Články na pokračování

Strašidla a jiné potvořiny (3)

Kapitola z knihy "Střepy jednoho života" Msgre. ThDr. Antonína Huvara, papežského preláta a člena OT

Říkám: "Dnes to již nepůjde, ale zítra uděláme Mši svatou za vašeho otce. Musíte všichni na ni přijít a hlavně musíte být natolik silní, abyste mu odpustili."Říká ta paní: "To bude těžké, ale my to dokážeme!" V pátek byla celá rodina na Mši svaté. Prosí mne starší její sestra, abych jim přišel požehnat ten příbytek, kde teď přebývají v Havířově a přišla pro mne hned v pondělí časně ráno. Po cestě mi vypráví, co všechno zase ještě prožili tuto poslední noc. Bylo jich v té světnici celkem 6, spali pro jistotu na zemi a přesně ve dvanáct se naplnila světnice dýmem, smradem, koncentrovalo se to až na dvéře, které vedly do vedlejší světnice, až z té mlhy byl jenom jakoby míček, který se menšil a nakonec to byl jenom trs paprsku, který ukazoval přesně na její hodinky. Děs, který jí lomcoval byl nepopsatelný, takže onu paní Milušku museli potom s velkou námahou křísit. Ale podotkla, že již tátovi též odpustila.

Když mně vyprávěly ony dámu o svých utrpeních, co zažila celá jejich rodina, žili na Slovensku za první republiky. Byla mi hanba za všechny spolubratry, kteří mluví o svých obětech a těžkostech duchovního stavu. Jejich maminku propustili na podmínku, ale po tom, co ji táta znásilnil v opilství, zase ji přichytili při krádeži a ona musela znovu do kriminálu. V lapáku se jí narodila dvojčata, jedno tam zemřelo a to druhé bylo dáno do opatrování cizím lidem. Zbývající děti byly dány do služeb cizím rodinám.

Tu líčily ten hrozný zápas o děti. Ne z lásky, ale z lakomství. Protože za dítě do deseti let se platilo 140 korun na měsíc a za dítě nad 10 let jenom 40 korun. Proto ta nejstarší, která pečovala o ty nejmenší, stála v Žilině a ženské trhaly z její náruče nemluvně a nikdo nechtěl vzít tu dvanáctiletou, protože se jim zdálo, že na ni nic netrhnou. Až se kterási ustrnula, vzali ji i s dvěma nemluvňaty do služby. Ale opravdu do služby, ne pro to, aby se ukázaly křesťankami. Alespoň se konečně najedli, ale byli rozptýleni. Maminka byla v kriminále. Vypráví mi jedna ze sester. Žijících zůstalo 8, 3 zemřeli. Kdybychom neuměli krást, nikdo z nás by nepřežil.

Strašidla a jiné potvořiny (2)

Kapitola z knihy "Střepy jednoho života" Msgre. ThDr. Antonína Huvara, papežského preláta a člena OT

 Měl jsem zásadu, že všichni dělníci, kdo chodí již před pátou do zaměstnání, musejí vědět i vidět, že se jejich kněz již za ně modlí. Pomáhalo mi to v mnohém a k mnohému. Byl jsem živ z nadšení, které jistě bylo umocněno minulou touhou být zase u svého. Nikdy však ani tato touha nebyla tak mocná, abych zradil příslušností ke kolaborantskému hnutí.

Další den byl zjev poněkud odlišný. Najednou a zase přesně ve stejnou dobu, tedy ve dvě hodiny, začaly doslova mlátit všechny jazýčky, které byly v oknech proti bouchání okenních dílů. Byl to kravál tak mocný, že se mi zdálo, že musí být slyšet až na ulici. Trvalo to zase tak dlouho, až jsem vypotřeboval všechnu svou zaříkavačskou sílu, vykropil svěcenou vodu a žehnal jsem stále tak mocně, že nebylo k pochopení jak to, že tyto úkazy nereagovaly a kravál trval tak dlouho, až se všechno zase utišilo. V tuto noc nic škodlivého, jenom neklid, šumot, nic násilnického. Měl jsem z toho jenom nepříjemný dojem, ale nebylo nic, co by vzrušilo.

Bylo další ohlášení kajícníka, který se objevil, někdy možná již při ranní tedy v sedm. Jindy až někdy po poledni, podle kalibru a podle odvahy, kterou kdo v sobě našel. Ale již jsem věděl, že tyto úkazy jsou spojeny s tímto úkonem kajícnosti. To byla nádherná mzda za noční zděšení.

Stručná historie bylinářské medicíny - Tibetská bylinářská medicína

Tibetská bylinářská medicína má svůj původ v místní lidové tradici (známé jako Bon), jejíž počátky leží ve 3. tisíciletí př.n.l. a která byla formálně zaznamenána lékařem Xiepu Chixi na dvoře tibetského krále Niechi Zanpu v roce 126 př.n.l.

Prvky tradiční čínské a indické (áyurvedské) medicíny byly doplněny až později. Áyurveda měla na tibetskou medicínu největší vliv. Indická medicína se do Tibetu dostala roku 254 návštěvou dvou indických lékařů. Během následujících století několik indických lékařů v Tibetu tyto znalosti obnovilo a rozšířilo.

Největší vliv z Indie do Tibetu pronikl v období přijetí buddhismu jako státního náboženství Tibetu. K tomu došlo během sjednocení Tibetu za vlády krále Songzana Ganbua (618 - 652). Buddhismus měl pro rozvoj indické medicíny v Tibetu velký význam. Áyurvedské principy, zejména princip tří doša (základních sil), se staly základem zkoumání a léčbu onemocnění těla. Buddhismus představoval důležitou duchovní součást léčby.

Legenda, jak se tibetská tradiční medicína dostala do Tibetu, souvisí s příběhem "Život velkého lékaře Yuthoga Yontena Gonpoa", jíž přeložil a uvedl ve své knize "Tibetská medicínaRechung Rinpoche. Podle legendy Tara (buddhistický bůh soucitu, který bývá ztotožňován s čínským bohem dobra Guan Yin) přikázal dvěma známým indickým lékařům, kteří se později stali nesmrtelnými, aby se vydali do Tibetu a učili místní lid svým dovednostem.

Přišli bohové ze Síria na Zem třikrát? (5)

Dvě starověké civilizace a africký kmen byl záhadně spojen s nejjasnější hvězdou *

Záhadný svátek Sigi

 

Námitky o kontaminaci dogonských znalostí misionáři jsou problematické. Je těžké uvěřit, že misionáři, kteří jsou povoláni šířit křesťanskou víru mezi africké divochy, je najednou učí o astronomii a negramotní Dogoni se to učí důkladně nazpaměť.

Je také fakt, že o složitém systému Siria věděli nejen v Africe. Jméno boha Tištria, který zosobňoval u starých Íránců Sirius, pochází z indoevropského termínu, který znamená "tři hvězdy".

Se Siriem je spojen národní svátek Dogonů - Sigi. Je na počest jejich předkaNommo, který přiletěl na Zemi z této hvězdy.

Obřady Sigi jsou prováděny dogonskými kněžími každých 60 let, což souvisí s oběžnou dobou Siria B kolem Síria A, který podle Dogonů i moderní vědy, je kolem 50 let.

Příčina nesouladu těchto dvou čísel výzkumníci nejsou schopni vysvětlit.

Přišli bohové ze Síria na Zem třikrát? (4)

Dvě starověké civilizace a africký kmen byl záhadně spojen s nejjasnější hvězdou *

Vysvětlení mohou být i jiná…

 

Poprvé o výsledcích francouzské expedice a o znalostech Dogonů o vesmíru napsal Eric Guerrier v knize "Esej na téma dogonské kosmogonie: archa Nommo", a Robert Temple v knize "Tajemství Siria" v letech 1975 a 1976.

Francouzští etnografové byli ostře kritizováni. Všichni se shodli na tom, žeMarcel Griaule nepochopil příběhy Dogonů: překládal mu je do francouzštiny Afričan, který ne moc dobře uměl dogonsky. To znamená, že tam byl dvojitý, a ne velmi přesný překlad.

Dále není vyloučeno, že dogonská mytologie byla kontaminována samotnými Francouzi. Mohli ji také pochytit od katolických misionářů, tzv. "Bílých otců."  (1)

Pro odborníky, kteří studují kultury Afriky, jsou Dogoni zajímaví především tím, že se jim po staletí podařilo zachovat tradiční způsob života: neměl na ně vliv ani kolonialismus ani civilizace, ani křesťanství, ani islám.

Nyní je jejich počet více než 600 tisíc lidí.

A i když po mnoha letech „nedorostli“ na úroveň k vytvoření státu, sociální systém jejich svazu kmenů se zdá být dokonalý. Jedná se o velmi vzácný případ.

Stručná historie bylinářské medicíny - Čínská bylinářská medicína

Čínská bylinářská medicína má tradici, která sahá až do 3. tisíciletí př.n.l. Objev léčivých bylin je v Číně připisován legendárnímu císaři Shen Nungovi (3000 let př.n.l.). Shen Nung je považován za otce čínského zemědělství. Podle legendy vyzkoušel na sobě stovky léčivých bylin a popsal jejich léčebné vlastnosti pomocí pojmů jako "han" (studený), "jeh" (horký), "wen" (teplý) a "liang" (chladný).

Znalosti bylinářské medicíny se ve starověké Číně původně předávaly z generace na generaci ústní tradicí. Nejstarší písemné záznamy se objevily koncem dynastie Shang (asi 1200 př.n.l.). Tyto písemné záznamy, označované jako Věštecké nápisy na kostech, byly nalezeny v posledním hlavním městě dynastie Shang, poblíž dnešního města Anyang v provincii Henan. Starověcí Číňané původně používali kosti pro různé záznamy o lovu, bitvách, počasí, slavnostních dnech a podobně. Ve Věšteckých nápisech lze nalézt také záznamy o nemocích, léčivech a léčebných metodách.

V dalším tisíciletí Číňané začali používat guinejská prasata pro testování léčebných a jedovatých vlastností různých bylin. Shromáždili tak postupně praktické znalosti odpovídající dnešním farmakologickým kategoriím, toxicitě a smrtelným dávkám různých bylin.

Přišli bohové ze Síria na Zem třikrát? (3)

Dvě starověké civilizace a africký kmen byl záhadně spojen s nejjasnější hvězdou

* O Siriu věděli i staří Egypťané. Byli první faraóni mimozemšťané? 

 

Starořecký historik Diodorus Sicilský řekl: "Umístění hvězd a jejich pohyb byl vždy předmětem zájmu Egypťanů. O pozorování každé hvězdy si vedli záznamy po neuvěřitelné množství let, a toto sledování prováděli pečlivě už od starověku."

Podle Tempela byli cizinci ze Síria zakladateli staroegyptské civilizace a první faraóni tohoto státu.

Britský spisovatel a novinář Graham Hancock ve své knize "Tajemství sfingy", nazval monumenty v Gize "kamennou knihou, seslanou z nebe". Tři velké pyramidy v Gíze jsou pozemskými protějšky tří hvězd pásu Oriona a Sfinga je pozemský odraz souhvězdí Lva.

Ta se tak dívá na východ tohoto souhvězdí nad obzor, ale … před 10 tisíci lety.

Robert Bauval (1) a Adrian Gilbert (2) v knize The Orion Mystery (1994) vyslovují hypotézu, že plán komplexu pyramid v Gíze podle hvězd v pásu souhvězdí Orionu, a vzešel ze zásady "na Zemi jako na nebi."

Souhvězdí Orionu staří Egypťané spojovali s Osirisem – bohem tvůrčích sil přírody, pánem podsvětí. Ale Sirius, který se nachází pod souhvězdím Orionu, Egypťané spojovali s Isis, manželkou a sestrou Osirise, matkou boha Hóra - bohyní mateřství a plodnosti.

Starověká náboženství Egypťanů a egyptský kalendář byl založen na východu Siria. Sirius vychází 23. července minutu před východem Slunce, objevuje se jako jasně červená hvězda.

V ten moment Sirius, Slunce a Země jsou v jedné přímce. To se nazývá solární východ Síria.

Egyptské pyramidy, Sfinga a většina egyptských chrámů byly vytvořeny v souladu s tímto směrem.

Východ Siria po 70 dnech nepřítomnosti na nebi se shodoval s každoročními záplavami Nilu, které začaly během letního slunovratu.

Ve starověkém egyptském kalendáři začátek nového roku připadl na solární východ Siria.

Stručná historie bylinářské medicíny - Evropa

Starověcí Číňané, Indové, Egypťané, Babylóňané a původní obyvatelé Severní, Střední a Jižní Ameriky používali bylinářskou medicínu. Nejstarším známým seznamem léčivých bylin je spis "Shen Nung's Pen Ts'ao" napsaný kolem roku 3000 př.n.l. (před naším letopočtem). Nejstarší čínská bylinářská medicína byla zřejmě sbírkou znalostí z ještě starší ústní tradice.

Starověcí Řekové a Římané se také zabývali bylinářskou medicínou. Lékaři, kteří cestovali s římskými vojsky, šířili své zkušenosti a znalosti po celém římském impériu a také ve Španělsku, Německu, ve Francii a v Anglii. Řečtí lékaři v římské armádě Dioscorides (asi 40 - 90 n.l.) a Galén (131 - 200) shromáždili poznatky o mnoha léčivých bylinách, které se staly důležitou součástí lékařských knih po dalších 1500 let.

Ve středověku se římská a řecká tradice bylinářské medicíny zachovala v klášterech v Anglii a v západní a v jižní Evropě. Před vznikem středověkých univerzit v 11. a 12. století některé kláštery sloužily jako lékařské školy. Kněží přepsali a přeložili do latiny nebo národních jazyků mnoho původních Hippocratových, Dioscoridových a Galénových prací. V klášterních zahradách se pěstovala řada užitečných léčivých bylin. Znalosti o nich sloužily mnoha budoucím generacím lékařů a léčitelů.

Přišli bohové ze Síria na Zem třikrát? (2)

Dvě starověké civilizace a africký kmen byl záhadně spojen s nejjasnější hvězdou *

O vesmíru vyprávěli Dogonům "Andělé" z nebes 

 

Je pozoruhodné, že Sirius jako domov bohů se objevuje v mýtech a legendách kmene Dogonů v Africe.

Podle jejich legend, z nebe sestoupili bohové a učili je různá řemesla a umění, dali jim rozsáhlé znalosti o struktuře vesmíru a pak se vrátili domů. 

Astronomické znalosti dogonských kněží stále udivují etnografy a příznivce  paleoastronautiky. 

Na jihu Mali, na náhorní plošině Bandiagara v nepřístupné džungli, objevila v roce 1931 francouzská expedice, vedená antropology Marcelem Griaule (1) aGermaine Dieterlenem kmen Dogonů. Griaule a jeho kolegové studovali tento úžasný kmen až do roku 1952.

Bylo se čemu divit: i když Dogoni žili v naprosté izolaci od okolního světa, předávali si z generace na generaci po tisíce let starověké astronomické znalosti, o kterých se v té době i moderní věda zatím jen dohadovala.

Například teorii "velkého třesku", o vzniku a rozpínání Vesmíru, astronomové diskutují do dnešního dne.

Ale dogonští kněží v roce 1930 řekli cestovatelům: "Na počátku časů všemohoucí Amma, nejvyšší božstvo, byl v obrovském rotujícím vejci, v jehož centru se zrodilo malé semínko. A když vyrostlo a prasklo, vznikl vesmír."

Ale jedna z nejvíce vzrušujících objevů Dogonů je informace, že nejjasnější hvězda na obloze v souhvězdí "Velkého psa" Sirius - je systém čtyř těles.

Nejbližší těleso nazývali "Po", což znamená zrno prosa.

"Tato hvězda se skládá z neuvěřitelně těžkého, hustého kovu tak těžkého, že všechny pozemské bytosti by ji společně nebyli schopni ji zvednout," - řekli francouzským etnografům.

"Po" neboli Sirius B (hvězdy s "blízkými souputníky" jsou označovány písmeny abecedy - A, B, C, atd. - pozn.red.) astronomové objevili na počátku dvacátého století, ale také zjistili, že je to bílý trpaslík - doutnající superhustá hvězda.

I když budeme předpokládat, že Dogoni měli před 2000 dalekohled, jak mohli vědět, že je tam "těžká hvězda"?

Přišli bohové ze Síria na Zem třikrát? (1)

Dvě starověké civilizace a africký kmen byl záhadně spojen s nejjasnější hvězdou *

Turecký chrám byl postaven na počest bohů z „Psí hvězdy"

V jižním Turecku byl nalezen nejstarší chrám na světě - Göbekli Tepe. Archeologové předpokládají, že byl postaven k uctívání hvězdy Sirius.

Komplex je starý 11.000 let, a skládá se z 20 staveb. Každá představuje prstenec z obrovských kamenných sloupů ve tvaru T, z nichž některé jsou zdobeny rytinami krvelačných zvířat. Dva další megality stojí rovnoběžně ve středu každého kruhu.

Nález tohoto chrámu ukázal, že náboženství vzniklo ještě před zemědělstvím a chovem dobytka, protože v blízkosti chrámu neexistují o tom žádné stopy.

Ale jaké to bylo náboženství?

Archeoastronom Giulio Magli (1) z Polytechnické univerzity v Miláně (Itálie) vytvořil model oblohy, který viděli stavitelé Göbekli Tepe.

A vyslovil předpoklad, že nejstarší náboženství na světě by mohl souviset s hvězdou Sírius - nejjasnější hvězdou v souhvězdí Velkého Psa (Canis Major.) Proto je také nazýván "Psí hvězda".

Sirius je viditelný po celém světě jako nejjasnější hvězda na obloze po Slunci a v noci je čtvrtým nejjasnějším objektem po Měsíci, Venuši a Jupiteru.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK