Historie

John Kerry a Sýrie: Už se z klobouku zase tahá Hitler - Tereza Spencerová

altDnes hlavně o stále zamotanějším přístupu Obamovy administrativy k útoku na Sýrii, názorových rozdílech v americkém Kongresu i v řadách rebelů v Sýrii nebo o zajímavých otázkách, které vznáší libanonský deník Al Achbár…

Staré osvědčené moudro praví, že když v diskusi nemáte argumenty, máte začít nadávat. Očividně se jím řídí i ministr zahraničí USA John Kerry, který ve snaze „prodat“ veřejnosti a Kongresu nutnost války proti Sýrii a vykreslit šéfa syrského režimu v co nejčernějších barvách Bašára Asada přirovnal k Adolfu Hitlerovi a Saddámu Husajnovi (který byl ovšem za Hitlera vydáván sám, když se připravovala válka proti Iráku na základě vylhaných záminek). Kerry obvinil Asada z použití chemických zbraní, čímž se podle něj syrský prezident „připojil k Adolfu Hitlerovi a Saddámu Husajnovi, kteří tyto zbraně použili v časech války“. Je to poměrně zoufalá formulace, protože například Husajn chemické zbraně proti Íránu používal s plným vědomím USA…

Jak nedávno připomněl Foreign Policy, zatímco dnes vláda USA připravuje válku v reakci na chemické zbraně u Damašku, o generaci dříve sama napomáhala sérii útoků nervovými plyny, jejichž dopady byly mnohem strašlivější než co kdy zažila Sýrie. Na sklonku války mezi Irákem a Íránem v roce 1988 totiž americké satelity odhalily, že Írán má blízko k prolomení iráckých linií, čímž by získal strategickou výhodu. „Američtí zpravodajští činitelé předali informace o pozicích íránských jednotek Iráku, plně si vědomi, že Husajnova armáda použije chemické zbraně, včetně sarinu,“ shrnují Shane Harris a Matthew M.Aid na Foreign Policy. Iráčané použili proti Íráncům hořčičný plyn už čtyřikrát před rokem 1988, čímž dokázali vývoj války naklonit na svou stranu, přiměli Írán k jednáním a zajistili, že se prosadí dlouhodobá Reaganova politika, podle níž Irák, který byl v tehdejší osmileté válce agresorem, musí zvítězit za jakoukoli cenu. Bílý dům se vždy bránil tím, že o nasazení chemických zbraní nebyl iráckou stranou nikdy informován, nicméně někdejší vojenský atašé na americké ambasádě v Bagdádu plukovník Rick Francona nyní pro Foreign Policy...

Je třeba bát se Bilderbergu?

Máme co do činění s utajovanou světovládou za zavřenými dveřmi, semeništěm nekalého lobbingu nebo nevinným diskusním fórem mocných?

Když se minulý měsíc v anglickém Watfordu konalo 58. výroční zasedání údajně nejvlivnější organizace na světě, vůbec poprvé byla do místa konání přizvána média. Samotné rokování skupiny Bilderberg se však klasicky konalo za zavřenými dveřmi.

Letos dorazili mimo jiné ředitelé investiční skupiny Goldman Sachs, ropné společnosti Shell, zbrojařského koncernu EADS, internetového kvazimonopolu Google, bankovního domu HSBC či pojišťovny AXA, šéfové Evropské komise a Mezinárodního měnového fondu, premiéři a ministři několika evropských zemí, členové královských či šlechtických rodů, bývalý ředitel CIA či proslulí američtí stratégové Henry Kissinger, Robert Kaplan a Richard Perle.

Mezi jinými dostaveníčky mocných, jakým je například Světové ekonomické fórum v Davosu, Bilderberg vyniká svým hávem tajemství. Vystavuje se tak pochopitelnému podezření, že za svou netransparentností skrývá cosi nekalého.

Právě důvěrnost je ovšem hlavním lákadlem setkání skupiny (formálně nemá Bilderberg žádné řadové členy, stanovy definují pouze členství v řídícím výboru, který setkání pořádá). Účastníkům prý dává vzácnou příležitost upřímně diskutovat, aby zjistili, co si ostatní velcí hráči skutečně myslí, aniž by riskovali, že se slova pronesená spatra stanou zdrojem kontroverzí v médiích.

Pokusy v ovzduší

Filmové připomenutí poměrně nedávného období v historii lidstva, kdy odpalování jaderných náloží v atmosféře nebylo ani technickým, ani morálním problémem. 

"Horká válka" v roce 1945 skončila. Ale už za historicky krátkou dobu se začaly psát anály "studené války". Neodmyslitelně do nich patřily atomové a později také vesmírné závody mezi oběma supervelmocemi. Vědci i vojáci chtěli získat co nejvíce informací o účincích jaderných zbraní. Politici těmito "zkouškami" pak v kritických chvílích zkoušeli chladnokrevnost druhé strany. V průběhu padesátých a počátkem šedesátých let tak došlo ke stovkám pokusných jaderných výbuchů. V dnešní době to zní neuvěřitelně, ale většina těchto testů byla provedena Spojenými státy a SSSR v atmosféře naší planety. Do "jaderného klubu" vstoupily časem stejným stylem i Velká Británie a Francie. V roce 1963 byla nakonec podepsána mezinárodní dohoda o zákazu atmosférických testů, ale už o rok později vstoupil do "klubu" další gentleman, který dohodu nepodepsal a neřídil se jí - ČLR.

 

Předpověď počasí: mezi vědou a magií

poca1Začátkem června vyrazila všem milovníkům tepla dech předpověď francouzského kanálu Méteo. Podle něj mělo být tohle léto nejchladnější od roku 1816, kdy ani nedozrálo obilí. Místo toho přišla tropická vedra a rtuť v teploměrech lámala výškové rekordy. A nezůstalo jen u toho: zatímco začátkem srpna střední Evropou táhly velkolepé bouřky, modely věhlasných institucí ukazovaly, že máme hezký slunečný den. Kdo za to může - meteorologové nebo počasí?

 

Zdaleka nejde jen o zkaženou dovolenou. Na červnové dny roku 1944, kdy Spojenci chystali invazi do Normandie, hlásili meteorologové obou stran velkou bouři. Jenže ti němečtí přišli o údaje z meteorologických stanic lodí plujících v Atlantiku, protože byly spojeneckým letectvem včas prozíravě potopeny.

Naproti tomu jejich angloameričtí kolegové měli informací dost - a díky tomu mohl hlavní meteorolog Eisenhowerova štábu James Stagg na 6. června 1942 oznámit naději na dočasné zlepšení počasí. Invaze mohla začít a Němci ukolébaní nečasem byli dokonale zaskočeni.

O pár dní později bouře znovu udeřila - takovou silou, že zničila i umělé přístavy sloužící pro zásobování invazních vojsk. Jenže to už byli Spojenci na pevnině pevně uchycení. Kdyby se Stagg spletl, nejspíš by dnes celá Evropa mluvila německy...

 

Rovnice vidí budoucnost

Už přibližně sto let je základem předpovídání počasí čmáranice, které se říká synoptická mapa. Kreslí se podle údajů přicházejících z obrovské mezinárodní sítě meteorologických stanic a ukazuje polohu frontálních systémů, tlakových polí i směry jejich postupu.

Tajemství vltavínů

V roce 1787 poprvé popsal profesor přírodopisu Josef Mayer neznámé minerály nalezené u Týna nad Vltavou. Zmýlil se v názoru, že jde o chryzolit neboli světle zelenou odrůdu olivínu. Jistě netušil, že se stane „otcem“ záhady, která dodnes nedává spát nejen milovníkům tajemna, ale i mineralogům a geologům. 

                                     


Kámen chránící srdce 
O sto let později objevil profesor třebíčského gymnázia František Dvorský stejné kamínky také na Moravě, ale to již měly jméno podle svého naleziště v jižních Čechách – vltavíny či moldavity. Mineralogové je řadí mezi tektity neboli přírodní skla vzniklá při dopadu meteroritu roztavením křemenného písku (vltavíny byly první známé tektity na světě) a z pohledů chemiků jde o směs oxidů, především křemičitého a hlinitého. Zatím bylo u nás nalezeno asi 200 000 těchto kamínků, největší vážil více než 26 dkg, ale naprostá většina je velmi malá. V poslední době se staly vltavíny terčem nájezdů různých „zlatokopů“ a hrozí nebezpečí, že to, co přečkalo miliony let, novou dobu už nepřežije. 
Lesklé kamínky znal už pravěký člověk, konjunkturu prožily při Jubilejní zemské výstavě v roce 1891, kdy byly vybroušené a zasazené ve zlatě prezentovány jako drahokamy. Vyhledávaným šperkovým kamenem se staly znovu v osmdesátých letech minulého století. 

Odkud a kam letěl meteorit 
Kdy a kde se u nás vltavíny vzaly? Na tuto otázku nebyla dosud nalezena jednoznačná odpověď. Pomiňme teorie, že vznikly úderem blesku, jde o výměšky fextů či o pozůstatek činnosti pravěkých skláren, jejich stáří se odhaduje na zhruba 15 milionů let. Už v roce 1928 se objevila teorie, že jde o meteorické sklo, které odkapalo ze sklovitého meteoritu o váze asi tisíc tun roztaveného v zemské atmosféře. Dva vážení mineralogové se dokonce přeli, zda meteorit letěl z Čech na Moravu či naopak, nakonec je usmířila hypotéza o srážce dvou meteoritů letících proti sobě. 
Odborníci později došli k názoru, že „meteorická teorie“ je správná a objevili také místo, kam měl onen meteorit či možná dokonce jádro komety dopadnout – jde o kráter Ries o průměru asi 25 kilometrů poblíž Nördlingenu v Německu, který je od místa jihočeského výskytu vltavínů vzdálen přibližně 200 kilometrů, od moravského bezmála dvakrát tolik. Tlakovou vlnou vzniklou při dopadu měly být horniny vymrštěny obrovskou silou směrem do Čech a na Moravu a při letu atmosférou se přetavit ve vltavíny. 

Tajemství ďáblových zdí

Když španělští dobyvatelé v Peru poprvé uviděli gigantické bloky tvořící zdi incké pevnosti Sacsayhuaman, věřili, že něco takového mohl vytvořit pouze ďábel.


Ještě dnes je kolem výroby, přepravy a usazování balvanů vážících často hodně přes sto tun mnoho nejasného. A tak zatímco serióznější vědci přiznávají, že tu ještě zbývá mnoho k objasnění, jiní věří v mimozemšťany či Atlanťany - nebo naopak nabízejí "jednoduchá vysvětlení", která fungují pouze na papíře.

"Opevnění Sacsayhuaman se dá přičíst k sedmi divům světa," napsal roku 1609 španělský kronikář Garcilaso de la Vega. "Je opravdu nemožné představit si tyto indiány, jak se svými primitivními nástroji dobývají, přepravují a vztyčují gigantické kusy skal, které více než stavební kameny připomínají kopce. Stejně těžké je vysvětlit, jak je mohli s takovou přesností usadit na jejich vyvýšená místa. Z těchto důvodů - a proto, že domorodci jsou zadobře s démony - je jisté, že tato práce byla vykonána za pomoci kouzel."

Stavba, která nemá sobě rovné

Lokalita Sacsayhuaman se nachází nedaleko města Cuzco v nadmořské výšce okolo 3550 metrů nad mořem. Jde o pevnost, jejíž základy tvoří tři megalitické zdi tvořené z kamenných bloků vysokých často přes 8 metrů. Hmotnost nejtěžších z nich badatelé odhadují na 140 tun.

Ještě neuvěřitelnější ale je přesnost jejich usazení. Stavební bloky nejsou stejné a nemají ani stálý počet stran. Přesto jeden ke druhému přiléhají s takovou přesností, že mezi ně v žádném místě nelze zasunout ani čepel nože. Pro tajemné stavitele to znamenalo otesat stěnu každého kvádru do tvaru přesného negativu sousedícího kamene. Přitom je třeba připomenout, že nejde o žádné dlažební kostky - jeden každý blok je velký jako lokomotiva a přibližně také tak těžký. A aby nebylo technických záhad dost, je tu ještě jedna. Zdi jsou sestaveny částečně z vyvřelého andezitu, částečně z krystalického vápence. Materiál sem byl podle všeho dopravován ze vzdálenosti přes 30 kilometrů.

Bible versus Darwin

Země se zrodila asi před pěti miliardami let. Teprve o mnoho milonů let později se na ni objevily první formy života. Začal proces, který vyvrcholil vývojem rostlinstva a živočišstva. Nakonec se objevil člověk. Vědci nazvali tento proces "evolucí". Tuto teorii formuloval před více než sto padesáti lety Charles Darwin. Opačným pólem pojetí vzniku Země a života na ni představuje "kreacionismus ", víra ve stvoření tak, jak je popisuje Bible. Zvláště v posledních letech se v USA i v západní Evropě skupiny kreacionistů aktivují.

 

Tajná společenství - Illumináti

2. Illumináti: Jaké jsou principi řádu a plány na ovládnutí světa? Kdo byl Adam Weishaupt?

Dokumentární cyklus Tajná společenství je exkurzem do světa, kam nemá obyčejný smrtelník přístup. Dokument se snaží odpovědět nejen na základní otázky týkajících se těchto společenství, ale také poodhalit jejich podíl na zásadních historických událostech. Kdo jsou bavorští illumináti? Co je zednářství a jakou úlohu sehrálo při vzniku Spojených států, ve Velké francouzské revoluci a dalších klíčových událostech světového významu za poslední tři století?

 

 

 

 

Tajná-společenství---Illumináti from Boris on Vimeo.

Achnatónova dcéra pochovaná v SR ?

historieRoku 1974 objavil významný slovenský archeológ  PhDr. Jozef Paulík, CSc. na južnom Slovensku, neďaleko kúpeľov Podhájská, medzi obcami Kolta a Dedinka, mohylu celosvetového významu.

 

V hrobovej jame  sa našla kostra dievčiny s odhadovaným vekom od 18 do 25 rokov  s mimoriadne bohatou posmrtnou výbavou. V hrobe ležalo okolo 100 bronzových predmetov, medzi nimi náramky, sponky, ihlice, náhrdelníky.

Priemer mohyly pred započatím výskumu bol 20 m a jeho výška 150 cm. Pôvodne bol tento kopec vyšší, ale každoročným obrábaním pôdy poľnohospodárskym družstvom sa postupne znižoval. Podľa predpokladu išlo o objekt z mladšej doby bronzovej – tzv. čačianskej kultúry. V okrajových častiach sa odkryla väčšia spálená plocha nepravidelného oválneho pôdorysu o rozmeroch 460×380 cm.

Na zachovalejších častiach sa zistila tenká hraničná vrstva popola, uhlíkov, čriepkov a kostičiek. Pozostatky mŕtveho dievčaťa boli uložené v štvoruholníkovej hlbokej jame, v strede spálenej plochy. Vo východnej časti mohyly boli ďalšie tri žiarové hroby, časovo súčasné so stredným objektom. Vo všetkých boli (súdiac podľa výbavy) pochované ženy, alebo dievčatá.

Tajná společenství - Zednáři / Secret Societes


poster1. díl: Zednáři: Kdo to jsou zednáři? Jaké mají symboly, iniciační rituály a tajné záměry.

Dokumentární cyklus Tajná společenství je exkurzem do světa, kam nemá obyčejný smrtelník přístup. Dokument se snaží odpovědět nejen na základní otázky týkajících se těchto společenství, ale také poodhalit jejich podíl na zásadních historických událostech. Kdo jsou bavorští illumináti? Co je zednářství a jakou úlohu sehrálo při vzniku Spojených států, ve Velké francouzské revoluci a dalších klíčových událostech světového významu za poslední tři století?

 

 

 

 

 

Tajná-společenství---Zednáři from Boris on Vimeo.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK