Mýty a legendy mnoha národů v sobě možná skrývají střípky vzpomínek na události,které by mohly vypovídat o návštěvách mimozemšťanů v dávné minulosti ...

Vědmina píseň 

(2) Vzpomínám obrů z počátku věků
z nichž jsem se tehdy narodila. Znám 9 světů, 9 říší, hloubku znám kořenů slavného stromu. 
(3) Na úsvitu věků jen Ymi vládl,... nebyla země, ni nahoře nebe...
(4) Až zemi Burovi syni zdvihli, 
ti, kteří světlý stvořili svět.

(6) Tu vládcové světa za stolce zasedli, přesvatí bohové...

(7) Sešli se ásové, na Idské pláni co posvátné chrámy postavili,
 vyzdili výheň, tepali zlato, 
zrobili kleště, kdejaký nástroj.
Hráli v kostky, v hojnosti žili, nic jim ze světa nescházelo.

(8) Až tři přišly olbřímí ženy, osudu vládkyně z domova obrů...

(9) Tu vládcové světa na stolce zasedli, přesvatí bohové a
 přemýšleli - který z nich by měl skřítky stvořit - z Brimiho krve, z Blainových kostí.   

Vyprávění o smyslu života, které dovedlo autora knihy až do sekty. Poučení z této cesty je zároveň odpovědí na chaos dnešních dnů a návodem, jak ho řešit. 

Peklo ... jak to tam může vypadat...

Pro pochopení, čeho jsme se s manželkou stali živými svědky, je třeba si uvědomit jedno.
Následovat živého člověka na cestě za poznáním Pravdy, se podobá zamilovanosti. Zamilovat se do svého vůdce, znamená zamilovat se do svého cíle! Do cíle nejvyššího a tedy nejkrásnějšího. A v takovém případě vydáváme ze sebe to nejlepší. Veškerou svou důvěru, pokoru a poslušnost. Je to oddání se svému cíli bez osobní odpovědnosti.

Znamená to vidět ve svém vůdci jen to nejlepší a nevidět nic nesprávného. Je to stav, který vznikne jako následek touhy po uskutečnění našeho snu. Touhy, která je silnější než schopnost vidět realitu. Touhy slepé víry!

Mýty a legendy mnoha národů v sobě možná skrývají střípky vzpomínek na události, které by mohly vypovídat o návštěvách mimozemšťanů v dávné minulosti ...

V severním Queenslandu žije na řece Herbert kmen, věřící v mýtickou bytost Kohin. Bydlí v Mléčné dráze, jen v noci se potuluje po Zemi v podobě gigantického válečníka a zabije toho, s kým se setká. Chce-li, může se učinit neviditelným.

Kdysi sestoupil Kohin na Zemi a zjevil se v podobě ohromného hada krajty a oznámil, že přichází z úrodné země s velkou řekou a s množstvím ryb. Přinesl s sebou dvě kouzelná dřeva zvaná tikovina, daroval je kmenu a řekl jim, jsou-li dobří, že budou moci s nimi létati. Dva muži to zkusili, létali napřed od stromu ke stromu, pak z hory na horu a konečně vzlétli až do Mléčné dráhy, kde jeden již zůstal, neboť se mu tam velmi zalíbilo, ale druhý se vrátil na Zem. 

Vyprávění o smyslu života, které dovedlo autora knihy až do sekty. Poučení z této cesty je zároveň odpovědí na chaos dnešních dnů a návodem, jak ho řešit. 

Peklo ... jak může vypadat vstup do něj...

V dubnu 1993 jsem jako obvykle pročítal „svůj" časopis pro alternativní medicínu „Regena" a v něm jsem narazil na reklamu knihy autora J.Dvorského: Syn Člověka - Mesiášovo živé Slovo k všenápravě světa". Už název na mě silně zapůsobil i sedl jsem a napsal si ze zvědavosti o knihu přímo autorovi do V. Popovic.

Kniha obratem přišla a kupodivu ji jako první začala číst manželka. Kupodivu proto, že jako vysloveně pasivní typ jsem ji do podobných aktivit (nevhodně) tlačil právě já. Kniha jí natolik zaujala, že ji měla přečtenu během dvou dní (četla ji v jednom kuse, což bylo už zcela neuvěřitelné) a potom řekla památné „to je ONO"!!

Převzal jsem knihu a začal číst také. V polovině cca 35O-ti stránkového svazku jsem sedl a odepsal autorovi panu Dvorskému a v nábožné úctě jsem mu nabídnul veškerou pomoc. Zde se poprvé a nenápadně projevily mé nejhorší vlastnosti a to povrchnost a netrpělivost. Této kombinaci vděčím za to nejhorší, co jsem ve svém nynějším životě potkal. Odepisoval jsem totiž v pevné víře skutečnému Spasiteli, Mesiáši, skutečnému Synu Člověka....

Vyprávění o smyslu života, které dovedlo autora knihy až do sekty. Poučení z této cesty je zároveň odpovědí na chaos dnešních dnů a návodem, jak ho řešit. 
 

Peklo

Psal se rok 1992. V té době už pomalu vyprchávalo nadšení nad „možnostmi a perspektivami" mladé demokracie, představy o bezchybných zítřcích dostávaly povážlivé trhliny a z člověka nadšení a vzletů se začal stávat homo economicus. Vše se vracelo do „normálu".

Pracoval jsem v té době v H. v zajímavé a zabezpečené existenci a mimo ni jsem měl šťastné manželství, zdravé děti, peněz dosti, vlastní dům, léčivé ruce, spoustu dobrých známých a několik přátel. Zkrátka cítil jsem se (a také občas nadšeně a nadneseně říkal) jako dítě štěstěny. Zdánlivé štěstí kalily jen drobnosti. Manželka, jejíž role v mém vyprávění byla dosud opomíjena, měla pro mé hledání Pravdy sice pochopení, ale nikterak ji to nezasahovalo. Říkávala, že to co čtu je příliš složité a zeji to unavuje a raději se věnovala něčemu „užitečnějšímu." Přesto byl náš partnerský vztah vysloveně hezký.
Měl jsem ledy vše, po čem většina lidí vzdychá, ale přesto to nebylo „ONO". Leckdo by řekl, že mě pálilo dobré bydlo!" - -

Na svých léčitelských toulkách po zemích českých jsem v Praze narazil na léčitelku a jasnovidku paní N., která obrátila mou pozornost zcela určitým směrem. Po naší krátké profesionální známosti mi s určitostí sdělila, že mojí duchovní cestou je Poselství Grálu. To mě uvedlo ve zmatek, protože jsem o nějakém Poselství Grálu nevěděl vůbec nic. Vzhledem ke své domýšlivosti na rozsáhlé znalosti o této literatuře, jsem to přijal jako výzvu a začal horečně pátrat, co že to vlastně je. Během tří dnů se mi na můj úřednický stůl dostal nabídkový list jakési skupiny hathajógy, ve které byla nabízena ke koupi kniha „Ve Světle Pravdy" s podtextem Poselství Grálu.Vyprávění o smyslu života, které dovedlo autora knihy až do sekty. Poučení z této cesty je zároveň odpovědí na chaos dnešních dnů a návodem, jak ho řešit. 

Apokalypsa 2012 a její dozvuky

Závěr

Neuskutečněná apokalypsa 2012 na jednu stranu umlčela pesimistické proroky horující o tajemných planetách, třech dnech temnot, ničivých zemětřeseních a dalších jevech, které se prostě objektivně neodebraly. Na druhé straně progresivní část „fenoménu 2012" byla, jak se zdá, pouze mírně přidušena: klíčové postavy tohoto proudu nesouhlasí s obecným postojem médií a většiny společnosti, že se „nic nestalo", jen se mělo ukázat, že změny jsou daleko subtilnější, než se čekalo. Zvláště zajímavé je pozorovat, jak mnozí jejich následovníci skutečně prožívali 21. prosinec 2012 jako zlomové datum - to je vidět především právě v komentářích fanoušků na facebookových stránkách velkých guruů jako např. Drunvalo Melchizedek nebo John Major Jenkins.

Skeptické poznámky jsou v absolutní menšině, většinu zabírají emotivní poděkování a líčení vlastních duchovních zážitků. Na příkladu Carla Callemana je vidět, že aktivita předních protagonistů celého proudu nemusí nutně skončit s nástupem roku 2013; podle většiny z nich ostatně transformace skutečně proběhla a probíhá dál. Pouze si, podle svých vlastních slov, museli opravit názor na její intenzitu - namísto okamžitého efektu nastoupil dlouhý proces, na jehož konci má být duchovnější, spravedlivější a lidštější civilizace.

Apokalypsa 2012 a její dozvuky

 Osobnosti „fenoménu 2012"

Carl Calleman (obr.) uveřejnil 2. ledna na svých webových stránkách článek meditující nad koncem mayského kalendáře, kde zdůrazňuje, že jsme podstatu celé věci vůbec nepochopili. Sám konstatuje, že se domníval, že s třináctým b'ak'tunem končí celý dlouhý počet, že však v nedávné době četl knihu Marka Van Stonea, kde se měl dozvědět o „novém objevu", že b'ak'tuny mohou pokračovat „donekonečna" a že mayský kalendář tudíž nebyl cyklický, ale lineární. (18) Proto tvrdí, že se on i José Arguelles, kteří tento „nový objev" neznali a vycházeli především z Michaela Coea, museli nutně mýlit. (19)

Přesto mělo 28.10.2011 (20) dojít k transformaci paradigmatu. Tato transformace však každopádně nemá charakter diskontinuty (jak se domníval Arguelles i sám Calleman), ale kontinuity. Zároveň se má dokazovat, že mayský kalendář není spojen s precesí (21) a že se jedná o další materialistickou nesmyslnou interpretaci. Ve skutečnosti má být dovršení třináctého b'ak'tunu jakousi galaktickou synchronizací všech devíti vln; po jejím uskutečnění jsme pak vstoupili do nekonečného času, který nám umožňuje „download unity consciousness" („stáhnout" vědomí jednoty). Zároveň narůstá počet duchovně probuzených, osvícených lidí, kteří mohou nyní vytvořit nový, lepší svět.

Apokalypsa 2012 a její dozvuky

 Osobnosti „fenoménu 2012"

John Major Jenkins, další významný guru „fenoménu 2012", strávil jedenadvacátého velkým výletem do Mexika, o kterém sepsal 6. ledna 2013 rozsáhlý patnáctistránkový text, který uveřejnil na svých stránkách. Vyhrazuje se v něm především proti názoru, který mu média „připisovala", totiž že se jedenadvacátého má „něco stát", a zdůrazňoval, jak symbolické a významné události se jedenadvacátého staly - z textu však lze jen obtížně vyčíst, které konkrétní události má na mysli. Pro něj osobně byla zřejmě zvláště významná epizoda otravy užitkovou vodou, která se mu v Mexiku přihodila - dlouhé zvracení a bolestivé průjmy vnímal jako formu očištění a ponížení, které musel absolvovat před svým konečným triumfem. Podobně zmiňuje jako vysoce symbolický fakt, že jej krátce před klíčovým datem opustila jeho žena. Vlastní konec třináctého b'ak'tunu strávil v Izapě a v Copánu, kde točil dokumentární film o své práci, přednášel a účastnil se mezinárodního vědeckého setkání, kde byli i renomovaní mayisté (např. Barbara Mac Leod). (16)

Daniel Pinchbeck (obr.) sepsal krátce po jedenadvacátém prosinci text, jenž uveřejnil na portálu Reality Sandwich, který spravuje. Stejně jako Jenkins se ohrazuje proti tomu, že by měl na 21. 12. 2012 předpovídat nějaké zásadní události, kritizuje novináře, jak extrémně jimi měl být dezinterpretován, a zároveň se mu prý ulevilo, že se katastrofické předpovědi nevyplnily a mediální figurky, ze kterých si sdělovací prostředky dělaly legraci, byť je samy pomohly vytvořit, konečně zmlkly. Poté zdůraznil, že ke změnám došlo a dochází dál, ale je to postupný proces a hlavně veliká šance na to, aby se naše civilizace proměnila, přehodnotila své priority a začala pracovat na tom, aby se proměnil a uzdravil systém a abychom se odklonili od materialistických ideálů ve prospěch ideálů duchovních, které nebudou pouze egoistické a sobecké, ale budou zaměřeny na blaho celého lidstva i celé planety.

Apokalypsa 2012 a její dozvuky

Osobnosti „fenoménu 2012"

Obzvlášť zajímavé jsou přirozeně reakce hlavních představitelů mileniálních očekávání spojených s jedenadvacátým prosincem. Nejméně aktivní byl zřejmě Drunvalo Melchizedek (obr.); jeho reakce na klíčové datum lze sledovat pouze skrze facebookové statusy, přičemž poslední aktualizace na jeho osobní webové stránce pochází ze 12.12.2012 a mluví o přípravách na přechod. (10) Vlastního 21.12.2012 uveřejnil Melchizedek tři statusy, kde víceméně shrnuje, co se stalo a proč. Cituji jako příklad druhý z nich:

„Dnes je první den nového ženského věku; zatímco energie protéká naší zemí, udržte si po následující dny svá srdce otevřená, [druhý status]“ (11)

Třicátého prosince potom zmínil, že galaktická energie už začíná opadávat a že „ona procitá". (12)

Reakce příznivců na jeho posty byly v drtivé většině velmi pozitivní, fanoušci se hlásili se zážitky, které zažívali během transformace, děkovali Melchizedekovi a obdivovali jej. Uvádím dva statusy jako příklad:

„22. [prosince] jsem se probudila s novým pocitem, že mě někdo miloval jako miminko, byla jsem však plně vědomá a měla jsem pocit, že mnoho bytostí (nikoli mí rodiče) se na mě dívají s veškerou láskou a uznáním. Stále to cítím. Cítím rovněž, že jsem mnohem více spojena s veškerým životem na matce Zemi. Je to tak nádherné. Děkuji ti, Drunvalo, miluji tě. [Daniela Kristova]“ (13)

Apokalypsa 2012 a její dozvuky

Navzdory celosvětové panice, obavám a strachu se na konci prosince roku 2012 nic „hmatatelného" nestalo. Doběhl třináctý b'ak'tun, (1) rozjel se čtrnáctý a svět se prakticky vůbec nezměnil. Nebo ano?

Stručný průvodce apokalypsou: oslavy, demonstrace a sebevraždy

Vlastní datum 21. prosince bylo provázeno celou řadou událostí, od oslav až po demonstrativní akce. Svět například několik dní předtím obletěla děsivá zpráva, že se v Argentině chystají hromadné sebevraždy na hoře Uritorco, která je místními vnímána jako posvátné místo. Argentinský portál Yahoo Noticias však později přinesl rozhovor s představitelem organizace Movimiento Zeitgeist Argentina, která akci na Facebooku svolala. Muž vystupující pod přezdívkou Enter Ebr rozhodně popřel, že by měl na mysli skutečnou sebevraždu, a tvrdil, že se celá akce nesla v symbolickém, dokonce parodickém duchu. Vlastní výzva zněla takto:

„Zveme všechny věřící, bytosti i bojovníky světla na masovou duchovní sebevraždu na hoře Uritorco v argentinské Córdobě, opusťme svá nečistá těla a transportujme svého ducha skrze in-terdimenzionální portál ve 21 hodin 12 minut 21/12/2012, čímž se staneme vojskem světla, které spasí lidstvo...“ (2)

Výrazně se přitom distancoval od případných skutečných sebevražd, ke kterým by na Uritorcu případně došlo; argentinská vláda naštěstí podobným událostem předešla tím, že na horu zakázala přístup. V rozhodující den se pak vskutku nic nestalo.

Pozornosti se bohatě dostalo i dalším místům symbolického významu po celém světě. To se týkalo např. francouzské hory Burgarach, jediného místa, jež mělo v nadcházející apokalypse zůstat neporušené (podle jiných interpretací se měli objevit mimozemšťané a odnést ty, kdo na hoře čekají, do bezpečí). (3) Podobný osud měl čekat městečko Sirince v Turecku - na rozdíl od Francouzů z Burgarachu, kteří apokalyptické očekávání kvitovali spíše s nechutí, Sirinčtí Turci zřejmě především doufali, že si na přílivu turistů pořádně namastí kapsu.