1918 v Jižní Indii do Bráhmanské rodiny z vyšší střední třídy. Protože bylo rodinné příjmení Uppaluri, dostal jméno Uppaluri Gopala Krishnamurti. Jeho matka zemřela krátce po jeho narození a tak byl vychován prarodiči z matčiny strany v malém městě  Gudivadě nedaleko Masulipatamu.

 

Vyrůstal   jsem  v  silně   náboženském  prostředí. Můj  dědeček byl  vzdělaný člověk. Znal  se  s  Blatavskou (zakladatelka Teosofické Společnosti)  a  Olcottem a  později s druhou a třetí  generaci teosofistů. Ti všichni navštěvovali náš dům. Děda byl skvělý právník, velice  bohatý, velice  vzdělaný a kupodivu velmi  ortodoxní muž.  Byl vlastně taková směsice: ortodoxie a tradice na jedné straně a na té druhé úplný opak, teosofie a všechno to okolo. Nedokázal v tom  najít rovnováhu. Tím začaly mé problémy.

 

UGmu bylo  často  připomínáno, že  těsně  před  svou  smrtí  jeho  matka řekla,  že  je "předurčen k osudu nezměrných výšin".  Jeho  dědeček to bral  velice  vážně a vzdal se i své právnické praxe, aby  se mohl  plně  oddat výchově a vzdělávání UGho.  Jeho prarodiče a jejich  přátelé byli  přesvědčeni, že  UG byl yoga  bhrashtou, tím,  kdo  měl v minulém životě dosažení osvícení těsně  na dosah.

Zaměstnával vzdělané lidi  a  zasvětil svůj  život  -  z  důvodu, který nechci zbytečně dopodrobna vysvětlovat - vytvoření silného prostředí, v němž jsem vyrůstal a tomu, aby mě mohl vzdělat správným způsobem, inspirován teosofisty a tím okolo. A tak každé ráno tito lidé přicházeli a četli Upanišady, Panchadasi, Nyshkarmya Siddhi,  komentáře k těmto dílům, komentáře ke komentářům a tak podobně, od  čtyř hodin do  šesti  do rána,  a tenhle malý  chlapec, kterému bylo  pět,  šest  nebo sedm let - přesně už nevím

-  musel všechny ty svinstva poslouchat. Natolik intenzivně, že  když  mi  bylo  sedm let, uměl jsem  nazpaměť většinu těchto děl, pasáže z Panchidasi, Nyshkarmya Siddhi a dalších. Tolik zbožných lidí navštěvovalo náš  dům - Řád Rámakršny a ostatní; na co si jen  vzpomenete - každý zbožný člověk byl vítán.  Jedna z věcí, které jsem  si všiml již v útlém věku  byla, že to byli všichni pokrytci: něco hlásali, něčemu věřili, ale jejich životy  byly prázdné, nic. To byl počátek mého bádání.

U.G. Krishnamurti:Tajemství osvícení - Iracionální názory muže zvaného U.G. - 1. část

Tohle je nejspíše ta nejupřímnější kniha prosta všech nesmyslů, která kdy byla napsána o  pravdě, po které tolik  "duchovních hledajících" pátrá  -  většina guruů ji nazývá "osvícení",  U.G. Krishnamurti jí říká  "přirozený stav". U.G. v tomto výběru sepsaných konverzací trvá na tom,  že takzvané osvícení je čistě  biologickým úkazem, že pouze tehdy, když  jsme naprosto oproštění od kultury, nepřirozených návyků, úvah  o bohu a od intelektu, teprve tehdy může tělo svojí vlastní "mimořádnou inteligencí" osvobodit lidskou bytost, aby mohla být v přirozeném stavu.  

U.G. tímto způsobem žil od chvíle, kdy  se mu  přihodilo to, co nazýval "kalamitou" na jeho  49. narozeniny ve Švýcarsku. Od  té doby se  stal široce známým v Evropě i v Indii  jako  jeden z lidí s přehledem hovořících o tomto tématu. Rozhovory s U.G. jsou neformální a probíhaly kdekoli, kde se zrovna nacházel. Nemá žádný příbuzenský vztah  s Jiddu Krishnamurtim, slavným duchovním vůdcem, jehož učení kdysi  obdivoval, ale  nyní  je považuje za "zastaralé kecy". Je pravděpodobně tím nejkontroverznějším ze všech odborníků na toto téma, ať už mezi  guruy či nikoli.  Bývá nazýván "pobuřujícím", "nesnesitelným" i "prorokem anti-moudrosti".

 

 

Tajemství Osvícení je novým, unikátním, neocenitelným společníkem na  cestě pro všechny, kteří  ji kráčejí nebo přemýšlejí, že by se na ni vydali.  Vypráví příběh muže, který zná  "posvátný byznys"  jako  vlastní  boty a odkrývá upřímným a transparentním způsobem, jak se stal svobodným nikoli díky, ale i přes to, že duchovními praktikami strávil celý život. - Alice Furlaud

 

Na mé učení, chcete-li to tak nazývat, se nevztahuje žádné autorské právo. Můžete ho kopírovat, šířit, tlumočit, překrucovat, komolit a dělat cokoli dalšího chcete, dokonce ho  můžete  vydávat za  své  vlastní,   bez  nutnosti mého souhlasu nebo  svolení od kohokoli jiného. - U.G.

Opravdu jste si jisti, že se rozhodujete racionálně?

Převratná a průkopnická kniha o fungování naší mysli, napsaná čtivě a srozumitelně jedním z největších a nejvlivnějších myslitelů současnosti. Kahneman v ní shrnuje desítky let svých výzkumů a navždy mění způsob, jakým přemýšlíme o přemýšlení, rozhodování, životě, práci i světě. Naučí nás odhalovat chyby a zkratky naší mysli a vyhnout se tak pasti mentálních chyb. Kniha je nezbytná pro všechny studenty, učitele, investory..., a prostě všechny, kteří chtějí porozumět sobě, lidem i světu.

Opravdu jste si jisti, že se rozhodujete racionálně?
 

 

Daniel Kahneman, psycholog, držitel Nobelovy ceny za ekonomi, nás v průlomové práci, označované Nassimem Talebem za stejně významné dílo, jakým byl kdysi Freudův „Výklad snů“, seznamuje se dvěma systémy, které řídí to, jak přemýšlíme a jak se rozhodujeme. Systém 1 je rychlý, intuitivní a emocionální. Systém 2 je pomalý, váhavý a logický.
Poutavý průvodce myslí nás v této čtivé knize vtahuje do dialogu o tom, jak přemýšlíme, a přitom odhaluje, v kterých situacích můžeme a kdy naopak nesmíme věřit své intuici (Systém 1) a také kdy a jak čerpat z přínosu pomalého myšlení (Systém 2). Nabízí praktické i poučné poznatky o tom, jak vznikají naše rozhodnutí v pracovním i osobním živote - a hlavně, jak se vyvarovat chyb. Jak sám Kahneman říká v jednom ze svých rozhovorů: „Ano, život lze žít inteligentněji a zdá se, že je tento způsob života lepší“.

Robert Monroe - Návrat k pramenům

Od úsvitů lidských dějin lidstvo vždy pociťovalo všeobecný stesk a nostalgii za něčím, co je hluboce ukryto v každém z nás - za naší skutečnou totožností, pravým původem.

Tato nostalgie zdánlivě vypadá nerozumně a emocionálně, takže mnozí z nás ji vyhodnotí jako touhu opakovaně navštívit místo svého fyzického původu, nebo-li místa narození a raného dětství. Ti, kteří tak učiní, však zpravidla stejně nenajdou uspokojení a naplnění protože čekali něco víc, sami nejsou schopni určit, co vlastně chápou tím "víc".

Stále narůstá počet osob, které si dostatečně dobře začínají uvědomovat, že každý z nás se nakonec "vrátí domů". Do našeho skutečného místa původu, ne Zde, ale Tam. Je to pouze otázka času. Odsud již je pouze krok k započetí vlastního hledání, k pokusu zaujmout vlastní stanovisko.

Návrat k pramenům popisuje oblast, která se nachází "za hranou", za hranicí hmotné reality. Tato kniha může posloužit jako mapa "dálnice" mezi různými světy, mapa cesty, kterou má člověk před sebou poté co opustí zdejší svět. Na této cestě jsou určité dopravní značky i různá nebezpečí. Je to vyprávění o tom jak Robert Monroe objevil a prošel touto cestou již za života, což mu umožnilo uvědomit si příčiny a cíle této výpravy. Autor nám předkládá hlavní zásady smyslu a poslání lidského bytí na Zemi, a také toho, co nás čeká po něm.

Pochopil jsem, odkud jsem přišel, jak jsem se sem dostal, jak jsem se stal člověkem a proč jsem zde pobýval. Znám plán svého posledního odchodu a také kam se dostanu, když odtud odejdu. Co by mohlo mít větší význam? (R. Monroe).

Robert a. Monroe - Navrat k Pramenum by Daniel Grohoľ

Robert Monroe - Daleké cesty (Výpravy za hranice reality)

Předkládaná kniha obsahuje desítky svědectví lidí, jež autor uvedl do stavu, kdy je vědomí odděleno od hmotného těla. Tak je podáván ucelený obraz reality z pohledu mimo tuto fyzickou úroveň bytí. To vše nejenom v naší časoprostorové realitě, ale také formou vhledů do minulosti a nejméně do jedné linie budoucnosti naší Země. Svou informační hloubkou kniha přesahuje vše, co bylo v této oblasti dosud publikováno a vnáší jasno do mnoha úrovní lidského bytí. Najdete zde odpovědí na většinu existenciálních otázek lidí hluboce věřících i ateistů.

Monroe Robert Daleke Cesty by Golden Eye

Robert Monroe - Cesty mimo tělo

Robert Monroe, podnikatel z Virginie, začal prožívat události, které drasticky změnily celý jeho život. Bez varování a nechtěně opouštěl tento fyzický svět a v druhém těle cestoval na místa velmi vzdálená fyzické i spirituální realitě tohoto světa. Pohyboval se v oblastech, kde nepůsobí omezení času ani smrti.

 

Napsal Voynichův rukopis Indián?

Voynichův rukopis – kniha v neznámém jazyce, pojmenovaná pro antikváři a bibliofilovi Wilfriedu Michaelu Voynichovi, který ji získal v roce 1912, je jednou z nejznámějších kryptografických hádanek.

 

Jedna z posledních hypotéz říká, že tento text by mohl být napsán jedním z dnes již mrtvých indiánských jazyků Střední Ameriky.

Kolektor polsko-litevského původu, manžel slavné spisovatelky Ethel Lilian Boole, autorky románu "Gadfly“, Wilfrid M. Voynich, našel během svého londýnského působení podivný rukopis v knihovně jezuitské koleje v severní Itálii.

Byl napsán v neznámém jazyce a neznámým písmem, údajně v období let 1404 - 1438. Obsah tohoto rukopisu, i přes četné pokusy, je stále nemožné přečíst. Zájem o tento tajemný artefakt a jeho obsah projevila i americká Národní bezpečnostní agentura NSA (National Security Agency).

Někteří badatelé jsou přesvědčeni, že Voynichův rukopis je dovedně vytvořený falzifikát. Mystifikace se často v dějinách objevovaly, a proto je opatrnost zcela na místě. Fakta jsou následující: neexistuje žádný důkaz o existenci rukopisu před lety 1576-1612, kdy se objevují nesourodé informace o tom, že je uchováván na pražském dvoře císaře Svaté říše římské Rudolfa II. Habsburského (1552-1612).

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK