Filozofie

Dunning-Krugerův efekt: Proč hlupák zůstává hlupákem


Většina lidí se domnívá, že je nadprůměrná. Některé zdroje (Boyd, 2014) mluví dokonce až o 93 % populace, která se považuje za nadprůměrnou, i když je logické, že je to statisticky nemožné. Tento fenomén bývá v psychologii označován jako iluze nadřazenosti (Illusory superiority), případně efekt nadprůměrnosti (Above Average Effect / Better Than Average Effect). Pro zajímavost uvedu pár příkladů. Většina lidí si myslí, že je inteligentnější a hezčí než ostatní (Whittlestone, 2012) a na škále od 1 do 10, kde 10 je nejvyšší nadprůměr, se zařadí pod číslo 7 (Ghose, 2013). 88 % lidí si myslí, že řídí nadprůměrně dobře (Svenson, 1981), dokonce i většina starých lidí se sama řadí k nadprůměrným řidičům (Marottoli a Richardson, 1998). Pokud máte pocit, že tohle se týká jen hloupějších lidí, jste na omylu. 94 % profesorů si myslí, že jsou oproti svým kolegům nadprůměrní (Cross, 1977). A tak by se dalo pokračovat do nekonečna.

Všichni známe situace, ve kterých jsme se střetli s někým, kdo si neuvědomoval, jak hloupý vlastně je. Při internetové diskuzi jste potkali pisálka, který si tvrdě stál za svým názorem a nezměnil jej ani tehdy, když mu ho někdo relevantně vyvrátil. Rodinná oslava se po trošce alkoholu změnila v socio-politicko-ekonomickou debatu a vy jste zjistili, že váš strýc není dělníkem, ale profesorem politologie, a že vaše babička se vyzná v ekonomii lépe než renomovaný odborník. Respektive o tom byli v tu chvíli oba přesvědčeni. V hospodě se čas od času zaposloucháte do debaty od vedlejšího stolu a téměř ihned zjistíte, jak to s tou demokracií a islamizací Evropy doopravdy je. A určitě už vám někdy psal kamarád, že našel neuvěřitelné důkazy o mimozemských civilizacích nebo odhalil globální spiknutí Iluminátů. Nebo vám pro změnu kamarádka poradila zbavit se mikrovlnné trouby, protože o její škodlivosti četla na internetu, a doporučila fungující homeopatika za příjemnou cenu pětiset korun.

Sokratova nadčasová moudra a co se z nich můžeme naučit

Pro zájemce, kteří snad ještě stále hledají na placených webech, co si mohou na internetu přečíst či vidět od původních autorů a ZDARMA

Celý Sókratův život (469 př.n.l. - 399 př.n.l) je znám pouze z vyprávění jeho žáků, posluchačů a vykladačů jako byl Platón, který Sókrata spíše idealizuje a Xenofónt, jenž na něj nahlíží spíše jako člověka praktického. Není známo, že by Sokrates někdy své názory zapisoval.

obr. zdroj
Na svou dobu se chová Sokrates výjimečně. Opouští lukrativní post kameníka a věnuje se filosofii a vyučování a to formou diskuze. 
Jak je známo, tento způsob komunikace ve své podstatě není příjemný žádné moci v jakékoliv době. Diskuze přináší různorodost názorů, vidí a definuje nedostatky ve společnosti a neohlupuje lidi, naopak je nutí myslet. Paradoxně po nastolení demokracie (po skončení peloponéské války a krátké  době vlády aristokracie) začal být Sokrates pokládán za člověka nepohodlného a za své názory byl zmanipulovanou athenskou společností odsouzený k trestu smrti (399 př.n.l.). 

13 Dôvodov prečo by si sa mal v živote viac hrať video

Webs'r'usMarcel Klimo nám na NextGen Expo 2014 povedal 13 dôvodov, prečo by sme sa mali v živote viac hrať.

Bludný základ Steinerovy pedagogiky

Návrat do rubriky Occamova břitvaČetl jsem několik protichůdných názorů na waldorfskou pedagogiku a školství. Rád bych si utvořil ucelený samostatný názor, ale to není tak jednoduché.

V rovině obecných proklamacích nevidím na waldorfské pedagogice nic zvláštního, tedy ani nic zavrženíhodného. Stejně jako ostatní pedagogové volají waldorfští po obratu k dítěti, individuálním přístupu učitele, výkladu učiva v souvislostech, odbřemenění látky od detailů, podpoře tvořivosti atd. Pokud bych měl posuzovat praxi waldorfských škol, která není jednotná, vyžadovalo by to zdlouhavé studium a navazování přímých kontaktů s konkrétními školami. Nepochybuji o tom, že bych se při tom setkal s řadou pozitivních jevů, nicméně taková analýza je nad mé síly


Čtěte více ZDE

Veda mi zachránila dušu

Áno, mnohí myslitelia, ktorým teraz ďakujem za moju psychickú slobodu, boli veriaci, ako napríklad Newton. Bol kresťanom, ktorý veril, že Boh stvoril Zem, alebo ktorí mi potom ukázal, prečo by sa Zem sformovala aj bez boha. Alebo Plank a Schrodinger, ďalší dvaja kresťania, ktorí verili, že Boh riadi vesmír, ale ktorí mi ukázali, ako Boh nedokáže ovládať ani jeden elektrón. Objavy, ktoré urobili títo a mnohí iní, zákony, vďaka ktorým sú známi, sú presne tie veci, vďaka ktorým vyzerajú detinsky veci kde bohovia oplodňujú ľudí, či anjeli šepotajúci prorokom v jaskyniach. Nemohol by som a nikdy by som si nedovolil pochybovať o ich inteligencii. Ich úprimnosť a intelektuálna dôslednosť sú úplne iné veci. 

Čudné...

Dokážem stáť na pleciach obrov a vidieť zadnlivo aj to, čo oni nedokázali.

Nie som proti Stvoriteľovi (-ke/om), ak existujú, ak vôbec niekedy existovali. Nie som proti pátraniu po Stvoriteľovi (-ke/om). Čomu sa ale čudujem je, čo s tým všetkým má spoločné náboženstvo.

Politická teorie a geopolitika Alexandera Dugina

Pro zájemce, kteří snad ještě stále hledají na placených webech, co si mohou na internetu přečíst ZDARMA 

Alexandr Geljevič Dugin se narodil 7. ledna 1962 v Moskvě v rodině Gelije Alexandroviče Dugina (vysoce postavený důstojník Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR a kandidát právních věd) a lékařky Galiny Viktorovny Duginy. V roce 1979 zahajuje studium na Moskevském leteckém institutu, které však nedokončil – důvodem byl (dle Duginova názoru) jeho „ideologický nonkonformismus“ a „antisovětská činnost“.

Během obhajoby své disertace (na téma: „Evoluce paradigmatických základů vědy: Filosoficko-metodologická analýza“) pak předložil diplom o ukončení dálkového studia z Novočerkasského inženýrsko-meliorativního institutu (Režabek 2001). V roce 1980 se pak stává členem mysticko-tradicionalistického kroužku, který vedl jeden z prvních představitelů „nové ruské pravice“, fašistický mystik a „Reichsführer“ ezoterické organizace „Černý řád SS“ Jevgenij V. Golovin (Poljannikov 2002).

V roce 1988 se Dugin angažuje v Nacionálně-bolševické frontě „Pamjať“, kterou vedl Dmitrij D. Vasiljev, a ze které byl Dugin následně vyloučen kvůli personálnímu a následně i ideovému sporu s vedením. V roce 1989 pak Dugin na bázi „Černého řádu SS“ (jehož členem se mezitím stal) formuje historicko-filosofické centrum EON, jehož cílem je „formování skutečné duchovní a intelektuální elity“ (Prochanov 2007; Kontorer 2002).

Pro Duginův vývoj v 80. letech tak byly signifikantní především antikomunistické postoje, studium filosofie (F. Nietzsche, M. Heidegger, M. Eliade) a ideová inspirace „novou pravicí“, německou meziválečnou konzervativní revolucí (Ernst Jünger, Oswald Spengler, Arthur Moeller van den Bruck), mystiky a okultisty (Gustav Meyrink), integrálními tradicionalisty (René Guénon, Julius Evola), teoretiky okultního nacismu (Herman Wirth) a německou geopolitickou tradicí (K. Haushofer, F. Ratzel, C. Schmitt). Celkově je rovněž patrný silný vliv ezoterických proudů (Dugin 2000; Dugin 2010; Umland 2008d; Umland 2009a: 665, 671).


Čtěte více ZDE

Návrat k prírode – fatamorgána moderného človeka

Pretechnizovaný život v mestách, ulice preplnené autami, civilizačné ochorenia, každodenný kolotoč konzumu. Nie je prekvapením, že postindustriálna éra vyvoláva v ľuďoch túžbu utiecť od toho všetkého niekam ďaleko. Zasnene upierame svoj pohľad do minulosti, do obdobia, kedy bol život jednoduchší, bližší prírode, nepoškvrnený technickým pokrokom a civilizačnými zmenami. 

Niektorí z nás dokážu aspoň čiastočne uhasiť svoj smäd víkendovým výletom do hôr alebo pestovaním zeleniny v prímestských záhradkárskych oblastiach. Iní sa rozhodnú presťahovať z urbánneho centra na okraj, kde počuť ráno spev vtákov a zároveň to ešte nie je príliš ďaleko do práce. Sú však aj takí, ktorí si z hľadania stratenej prirodzenosti urobili životnú filozofiu. Stačí uveriť v dokonalú harmóniu človeka žijúceho v súlade s prírodou a jej zákonmi. Vzďaľovaním sa od tohto stavu vzniká zlo a naopak – návratom k prírode sa obnovuje rovnováha. Autor článku vie o čom hovorí – svoju mladosť prežil oddaný práve tomuto ideálu.

Idealistickým predstavám o návrate k prírode sa oddávajú rôzne skupiny ľudí. Eko-aktivisti bojujúci za záchranu Zeme, ktorí veria, že ľudia sa v minulosti správali k prírode ohľaduplnejšie. Nábožne založení ľudia, ktorí si do pojmu „prirodzenosť“ premietajú predstavy o rajskej záhrade a hriechom nepoškvrnenom stvorení. Ľudia túžiaci po uzdravení od chorôb a bolestí, ktoré im spôsobuje „chémia v našom jedle a vzduchu“. Vyznávači zdravého života, hľadajúci svätý grál najzdravšej stravy a ideálneho životného štýlu. Technofóbovia, proti systémoví rebeli, ľudia presýtení zhonom veľkomesta a etickí filozofi, ktorým učaril mýtus o vznešených divochoch. A samozrejme aj šikovní obchodníci a manipulátori, pripravení využiť a zneužiť túžby tejto pestrej skupiny ľudí.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK