LZE ZÁŽITKY BLÍZKÉ SMRTI VYSVĚTLIT PŘIROZENOU CESTOU NEBO SE JEDNÁ O NEVYSVĚTLITELNÝ A NADPŘIROZENÝ FENOMÉN? 5.

 

(Předchozí část)

U Moodyho (1994) se tato přirozená vysvětlení dělí na 3 skupiny:

A) Farmakologická – NDE bylo způsobeno podáním nějakého léku či drogy. Moody tato vysvětlení vyvrací argumentem značných rozdílů mezi zážitky pod vlivem drog a zážitky blízkými smrti jako útržkovitost (oproti komplexnosti), negativní vnímání prožitku apod. Dalším argumentem je skutečnost, že mnoha pacientům proživším NDE nebyla žádná chemická látka před ním ani po něm aplikována. Pokud už jsou nějaké přípravky podávány, jedná se o nepřeberné množství druhů léků (z nichž většina ani nemá vliv na nervovou soustavu), přičemž zážitky blízké smrti bývají často velmi podobné. Dalším převratným poznatkem je Moodyho tvrzení, že drogové zážitky mohou být skutečným prožitkem v jiné dimenzi vědomí, kterou nám tyto drogy otevřou. Nejsou tedy příčinou NDE nýbrž jen jinou cestou ke stejnému „cíli“.

B) Fyziologická vysvětlení autor předem zavrhuje, protože podle něj nevysvětlují důvod NDE vzniklých jinak než dysfunkcí nebo poraněním, které vede ke snížení okysličování mozku.

C) Neurologická – NDE bylo způsobeno nějakým záchvatem v souvislosti s podrážděním určité části mozku. Tyto záchvaty mohou mít skutečně podobný průběh, zejména v aspektu panoramatických obrazů z minulosti. Rozdílem však je, že při záchvatu jsou tyto obrazy zmatené, rychlé, bez časového sledu a pacient si obvykle nevybaví žádné detaily těchto událostí. Dále se věnuje fenoménu autoskopických halucinací jehož popis a popření jeho spojitosti s NDE je v podstatě totožné s tvrzením výše.

D) Psychologická vysvětlení uvádí autor celkem čtyři. Prvními dvěma jsou vědomá lež a přikrášlování. Třetím je potom tzv. vliv izolace – nové odvětví zkoumání lidského chování. „Výzkum izolace se zabývá studiem toho, co se děje v mysli i těle člověka, který je nějak izolován, například tím, že ztratí všechen kontakt s jinými lidmi, nebo že se mu uloží nějaký dlouhodobý monotónní a opakující se úkol.“ Zážitky lidí proživších takovouto izolaci se nápadně podobají zážitkům z NDE (při něm ostatně dle autora jde také o určitý typ izolace, především u hospitalizovaných pacientů). Zmínit lze například panoramatické vize vlastního života, ztrátu pojmu času i pozitivní změny budoucího života. Podle autora však vysvětlení prostřednictvím vlivu izolace nelze považovat za řešení, neboť tento jev sám o sobě není zdaleka prozkoumán. Navíc zde opět existuje možnost, že se stejně jako (autor uvádí) u drog jedná pouze o jednu z „cest k cíli“ a nikoli příčinu. Jako příklad v obou případech udává šamany (i jiné postavy např. z náboženských textů), kteří se v touze po dosažení vyšších sfér vědomí ubírali do samoty anebo k tomuto účelu užívali rozmanitých drog. Posledním psychologickým vysvětlením je dle Moodyho ztotožnění NDE se sny, halucinacemi a přeludy. Autor proti tomuto tvrzení staví několik faktů – „nápadná shoda v obsahu a pořadí líčených prožitků, a to přesto, že většina z nich je jasně odlišná od představ, které má nynější kultura o tom, co následuje po smrti. Kromě toho obraz událostí, který vyplývá z těchto líčení, se nápadně shoduje s obrazy uvedenými ve velmi starých ezoterických spisech, které lidem v mých případech nebyly známé…osoby, s kterými jsem měl co dělat, netrpěly psychózami…A přesto tito lidé uvádějí své prožitky blízkosti smrti ne jako sen, ale jako něco, co se jim reálně přihodilo. Konečně tu existují i určitá objektivní potvrzení některých událostí, které pacient viděl, když byl mimo své tělo.“ Na závěr autor podotýká, že vědecká vysvětlení budou vždy vycházet ze specializace člověka, který nám je předkládá, a budou stát v opozici i v případě důkazů svědčících proti těmto vysvětlením.

 

Nadpřirozená vysvětlení NDE

Jedná se o názory, že lidský život nekončí smrtí a že zážitky blízké smrti jsou jakýmsi proniknutím do jiné dimenze bytí.

 

Závěr

Závěrem lze podotknout, že dostupná vědecká vysvětlení dle počátečního předpokladu nepřinášejí dostatek pádných argumentů, aby dokonale a bezezbytku objasnila fenomén zážitků blízkých smrti. Jisté rezervy jsou však stále ještě skryty v oborech, jako je neurologie či výzkum vlivu izolace. Dokud se vědcům nepodaří tyto oblasti dokonale probádat, budeme si muset vystačit s buď s neuspokojivými vysvětleními, nebo s možností, že existují věci mezi „nebem a zemí“, které přesahují naše chápání a vše, čemu nás moderní doba poháněna exaktní vědou a skepticismem naučila.

 

 Pro OSUD®  zpracovala Božena Broučková

 

 

Zdroje:

ATWATEROVÁ, P. Světlo ve tmě, aneb, Co nevíte o klinické smrti. Překlad Pavel Kaas.

Plzeň: Mustang, 1996, 382 s. ISBN 80-719-1088-0.

 

GRAYSON, Bruce. Near-deth experiences and spirituality. Zygon. 2006, roč. 42, č. 2, s. 22. ISSN 0591-2385.

 

KÜBLER-ROSSOVÁ, Elisabeth. O smrti a životě po ní. Praha: Aquamarin, c1997, 101 s. ISBN 80-901-9229-7.

 

MOODY, Raymond A. Život po životě: Úvahy o životě po životě ; Světlo po životě. 2. vyd. Překlad Irena Jarošová. Praha: Argo, 1994, 323 s. ISBN 80-207-0508-2.

 

Perera, Mahendra, ed., Jagadheesan, Karuppiah, ed. a Peake, Anthony, ed. Hledání smyslu v zážitcích blízkosti smrti. Vyd. 1. Praha: Triton, 2012. 262 s. Nové světy; sv. č. 9. ISBN 978-80-7387-597-8.

 

Ring, Kenneth. Čelem k věčnosti: Zážitky z prahu smrti. Nové Město nad Metují: Signum unitatis, 1991. 70 s.

 

RITCHIE, Jean. Brána smrti: pravdivé příběhy blízkých setkání se smrtí.
Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2000, 238 s. ISBN 80-242-0191-7.

 

SIÉMONS, Jean-Louis. NDE: near-death experience = Zkušenost blízkosti smrti : výklad "NDE" podle teosofického modelu H.P. Blavatské. Překlad Ivana Valdés. Praha: OGME, 1993, 28 s. ISBN 80-901-1293-5.

 

SOUDKOVÁ, Miluše. Světlo a naděje. Praha: Faun, 1999, 154 s. ISBN 80-902018-8-0.

 

 

 

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Byl to dobře napsaný seriál.

Byl to dobře napsaný seriál. Osobně si myslím, že i mozek v prožitcích nějakou úlohu má. Už jen to, že si prožitek někdo zapamatuje svědčí možná o tom, že mozek musel v nějakém módu fungovat. Dál si myslím, že v mnoha vjemech z prožitků hraje významnou roli personifikace - že převádějí svůj zážitek do toho, čemu naše myšlení rozumí. Například to, když někdo říká, že se topil a najednou se všechno změnilo, dostal se do jiného stavu vědomí a najednou jaksi mohl "dýchat" pod vodou. Pod vodou ale není vzduch, ani náš nos ho nenasaje. To samé asi, když tito lidé tvrdí, že ve svém zážitku "slyšeli" zvuky nebo "viděli" cokoli.


Proto je asi tak složité to vyjádřit slovy, ať to člověk popíše jakkoli, není to tak úplně ono. Takže i tvrzení, že existuje život po smrti možná není tak úplně správné.

Hezké

Pamatuji si jeden zážitek z dětství (cca 10 let), když jsem se koupal. Zadržoval jsem dech pod vodou a měřil si čas (samozřejmě přibližně počítáním). Po nějaké minutě jakobych začal pod vodou dýchat (z nosu mi začala vytákat nějaká tekutina), ale vnímal jsem a lekl jsem se toho, takže jsem se po pár sekundách vynořil. Asi jsem byl blízko utopení...nejzajímavější bylo, že jsem se netopil, byl jsem pod vodou ze své vůle. Tunel a nic takového jsem ještě neviděl...

Rozumný článek

Dobře napsaný článek, žádné ukvapené závěry. Škoda, že stejný přístup neuplatňují skeptici ze Sisyfa. Ti mají už jasno, že je to vše jenom halucinace. Cituji z jejich stránek: Zážitky blízkosti smrti jsou nepochybně projevem patologických změn, probíhajících v metabolicky narušeném mozku...

 

 

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <hr> <img> <a> <p> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
This question is for testing whether you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.

Články na pokračování

Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK