Historie

Stručná historie bylinářské medicíny - Tibetská bylinářská medicína

Tibetská bylinářská medicína má svůj původ v místní lidové tradici (známé jako Bon), jejíž počátky leží ve 3. tisíciletí př.n.l. a která byla formálně zaznamenána lékařem Xiepu Chixi na dvoře tibetského krále Niechi Zanpu v roce 126 př.n.l.

Prvky tradiční čínské a indické (áyurvedské) medicíny byly doplněny až později. Áyurveda měla na tibetskou medicínu největší vliv. Indická medicína se do Tibetu dostala roku 254 návštěvou dvou indických lékařů. Během následujících století několik indických lékařů v Tibetu tyto znalosti obnovilo a rozšířilo.

Největší vliv z Indie do Tibetu pronikl v období přijetí buddhismu jako státního náboženství Tibetu. K tomu došlo během sjednocení Tibetu za vlády krále Songzana Ganbua (618 - 652). Buddhismus měl pro rozvoj indické medicíny v Tibetu velký význam. Áyurvedské principy, zejména princip tří doša (základních sil), se staly základem zkoumání a léčbu onemocnění těla. Buddhismus představoval důležitou duchovní součást léčby.

Legenda, jak se tibetská tradiční medicína dostala do Tibetu, souvisí s příběhem "Život velkého lékaře Yuthoga Yontena Gonpoa", jíž přeložil a uvedl ve své knize "Tibetská medicínaRechung Rinpoche. Podle legendy Tara (buddhistický bůh soucitu, který bývá ztotožňován s čínským bohem dobra Guan Yin) přikázal dvěma známým indickým lékařům, kteří se později stali nesmrtelnými, aby se vydali do Tibetu a učili místní lid svým dovednostem.

Stručná historie bylinářské medicíny - Kořeny áyurvedského systému lékařství

Áyurvedský systém lékařství a bylinářské medicíny v Indii má své kořeny ve 3. tisíciletí př.n.l. v himalájském pohoří. Podle legendy se v jedné himalájské jeskyni setkali nejmoudřejší muži Indie, kteří hovořili o svých léčebných uměních. Tito muži přicestovali z různých částí Indie a přinesli s sebou domorodé znalosti léčivých bylin, které se dosud předávaly ústní tradicí. Na tomto velkém setkání své znalosti spojili do společného díla, které nazvali "Áyurveda" (sanskrtské slovo "ayus" znamená "život", slovo "veda" znamená "poznání").

Áyurvedský systém poznání se předával ústní tradicí z učitelů na jejich žáky po další tisíce let. Poznání postupně rostlo, jak každý áyurvedský lékař doplňoval vlastní poznatky a zkušenosti. V 1. století našeho letopočtu áyurvédský systém zapsal lékař Charaka. V té době, stovky let před zrozením evropské medicíny, áyurvedská medicína měla specialisty v psychiatrii, pediatrii, gynekologii, v ušním, nosním a krčním lékařství, v oftalmologii (očním lékařství), v chirurgii, toxikologii a na těhotenství.

Áurvedský systém zřejmě předcházel všem ostatním lékařským tradicím, zřejmě včetně čínské medicíny. Dokonce před uvedeným legendárním setkáním se znalosti bylin a bylinářské medicíny šířily z Indie do celého světa. Semena některých rostlin z Indie byla nelezena také v hrobkách egyptských faraónů. Cestovatelé přenášeli znalosti o indických bylinách přes Tibet do Číny. Arabové obchodovali s indickými bylinami ještě před vznikem islámu. V době krále Šalamouna královny ze Sáby Izraelité nakupovali indické byliny a koření.

Stručná historie bylinářské medicíny - Čínská bylinářská medicína

Čínská bylinářská medicína má tradici, která sahá až do 3. tisíciletí př.n.l. Objev léčivých bylin je v Číně připisován legendárnímu císaři Shen Nungovi (3000 let př.n.l.). Shen Nung je považován za otce čínského zemědělství. Podle legendy vyzkoušel na sobě stovky léčivých bylin a popsal jejich léčebné vlastnosti pomocí pojmů jako "han" (studený), "jeh" (horký), "wen" (teplý) a "liang" (chladný).

Znalosti bylinářské medicíny se ve starověké Číně původně předávaly z generace na generaci ústní tradicí. Nejstarší písemné záznamy se objevily koncem dynastie Shang (asi 1200 př.n.l.). Tyto písemné záznamy, označované jako Věštecké nápisy na kostech, byly nalezeny v posledním hlavním městě dynastie Shang, poblíž dnešního města Anyang v provincii Henan. Starověcí Číňané původně používali kosti pro různé záznamy o lovu, bitvách, počasí, slavnostních dnech a podobně. Ve Věšteckých nápisech lze nalézt také záznamy o nemocích, léčivech a léčebných metodách.

V dalším tisíciletí Číňané začali používat guinejská prasata pro testování léčebných a jedovatých vlastností různých bylin. Shromáždili tak postupně praktické znalosti odpovídající dnešním farmakologickým kategoriím, toxicitě a smrtelným dávkám různých bylin.

Bohové a proroci - Princ Siddharta Gautama

Životní příběh mladého prince Siddharty Gautamy neukazuje k jeho pozdějšímu procitnutí a prozření. Dříve, než se stane buddhou, probuzeným, se příliš od vrstevníků své doby neodlišuje. Ale ani později nepřichází s jasně definovaným náboženstvím, spíše s doporučením jak žít šťastně a morálně správně. V dokumentu budeme sledovat historická fakta Buddhova života, události v Lumbini, princovo mládí a procitnutí při setkání se světem. Později najde Šákjamuni vysvobození od strastí prostřednictvím půstu a odříkání, zakládá sanghu, káže dharmu a dosahuje nirvány a v Kušinagaru umírá.


 

Stručná historie bylinářské medicíny - Evropa

Starověcí Číňané, Indové, Egypťané, Babylóňané a původní obyvatelé Severní, Střední a Jižní Ameriky používali bylinářskou medicínu. Nejstarším známým seznamem léčivých bylin je spis "Shen Nung's Pen Ts'ao" napsaný kolem roku 3000 př.n.l. (před naším letopočtem). Nejstarší čínská bylinářská medicína byla zřejmě sbírkou znalostí z ještě starší ústní tradice.

Starověcí Řekové a Římané se také zabývali bylinářskou medicínou. Lékaři, kteří cestovali s římskými vojsky, šířili své zkušenosti a znalosti po celém římském impériu a také ve Španělsku, Německu, ve Francii a v Anglii. Řečtí lékaři v římské armádě Dioscorides (asi 40 - 90 n.l.) a Galén (131 - 200) shromáždili poznatky o mnoha léčivých bylinách, které se staly důležitou součástí lékařských knih po dalších 1500 let.

Ve středověku se římská a řecká tradice bylinářské medicíny zachovala v klášterech v Anglii a v západní a v jižní Evropě. Před vznikem středověkých univerzit v 11. a 12. století některé kláštery sloužily jako lékařské školy. Kněží přepsali a přeložili do latiny nebo národních jazyků mnoho původních Hippocratových, Dioscoridových a Galénových prací. V klášterních zahradách se pěstovala řada užitečných léčivých bylin. Znalosti o nich sloužily mnoha budoucím generacím lékařů a léčitelů.

Buddha - 2. část - dokument CZ

,,Jenom sám člověk zlo koná, jenom sám se poskvrňuje. Jenom sám se zlu vyhne, jenom sám se člověk očistí. Čistota a nečistota závisejí na nás samých, nikdo nemůže druhého očistit.'' -- Dhammapada 165.

Buddhismus není náboženstvím v pravém slova smyslu, neboť není systémem víry a uctívání, díky nějaké podřízené vázanosti k nadpřirozenému bohu. Buddhisté nejsou otroky nějaké knihy nebo jakéhokoliv jedince. Ani neobětují svou svobodu myšlení, aby se stali stoupenci Buddhy. Mají plnou volnost, aby uskutečnili svou vlastní svobodnou vůli a rozvíjeli své poznatky až k rozsahu, kdy sami dosáhnou buddhovství. Neuctívají jakýkoliv obraz v očekávání světské nebo duchovní přízně, ale projevují svoji úctu tomu, co tento obraz představuje. Buddha od svých přívrženců nevyžadoval slepou víru. Ta je nahrazena důvěrou založenou na poznání. Buddhismus není ani filosofií, neboť ta se zabývá hlavně poznáním a nestará se o provádění, zatímco buddhismus klade zvláštní důraz na praxi a realizaci.

Buddha - 1. část - dokument CZ

,,Jenom sám člověk zlo koná, jenom sám se poskvrňuje. Jenom sám se zlu vyhne, jenom sám se člověk očistí. Čistota a nečistota závisejí na nás samých, nikdo nemůže druhého očistit.'' -- Dhammapada 165.

Buddhismus není náboženstvím v pravém slova smyslu, neboť není systémem víry a uctívání, díky nějaké podřízené vázanosti k nadpřirozenému bohu. Buddhisté nejsou otroky nějaké knihy nebo jakéhokoliv jedince. Ani neobětují svou svobodu myšlení, aby se stali stoupenci Buddhy. Mají plnou volnost, aby uskutečnili svou vlastní svobodnou vůli a rozvíjeli své poznatky až k rozsahu, kdy sami dosáhnou buddhovství. Neuctívají jakýkoliv obraz v očekávání světské nebo duchovní přízně, ale projevují svoji úctu tomu, co tento obraz představuje. Buddha od svých přívrženců nevyžadoval slepou víru. Ta je nahrazena důvěrou založenou na poznání. Buddhismus není ani filosofií, neboť ta se zabývá hlavně poznáním a nestará se o provádění, zatímco buddhismus klade zvláštní důraz na praxi a realizaci.

Tajemství plovoucího muže

potap0Představy o tom, že technika dávných dob byla velmi primitivní, dostávají stále více trhlin. Vedle indicií naznačujících znalosti elektřiny, dalekohledů a dalších dosud netušených zařízení se vynořuje i možnost, že starověk znal také jakýsi potápěčský dýchací přístroj.

 

 

Všeobecně se má za to, že starověké armády sice potápěče prokazatelně měly (o jejich výkonech existují zcela konkrétní historické zmínky), tito lidé se však potápěli pouze se zadrženým dechem bez jakékoliv další techniky. Primitivní potápěčské zvony a první pokusy o sestrojení ponorky se měly objevit v Evropě až koncem středověku. Některé artefakty však naznačují, že tomu mohlo být i jinak.

Tunguzský meteorit - byl to úder z podzemí?

tung1Hypotézu založenou na pozemském původu záhadné události známé jako tunguzský meteorit razí přibližně od poloviny 90. let minulého století ruský geolog Andrej Olchovatov. Celkem logicky tvrdí, že když už více než sto let nemohou přesvědčivě zvítězit ani zastánci komety, ani fanoušci meteoritu, muselo nejspíš jít o něco jiného. Nezatracuje příznivce kosmické lodi, protože podle něj nemají tendenci vytěsnovat fakta, která se jim nehodí - a s jevem opravdu souvisely efekty připomínající UFO.

 

 

Olchovatov sice věří, že obrovský výbuch byl tektonického původu, ale nesouhlasí ani s tím, že jej způsobilo zemětřesení, sopka, zemní plyn nebo nějaký jiný známý jev. Pro to, co se na Tunguzce stalo, razí termín geometeor, nebo také zkratku NNE složenou z anglických slov None-local Natural Explosion.

Základ hypotézy tunguzského geometeoru vychází ze skutečnosti, že v oblastech tektonických poruch dochází k jevům, které dosud nejsou dostatečně vysvětlené. Některé jsou velmi spektakulární - a není náhodou, že právě z míst, kde je země v pohybu, přichází nápadně víc hlášení o spatření UFO, než z území, kde je zemská kůra celistvá. Nejvíc pozorování různých ohnivých koulí, světel ve vzduchu, plamenů či podivných obrazců na obloze je zaznamenáno těsně před velkými otřesy půdy, nebo během nich.

tung2

obr: Ruský badatel Andrej Olchovatov věří, že úder nepřišel z vesmíru, ale z hlubin země

 

 

Roku 1994 fotografoval Tim Shell z Los Angeles údolí San Fernando v Kalifornii, které se shodou okolností stalo krátce na to epicentrem silného otřesu. Když snímek vyvolal, spatřil nad obrazem krajiny odsouzené ke zkáze světélkující oblak podobný lidské lebce. Na první pohled událost vhodná nanejvýš pro bulvární časopisy - kdyby podobná svědectví nepředcházela i jiná zemětřesení. Například před otřesem v mexickém Pueblo v červenci 1999 (28 mrtvých) spatřily stovky svědků na obloze tři velké světelné skvrny pokládané za UFO. Při zemětřesení roku 1903 ve Velké Británii svědkové dokonce popisovali světla vycházející přímo ze země, která se objevovala ještě celý další rok. Přízračná světla vznášející se nad krajinou pustošenou podzemním živlem viděli ti, kteří přežili ničivá zemětřesení v Číně, v Japonsku, na západním pobřeží USA i v Peru. Zprávy o tajemné záři ve vzduchu předznamenaly také tektonické pohromy jinde.

Pád asteroidu odstartoval rozvoj civilizace

Ukazuje se, že kolize s nebeskými tělesy může vést nejen ke zničení života, ale také k jeho rozkvětu

Vědci se domnívají, že zlomem v rozvoji lidstva mohl být asteroid, který narazil do Severní Ameriky, nedaleko od Quebeku, na jihu kanadské provincie stejného jména, a to před 12.900 roky.

Kolize způsobila nástup chladnějšího a suššího klimatu na planetě, což vedlo ke vzniku zemědělství. V severní Americe zmizela velká zvířata, včetně mastodontů, velbloudů, obřích lenochodů a šavlozubých tygrů.To přinutilo Američany, kteří byli lovci, přejít na dietu, skládající se z kořenů, plodů a drobné zvěře.

Tisíce kilometrů daleko od Ameriky, ve východním Středomoří, první zemědělci současně začali pěstovat obilí.

Vznik zemědělství byl významným mezníkem v rozvoji velkých lidských sídel a vývoji civilizace.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK