bulvár

Co se to se západní kulturou sakra děje?

Velice často se nám může zdát, že se celý svět otáčí vzhůru nohama – jako bychom úplně zapomínali na to, co je nám nejdůležitější. Televizní pořady nás až k prasknutí ládují hordami fantastických informací, bulvár rozebírá špínu showbyznysu, kolem nás bujaře hodují pomluvy a negativismus. A co my? My to paradoxně tolerujeme, nepřemýšlíme a dokonce to začneme považovat za „normální“.

Žijeme uměle vytvořenými domnělými stavy, že neustále potřebujeme uznání ostatních. Jsme snadno ovlivnitelní, vše se nás dotýká, každému se chceme líbit a chceme, aby k nám choval sympatie, oháníme se právy, blbost nad blbost! Jsme na tom snad závislí? Dále máme pocit, že víme o celém světě naprosto vše, pak se nás však nějaký drzoun zeptá: „A kdo vlastně jsi?“ A my započneme sáhodlouhé jmenování svých titulů, ocenění a doporučení od ostatních (téměř zapomeneme zmínit své vlastní jméno). Jenže on odvětí: „Na to se tě neptám, kdo jsi ty?“ A my jsme v koncích, neznáme odpověď a jsme naprosto rozhození, jak to je možné?! Na takto banální otázku. To se totiž na stranách mnoha časopisů a obrazovek televizí nerozebírá.

Dále je zajímavé, že nepřemýšlíme způsobem, co vše již máme, povětšinou toužebně sledujeme to, co nám právě schází… Nechceme pochopit, vůbec netoužíme chápat. Nejsme vděční, soudíme a hodnotíme, bereme vše jako samozřejmost. Proto tak trpíme, když o to přijdeme – jenže to už je pozdě! Namísto uvažovaní raději věříme úplně všemu – kolem nás je přece tolik informací a my skutečně nemáme čas přemýšlet úplně o všem. Informační éra přišla a začala každým dnem chrlit miliardy a miliardy informací, vše se zrychlilo a my jsme se náhle ocitli v době informačních kanálů a chrličů „důležitých“ novinek. A zapomínáme na to nejdůležitější…

Alternativní bulvár aneb ŠOK! Fukušima způsobí nukleární holokaust!

 

Jaroslav A. Polák

Čas od času mě to nemine. Někdo mi pošle odkaz, narazím na to při pátrání po alternativních zdrojích informací nebo, asi nejčastěji, o to zakopnu na Facebooku... - prostě narazím na nějakou zprávu na stránkách, jež nevytvářejí tupí “ovčané“, nýbrž prozřivší majitelé té či oné konspirační "Pravdy", případně souboru "Pravd".

A tak se dočtu, že kometa Elenin je ve skutečnosti Sumery předpovězená neutronová hvězda, jež způsobí přeorání povrchu naší planety, že Japonsko bude evakuováno a elektrárna ve Fukušimě způsobí celosvětový nukleární holokaust, že Ilumináti plánují zredukovat počet obyvatel planety na desetinu prostřednictvím očkování, nějaké nové drby o tom, co zase tropí Amíci s HAARPem, k tomu také nějaké nové detaily ohledně toho, co přinese 21. prosinec 2012, přidejmě též pár drbů o tom, co právě plánují šedí mimozemšťané... a samozřejmě chemtrails! Chemtrails musí být i kdyby na chleba nebylo.

A říkám si: Jaký typ lidí tyto věci průbůh píše? Jak tenhle folklór – či moderní mytologie – vlastně vzniká? Jenže vím, že na to naleznu odpověď jen stěží, protože to prostě vyvěrá z kolektivních úzkostí a vlastně tomu tak s pověstmi a mýty bylo (v tu větší, v tu menší míře) nejspíš vždycky.

Alternativní bulvár v akci aneb Kterak jsem napálil Osud.cz

Když jsem před nedávnem narazil na jednom alternativně bulvárním portálu na tradiční várku nedostatečně podložených poplašných zpráv, řekl jsem si, že také zkusím nějakou vymyslet a poslat ji “poskytovatelům alternativních pohledů na svět.“ Plivl jsem si tedy (obrazně!) do dlaní a jal se psát šokující story o tom, co nás čeká a nemine.

“Nuže,“ řekl jsem si, “co jsme tu ještě neměli? Inu ovšem! Srážka galaxií, to bude ono!“ Začal jsem psát. Řekl jsem si, že v zájmu věrohodnosti to musím napsat špatně, aby to vypadalo jako toporný překlad z angličtiny napsaný někým, kdo neumí ani pořádně česky. Proto prosím omluvte prachbídnou stylistickou hodnotu následujícího textu, a pokuste se vžít do role novináře, který má rozhodnout, zda následující článek zveřejní či nikoli.

Průvodní mail:

Dobrý den,
předem mailu bych Vám chtěl poděkovat za nevděčnou práci, kterou děláte, když sloužíte jako informační zdroj lidem, kteří prohlédli natolik, že nejsou ovce věřící oficiálním "pravdám". Před týdnem jsem narazil na zajímavý článek, který zase, jak jinak!!!!!, rychle zmizel, ale já ho stačil přeložit, tak Vám ho posílám. Nevím, co je na něm pravdy,ale měli by to lidi vědět a udělat si názor.

Filip Potměšil

A nyní vlastní článek:

Sluneční soustava má jen 50% šanci na přežití, ale NASA to tají!
Alkalaj Provos

Prečo sa média zrazu chytajú tém HAARP a Chemtrails – Ide im skutočne o pravdu?

Když jsem se před pár lety setkal se zástupci jednoho českého magazínu, abychom projednali podmínky naší spolupráce, prvním a vlastně ústředním bodem rozhovoru byly – kupodivu – nadpisy. Byl jsem varován, že:

a) zajímavá, ale zároveň neznámá témata se neprodají, tudíž není radno o nich psát,

b) a když už téma, obecně známé a přitažlivé pro lidi, bude zpracováno, musí mít ještě přitažlivější nadpis. To byla vlastně jediná podmínka. Článek se prostě musí prodat, musí mít co nejvíce zhlédnutí.

Z rozhovoru vyplynulo několik věcí, které se při mé praxi za ty roky mnohokráte potvrdily (upozorňuji, že budu mluvit hlavně o větších médiích, nikoli specializovanějších nebo odborných magazínech). 1) Je zcela jedno, jestli čtenář článek dočte, musí prostě jen kliknout, 2) i proto není problém, pokud nadpis nebude odpovídat obsahu článku.

Tento přístup vadí mnohým mým kolegům z různých periodik – důvod je nasnadě: cítíte, že vydavatel nebo šéfredaktor vás prostě má za pasáka ovcí, musíte nahnat co největší stádo, a asi mu je jedno, co umíte. Obsah a forma článku nebo jeho výjimečnost je věcí vedlejší. Nejlepší by tedy bylo, kdyby autor nahnal stádo, splnil cíl pageviews, a ještě byl článek jak kvalitní a přínosný, tak i výjimečný, aby se mnozí náhodní čtenáři rádi vraceli.

V určitých okamžicích a do určité míry to jde, ale tlak na autora je tak vysoký, že během nějaké doby se tomu zcela poddá. Pakliže někteří z publicistů a novinářů ctili odpovědnost vůči čtenáři (ohledně toho, co jim předkládají), zakrátko je to přejde a zbude jen pud sebezáchovy. Čest výjimkám…

 

Pokračování:  http://www.scinet.cz/neda-se-to-cist-protoze-neni-o-cem-psat.html

 

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK