LZE ZÁŽITKY BLÍZKÉ SMRTI VYSVĚTLIT PŘIROZENOU CESTOU NEBO SE JEDNÁ O NEVYSVĚTLITELNÝ A NADPŘIROZENÝ FENOMÉN? 1.

Úvod

Zážitky blízké smrti jsou fenoménem, který se v kulturách celého světa objevuje od nepaměti, avšak pozornost vědeckých kruhů je mu věnována posledních sto let. Výzkumníci zabývající se touto oblastí tráví tisíce hodin zaznamenáváním výpovědí lidí, kteří tímto zážitkem prošli, ať už se jedná o jedince, kteří byli z „náruče smrti“ vytrženi úspěšnou resuscitací, o lidi, kteří simultánně popisovali své zážitky v posledních okamžicích života či osoby, které tyto zážitky měli v momentě hrozící smrti. Věda se nyní snaží tento interdisciplinární problém objasnit, avšak lidé, kteří tuto zkušenost prožili, trvají na tom, že jejich zážitek byl skutečný a oni se při něm dostali za hranice paralelních světů.

 

Zážitky blízké smrti se odehrávají ve vyšších dimenzích vědomí. Jejich vysvětlení leží za hranicemi současných vědeckých poznatků. Pro objasnění zážitků blízkých smrti nelze prozatím naleznout uspokojivé vědecké vysvětlení.

 

NDE[1] – near-death experiences (česky - prožitky blízké smrti - PBS) jsou jevy provázející stav, který lze z fyziologického hlediska považovat za smrt (zástava dechu a srdeční činnosti). Průběh těchto prožitků se ve většině případů shoduje, avšak mezi jednotlivými zážitky přirozeně panují jisté nuance týkající se podrobností těchto jevů nebo pořadí či úplnosti jejich fragmentů (Ritchie, 2000).

Podle Moodyho (1994) se konkrétně jedná o nekompletnost výčtu níže uvedených prvků obecného modelu NDE, tzn. ve většině zážitků se neobjevilo všech 15 modelových prvků, ani jeden z modelových prvků se neobjevil ve všech zážitcích (ačkoli některé se objevují častěji než jiné), jednotlivá stádia modelu mohou mít jiný sled a dokonce nemusí k žádnému prožitku u pacientů dojít. Profesor Kenneth Ring (1991) zkoumal, zda okolnosti klinické smrti (resp. její příčiny -  konkrétně nemoc, nehoda a sebevražda) mohou mít vliv na průběh prožitku.

Impulsem pro toto bádání byly především výjimečně se vyskytující (cca 1%[2] všech zaznamenaných) negativní varianty NDE. Na základě výsledků tohoto vlastního výzkumu potvrzených i výzkumy jeho kolegů dospěl k závěru, že „situace, která způsobí stav blízký smrti je pro formu i obsah zážitku nepodstatná.“ I další specifika, která by zdánlivě mohla ovlivňovat průběh prožitku, jako demografické charakteristiky (věk, rasa, pohlaví, národnost kulturní či etnická příslušnost, sociální postavení apod.) a stupeň religiozity pacientů, jsou dle Ringa irelevantní. Jediným relevantním faktorem ve vztahu k NDE je podle Atwaterové (1996) předchozí znalost tohoto fenoménu s tím, že u lidí bez předchozího povědomí o tomto jevu se NDE vyskytuje mnohem četněji, než u lidí, které se s tímto úkazem již setkali (myšleno v rovině teoretické).

Kübler-Rossová (1997) zmiňuje faktor kulturních vzorců, který má však pouze vliv na dílčí rozdíly v zážitcích (např. způsob přechodu či podoba bytostí – viz níže), nikoliv však na jejich celkový obraz, intenzitu či to zda vůbec nastanou: „Data o NDE jsme sbírali nejen v USA, ale i v Kanadě, Austrálii a jinde. Nejmladšímu, který měl podobný zážitek, byly dva roky, nejstaršímu sedmadevadesát. V naší sbírce se nacházejí zprávy z nejrůznějších kulturních a náboženských okruhů: od Eskymáků, původních obyvatel Austrálie a Havaje, od hinduistů, buddhistů, protestantů, katolíků, židů i těch, kteří se…označili za agnostiky či ateisty…V průběhu zkoumání jsme tudíž mohli dokázat, že NDE nezůstávají omezeny na určitý okruh lidí a nemá nic společného s žádným určitým náboženstvím, a také že není důležité, zda mu předcházela nehoda, vražda, sebevražda nebo pomalé umírání.“ Ke stejnému názoru se přiklání také Moody (1994).

Co však podle něj na intenzitu vliv má, je reálná doba trvání, po kterou se pacient ocitl ve stavu klinické smrti (tedy celkem logicky – čím delší doba tím intenzivnější zážitek). Univerzálnost NDE ve své knize akcentuje i Soudková (1999), přestože uvádí studii Ringa a Rosinga z roku 1990, která ukázala, že osoby, které v dětství prožily psychická či fyzická traumata, jsou k prožití NDE náchylnější. Vyplývá to z vytváření si „svého světa“ kam dítě může uniknout ze svého fyzického bytí (jakási forma ochrany), to zapříčiňuje, že jsou tyto jedinci při události blízko smrti více než jiní schopni se dostat do změněného stavu vědomí vedoucího k NDE. Což výzkumníky zabývající se touto problematikou přivádí (nebo by mělo přivést) k nutnosti důkladného prošetření historie osobnosti.

Pokračování...




[1] Tato anglická zkratka bude dále používána jako synonymum spojení – „prožitek (zážitek) blízký smrti“

[2] Atwaterová (1996) uvádí až 7%  jako odhad  vzhledem k chybám v dotazování u předchozích výzkumů

 

 

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <hr> <img> <a> <p> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
This question is for testing whether you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.

Články na pokračování

Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK