diagnóza

Takmer zázračné uzdravovanie: Ako miznú penisy a slepci znovu vidia

Nocebo efekt,je „zlé dvojča“ placebo efektu, tzv. nocebo efekt - zhoršenie zdravia následkom neškodného úkonu alebo látky. V medicíne sa prejavuje aj takým spôsobom, že pacienti, konfrontovaní s diagnózou nevyliečiteľnej choroby, zomierajú oveľa skôr, než sa prejavy ich ochorenia stanú nezlučiteľné so životom. Alebo tak, že pacienti presvedčení, že sa dotkli jedovatej rastliny, dostanú škaredý ekzém na mieste dotyku. Zažívajú ho taktiež niektorí študenti medicíny, keď prejavujú symptómy chorôb, o ktorých sa práve učia! Dopad nocebo efektu môže byť fatálny. Spomeňme si na domorodcov obdivujúcich Álvara de Vaca a jeho spoločníkov z predchádzajúceho článku tohto seriálu. Keď jeden z kmeňov týchto Španielov prosíkal, aby neodchádzali, svojou neodbytnosťou pevne rozhodnutých cudzincov napokon badateľne rozhneval. Domorodci sa preľakli moci ich nevôle a do druhého dňa z nich mnohí ochoreli a ôsmi(!)zomreli. Keď zdravotnému problému chýba organický pôvod, na celkovú nápravu postačí „sila mysle“. Psychologické fenomény placebo efektu a konverznej poruchy tak vysvetľujú, odkiaľ sa zjavili tie správy o „zázračnom“ vyliečení vážne chorých (chromých alebo slepých ľudí), ktoré mali reálny základ...

Bláznem z boží vůle

 

Máte nutkavý pocit, že jste Ježíš Kristus, v hlavě vám znějí hlasy. Zkrátka nejvyšší čas zajít k psychiatrovi. Ale ještě než spolknete první hrst léků, zadržte. I v Česku přibývá odborníků, kteří vás nemusejí automaticky pokládat za schizofrenika.
 
Výsledky  tříletého  experimentu  byly  pozoruhodně úspěšné  –  zejména  u  lidí,  kteří  prožívali  svou  první psychotickou zkušenost,  došlo  k  výraznému zlepšení  bez recidivy. Perry  nakonec  odhadl, že  asi  15  procent všech pacientů léčených běžně jako schizofrenici prochází transformační krizí.
 
Petr Pokorný si  v  třebíčské  čajovně objednává japonský zelený čaj  a  nad šálkem pečlivě promýšlí  každou větu.  Teprve  před  týdnem si  prý dokázal sám  pro sebe  zformulovat,  co  pro  něj  události staré  čtyři roky vlastně znamenaly. Tehdy prožil největší krizi svého života, pro většinu lidí jen těžko představitelnou. „Ještě nikdy jsem o tom  veřejně nemluvil,“ říká třicetiletý programátor. „Ale  chci, aby se vědělo, že člověk může projít zkušeností, která vypadá bláznivě, a přitom je velmi obohacující.“
 
Velmi upřímná poklona
 
Potíže,  které  ho  potkaly,  z  hlediska  psychiatrických  manuálů vypadají  jako  typická  psychotická  epizoda,navíc  se  sebevražednými  rysy.  Někteří  psychiatři  a  psychologové  pro  ně ale  prosazují  termín psychospirituální krize  a tvrdí,  že jde o jinou situaci, která si  žádá odlišný způsob péče. I  během ní může člověk  prožívat  zvláštní  vize,  slyšet  hlasy,  trpět  nevysvětlitelnými  energetickými  třasy.  Ale  zatímco schizofrenní  psychóza  je  považována  za  vážné  onemocnění,  psychospirituální  krizi  odborníci  chápou  jako vnitřní vývojový proces člověka, jehož výsledkem může být pozitivní osobní proměna.
 
Petra od mládí přitahovaly exotické duchovní směry, zajímal se o zenbuddhismus, cvičil aikido a oblíbil si hinduistickou tantru  –  indický duchovní systém,  který pracuje s  vnitřními  energiemi  člověka. V  létě roku 2004  odjel  na  týdenní  seminář tantrických  cvičení  a  tam  se  to  stalo.  „Měl  jsem  chuť udělat  poklonu  a uvědomil si  u  toho, že má  hodně daleko  k  upřímnosti,“ popisuje mladý muž klíčový okamžik.  „Ozval se vnitřní  hlas  -  to  snad  nemyslíš vážně,  tohle  že  je  upřímné  ?  Tak  jsem  to  zkusil  znovu.  Tentokrát  tělo zareagovalo samo,  bez jakékoli  volní  kontroly sebou  praštilo  o zem.“ V  tu  chvíli se jeho mysl  dostala  do změněného stavu. „Odbouraly se vnitřní zábrany, tělo reagovalo zcela spontánně,“ vypráví Petr. „V mysli se
mi například objevil výstřel a tělo se zkroutilo, jako by mi bokem prošla kulka. Neměl jsem nad tím racionální kontrolu.“
Uplynulo  několik  hodin  a  jeho stav se  neměnil.  Euforickou  důvěru  v  to,  že  tenhle  proces  je  v  pořádku, střídala úzkost a panický strach. Byl jako na houpačce. Vyšinutý stav pokračoval následující dny i noci, kdy mladík nemohl spát. Euforie ubývalo, Petr čím dál víc zažíval děs a hrůzu. „Zkoušel jsem se ukotvit v realitě tím, že budu vzpomínat na nějaké události z minulosti,“ vypráví. „Ale nešlo to, viděl jsem jen bílý prázdný prostor. Narůstala panika a docházelo mi, že tohle nemůžu sám zvládnout.“
V  jednu  chvíli  se  ocitl  v  kuchyni  svého  bytu.  Uviděl  nůž a  přišel  další  vnitřní  impuls  –  probodni  se. „Pomyslel jsem si, že už jsem se totálně zbláznil, a v tom se mi v mysli ozval hlas – pokud věříš, tak věř,“ vzpomíná Petr zaujatě. Částí svého vědomí, která měla kontakt s realitou, zavolal na svou ženu, ať přivolá záchranku. Pak si pomalu a bez přemýšlení probodl bránici.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK