amazonský prales

Amazonský kód - osud.biz doporučuje.

Dokument, natáčený časosběrnou metodou více než rok, osobitým způsobem představuje jazyk amazonského kmene Piraha, jazyk bez číslovek, užití času či rekurze. linfvista a bývalý misionář Daniel Everett považuje tento jazyk za důkaz vyvrácení obecně přijímané teorie generativní gramatiky Noama Chomského. Australský film s tímto tématem Gramatika štěstí, není jen aktuální kritikou současné lingvistiky, ale především pak bolestivým upozorněním na způsoby kolonizace domorodých kmenů v oblasti Amazonie. Snímek obdržel ocenění za Nejlepší světový populárně-vědecký film na MFF AFO 2013.

Skutočný príbeh Avatara: Domorodí ľudia bojujú, aby zachránili svoj domov v lesoch pred vykorisťovaním korporáciami

Převzato z Wild and Free. Tento text ani po čtyřech letech neztratil na aktuálnosti.

V najnovšom filme Jamesa Camerona s názvom „Avatar“ bojuje mimozemský kmeň domorodcov na vzdialenej planéte za záchranu svojho domova, lesa, pred ľudskými votrelcami, ktorí prišli ťažiť nerastné suroviny na ich planéte. Ťažobná firma si tam priviezla bývalých vojakov kvôli „bezpečnosti“ a nezastavuje sa pred ničím, dokonca ani genocídou jej nerobí problém, aby zabezpečila zisky pre svojich akcionárov. Zatiaľ čo Cameronov film sa odohráva na planéte, kde sa nachádzajú šesťnohí nosorožci a masívne lietajúce jašterice, boj medzi korporáciami a domorodými ľuďmi je sotva science fiction.

Desaťročia skutočné domorodé kmene po celom svete konfrontovali korporácie – ťažbárske, drevárske, ropné – ktoré boli odhodlané vykorisťovať ich územia. Tieto korporácie majú obyčajne, podobne ako tá z filmu, podporu od vlády a prístup k „bezpečnostným zložkám“, niekedy v podobe bývalých vojakov alebo štátnej polície. Napriek tomu na rozdiel od filmu, v ktorom domorodá skupina víťazí nad firmou a vojenskými votrelcami, príbehy zo skutočného života domorodých kmeňov končia len zriedka spravodlivo: od Peru po Malajziu a po Ekvádor, ich boj pokračuje ďalej.

Obrazce v hlíně a písku (3)

 

V roce 1977 si američtí archeologové povšimli na rozsáhlých plochách vykáceného amazonského deštného lesa příkopů a náspů, jež nepochybně vznikaly prací lidských rukou.




Některé měly tvar kruhů, jiné vytvářely obrazce kosočtverců, šestiúhelníků nebo různě propojených čtyřúhelníků. Dosahovaly úctyhodných rozměrů. Napříč měřily od sta do tří set metrů. Příkopy na jejich obvodu byly až sedm metrů hluboké. Vědci označili záhadné stavby jako "obrazce v zemi" čili geoglyfy a nevěnovali jim větší pozornost. Celých deset let se o nich nezmínili ani v jedné z pravidelných zpráv o průběhu vykopávek. A když se nakonec přece jen rozhodli o geoglyfech referovat, odbyli je jen krátkou poznámkou. Brazilský paleontolog Alceu Ranzi se zúčastnil prvních amerických průzkumů geoglyfů už v roce 1977 jako student. V následujících letech ale záhadné "obrazce v hlíně" pustil z hlavy. Měl jiné věci na práci. Vzpomínky na studentskou brigádu se mu vybavily až v roce 1999 při jednom letu do Rio Branco, jež je metropolí brazilského státu Acre.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK