fyzické bytí

LZE ZÁŽITKY BLÍZKÉ SMRTI VYSVĚTLIT PŘIROZENOU CESTOU NEBO SE JEDNÁ O NEVYSVĚTLITELNÝ A NADPŘIROZENÝ FENOMÉN? 5.

 

(Předchozí část)

U Moodyho (1994) se tato přirozená vysvětlení dělí na 3 skupiny:

A) Farmakologická – NDE bylo způsobeno podáním nějakého léku či drogy. Moody tato vysvětlení vyvrací argumentem značných rozdílů mezi zážitky pod vlivem drog a zážitky blízkými smrti jako útržkovitost (oproti komplexnosti), negativní vnímání prožitku apod. Dalším argumentem je skutečnost, že mnoha pacientům proživším NDE nebyla žádná chemická látka před ním ani po něm aplikována. Pokud už jsou nějaké přípravky podávány, jedná se o nepřeberné množství druhů léků (z nichž většina ani nemá vliv na nervovou soustavu), přičemž zážitky blízké smrti bývají často velmi podobné. Dalším převratným poznatkem je Moodyho tvrzení, že drogové zážitky mohou být skutečným prožitkem v jiné dimenzi vědomí, kterou nám tyto drogy otevřou. Nejsou tedy příčinou NDE nýbrž jen jinou cestou ke stejnému „cíli“.

B) Fyziologická vysvětlení autor předem zavrhuje, protože podle něj nevysvětlují důvod NDE vzniklých jinak než dysfunkcí nebo poraněním, které vede ke snížení okysličování mozku.

C) Neurologická – NDE bylo způsobeno nějakým záchvatem v souvislosti s podrážděním určité části mozku. Tyto záchvaty mohou mít skutečně podobný průběh, zejména v aspektu panoramatických obrazů z minulosti. Rozdílem však je, že při záchvatu jsou tyto obrazy zmatené, rychlé, bez časového sledu a pacient si obvykle nevybaví žádné detaily těchto událostí. Dále se věnuje fenoménu autoskopických halucinací jehož popis a popření jeho spojitosti s NDE je v podstatě totožné s tvrzením výše.

LZE ZÁŽITKY BLÍZKÉ SMRTI VYSVĚTLIT PŘIROZENOU CESTOU NEBO SE JEDNÁ O NEVYSVĚTLITELNÝ A NADPŘIROZENÝ FENOMÉN? 4.

 

(Předchozí část)

Tento patnáctiprvkový model se dá považovat za výchozí pro většinu autorů zabývající se touto problematikou. V podstatě se lze setkat jen s několika obměnami[1] např. u Atwaterové (1996): pocit vyplouvání z vlastního těla – průchod temným tunelem- směřování vpřed a vstup do světla na konci temnoty- pozdravy přátelskými hlasy od lidí nebo tvorů – spatření panoramatického přehledu právě prožitého života – odlišné vnímání času a prostoru – odpor k návratu – zklamání z oživení, nebo také u Ringa (1991): neuvěřitelná rychlost a let vzhůru – přiblížení se ke světlu – světlo žhne, ale ani nepálí ani neoslňuje – světlo je láska, odpuštění, domov – způsobem dorozumění jsou myšlenky (ne slova) – život probíhá jako film – v okamžiku víme o sobě vše – rozdíl hodnocení skutků (kosmické x pozemské) – průvodní jevy: transcendentální hudba a rajské prostředí, touha zůstat u světla navždy. Kübler-Rossová (1997) uvádí pouze tři fáze nazvané přivítání – přechod – světlo. Greyson (2006) sem zařazuje dílčí zážitky jako oddělení od fyzického těla - pocit kosmické jednoty – božské zjevení – nepopsatelnost slovy - pocit přesažení vlastního Já – setkání s náboženskými postavami a mystickou či božskou přítomnost a rozděluje je do 4 skupin, konkrétně na kognitivní, afektivní, paranormální a transcendentální složky. Kognitivní složky odrážejí aspekty změn v myšlenkových procesech – jejich zrychlení, odlišné vnímání času, panoramatický přehled života a pocit zjevení či náhlého porozumění. Mezi afektivní složky patří emocionální aspekty zážitku – pocit míru, pohody, radosti, kosmické jednoty a setkání s jasným Světlem vyzařujícím bezpodmínečnou lásku. Třetí – paranormální skupina aspektů –zahrnuje psychické fenomény typu mimořádně živých fyzických pocitů, mimosmyslové vnímání, prorocké vize a pocit nacházení se mimo fyzické tělo. V poslední složce se nacházejí fenomény transcendentální povahy jako přenesení se do mystické či nadpozemské říše, setkání s mystickými bytostmi, duchy zesnulých známých či náboženskými postavami a vizi hranice života a smrti, za níž už není návratu.  Popisy jednotlivých fází jsou v souladu s těmi, které uvádí Moody (1994).

LZE ZÁŽITKY BLÍZKÉ SMRTI VYSVĚTLIT PŘIROZENOU CESTOU NEBO SE JEDNÁ O NEVYSVĚTLITELNÝ A NADPŘIROZENÝ FENOMÉN? 3.

 

(Předchozí část)

8.        Světelná bytosti – Moodyho (1994) respondenti popisovali jasné (nikoli však oslňující) bílé (čiré, zlaté) světlo, které se objevuje na konci tunelu jako světelnou bytost, která je zahrnula bezpodmínečnou láskou a zároveň je přiměla se kriticky zamyslet nad svým dosavadním životem pomocí otázek. Tato bytost s nimi komunikovala pomocí přenosu myšlenek. I zde se objevuje vliv kultury, protože věřící respondenti tuto bytost zpravidla nazývali v rámci náboženských pojmů – Ježíš, Bůh, anděl, Pana Marie, Alláh, Brahma, Šiva, Světlo apod. Kübler-Rossová (1997) v souvislosti s tím zmiňuje zajímavou skutečnost, že děti z protestantských rodin nikdy toto světlo neidentifikovali jako Pannu Marii, zatímco u katolických dětí se tak dělo velmi často. Siémons (1993) setkání se interpretuje jako „návrat do nejhlubšího centra identity a vědomí“. Ring (1991) toto Světlo chápe obdobně jako tzv. Vyšší (Totální) Já a pocit lásky přisuzuje tomu, že člověk při NDE vnímá tuto Světelnou bytost jako od sebe oddělenou a jinou, i když je ve skutečnosti součástí jeho Já.

9.        Ohlédnutí – v této fázi člověk spatřuje činy a skutky svého dosavadního života v trojrozměrných obrazech a zároveň je znovu emocionálně prožívá a dokonce se vžívá do pocitů ostatních zúčastněných. V tomto bodě se výpovědi liší, některé uvádějí rychlý a přesto kompletní a detailní sled událostí, jiné výjevy nejdůležitějších momentů života. Někteří tvrdí, že přehled života jim zprostředkovala světelná bytost, jiným se tato série obrazů zjevila sama od sebe nebo jako jediný aspekt NDE. Soudková (1999) uvádí, že toto ohlédnutí probíhá buď jako tzv. panoramatická paměť, tedy emočně neangažovaná projekce vzpomínek a představ, nebo jako výše zmíněný přehled života v užším smyslu vč. prožitku.

10.        Hranice nebo mez mívá nejčastěji podobu vody, šedé mlhy, dveří, plotu v poli nebo čáry.

LZE ZÁŽITKY BLÍZKÉ SMRTI VYSVĚTLIT PŘIROZENOU CESTOU NEBO SE JEDNÁ O NEVYSVĚTLITELNÝ A NADPŘIROZENÝ FENOMÉN? 1.

Úvod

Zážitky blízké smrti jsou fenoménem, který se v kulturách celého světa objevuje od nepaměti, avšak pozornost vědeckých kruhů je mu věnována posledních sto let. Výzkumníci zabývající se touto oblastí tráví tisíce hodin zaznamenáváním výpovědí lidí, kteří tímto zážitkem prošli, ať už se jedná o jedince, kteří byli z „náruče smrti“ vytrženi úspěšnou resuscitací, o lidi, kteří simultánně popisovali své zážitky v posledních okamžicích života či osoby, které tyto zážitky měli v momentě hrozící smrti. Věda se nyní snaží tento interdisciplinární problém objasnit, avšak lidé, kteří tuto zkušenost prožili, trvají na tom, že jejich zážitek byl skutečný a oni se při něm dostali za hranice paralelních světů.

 

Zážitky blízké smrti se odehrávají ve vyšších dimenzích vědomí. Jejich vysvětlení leží za hranicemi současných vědeckých poznatků. Pro objasnění zážitků blízkých smrti nelze prozatím naleznout uspokojivé vědecké vysvětlení.

 

NDE[1] – near-death experiences (česky - prožitky blízké smrti - PBS) jsou jevy provázející stav, který lze z fyziologického hlediska považovat za smrt (zástava dechu a srdeční činnosti). Průběh těchto prožitků se ve většině případů shoduje, avšak mezi jednotlivými zážitky přirozeně panují jisté nuance týkající se podrobností těchto jevů nebo pořadí či úplnosti jejich fragmentů (Ritchie, 2000).

Podle Moodyho (1994) se konkrétně jedná o nekompletnost výčtu níže uvedených prvků obecného modelu NDE, tzn. ve většině zážitků se neobjevilo všech 15 modelových prvků, ani jeden z modelových prvků se neobjevil ve všech zážitcích (ačkoli některé se objevují častěji než jiné), jednotlivá stádia modelu mohou mít jiný sled a dokonce nemusí k žádnému prožitku u pacientů dojít. Profesor Kenneth Ring (1991) zkoumal, zda okolnosti klinické smrti (resp. její příčiny -  konkrétně nemoc, nehoda a sebevražda) mohou mít vliv na průběh prožitku.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK