Historie

Noemova archa byla kulatá

Píše se o tom na hliněné tabulce, jejíž stáří je téměř 4000 roků

Profesor Irving Finkel, přední specialista Britského muzea na starověkouMezopotámii, přečetl hliněnou tabulku, starou téměř 3900 let. Tvrdí, žeNoemova archa nevypadala tak, jak se dříve myslelo, jako loď v našem obvyklém slova smyslu, ale měla kulatý tvar. Podle Finkela se historici a archeologové mýlili i v materiálu, ze kterého byla postavena.

Irving Finkel argumentuje ve své knize „The Ark Before Noah: Decoding the Story of the Flood“ („Noemova archa: Rozluštění historie Velké potopy," (1)), že to byla obrovská stodola pro hospodářská zvířata o průměru 66 metrů a že nebyla vyrobena ze dřeva, ale ze svázané cukrové třtiny. Plavidlo bylo impregnováno asfaltem, aby bylo vodotěsné.

Mimozemšťané

posterPo úspěšném televizním seriálu Planeta záhad natočil Arnošt Vašíček video dokument o pátrání po stopách mimozemských civilizací. Snímek představuje unikátní hrobové výjevy z mexického Monte Albanu, ostatky humanoida z Německa, fotografie tajemné létající kovové bytosti z Čech, četné další obrazové důkazy o návštěvách z vesmíru i výpovědi našich současníků, kteří byli uneseni do UFO a mají v těle mimozemské implantáty.

Elektřina ve starověku: Záhada hliněné baňky

bbat1Indicie nasvědčující znalosti elektřiny ve starověku pocházejí nejen z Egypta, ale i odjinud. K nejznámějším patří slavný elektrický článek z Bagdádu. Dodnes se o něm vedou spory - ani ten největší vědecký skeptik ale nemůže popřít existenci tohoto nenápadného, a přece tak podivného předmětu. Možná právě on nabízí cestu k vysvětlení staroegyptských žárovek, o nichž je minulý příspěvek...

 

Když se v roce 1936 pracovalo nedaleko Bagdádu na výstavbě železniční tratě, objevili dělníci starověký hrob krytý kamennou deskou. Přivolaní odborníci přiřadili předměty uvnitř Parthům, kteří zde žili přibližně od druhého století před naším letopočtem až do třetího století našeho letopočtu. Vedle běžné pohřební výbavy tu byl i jeden předmět, s nímž si archeologové dlouho nevěděli rady.

Zařízení velké asi 13 centimetrů na první pohled vypadá jako nenápadná keramická nádobka. To důležité se však skrývá uvnitř. Do hrdla hliněné baňky je zapuštěn měděný váleček utěsněný asfaltem. A tímto válečkem ještě prochází železná tyčinka. Zpočátku se vědci domnívali, že jde o nějaký svitek zastrčený do ochranného keramického pouzdra, což byla v té době běžná metoda uchovávání obzvlášť vzácných spisů - podobně vypadaly například i slavné "svitky od Mrtvého moře". Žádné stopy písma však na měděném válečku nenalezli.

Nacistická mystika: Tajná společnost Thule

thule0Na počátku všeho byla tajemná nadlidská civilizace říše Agartha sídlící v hlubokých podzemních tunelech. Ovládala kosmickou prasílu Vril a mnoho dalších pohádkových technologií, které ovšem víc než techniku v našem slova smyslu připomínají spíš kouzla a čáry z knížek o Harry Potterovi. Dnešní Germáni jsou potomci těchto supermanů. Sice trochu zdegenerovaní tisíciletým kontaktem s obyčejnými smrtelníky, ale pořád ještě s božskou jiskrou v krvi.

 

A tak síly podzemní říše jednou vystoupí na povrch, aby je zbavily všeho nízkého a zvířecího (od demokracie až po podřadné rasy). A nebo také ne - vůdcové Agarthy jsou přece božsky nezbadatelní. Ale kdo je vzývá dostatečně intenzívně a má správný rasový původ, může s nimi vstoupit do duchovního kontaktu. Bude-li přitom dostatečně horlivý a vytrvalý, dostane se mu osvícení a příslušných návodů, jak si Vril podmanit také, samozřejmě především proto, aby mohl podzemní říši v jejím díle tady na povrchu zastoupit. Protože Oni dříve nebo později přijdou aby své vyvolené pozvedli k sobě, zatímco nehodný zbytek zničí...

Podobná tvrzení se začala objevovat v literatuře okultistických a theosofických skupin s rasistickým podtextem už koncem 19. století - všechny společně mají ideové kořeny v Theosofické společnosti silně výstřední Rusky Heleny Blavatské. Tehdy je ještě nikdo nebral moc vážně, jenže chaos po první světové válce jim začal přihrávat fanoušky.

Děsivé proroctví Andrease Rilla

rill1"Moji milí, dostal jsem váš dopis a jsem stále zdráv. Je tu teď trochu klidněji, chci vám proto podrobněji napsat o podivné věci, kterou jsem zmínil už v minulém psaní... " Tak začíná dopis datovaný dnem 25. srpna 1914, který od své vojenské jednotky umístěné kdesi v oblasti Colmaru (Alsasko) poslal domů Andreas Rill, tesař z bavorské vsi Untermühlhausen.

 

 

A to, co následuje, je opravdu neuvěřitelné, zvlášť když uvážíme, že strašlivý masakr vleklé zákopové války ještě ani pořádně nezačal: "Der Krieg ist für Deutschland verloren... válka je pro pro Německo ztracená, bude trvat pět let, pak přijde revoluce... každý se stane milionářem..."

Přesně se pak skutečně odehrálo: po prohrané válce vypukly vzpoury a bolševická povstání, následovala hyperinflace, kdy si lidé odnášeli výplatu v nůších a každý měl milóny marek, za které ale skoro nic nekoupil. Ale ani tím splněné prognózy Andrease Rilla nekončí. Nechybí tu ani Hitler a mnoho dalších neuvěřitelně přesných předpovědí.

Začněme ale popořádku.

 

Velká Hrozná Věc

Andreas Rill zřejmě už předtím svým blízkým vylíčil, jak k těmto proroctvím přišel: společně se svým kamarádem asi potkali (nebo zajali) Francouze, který jim tohle všechno prozradil. Jenže to si můžeme jen domýšlet, protože dopis polní pošty, v němž setkání se záhadným věštcem popisuje, bohužel v pozůstalosti chybí. Zůstaly jen dva následující, které obsahují proroctví dalšího vývoje v Evropě po válce: již zmíněný list z 25. srpna 1914 a další datovaný 30. srpnem téhož roku. Na ukázku se tu pokusím přeložit část prvního z nich a přitom zachovat trochu toporný a zmatený styl pisatele, který zjevně nebyl žádný velký literát. Místy je to sice dost mlhavé, my už ale přece víme, že jasnovidci nikdy nemluví jednoznačně:

Středověký mnich popsal automobily a letadla

bacon1Z hlediska vědeckého poznávání světa je označení středověku za dobu temna. Není to sice úplně přesné, ve srovnání s antikou však poznání skutečně postupovalo mnohem pomaleji. Přesto existovala neuvěřitelná výjimka: už ve 13. století žil člověk, který tvrdil, že planety obíhají kolem Slunce a psal o autech a letadlech. V době, kdy se "učenost" posuzovala podle schopnosti citovat Aristotela, Platóna a církevních autorit, učil, že jediný možný způsob objektivního ověření vědecké myšlenky je experiment. Ale nejen to: předpověděl auta, letadla , ponorky a mnoho dalších tehdy neuvěřitelných věcí.

 

 

"Vozy mohou být postaveny tak, že se obejdou bez zvířat a budou se pohybovat velkou rychlostí... Mohou být rovněž sestrojena letadla, kde člověk bude sedět uprostřed stroje, poháněného zdrojem síly..." To tvrdil v spisu Epistola de Secretis Operibus mnich Roger Bacon před více než sedmi stoletími - a příliš proto nepřekvapuje, že si tím zadělal na  problémy s církví.

 

Pravdu odhalí jen experiment

Učený františkán se ale nespokojoval jen s odvážnými prognózami a narážkami na ztracené civilizace. Sám prováděl vědecké experimenty a nebál se je předvádět svým žákům. Veřejně například demonstroval schopnosti zvětšovacího skla, sestrojil brýle a předpověděl vynález teleskopu.

Magie sedmičky

Je sedm divů světa, sedm dní v týdnu, sedm „smrtelných hříchů" a sedm „dní stvoření". Duha má sedm barev. Člověk bývá v sedmém nebi. Proč je zrovna sedmička prastarým symbolem, který se vize k mnoha zvláštnostem a pověrám?

 

Pokusů o vysvětlení magické síly čísla sedm je nespočetné množství. Je to prý vesmírné absolutní číslo všech symbolů, znamení úplnosti, dokonalosti, klíč k poznání a moudrosti, je to symbol „božské prozřetelnosti".

Magii sedmičky se poprvé pokusil vědecky rozebrat kazaňský matematik A. Vasiljev. Dovozoval, že magický význam se přikládá sedmičce od dob Asyřanů a Babyloňanů. Mezo-potámští kněží znali mnohá tajemství hvězdného nebe, avšak některé jevy si neuměli vysvětlit. Vzali tedy pět viditelných oběžnic, k tomu Měsíc a Slunce a přiřkli jim božskou moc. Těchto sedm božstev pak přešlo i do křesťanského dogmatu o sedmi dnech, ve kterých byl stvořen svět.

Skutečně bylo číslo sedm posvátné již u Sumerů. O osudu vesmíru rozhodovalo sedm bohů a bohyň, do podsvětí vedlo sedm bran a vládlo tam sedm soudců, potopa světa trvala sedm dní a jižní vítr sedm dní odpočíval.


Čtěte více ZDE

Kupředu levá, kupředu pravá

Jsou mladí, zapálení pro ideály, politiku... a jednou nám možná budou vládnout. Oceňovaný dokument režisérky Lindy Jablonské o členech levicového Komunistického svazu mládeže a pravicových Mladých konzervativců.


Kdo jsou mladí lidé, kteří nám mohou za pár let vládnout? Režisérka Linda Jablonská sleduje činnost mladých konzervativců a komunistů v období před parlamentními volbami v roce 2006. Co najdete v knihovničce mladé levice a co u mladé pravice? Dovedli by si jedni představit, že by chodili s člověkem, který kope za druhou stranu? Jaké mají rodinné zázemí, co je k politice přivedlo? A hlavně – co se stane, když se sejdou všichni dohromady, třeba na 1. máje?


David z Komunistického svazu mládeže by po vyhraných volbách nejradši odjel s traktorem budovat kolchoz, s Veronikou se seznámili na zájezdu po stopách Slovenského národního povstání. Jirka by bral post ministra vnitra, Honza se klaní památce sestřeleného sovětského letce, Marek obětuje veškerý volný čas kandidatuře na předsedu Mladých konzervativců a druhý Honza dal mamince k Vánocům plakát Václava Klause. Ve filmu se tak obrazně potkávají Stalin, Che Guevara a Miroslav Grebeníček s Georgem Bushem a Václavem Klausem, panelákové 1+1 stojí proti luxusnímu darovanému bytu a revolta proti rodičům kontrastuje s pokračováním v otcovské tradici. Ať už se šestice hrdinů dokumentu Kupředu levá, kupředu pravá dívá nalevo nebo napravo, všichni si k problémům, které věk kolem dvacítky obnáší, přibrali navíc starost o věci veřejné.


Mohla by to celé být jen zábavná hra na politiku, kdyby někteří z hrdinů filmu už teď skutečně nefigurovali na kandidátkách parlamentních stran. Pokud chcete vědět, jakým způsobem hodlají ovlivňovat věci, které se týkají nás všech, Kupředu levá, kupředu pravá vás s nimi seznámí. Za deset let by totiž mohlo být pozdě.

Kupředu levá, kupředu pravá - dokument (www.SLOVENSKO.co.uk)

Zaniklá vesnice a figurky vyrobené z roztavených mincí

Obyvatelé švédské provincie Blekinge tušili, že je zdejší půda plná vzácných artefaktů. Archeologové začali s výzkumem zaniklé vesnice Västra Vang. A skutečně našli vzácné nálezy. Narazili na pozůstatky zaniklého města. Už v roce 1860 místní obyvatelé vykopali šest kilogramů vikinGského pokladu. Skládal se z bižuterie a 4000 stříbrných mincí. Archeologové nyní nachází nálezy, které jen potvrzují, že tam bylo významné, ale doposud nezmapované centrum.

Náley detektorem kovů při archeologickém výzkumu

 

Už v roce 2004 vědci z Blekingského muzea našli malou bronzovou masku v keltském stylu. Tenkrát všechny informace  výzkumu zatajili, aby místo ochránili před zloději. V letech 2012 a 2013 už místo zkoumali archeologové. Nejvýznamnějším objevem je devětadvacet zlatých sošek mužů. Je to doposud třetí největší takový nález ve Švédsku.

Nález v Pavloperti aneb velkolepé okno do života doby bronzové

Na předměstí Pavloperti byly objeveny domy, zahrady, sušáky na oblečení i celá náměstí. Také části zdí a studna. Tento objev je ještě překvapivější vzhledem k tomu, že nález byl objeven podmořskými archeology na dně zatopeného přístavu u jihovýchodního pobřeží Řecka. Letos v létě se tak toto město stalo vůbec prvním podmořským městem. Bylo digitálně zmapováno a převedeno do 3D, aby mu mohl být opět na počítačové obrazovce vdechnut život.

Pavloperti


Je až udivující, kolik podobností zde nalezneme s přímořskými městy dnešní doby, jako jsou například: Liverpool, Londýn, New York, San Francisco, Tokyo, nebo Shanghai – a to i přes to, že toto město bylo na vrcholku svých sil před více jak 4 000 lety. Oblast o velikosti osmi fotbalových hřišť. To je Pavlopetri. Městu dominovaly kamenné budovy. Mělo i propracovanou infrastrukturu.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK