Archeologie a vykopávky

Bakterie pro jadernou Apokalypsu

deinoc1V Guinessově knize rekordů se dá najít ledacos - ale bakterii byste tam asi nečekali. Přesto v tomto věhlasném výčtu šílených výkonů figuruje. A nic nenasvědčuje tomu, že by ji někdo na žebříčku slávy nahradil; rozhodně to nezkoušejte. Tvor zvaný Deinococcus radiodurans se totiž stal světovým rekordmanem v disciplíně zvané odolnost vůči radioaktivitě. Žádný smrtelník vedle ní nemá šanci: vydrží přibližně 3000krát vyšší dávku, než je hranice přežití většiny tvorů, člověka nevyjímaje.

 

 

Na tvora, který dostal přezdívku bakteriální barbar Conan se přišlo úplně náhodou. Roku 1956 v Oregonské zemědělské výzkumné stanici zkoušeli sterilizovat maso vysokými dávkami gamma záření - takovými, že by je nic živého nemělo přežít. Přesto jedna forma života bez problémů existovala dál. Růžovočervené bakterie, které se často vyskytují ve shlucích po čtyřech, dostaly jméno Deinococcus radiodurans.

Dešifrování Machu Picchu

Jedná se o nejproslulejší archeologické rozvaliny na západní polokouli, slavný symbol moci a technické zdatnosti Inků, přesto Machu Picchu zůstává obestřené tajemstvím. Teorie vysvětlující, k čemu sloužilo, se od jeho objevení v podstatě nezměnily. Hiram Bingham přišel s první z nich téměř před 100 lety. Výzkum nové generace archeologů však nyní dokázal, že se Bingham mýlil. Nejnovější objevy, včetně kosterních pozůstatků na nalezišti, vůbec poprvé umožňují porozumět Machu Picchu prostřednictvím nových zjištění ve smyslu, kdo ho vybudoval, jak a proč. Budeme sledovat přelomové nové práce přímo v jejich průběhu a provážeme tento příběh s poznatky týmu mezinárodních vědců a inženýrů. Tak vznikne dramatické vyprávění, které vyvrcholí dosud nejúplnějším odhalením účelu Machu Picchu.

Objevování pravdy - Nefertiti

Známe skutečný příběh Nefertiti - nejkrásnější a nejzáhadnější ženy ve starém Egyptě? Manželka kacířského faraona Achnatona je považována za nejkrásnější ženu ve starém Egyptě.

Proč ale tato mocná královna beze stopy zmizela? Vědci se se vypravili na nejposvátnější a nejtajnější místa Egypta, prozkoumávali temné hrobky, sestoupili do nitra skal ...

Dva milióny let starý chlapec

 

poster

Když odhalíme, jak žily a zemřely nedávno objevené druhy předcházející člověku, zjistíme možná, jak jsme se stali lidmi.

 

 

Dva-miliony-let-stary-chlapec from Tony on Vimeo.

Noemova archa byla kulatá

Píše se o tom na hliněné tabulce, jejíž stáří je téměř 4000 roků

Profesor Irving Finkel, přední specialista Britského muzea na starověkouMezopotámii, přečetl hliněnou tabulku, starou téměř 3900 let. Tvrdí, žeNoemova archa nevypadala tak, jak se dříve myslelo, jako loď v našem obvyklém slova smyslu, ale měla kulatý tvar. Podle Finkela se historici a archeologové mýlili i v materiálu, ze kterého byla postavena.

Irving Finkel argumentuje ve své knize „The Ark Before Noah: Decoding the Story of the Flood“ („Noemova archa: Rozluštění historie Velké potopy," (1)), že to byla obrovská stodola pro hospodářská zvířata o průměru 66 metrů a že nebyla vyrobena ze dřeva, ale ze svázané cukrové třtiny. Plavidlo bylo impregnováno asfaltem, aby bylo vodotěsné.

Elektrikáři egyptských faraonů

zaregypt1Říše starých Egypťanů dodnes udivuje monumentálními stavbami,  které dokazují mimořádnou technickou vyspělost tvůrců. Někteří autoři tvrdí, že inženýrská zdatnost faraónových poddaných se neomezila pouze na pyramidy a gigantické chrámy, ale měla i subtilnější projevy. Věří také, že tehdejší zasvěcenci tajných věd znali elektřinu a uměli jí prakticky využívat.

 

Jedním z velkých tajemství starého Egypta je osvětlení podzemních hrobek a chodeb v pyramidách. Přestože zdobení jejich stěn nádhernými obrazy a reliéfy plnými barev nepochybně nešlo provádět po tmě, nikde se nenalezly stopy po použití loučí, či jakýchkoliv jiných tehdy běžných svítidel. Na stropech nejsou známky kouře a stopy sazí neobjevily ani důkladné chemické  analýzy. Chybí také jinde běžné úchyty na stěnách, do nichž se tehdejší zdroje světla připevňovaly.

Čím si tedy dávní umělci svítili?

Na Urale byl objeven prastarý geoglyf

Geoglyf je kresba nebo geometrický vzor na zemském povrchu.

Mnohé z geoglyfů jsou tak velké, že mohou být viděny jen ze vzduchu.

Naprosto nový obrazec objevil etnograf Alexander Šestakov. Když se procházel po čeljabinské oblasti, zjistil, že v některých místech roste tráva nerovnoměrně.

Až doma, když si otevřel internetovou satelitní mapu, nemohl uvěřit svým očím: nerovnosti na úpatí hory v Zjuratkul v Satkinském okrese Čeljabinské oblasti, v nadmořské výšce 860 metrů, tvoří obrovskou siluetu losa.

Vědci, kteří prověřili tento nález, to potvrdili - to není vtip přírody.

Pod holými vyvýšeninami, ohraničujícími kontury losa bylo nalezeno zdivo, které potvrdilo umělý původ geoglyfu, který dosud nemá v Rusku obdobu.

Elektřina ve starověku: Záhada hliněné baňky

bbat1Indicie nasvědčující znalosti elektřiny ve starověku pocházejí nejen z Egypta, ale i odjinud. K nejznámějším patří slavný elektrický článek z Bagdádu. Dodnes se o něm vedou spory - ani ten největší vědecký skeptik ale nemůže popřít existenci tohoto nenápadného, a přece tak podivného předmětu. Možná právě on nabízí cestu k vysvětlení staroegyptských žárovek, o nichž je minulý příspěvek...

 

Když se v roce 1936 pracovalo nedaleko Bagdádu na výstavbě železniční tratě, objevili dělníci starověký hrob krytý kamennou deskou. Přivolaní odborníci přiřadili předměty uvnitř Parthům, kteří zde žili přibližně od druhého století před naším letopočtem až do třetího století našeho letopočtu. Vedle běžné pohřební výbavy tu byl i jeden předmět, s nímž si archeologové dlouho nevěděli rady.

Zařízení velké asi 13 centimetrů na první pohled vypadá jako nenápadná keramická nádobka. To důležité se však skrývá uvnitř. Do hrdla hliněné baňky je zapuštěn měděný váleček utěsněný asfaltem. A tímto válečkem ještě prochází železná tyčinka. Zpočátku se vědci domnívali, že jde o nějaký svitek zastrčený do ochranného keramického pouzdra, což byla v té době běžná metoda uchovávání obzvlášť vzácných spisů - podobně vypadaly například i slavné "svitky od Mrtvého moře". Žádné stopy písma však na měděném válečku nenalezli.

Zaniklá vesnice a figurky vyrobené z roztavených mincí

Obyvatelé švédské provincie Blekinge tušili, že je zdejší půda plná vzácných artefaktů. Archeologové začali s výzkumem zaniklé vesnice Västra Vang. A skutečně našli vzácné nálezy. Narazili na pozůstatky zaniklého města. Už v roce 1860 místní obyvatelé vykopali šest kilogramů vikinGského pokladu. Skládal se z bižuterie a 4000 stříbrných mincí. Archeologové nyní nachází nálezy, které jen potvrzují, že tam bylo významné, ale doposud nezmapované centrum.

Náley detektorem kovů při archeologickém výzkumu

 

Už v roce 2004 vědci z Blekingského muzea našli malou bronzovou masku v keltském stylu. Tenkrát všechny informace  výzkumu zatajili, aby místo ochránili před zloději. V letech 2012 a 2013 už místo zkoumali archeologové. Nejvýznamnějším objevem je devětadvacet zlatých sošek mužů. Je to doposud třetí největší takový nález ve Švédsku.

Nález v Pavloperti aneb velkolepé okno do života doby bronzové

Na předměstí Pavloperti byly objeveny domy, zahrady, sušáky na oblečení i celá náměstí. Také části zdí a studna. Tento objev je ještě překvapivější vzhledem k tomu, že nález byl objeven podmořskými archeology na dně zatopeného přístavu u jihovýchodního pobřeží Řecka. Letos v létě se tak toto město stalo vůbec prvním podmořským městem. Bylo digitálně zmapováno a převedeno do 3D, aby mu mohl být opět na počítačové obrazovce vdechnut život.

Pavloperti


Je až udivující, kolik podobností zde nalezneme s přímořskými městy dnešní doby, jako jsou například: Liverpool, Londýn, New York, San Francisco, Tokyo, nebo Shanghai – a to i přes to, že toto město bylo na vrcholku svých sil před více jak 4 000 lety. Oblast o velikosti osmi fotbalových hřišť. To je Pavlopetri. Městu dominovaly kamenné budovy. Mělo i propracovanou infrastrukturu.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK