Alchymie

Alchymisté s rudou hvězdou

rtut0Nečekaným a zvláštním způsobem navázal minulý režim i na bohatou alchymistickou tradici v Čechách. Staří alchymisté často zmiňovali těžkou látku rudé barvy, která měla hrát významnou roli při hledání kamene mudrců. Její popis nápadně připomíná tzv. červenou rtuť, která měla být jedním z tajemství komunistického režimu a vzrušovala česká média v první polovině 90. let minulého století.

 

Že této tajemné substanci nepřipisovali mimořádný význam jen alchymisté ze dvora Rudolfa II., svědčí události, které se odehrály v roce srpnu 1991. Tehdy vtrhlo na ostravské vojenské letiště v Mošnově zvláštní komando a nehledalo nic menšího než červenou rtuť. Nic nenašlo - a o tři měsíce později se zastřelil pracovník vojenské prokuratury, který měl tento záhadný zásah vyšetřovat.

 

Tajné zbraně

Ani opakovaná tvrzení odborníků o bezvýznamnosti červené rtuti tehdy nezabránila jednomu tuzemskému deníku vyslat svého reportéra Ruska, aby mohl zveřejňovat dramatické články popisující pokusy o kontakt s prodejci z podsvětí. Dotyčný redaktor dokonce tvrdil, že červenou rtuť sehnal a na naše území osobně propašoval...

SERIÁL: Císař čarodějů (1)

 

 

rudolf0Záhad je na světě mnoho, ale jen jeden stát se může pochlubit tím, že se jimi bezmála profesionálně zabýval jeho panovník. Ano, jedná se o legendami opředeného Rudolfa II., císaře Svaté říše římské a českého krále. Jeho vztah k alchymii je pověstný, pán Pražského hradu ale měl i jiné pozoruhodné zájmy. Většina lidí u nás jej zná jen jako pomateného geronta z filmu Císařův pekař, ve skutečnosti to však byl mimořádně vzdělaný člověk - jeden z mála panovníků, který s umělci a vědci nemusel jednat jako mecenáš povýšeností zakrývající neznalost, ale jako rovný s rovnými. Pokud v této zemi dodnes zůstal nepochopen, není to jeho chyba. 

 

 

Rudolf II. (1552-1612) byl výjimečný mimo jiné i proto, že žil ve výjimečné době. Byly to časy renesance, kdy se hroutila se stará dogmata o přírodě i vesmíru, mizela církevní tabu, zdálo se, že směrem do budoucnosti se otevírá tisíce nových dveří. Přitom to, co na oné době dnes vnímáme jako krok vpřed, byl vlastně především obrat vzad - směrem k antice, k jejímu myšlenkovému bohatství, duchovní mnohotvárnosti a nespoutanosti. Jen tím je možné si vysvětlit, že vynikající muži Rudolfových časů, které dnes považujeme za špičkové vědce a bořitele pověr, byli současně také čarodějové a alchymisté, aniž by se to navzájem vylučovalo. Tehdy ještě všechno bylo možné; kouzelná brána se zavřela až později. I proto se tehdy mohlo stát, že Rudolf nebyl jediným členem habsburského rodu, který se zabýval esoterikou.

Alchymie vztahů (Tom Kenyon)

Pro zájemce, kteří snad ještě stále hledají na placených webech, co si mohou přečíst či vidět zdarma

http://tomkenyon.com/alchemyofrelationship

odkazy na překladače ZDE

 

Alchymie (4)

 

Co vlastně chtěla alchymie? Při této otázce nám na mysli vytane především výroba zlata, kámen mudrců a elixír mládí. v průběhu posledních tři století měla alchymie velmi pochybnou pověst.




KLÍČE NA SATURNU

Pojďme však od duševní přeměny alchymistovy k hmotě, která přece jenom v našem podvědomí s alchymií souvisí daleko víc. Staré alchymistické texty tvrdí, že na Saturnu se nacházejí klíče k hmotě. Vše, co dnes víme o jaderné fyzice, spočívá na »saturn ské« definici atomu. Atom je »centrální hmota, vykonávající přitažlivost, obklopená prstenci vířících elektronů«. Tato »saturn ská« koncepce je přijata všemi vědci světa.

Dnes známé metody transmu táce, neboli přeměny, nedovolují spoutat energii a radioaktivitu. Jsou to transmutace úzce omezené a jejich škodlivé výsledky jsou také omezené. Mají-ii však alchymisté pravdu, pak existují prosté, úsporné a bezpečné prostředky, jak navodit transmutace ve velkém, V sázce jsou dost vážné věci, abychom se pokusili alespoň o studium alchymistické literatury, neboť jádro atomu má vlastnosti, které my doposud neznáme. Uvnitř protonu a neutronu jsou nekonečně složité struktury a neplatí tam žádné základní fyzikální zákony. Ve vědeckých kruzích se dnes otevřeně mluví o antihmotě a možnosti koexistence několika vesmírů v lůně našeho vesmíru viditelného. Je tedy - po pravdě řečeno - víc než možné, že v budoucnu alchymisté dojdou svého zadostiučinění.

Ještě zmínka k textu pod názvem »Tabula smaragdina«., kde Hermes Trismegistos tvrdí, že »tři částky fllozofle všeho světa má ve své moci.« Jak již bylo řečeno, základním úkolem alchymisty bylo proniknout do nejskrytějších tajemství stavby světa, života a smrti a poznat je. Na rozdíl od materialismu, který uznává pouze jediný princip - hmotu, uznávali alchymisté tři úrovně existence, první je svět duchovní, tedy božský. Lze ho zkoumat pomocí analogie, tedy jeho představitelem je duch. Za druhé svět duchovní, čili astrální, který je přístupný pozorování pouze za určitých podmínek. Jeho představitelem je energie, či síla. A zatřetí - svět fyzický, poznate!-ný vnějšími smysly. Reprezentován je hmotou.

Alchymie (1,2)

1. a  2. část

 

Co vlastně chtěla alchymie? Při této otázce nám na mysli vytane především výroba zlata, kámen mudrců a elixír mládí. v průběhu posledních tři století měla alchymie velmi pochybnou pověst.

Sám název – od něhož je odvozeno také slovo chemie – pochází patrně z arabského al-ky-mia. Toto slovo však vzniklo z řečtiny a znamenalo „černá země“, což byl starý název Egypta. To vše by de facto dosvědčovalo, že alchymie je odkazem starých Egypťanů a nejhlouběji sahající pokus o uskutečnění poselství Smaragdové desky Herma Trismegista.
Podle tradice byl Hermes Trismegistos zpola bůh a zpola člověk. Legenda vypráví, že Alexandr Veliký po dobytí egyptské říše nalezl na místě, kde dnes leží město Alexandrie, hrob Herma Trismegista. Když vstoupil do hrobky, ležela v ní Hermova mumie a v ruce držela destičku ze smaragdu, na níž byly vyryty základní zákony kosmu.

V Řečech filozofických z roku 1591 zapsal slova smaragdové desky pan Bavor Mladší Radovský z Hustiřan: »Jistě bez klamu, jistotně a pravdivě, co jest zespod, jest jako to, co jest nahoře, a co jest nahoře, jest jako to, co jest dole k činění divův jedné věci. A jakož všechny věci byly od jednoho, tak všechny věci byly narozeny od této jedné věci spojením. Otec jeho jest Slunce, matka Měsíc. Nesl to vítr v břiše svém. Země jest krmiče její. Otec všeho tajemství jest tento. Mocnost jeho jest dokonalá, bude-li obrácena do Země, oddělíš Zemi od vohně, subtylné od hrubého, lehounce s velikým vtipem. Stupuje od Země do nebes a zase dolů sestupuje do Země. Obejmeš moc svrchních i spodních věcí. Tak budeš míti slávu všeho světa. Protož odejdi od tebe všeliké zatemnění, teďky jest vší síly síla silná, nebo přemůže každú věc subtylnú a každú tvrdú pronikne. Tak svět stvořen jest. Tuť budou přípravy rozličné, jichžto spůsob teď jest, protož nazván sem Hermes Trismegistos, majíc tři částky filosofie všeho světa.«

Alchymie (3)

Co vlastně chtěla alchymie? Při této otázce nám na mysli vytane především výroba zlata, kámen mudrců a elixír mládí. v průběhu posledních tři století měla alchymie velmi pochybnou pověst.



DÁVNO MRTVÝ JAZYK

V alchymistické literatuře je množství textů íislě ztřeštěných. Někdy se daly pokusy vyložit toto třeštění psychoanalýzou, častěji je však předpokládána mystická alegorie. Zdá se však rozumné pokládat potřeštěné texty, vedle textů technických a textů moudrých, prostě za potrhlé. Toto šílenství některých alchymistů lze vyložit zcela materialisticky. Alchymisté totiž často používali rtuť. Její výpary jsou jedovaté a chronické otravy vyvolávají třeštění. Teoreticky byly používané nádoby absolutně hermetické, ale tajemství takového uzávěru nebylo známo všem.

 

VE ZNAMENÍ SOUDOBÉ FYZIKY

Mohlo by se zdát že alchymie je mrtva, že je historií, leč opak je pravdou. Moderní alchymista je Člověk, který čte pojednání o jaderné fyzice a zachovává si pozici osamělého badatele, což je v této době vzácné. Naše civilizace totiž uvěřila, že rozvoj znalostí není možný bez početných týmů, bez perfektního vybavení laboratoří a obrovských finančních zdrojů. Jenže základní objevy, jako například radioaktivita nebo mechanika vlnění, byly vykonány osamělými lidmi. Amerika - země velkých vědeckých týmů posílá dnes do světa své agenty, aby pátrali po originálních duších. Avšak vypátraní alchymisté se vyhýbají pozvání, neboť jejich příkazem je tajemství. Alchymistické pokusy jsou totiž podkladem k vnitřní askezi. Věda v alchymii je pouze prostředkem, jak se dopracovat k vědění a svědomí.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK