Cestopisy

Dva dny s korejským buddhismem.

Seznámit se s Buddhou, lépe řečeno s buddhismem můžete v Koreji i za dva dny. Alespoň tamní buddhistické chrámy nabízejí turistům a zájemcům tak dlouhé pobytové exkurze do duchovního světa, které se v zemi ženšenu a kimčchi nazývají zkomoleně anglicky "templestay". Nutno říct, že je to zajímavý zážitek, který je částečně i trochu bizarní. Možná svědčí nejen o současném prožívání posvátna, ale také o samotné korejské kultuře představující příklad nedávno ještě rozvojové země, která se hrne naopak za modernitou, hichtechem a ekonomickou mocí.

Na jedno odpoledne, noc a dlouhé ráno se stanete mnichem navlečeným do oranžových kalhot připomínající mundúr vězňů z Guantánamu. Nafasujete tričko ohlašujícím svým nápisem, že vaše cesta k sobě samému právě začala. V neposlední řadě musíte vydat mobil korejským průvodcům dohlížejícím přísně nad tím, abyste se na chvíli vzdali moderního konzumního života plného mámivých lákadel a utrpení z deadlinů, komunikování reportů a meetingů.

Bhútán Jak se žije v zemi štěstí?

Jméno himálajského království Bhútán se na stránkách českého tisku neskloňuje často. Na začátku září jste si mohli přečíst o mladém králi, který si vzal za ženu obyčejnou dívku z lidu, čtyři roky předtím zase o tom, jak jeho otec v zemi zavedl demokracii. Také jste měli možnost se dozvědět, že Bhútán je první zemí na světě, kde je zcela zakázán prodej tabákových výrobků a především, že Bhútáncům nejde o co nejvyšší hrubý domácí produkt (GDP) ale o veliké národní štěstí (GNH). Vše to zní jak pohádka o idylickém Šangri-la, jaká je ale skutečnost?


Cesta do Indie, díl 1 – 3 režie: Igor Chaun

Zdroj článku: http://www.dokweb.net/

Dokument je sestaven jako záznam prožitých událostí: šokující výjevy současné Indie se střídají se zážitky bezbranných turistů a s obrazově stylizovanými pasážemi, připomínajícími duchovní tradici Indie. Po dokumentu Tibet, dalajlama, poselství další a již úplné zpracování zážitků z cesty Igora Chauna, Petra Čtvrtníčka a štábu České televize po Indii v roce 1998. Díl prvý má název ÚŽAS, díl druhý SMÍŘENÍ, díl třetí VHLED. A postupně jsme…S Petrem Čtvrtníčkem na Ganze. – S indickými nebožtíky na kremačním břehu. – S Richardem Gerem v tibetské svatyni. – S dalajlamou mezi tibetskými uprchlíky. – V závěrečné meditaci pod Buddhovým stromem Bó. Spolu s cestovateli navštěvujeme svatá místa hlavních indických náboženství – islámu, hinduismu a buddhismu – a pokoušíme se o zdánlivě nemožné: Pochopit Indii a proniknout do jejího duchovního života, krásy, skryté pod nánosem bídy, odpadků a přelidněnosti… CESTA DO INDIE je tak spíše než klasickým cestopisem jakýmsi záznamem myšlenkového přerodu turisty-jednotlivce… Sledujeme cestovatele od jeho počátečního úžasu nad vším indickým přes jeho smíření se s odlišnostmi Indie až po náznak konečného vhledu – do náboženských a mystických souvislostí, které INDIE nabízí…

Po dokumentu Tibet, dalajlama, poselství další a již úplné zpracování zážitků z cesty Igora Chauna, Petra Čtvrtníčka a štábu České televize po Indii v roce 1998. Dokument je sestaven jako záznam prožitých událostí: šokující výjevy současné Indie se střídají se zážitky bezbranných turistů a s obrazově stylizovanými pasážemi, přibližující-mi duchovní tradici Indie.
„Indičtí hinduisté, džinisté a buddhisté považují indickou zemi za posvátnou: přebývá v ní tři sta třicet milionů bohů a bohyní. Indická náboženství nepovažují příslušníky jiných vyznání za nepřátele. Setká-li se Ind s uctíváníhodným bohem jiné víry, zahrne ho mezi bohy své…“
Spolu s cestovateli navštěvujeme svatá místa hlavních indických náboženství – islámu, hinduismu a buddhismu – a pokoušíme se o zdánli-vě nemožné: Pochopit Indii a proniknout do jejího duchovního života, krásy, skryté pod nánosem bídy, odpadků a přelidněnosti…

Ukážková hygiena: Posvätná Ganga je najnečistejšia rieka

Na počiatku nového dňa pútnik vykonáva očistný rituál puja V posvätnej rieke Gange. Ruky má späté, oči sú privreté a z úst mu vychádzajú sväté slová.
 

Jeho počerné krehké telo smeruje k zlatej žiare stúpajúcej k nebesám v oranžovom šate.

Nahý trup vytŕča z trblietajúcej sa rieky a jej vzácnou vodou si omýva tvár a hlavu. Mokrý sargon je prilepený k pokožke jeho bokov. Ponára sa pod vodu celý a rituál zakončí ústnou hygienou, keď si prstom drhne zuby a jazyk a následne vyplachuje ústa vodou z posvätnej rieky. Sledujem celý rituál a nechce sa mi veriť, že aj napriek tomu, že rieka obsahuje obrovské množstvo baktérií a škodlivín, veriaci tieto varovania odmietajú. Vo Varanasi – ázijských Benátkach – je rieka okrem duchovnosti a svätosti aj tečúcim smetiskom.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK