bioenergie

Kerozín môže byť palivo budúcnosti

V mníchovskej spoločnosti Bauhaus Luftfahrt e.V. bol v rámci výskumného projektu SOLAR-JET vyrobený prvý „solárny“ letecký petrolej z vody a oxidu uhličitého (CO2) na svete. Vedci predviedli kompletný výrobný proces obnoviteľného kerozínu, pričom ako zdroj vysokoteplotnej energie využili koncentrované svetelné žiarenie. Projekt je stále v skúšobnej fáze – pomocou simulovaného slnečného žiarenia sa v laboratórnych podmienkach vyrobilo zatiaľ len malé množstvo leteckého petroleja.

Solárny reaktor premieňa CO2 a vodu na syntézny plyn. Výsledky však naznačujú, že v budúcnosti by sa mohli zo slnečného žiarenia, CO2 a vody vyrábať akékoľvek tekuté uhľovodíkové palivá.

Kerozín je ľahká frakcia benzínu získavaná pri výrobe obyčajného benzínu a nafty. Vyznačuje sa vyššou hustotou energie ako obyčajný benzín (43 MJ/kg vs. 42,5 MJ/kg) a vysokou čistotou, ktorej zabezpečenie je v leteckých motoroch oveľa dôležitejšie ako v motoroch automobilov.

Petrolej alebo kerozín je horľavá kvapalina (zmes kvapalných uhľovodíkov) používaná v súčasnosti ako palivo do reaktívnych motorov (napr. prúdových v letectve). Taktiež sa používa v chemických laboratóriách na uchovávanie látok reagujúcich s vodou (resp. vzdušnou vlhkosťou) ako napr. alkalické kovy. V minulosti sa používal na kúrenie a svietenie, aj ako prípravok na odstraňovanie vší.

Výrobný proces

V prvom kroku sa koncentrované svetlo, ktoré simulovalo slnečné žiarenie, použilo na premenu oxidu uhličitého a vody na syntézny plyn (synplyn) vo vysokoteplotnom solárnom reaktore obsahujúcom látky na báze oxidov kovov vyvinuté na technologickom inštitúte ETH v Zürichu. Zo synplynu (zmesi vodíka a oxidu uhoľnatého) následne Shell pomocou Fischerovej-Tropschovej metódy vyrobil kerozín...

Delpassův experiment - vědecký pokus, který odhalil záhadu smrti?

Díky dosud utajovaným experimentům se dostala věda až na okraj posmrtného světa, který byl dosud jen doménou mystiky.

K nejpřekvapivějším odhalením přírodovědců zkoumajícím hranici mezi životem a smrtí patří bezesporu

Delpassův efekt.

 

Fyzik a počítačový odborník Jean Jasques Delpasse a neurolog William Jongh van Amsynck pracovali na počátku sedmdesátých let v rámci speciálního výzkumného projektu USA ve kterém se pokusili dokázat existenci dosud neznámé bioenergie. Přitom zcela nečekaně učinili významný vědecký objev.

Vše začalo tím, že se Delpasse kontaktoval s dr. Grey Walterem, provádějícím toho času výzkum v oblasti biofeedbacku, tedy postupu při kterém se funkce těla považované dosud za nekontrolované, dají vědomě řídit. Své pokusy prováděl ve speciálním středisku, s převážně starými lidmi, trpícími hypertonií. Tyto osoby s vysokým tlakem mačkali při nich v relaxovaném stavu spínač a na obrazovce se objevoval určitý obraz. Walter přitom pomocí elektrod snímal jejich křivky mozkového proudu na EEG. Současně se vždy krátce před tím, než pokusná osoba zapnula spínač, na EEG projevil proudový náraz, který nazval "vlnou připravenosti". Poté dr. Walter mozkové elektrody spojil přes zesilovač s televizním přijímačem a adaptoval tak "vlnu připravenosti" jako běžný televizní signál. Pokusná osoba již nemusela mačkat spínač, stačilo jenom chtít jej zapnout a monitor se rozsvítil.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK