Čínská medicína a akupunktura z křesťanského pohledu

Dobrý den, díky článkům na tomto a spřátelených webech jsem se dočetla o škodlivosti Čínské medicíny, která je z křesťanského pohledu chápána jako okultní. Kupuji si prášky Patentní medicíny (což je jiný název pro prášky vyrobené dle principů Čínské medicíny, jen pod hlavičkou konkrétní firmy). Psala jsem přímo majiteli, aby mi objasnil, jak jsou prášky vyráběny. Jedná se o klasický postup farmaceutické výroby, kdy byliny jsou dováženy z Číny do Holandska, kde se z nich následně vyrábí tablety. Nad těmito prášky nejsou pronášena žádná přání ani zaříkání, jedná se o klasické farmaceutické postupy. V čem tedy tkví důvod jejich škodlivosti? Připadá mi to stejné jako u jiných tablet z bylin, vyráběných zde, jen s tím rozdílem, že bylinky jsou původem z Evropy.. Stejně tak akupunktura, provádí-li ji lékař západní medicíny, aniž by u toho vzýval nějaké božstvo, jen zapíchne nervu do místa, které je bohatě inervované. V čem tkví její škodlivost?

Čínská medicína i akupunktura vycházejí z taoistického pohledu na svět.

Odpovědět na Váš dotaz není úplně jednoduché, protože to znamená obsáhnout na několika řádcích celé odvětví Čínské medicíny. Ale máte pravdu v tom, že pokud by se jednalo o klasické zpracování bylin, ať z Evropy nebo z Číny, pak jako takové jsou z křesťanského pohledu darem od Hospodina, aby člověku pomáhaly v nemocech těla, jak o tom pěkně mluví kniha Sirachovec: „ Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká.“(Sir 38,4)

 Avšak jsou bylinné směsi podle Čínské medicíny vybírány na principech klasické farmakologie? Toto je klíčová otázka, na kterou budeme hledat odpověď. V klasické farmakologii vše nejdříve asi vznikalo pokus omyl, později vědeckým zkoumáním složení látek v rostlině a jejich účinků na zvířatech, a pak na lidech. Tyto zkušenosti se zaznamenávaly a předávaly. Když se podíváme na tradiční čínskou medicínu, tak i v Číně se používání bylin zrodilo ze zkušenosti a čínské byliny nepochybně obsahují účinné látky, které mají významné a v medicíně použitelné farmakologické efekty. Ale později do výběru směsí začaly zasahovat filosoficko-duchovní principy čínské medicíny, především taoistické učení. Z mně dostupných informací se můžeme dočíst, že do složení bylinných preparátů zasahovala především taoistická alchymie, která vedle tradičních vědních oborů jako je fyzika, chemie, lékařství používala duchovní techniky, které navazovaly na magické tradice šamanů a předpokládaly existenci tzv. životní energie čchi. To je důležité zjištění, protože základ čínské medicíny obsahuje duchovní prvky a principy, které jsou v rozporu s křesťanstvím. Bohužel nemáme zde prostor je do detailu vysvětlovat, ale jako texty Bible jsou stále platné až dodneška pro každého, kdo hledá, kdo je to Bůh a jak máme žít, tak i tyto receptury, které vznikly na základě taoistické alchymie jsou také stále platné, i když je používá člověk, který v něco takového nevěří. Z toho důvodu se domnívám, že ze strany některých kněží a exorcistů přicházejí varování před používáním takovýchto léků, protože jejich původ je duchovně pochybný a neslučitelný s tím, co se o Bohu dozvídáme na stránkách Bible.

Do toho všeho zasahuje i problém kvality čínských bylinných preparátů. Zjistilo se, že se při jejich pěstování na velkých plantážích téměř všeobecně používají pesticidy. Jiné léky zase obsahují vysoké množství toxických těžkých kovů, plísní, ale i příměsi syntetických látek, jako jsou např. analgetika, kortizon, antidepresiva, antidiabetika. Podle německých kontrolních orgánů je takto zatíženo 44% čínských bylin. Příkladem může být používání léků z aristolochie v Belgii v 90. letech minulého století. Po použití léků došlo k hromadnému poškození ledvin a 70 postižených žen skončilo na umělé ledvině. Popisovány jsou případy selhání jater, vznik rakoviny, poškození mozkových funkcí i alergické reakce.

Zajímavý postřeh pak přináší pan Jiří Heřt ve svém manuálu o alternativní medicíně, který je možný získat na http://sysifos.cz/files/Alternativni_medicina_Hert.pdf, a který vřele doporučuji k hlubšímu seznámení s celou poblematikou (s. 70-82; s. 92-100): „ Západní medicíně a jejich lékařům, kteří začali do Číny pronikat, nemohla tradiční čínská medicína konkurovat a rychle upadala. Byly to především úspěchy hygieny a bakteriologie, které umožnily bojovat proti infekcím, proti kterým byla čínská medicína bezbranná. Byla to i chirurgie, která byla pro Číňany novum. Čínští lékaři totiž neznali pitvu a neznali proto stavbu lidského těla. Pitvy znemožňovala úcta k předkům. Jejich tělo nesmělo být porušeno, aby se zemřelí mohli po smrti setkávat se svými předky. Pitvy byly v Číně povoleny teprve po roce 1910. K prudké změně došlo v době velké kulturní revoluce, tedy v 50. letech 20. století, kdy byl v Číně nedostatek jak západních léků, tak i lékařů a kdy se začala uměle oživovat tradiční čínská medicína. Situace v Číně se nadále zhoršovala, a proto byla z rozhodnutí stranických orgánů tradiční medicína prohlášena za základ zdravotnického systému. Významnou roli sehrál i Mao-ce-tung, který se v r.1958 vyjádřil takto: „Čínská medicína a farmakologie jsou naším národním pokladem. Musíme vyvinout velké úsilí, abychom je prozkoumali a vyzdvihli na vyšší úroveň.“ V r.1955 byl v Pekingu založen „Centrální institut čínské lidové medicíny“. Několik dalších ústavů bylo pověřeno, aby z různorodých medicínských tradičních metod vytvořily standardizovanou medicínu, která by byla také v lepším v souladu s marxistickou materialistickou filozofií. Nový systém tak převzal prakticky všechny základní filozofické principy, ale s jinak položeným důrazem na jednotlivé z nich. Důraz byl položen na materialistické prvky, kdežto význam prvků duchovních, např. principu pěti základních elementů, byl potlačen ve prospěch systému „osmi principů“. Tento uměle vytvořený eklektický systém, jehož hlavní součástí byl herbalizmus a akupunktura, se stal oficiální doktrínou čínské státní medicíny pod matoucím názvem „Tradiční Čínská Medicína“. Přes všechny snahy se však TCM nestala ani v Číně převládajícím zdravotnickým systémem. Vedle TCM existuje dnes v rychle se rozvíjející Číně moderní západní medicína se svými vědeckými i klinickými zařízeními a vedle ní existuje samostatná TCM s jejími univerzitami, školicími a klinickými centry. Odhaduje se, že TCM zajišťuje jen asi sedminu zdravotní péče.“ (Alternativní medicína a léčitelství: Kritický pohled, Jiří Heřt, s.72)

Podobný problém můžeme sledovat i v akupunktuře. Akupunktura stejně jako Čínská medicína vychází z taoistického pohledu na svět. Organismus je celek, ovládaný tzv. životní energii zvanou čchi, která má zajišťovat rovnováhu mezi dvěma základními principy, jinem a jangem. Čchi podle čínských představ proudí v těle po určitých drahách, meridiánech, které spojují všechny orgány. Začínají na prstech rukou a na hlavě a probíhají sestupně po celé délce těla k prstům nohy, jen některé končí na hrudníku.
 Na meridiánech mají být umístěny tzv. aktivní (akupunkturní) body, kde se meridián přibližuje k povrchu těla a kde tak může čchi komunikovat se zevním prostředím. V těchto bodech může také do těla vstupovat zevní škodlivina, ale na druhé straně to jsou místa, kde lze ovlivňovat proudění čchi a tím i orgány těla. Léčba se provádí vpichem jehly podle složitých pravidel do aktivních bodů, z nichž každý má svůj význam a jméno. Důležitý je při tom počet jehel i jejich velikost, směr zavedení, materiál, způsob dráždění, např. otáčením a pod. V běžné praxi se dnes používají kovové jednorázové jehly. Zavádějí se ve větším počtu do různé hloubky. Buď se ponechávají delší dobu na místě, nebo jimi léčitel střídavě pohybuje. Cílem vpichu je obnovit proudění čchi nebo rovnováhu energie v dráze buď aktivací nebo uklidněním. Tolik opravdu stručný popis této metody.

 Když se mluví o životní energii, meridiánech i aktivních bodech, pak se pohybujeme v duchovním prostoru, protože žádná z těchto „veličin“ nebyla vědeckými metodami prokázána a nelze je ztotožňovat s cévním nebo nervovým systémem. A zde znovu klíčová otázka: Jaký je zdroj těchto duchovních principů? Jak na ně „první objevitelé“ přišli? Taoismus vyznává polyteismus, uctívání mnoho bohů, existuje taoistický panteon se svojí mytologií, taoismus je svým způsobem panteismus a to odporuje křesťanskému pohledu, který vyznává jediného a osobního Boha. Stejně jako u Čínské medicíny, tak i zde je původ této nauky i praxe duchovně pochybný, a proto v křesťanském prostředí nedoporučovaný, i když ho používá západní lékař, který v Boha nevěří. Tedy to, že je akupunktura někdy nesporně účinná je z přirozeného úhlu pohledu založeno především na reflexním a placebovém působení nebo z duchovního hlediska na zdroji, jehož původ bych osobně nepřisuzoval Bohu, o kterém mluví křesťanství. Přeji vše dobré.

 
 
Zdroj článku so súhlasom autora: Čínská medicína a akupunktura z křesťanského pohledu | Víra.cz, křesťanství.cz
Iné zdroje:
SME.sk | Svedectvo o falošnom mýte
Traditional Chinese medicine origins: Mao invented it but didn’t believe in it.
Chairman Mao: The real inventor of “traditional Chinese medicine” – Respectful Insolence

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

sisyfos?!

tak to mi stačí. on někdo tyto stránky převzal?! také navážení se do placených stránke je trapné, když to býval osud, který si za své domněnky nechával platit. tradiční medicína se využívala i v sovětském svazu a to proto, že to funguje. stejně tak japonsko, které má velmi vyspelé a funční zdravotnictví. a že by to bylo v rozporu s vírou? to je naprostý nesmysl. to je vidět, jak si kdo představuje víru. "fanatismus je to, když se ztratí cíl a zůstane víra..."

Obrázek uživatele Malwerick

Naozaj to funguje?

Cinska medicina... Dobré ráno. Ano funguje v spojení s inými metódami ako sú bylinky, či sú to čínske alebo iné je jedno a placebom kde je úspech asi okolo 30% Takže vlastne vy dôkaz nemáte o fungovaní len vieru. Odporúčam nasledovné v tomto poradí...
http://vinar.bigbloger.lidovky.cz/c/3930...
http://osud.biz/18-06-2013/2867/zdravi/comu-sa-moze-naucit-lekarska-veda-od-alternativnej-mediciny
SME.sk | Svedectvo o falošnom mýteTraditional Chinese medicine origins: Mao invented it but didn’t believe in it.Chairman Mao: The real inventor of “traditional Chinese medicine” – Respectful Insolence Ak ste sa už rozhodli o neotrasiteľnosti čínskej medicíny všetky články sú strata času.

Sepsáno klávesnicí a Malwerickem - největším známým webovým chudáčkem všech dob.

Okultnost Čínské medicíny (a čehokoliv jiného)

Myslím, že by jste měli přestat přemýšlet o kravinách a místo toho se pořádně modlit, aby vám Ježíš Kristus už konečně v hlavách rozsvítil.

The Journal of the American Medical Association (JAMA) patří mezi nejváženější
hlasy představující lékařskou komunitu. Tento časopis v roce 2000 uveřejnil článek Barbary
Starfieldové, M. D., který uvádí, že ročně zemře v důsledku chyb lékaře, chybné léčby
léky či vlivem vedlejších účinků léků nebo chirurgického zákroku v USA 225 400 lidí.

Nedělám si moc velké iluze o Americkém zdravotnictví, ale myslím si , že to bude všude přibližně stejné.

http://jama.jamanetwork.com/article.aspx...

Takže ještě radu nakonec, "Vyjměte trám ze svého oka, a pak hledejte třísku v oku svého bratra"

Hezký den,   Honza

A čo má spoločné osobné

A čo má spoločné osobné zlyhanie a osobná chyba lekára s medicínou ako vedou? Nič. Poďme počítať koľko automechanikov do*ebe svoju prácu. Od toho ale stále ostáva v platnosti mechanika a Fizyka.

Je t trochu delší, ale stojí

Je t trochu delší, ale stojí to za přečtení  (ukázka z knihy "Co vám lékaři neřeknou")

 

K názoru o neomylnosti lékařské vědy přispívají lékaři a medicínské autority. Kdykoli je řeč o vlastních úspěSích. pře­devším ve srovnání s alternativními metodami, dělá si medicí­na nárok na morálního arbitra a chvástá se nezvrátíte!nými vědeckými fakty, na které nikdo jiný nemá. V roce 1980. v době stoupajících útoků na alternativní medicínu, opěvoval se sebeuspokojením Článek v British Medical Journal lékařský „rekord v počtu objektivních hodnocení hypotéz".1

Na znamení toho prohlásila ortodoxní medicína alternativní obory za nehodné následování. V roce 1995 označily Královská lékařská společnost a Královská společnost patologů alternativ­ní postupy léčeni alergií za nevědecké a upozornily, že „dokud nebudou tyto metody dokázány seriózními, randomizovanými. dvojitě slepými, placebem kontrolovanými pokusy, nemohou být přijaty do rutinní klinické praxe";

NaSe v íra v lékařskou vědu je tak zakořeněná, že se začíná stávat neodmyslitelnou součástí naSeho každodenního života. Průměrná britská rodina může kdykoli vložil celou svou budoucnost do rukou lékařského pokroku. Budoucí matce určí prenatální testy, jestli donosí své dítě až. do porodu. Její dítě bude očkováno a její manžel dostane léky na snížení krevního tfaJcu a to vše bude provázeno uji&ěním, že je do budoucna tyto léky ochrání před vznikem dalších nemocí. Lékařské testy rozhodnou, zda můžeme mít děti. zda můžeme pokračoval v práci, podstoupit operaci, zda jsme vhodní pro pojištění, zda máme nárok na císařský řez, a pokud nám zjistí pozitivní test na HIV. jsme odsouzeni jako vyvrhelové. Věříme, že jsou to lékaři se svými zázračnými metodami, které nás vysvobodí od Jábla. jenž dnes není takovým pokušením jako hrozící nemoc.

Ale tak. jak lpíme na myšlence vědy jako na síle spasení, je naše víra pomýlená. Pravda je taková, že lékařská věda ve sku­tečnosti příliš dobře nefunguje. Spojené státy a Británie prohrá­vají svou ..Válku s rakovinou*4.* Úmrtnost na rakovinu prsu tvr­došíjně odmítá klesat navzdory mamograíiím a operačním technikám, které jsou vrcholem lidského umu. Navzdory stům tisícům receptů na léky proti cholesterolu a stům tisícům vají­ček. která nesmíme v dietách snižujících příjem cholesterolu sníst, se výskyt srdečního infarktu na Zúpuúč v zásadě nezmě­nil. Ruku v ruce se všemi těmi fantastickými chemikáliemi a počítačovými testovacími přístroji vzkvétají astma, artritis. cukrovka, rakovina - v podstatě všechny chronické degenerativní choroby, které lidstvo zná - a medicína nemá ani v nejmenším vliv na jejich dopad.

Letmý pohled na statistiku ukazuje, že s výjimkou případů, kdy vás přejede auto nebo kdy akutně potřebujete císařský řez. vás ortodoxní západní medicína nejenže nevyléčí, ale může váš stav dokonce ještě zhoršit Ve skutečnosti je v dnešní době vědecká medicína zodpovědná za značné procento nemoci. Jestliže jste v nemocnici, dostali jste se tam s pravděpodob­ností jedna ku šesti proto, že některá z moderních lékařských metod selhala.4 Když už tam ležíte, máte šanci jedna ku šesti, že v nemocnici zemřele nebo budete během pobytu nějakým způsobem poškozeni. Protože je polovina tohoto rizika způso­bena chybou fékaře nebo nemocni je. je osmiprocentní pravdě­podobnost. že vás personál poškodí nebo nechá zemřít.5 Konečně, asi 1,17 milionů Britů skončí každý rok v nemocnici kvůli chybě lékaře nebo nežádoucí reakci na lék. Extrapoluje­me-li výsledky studie za rok 1984, je ve Spojených státech poSkozeno v nemocnici každý rok přes milion lidi a 180 000 jich zemře." Když přiblížíme závažnost problému skutečnosti, pak je celá obrovská skupina Jidí velikosti popuiace Birming- hamu každý rok uložena na nemocniční lůžko kvůli omylu medicíny. Žijete-li v USA, kde je každý rok zastřeleno asi 40 000 lidí, je třikrát větší pravděpodobnost, že zemřete v rukou lékaře, než že budete zabiti zbraní.7

Posuďte sami následující titulky a jejich nářky nad profesio­nální pohromou, které dnes většinou pokládáme za události všedního dne a které se jen někde krčí jako mrňavý novinový sloupek:

•      Zjistilo se, že hysterektomie je ženám prováděna bez jejich souhlasu.

•      Těhotné ženy jdou na potrat zcela zdravých dětí poté, co je u plodu chybně diagnostikována nějaká vývojová vada.

•      Přibližně 1000 mikroskopických vyšetření buněk cervi- xu zjišťuje špatnou diagnózu.

•      Ve spádové oblasti jedné nemocnice byla u téměř 2000 pacientů chybně diagnostikována rakovina a ti podstou­pili léčbu, která zvyšuje riziko, že touto chorobou one­mocní.

•      Vyskytují se nové důkazy o hormonech léčících ženskou neplodnost, které obsahují zárodky Jacob-Creutzfeldovy choroby. Bylo též zjištěno, že virem Jacob-Creutzfeldo- vy choroby je kontaminován růstový hormon.

•      Chirurgičtí pacienti umírají v nemocnici kvůli špatné péči.

•      Stížnosti na lékaře se od roku 1977 ztrojnásobily.

•      Polovina zkušených lékařů přiznává větší chyby při aplikaci intravenózních léků.

•      Preskripce léků vzrostla během sedmi let o 30 procent.

•      V Británii ročně zemře 13 000 lidí, protože pacienti vyžadující intenzivní péči nejsou řádně monitorováni.

A to je jenom to, co jsem četla v ranních britských novinách v průběhu jediného mčsíce minulého roku.

Tento apelující výčet nemá nic společného s neschopností nebo nezájmem. Velká část lékařů má dobré úmysly a pravdě­podobně většina z nich je ve svém oboru vysoce kompetentní.

Problémem není řemeslník, ale jeho nářadí. Faktem je, že medicína není vědou, a dokonce není ani uměním. Mnoho léčebných metod z repertoáru našich lékařů nefunguje - sku­tečně nebylo nikdy dokázáno, jestli zabírají, natož jestli jsou bezpečné. Je to falešná věda. postavená na kouzelnických tri­cích, domněnkách a slepých předsudcích, jejíž takzvaná vědecká metoda je do značné míry tápání ve tmě.

Mnoho léčebných metod, kterými lékaři léčí naše neduhy- ať již rakovinu prsu, srdeční choroby vyžadující operace nebo chronické stavy, jako je artritis nebo astma - se zavedlo do širokého používáni, aniž by byla provedena jediná platná stu­die dokazující jejich účinnost a bezpečnost. Takzvaný „zlatý standard", respektovaný lékařskými vědci jako jediný vědec­ký důkaz pravé hodnoty léku nebo léčebné metody, je rando- mizovaný, dvojitě slepý, placebem kontrolovaný pokus - to znamená studie, ve které je náhodně vybraným pacientům při­děleno užívání léku nebo pilulky cukru, přičemž ani vědec, ani pacient neví, co užívá. Přestože je každoročně provedeno tisí­ce studií, je touto nejzákladnějšim zkouškou prověřeno jen velmi málo z léčebných metod, které se považuji za pilíře moderní medicíny - jestli se vůbec někdy nějak zkoušejí.

Navzdory vědeckým řečem lékařů o rizikových faktorech a zodpovědně kontrolovaných údajích, přisným vládním naří­zením, pečlivým přehledům pánů kolegů v odborné literatuře - navzdory všem pokusům schovat medicínu pod zástěrku vědy - dnes značná část toho, co považujeme za standardní lékařskou praxi, obnáší jen trochu víc než vú-dú 20. století. (Vú-dú jc CernoSské nebo krcolské kouzlo - pozn. pfelcl.).

Lékařské autority tento fakt ve své vlastní literatuře otevřeně připouštějí. New Scientist nedávno na obálce jednoho čísla uvedl, že 80 procent dnes užívaných lékařských procedur nebylo nikdy řádně prověřeno." John Garrow, předseda Health- Watch, skupiny samozvaných ochránců lékařské cti, nedávno prohlásil:         odhaduje se. že více než polovina všech forem

péče poskytované v těhotenství a při porodu má .neznámé účinky' nebo by se od nich mělo .upustit'. Nemáme žádný důvod k tomu. abychom předpokládali, že péče v ostatních oblastech medicíny je ověřována důkladněji.""

Medicína, jak je dnes praktikována, je z velké Části nábo­ženským spiknutím. Nejspíš diky zázračným lékům, jako jsou antibiotika, dospěli lékaři k přesvědčení, že by jejich černý kufřík měl být opravdu plný kouzel. Zesnulý doktor Robert Mendelsohn byl jedním z prvních, který přirovnával moderní medicínu k církvi, kde lékaři ve slepé víře následují doktríny vznešených kněží: ..Moderní medicína není ani uměni, ani véda. Je to náboženství," napsal ve své knize Confessions of a Medical Heretic (vydáno v Contemporary Books), „a když se dostatečně Často zeptáte proč. tak dříve nebo později dojde­te k rozkolu ve víře. Lékař se uchýlí k argumentům, že vy nemůžete o všech těch divech nic vědět ani jim nemůžete rozumět, protože ty jsou pouze jeho doménou. Jen to nechte na mněrw

Lékaři věří v moc svých pracovních pomůcek tak horlivě, že se ochotné vzdávají veškeré přiměřené skepse, týkající se současných a nových lékařských léčebných metod - pokud jsou ovšem tyto metody v souladu s ortodoxní medicínskou praxí. Většina lékařů a vědců operuje s předpokladem apriorní prospěšnosti, ať již byl. či nebyl podaný lék skutečně vyzkou­šen: víme, že to, co děláme, je správné. Nadšení například pro růstový hormon je tak velké, že lékaři bez rozpaků ignorují ty nejhrubší vědecké poklesky při ověřováni jeho bezpečnosti, jen aby prosadili to, co vypadá prima facie jako dobrá věc. Víme, že to, co děláme, je správné.

Dokonce i když studie, které byly provedeny, prokázaly, že léčba je neúčinná či dokonce přímo nebezpečná, je jejich víra tak silná, že tyto skutečnosti jsou často přehlíženy. Opravdu každá dobrá studie fetálniho monitorování - sledování plodu pomoci ultrazvukového přístroje, u kterého se předpokládá, že dokáže posoudit stav dítěte během porodu a narození - ukazu­je, že tento postup přináSí pro matku a dítě horší výsledek." Zdá se, že o tom mnoho starších porodníků dobře ví - bývalý primář Oxford Perinatal Unit opakovaně a obšírně o tomto faktu psal - ale fetální monitor}' jsou ve všech porodnicích v zemi používány dál. Víme, že to, co děláme, je správné.

To je pravděpodobně důvod, proč je lékařům cizí jakákoli logika. V medicíně je mnoho věcí svázáno do logických uzlů. které se pokoušejí ospravedlnit očividné protimluvy pomocí argumentů, jež se podobají největším tajemstvím Alenky v říši divů. Kritik lékařství Robert Mendelsohn rád uváděl jako pří­klad velkohubosti doktorů citát: „Kojení je nejlepší, ale krme­ní lahví je dobré taky/*

„Vysoké hladiny cholesterolu v séru jsou důležitým riziko­vým faktorem pro onemocnění koronárních cév/4 napsal pro­slulý kardiologický badatel doktor Meir J. Stampfer z Harvar- dovy školy veřejného zdraví a tak jen potvrdil všeobecně roz­šířený názor. Jedním dechem však jakoby v závorce dodává: „ale většina pacientu se ¡srdečním infarktem! má normální hladinu cholesterolu" (vyznačeno autorkou)."

Víra v neomylnost vlastních prostředků umožňuje lékařům osvojit si jako „zlatý standard" metody léčení, které nejsou z velké části ničím jiným než pouhým experimentem, a uplat­nit je na milionech lidí ještě předtím, než je jejich účinek plně pochopen nebo než ten který postup obstojí ve zkoušce času. Oblíbeným argumentem lékařů, kteří se bezohledné derou vpřed, je názor, že kdyby čekali vždy až na pořádné důkazy, bůh ví, jakého by se dosáhlo v medicíně pokroku (a kolik mili­onů lidí by zemřelo). Takovéto zdůvodňování nebere samo­zřejmě v úvahu obrovský počet lidí, jež zemřeli kvůli léčbě, o které se později zjistilo, že je nebezpečná. O inhalačních beta-mimetikách užívaných na astma se až po letech, kdy byly na trhu, zjistilo, že způsobily smrt mnoha lidi, a to je jen jeden z nejděsivějších příkladů léku, jehož potenciálně smrtelné vedlejší účinky zřejmě proklouzly schvalovací mašinérií bez povšimnuti." Nebo další, jako například amalgám v stříbrných zubních plombách nebo radikální mastektomie (upinéodnčtí prsu používajíc! se při zhoubném bujení - pozn. pfekl.). jsou metody, které b) iy vynalezeny v minulém století a nikdy nebyly náležitě vyzkou­šeny nebo ověřeny, aby se rozhodlo» zda jsou bezpečné nebo účinné tak. jak se předpokládalo.

Medicína tak, jak se dnes provozuje, plně spoléhá na čísla. Když vědci posuzují hodnotu nějaké metody, musí porovnat rizika léků nebo léčebných metod (a všechny způsoby léčby v ortodoxní medicíně s sebou nesou nějaká rizika) s jejich pravděpodobným přínosem a s rizikem choroby, která má být léčena. Lék. o kterém je známo, že má závažné vedlejší účin­ky, se vyplatí u těžkého, život ohrožujícího onemocnění, ale ne tehdy, když vás trápi záděry.

Lékařská věda je v zásadě vítězstvím statistiky nad zdra­vým rozumem. Když upozornite na nechutná fakta, která najdete v nějaké studii, budou lékařští vědci, kteří také před­pokládají, že medicínské způsoby léčby musí jedině pomáhat, celé pojednání natírat na růžovo nebo budou stříhat a lepit, tří­bit a upravovat, jen aby udrželi očekávaný předpoklad či vymluvili nežádoucí výsledek.

Nedávno prokázala velká studie Nizozemského institutu pro rakovinu, že všechny ženy bez ohledu na věk. které užíva­jí antikoncepční pilulky, mají zvýšené riziko rakoviny prsu. Ještě více znepokojující je, že 97 procent žen mladších 36 let, které onemocněly karcinomem prsu, užívaly antikoncepci, a to po různě dlouhou dobu.14 Celých 30 let mluví lékaři o hor­monální antikoncepci jako o nejbezpečnějším léku, který byl kdy vynalezen. Holandská studie, nyní již pátá a zřejmě nej- průkaznější. která poukazuje na vztah hormonální antikoncep­ce k rakovině, je kolosálním trapasem pro veškerý průmysl zasvěcený tomuto typu kontracepce všech cenových relací.

Avšak po vytroubení negativních závěrů v úvodu článku začínají holandští vědci obracet a upravují všechny důsledky svých nálezů. Zdůrazňují, že zvýšené riziko se objevuje hlav­ně u určitých podskupin. Protože čísla údajně neukazují žádné zvýšené riziko rakoviny prsu po dlouhodobém užívání mezi ženami před čtyřicítkou, přináší jejich studie vlastně dobré zprávy: „Naše závěry souhlasí s množstvím dalších prací, že užíváni (orální kontracepce] ženami uprostřed jejich fertilního věku [25-39 let | nemá žádný nepříznivý vliv na riziko vzniku rakoviny prsu" (zvýrazněno autorkou).

Lékaři často podceňuji nebezpečnost léků zveličováním rizika, které vyplývá z jejich neužívání. Většina studií je schopna ospravedlnit bezpečnost pilulek tím, že z těhotenství udělá nebezpečnou nemoc. Poměr nebezpečí - přínos nepře­váží pouze v případě, že se domníváte, že riziko rakoviny prsu a děložního čípku, mozkové mrtvice nebo trombózy - všeho toho, čím vás hormonální pilulky ohrožují - je lepši než riziko nechtěného těhotenství nebo používáni kondomu.

Mluvčí Britské asociace plánovaného rodičovství, která má pravděpodobně lví podíl na rozšiřování pilulek mezi teenage­ry, bez váhání odmítá jakékoli nebezpečí vzniku karcinomu prsu argumentem, že toto teoretické riziko musíme srovnávat s „evidentním ochranným účinkem pilulek proti rakovině dělohy a vaječníků" 15 Jde o typický příklad medicínského uvažování. Tento lék je výhodný, protože i kdyby vám způso­bil nějaký potenciálně smrtící nádor, může vás „chránit" proti jinému typu zhoubné choroby (byť i toto je v každém případě velice diskutabilní závěr).

A protože lékaři medicínou žijí a věří v neomylnost svých nástrojů, jsou ochotni rozdávat nebezpečné léky se sebejistým předpokladem, že nové testy zjistí všechny vedlejší účinky, jež způsobují, a že tu jsou stejně ještě další léky, kterými tyto nové problémy spravíme. Tomu také odpovídá, že nadšenci pro plá­nováni rodiny vytrvale vysvětlují, že i kdyby pilulky způsobo­valy rakovinu děložního čípku, mikroskopické vyšetření buněk z čípku zjistí časné změny, které se dají snadno léčil. Je to jeden z mnoha příkladů osudové chyby, že se medicína považu je za neomylnou. Úvaha funguje tak, že jestliže vyšet­ření, které je chybné v polovině případů, zjistí časnou rakovi­nu a jestliže je medicína schopná rakovinu vždy vyléčit, pak selhává pouze výjimečně.

Tato pokroucená logika vedla i k podceňování nových důkazů poukazujících na definitivní a neoddiskutovatelný vztah mezi vasektomií a vývojem rakoviny prostaty (vasektomie jc vyříznuti Části cbámovodu, což jc vývodni cesta z nad varlete do močové trubi­ce. a jc to jedna z nejuží vančjších mužských antikoncepčních metod. předevSím v rozvojových zemích - pozn. překi.). Dvě studie, ve kterých bylo vyšetřeno přes 74 (XX) mužů, kteří podstoupili vasekto- mii, ukázaly, že tato metoda zvyšuje riziko rakoviny prostaty o 56 až 66 procent.'" Ti z pacientů, jimž byla operace prove­dena před 20 lety. jsou vystaveni omračujícímu zvýšení rizika na 85 až 89 procení. Jinými slovy, máte-li vasektomii provede­nou před 20 lety, zvyšuje se tím vaše riziko, že dostanete rako­vinu. téměř dvakrát.

Dalo by se říci, že je to dost otřesné svědectví. Nicméně po jeho zveřejnění podněcovaly některé odborné časopisy lékaře, aby říkali svým pacientům, že riziko rakoviny prostaty po vasektomii je zanedbatelné. Jeden článek se odvážil tvrdit, že ve srovnání s jinými metodami kontroly porodnosti (kondom? přirozené plánováni rodičovství?) }c vasektomie „stále jedna z nejbezpečnějších". Mluvčí Asociace plánovaného rodičov­ství souhlasí: „Tyto studie nám neříkají, že by vasektomie byla příčinou karcinomu prostaty" (zvýrazněno opět autorkou).

O lékařích a vědcích je známo, že rizika nemoci ve srovnání s riziky léku užívaného k její léčbě zveličují. Nebezpečný lék může vypadat nevinně, když z běžného, banálního problému uděláte smrtící chorobu. V roce 1992 oznámilo britské Minis­terstvo zdravotnictví (MZ), že se urychleně stahují dva ze tří druhů kombinované vakcíny proti spalničkám, příušnicím a /.arděnkám (MMR). Oficiální stanovisko, kterc o příčině sta­žení těchto léků kolovalo v tisku poté. co byly píchnuty milio­nům patnáctiměsíčních batolat, vycházelo údajně z výsledků studie prokazující, že dva odvolané druhy vakcín mají „zane­dbatelné" (I na 11 000) riziko vzniku „přechodného" a „mír­ného" (jde o slova MZ) zánětu mozkových blan. Třeli typ vak­cíny, vyrobený z odlišného kmene viru příušnic, prý toto rizi­ko s sebou nenese.

V roce 1989, když jsem poprvé hovořila s doktorem Nor­manem Beggem z britské Veřejné zdravotní laboratorní služ­by, která v Británii doporučovala již zmíněnou vakcínu, ujišťo­val mě, že příušnice jsou u dětí ve svém přirozeném průběhu velice mírným onemocněním. Příušnice, řekl. vedou „jen vel­mi zřídka" k dlouhodobým a trvalým komplikacím, jako je orchitis (kdy onemocnění poškodí varlata dospělých mužů a jen příležitostně způsobí sterilitu). Příušnicová komponenta byla přidána jen proto, aby „zvýšila hodnotu" očkování.'7

Od roku 1992, kdy byly dvě verze vakcíny proti zarděn- kách, příušnicím a spalničkám staženy, však britská vláda začala malovat zcela odlišný obrázek a oznámila, že příuSnice vedou k meningitidě v 1 případě ze 400. Takže i kdyby byla stará vakcína nebezpečná (a to musela být pěkně nebezpečná, když zmizela z trhu doslova přes noc), není prý tak nebezpeč­ná jako příušnice.

Ale ovšem, dvě třetiny činnosti lékaře nejsou podloženy žádnými důkazy. Nemáme žádný regulační orgán, jako je Úřad pro potraviny a léky nebo Výbor pro bezpečnost v medi­cíně. který by sledoval chirurgické obory, screeningové nebo diagnostické testy (screening je plošné vyšetřování za účelem vyhledávání chorob v jejich časných stádiích, kdy pacient je$ té nemá 2ádné potíže a příznaky -

po/.n. pfcki.) - nemáme nic než posudky kolegů prostřednictvím národních lékařských asociací (mySIcno v podmínkách Velké Británie - po/.n překi) Tím, že v těchto organizacích lékaři sledují jeden druhého, mají tendenci vzájemně si vše odsouhlasil a řídí se podivnou logikou bludného kruhu: jestliže se nějaká praxe všeobecně provozuje, musí být bezpečná, i když leckteré stu­die poukazují na něco jiného.

V případě chirurgie byla většina metod odsouhlasena bez jakéhokoli klinického zkoušení (částečně i proto, že je velmi obtížné buď realizovat randomizovaný a dvojitě slepý pokus, nebo zrušit operaci s nepříznivým výsledkem). Zároveň si lékaři osvojují některé nové operační techniky s minimem důkazů, které by ukázaly, že jsou prospěšné, a že dokonce ani nějak drasticky neškodí.

Medicína, jak ji v praxi vidíme dnes, je soukromou konver­zací mezi lékaři a pro lékaře. Není pochyb o tom. že medicína dodržuje dvojí pravidla. Lékaři často soukromě ve své litera­tuře vyjadřují své pochyby, zklamání a obavy, týkající se urči­tých léčebných metod, ale selhávají, mají-li je odhalit v rozho­voru s pacienty nebo v tisku. Nedávno vyšla najevo část bur­cující zprávy o očkování. Americké Středisko pro kontrolu a prevenci chorob v Atlantě ve státě Georgia odhalilo, že děti, které jsou očkovány trojitou vakcínou proti záškrtu / tetanu / černému kašli nebo proti spalničkám / příušnicim / zarděn- kám, nesou třikrát větší riziko, že budou trpět epileptickými záchvaty. Tato informace byla ovšem předána pouze devíti vědcům, a jinak nebyla nikdy publikována.

Dalším prvotřídním příkladem této dvojí normy je otázka léčby rakoviny prsu. V redakčním článku časopisu The Lancet byl otištěn prudký útok na neúspěch mamografie jako techni­ky, která měla zastavit rostoucí počet úmrtí na rakovinu prsu, a redakce zorganizovala konferenci, aby se prodiskutovala nová řešení: ve stejnou dobu volaly nejrůznější státní orgány po častějším provádění mamogramů (mamografie jc rentgenové vyšet­ření prsu /a účelem tnlhalenl počátku rakovinného bujeni -pozn. překl.)

Největší příčina úpadku lékařského výzkumu je skutečnost, že jeho valná část je financována společnostmi, které stojí o to, aby se získaly určité výsledky. Týto farmaceutické společnosti nejenže platí vědcům mzdy, ale často také rozhodují, kde - a zdali vůbec - budou publikovat. Je potřeba si uvědomit, že tento průmysl má pochopitelně svůj nezadatelný zájem na podlomeném zdraví populace: kdyby farmaceutické společ­nosti našly místo ..udržovací" léčby na celý život způsob, jak pacienta skutečně vyléčit, brzy by zkrachovaly.

Neměnné podřízení medicíny farmaceutickému průmyslu a závislost budoucího lékařského výzkumu na těchto společ­nostech plodí atmosféru, ve které hlavní lékařský proud odmí­tá uvažovat o jiných léčebných přístupech, než je farmakolo- gický a chirurgický, ačkoli existují bohaté vědecké důkazy, které tyto přístupy podporují. Mnoho lékařů klasické medicí­ny obzvlášť hanlivě odmítá významnou práci novátorů a záro­veň nekriticky vyzdvihuje spoustu chirurgických a na lécích založených řešení, která nejsou o moc víc než praktiky moder­ních šamanů. Vytváří to ovzduší, ve kterém jsou terapeuti roz­dělováni do „alternativního" a „ortodoxního" tábora, místo aby spolupracovali na všem, co vychází ze solidního vědecké­ho základu nebo klinické praxe. Doktor Peter Duesberg, čelný profesor molekulární biologie na University of California. byl veřejně urážen pro své argumenty, dobře zdůvodněné v 75stránkovém publikovaném pojednání, že HIV není příči­nou AIDS.

Abych vám dala nějakou představu o tom. jak medicína zachází s kacíři, dosvědčím vám, jak reaguje na vědecké důka­zy podporující alternativní medicínu. Nedávná studie, vedená na vědecké úrovni se všemi obvyklými dvojitě slepými, place- bem kontrolovanými vyšetřeními zlatého standardu a s rozva­hami, na které je medicína pyšná, ukázala, že homeopatie na astma skutečně zabírá. Vědci mají nyní důkaz: homeopatie funguje. Ve skutečnosti šlo již o třetí studii, která byla od roku 1985 provedena tím samým člověkem a která přinesla napros­to stejný výsledek.

Vedoucí výzkumné skupiny se nicméně v závěru své publi­kované zprávy od svých výsledků distancuje s poukazem na to, že další podobné testy mohou přinést falešně pozitivní, neboli chybné výsledky.,v Navzdory vědecké koncepci pokusu článek v The Lancet naprosto odmítá akceptovat jeho výsled­ky: „Co by mohlo být ještě absurdnější než myšlenka, že látka je terapeuticky aktivní v tak velkých ředěních, že pacient prav­děpodobně nedostane ani jedinou její molekulu?... Ano, prin­cip ředění v homeopatii-je absurdní: takže příčina jakéhokoli terapeutického účinku je pravděpodobně v něčem jiném.4420 Jinými slovy, vědecká metoda platí pouze na věci. kterým věříme, ale ne, jak se zdá. na něco, čemu nerozumíme nebo s čím nesouhlasíme.

Problémem této zabedněné věrnosti předsudkům a odmítá­ní rozporu a pochybností, které se dotýkají nás všech, je to, že se za tímto postojem schovává standardní lékařská praxe, kte­rá z větší části nemůže příliš dobře fungovat. Z nebezpečných léků dělá preparáty bezpečné a účinné. Vyvolává zdání, že lidé. kteří léky nepotřebuji, by je měli užívat. Ospravedlňuje spoustu zbytečných chirurgických zákroků, které vás mohou klidně zabít, ale zcela jistě váš stav nezlepší. Zamlouvá mnoho slibných léčebných metod, které nepotřebují toxické léky nebo operační zákroky. Přes ty nejlepší úmysly někdy způso­buje nevýslovnou bolest a utrpení, místo aby přispěla vašemu zdraví. V podstatě jste ve vážném nebezpečí od okamžiku, kdy vkročíte do ordinace svého lékaře, zejména v případě, když vám řekne, že by si rád udělal několik laboratorních vyšetření.

Nikde sa v článku Ježiš

Nikde sa v článku Ježiš nespomína ide len o článok s faktami. Toto znie dosť ateisticky. :) "Když se mluví o životní energii, meridiánech i aktivních bodech, pak se pohybujeme v duchovním prostoru, protože žádná z těchto „veličin“ nebyla vědeckými metodami prokázána a nelze je ztotožňovat s cévním nebo nervovým systémem."

Věda

Nemám nic proti vědě, ale proti vědcům, kteří si myslí, že to co se jim ještě nepodařilo (jejich současnými vědeckými metodami) najít, nebo zdůvodnit, tak neexistuje.

Takže spíše tento přístup, mi připadá hodně daleko v "dogmatickém" duchovním prostoru  .o)

Tam ale kde nie je odpoveď

Tam ale kde nie je odpoveď ostáva viera. Planck definoval zlo. Zlo je všetko čo nie je na svojom mieste. Piesok v púšti je OK ale piesok v šaláte už nie. "Veriť" v akupunktúru, homeopatiu, čínsk. medicínu, vtom prípde ak existuje metóda dvojitej zaslepenej štúdie je bohužiaľ zlo. Veriť v NDE (near-death experience) po tom čo ju človek zažije je správne lebo iného riešenia niet. Ešte raz odka ktorý ste si určite vôbec neprečítali. http://osud.biz/18-06-2013/2867/zdravi/c... Veriť, že citrón, MMS CDS sódabikarbóbna lieči rakovinu je totálne praštené.

Ještě jednou bych rád

Ještě jednou bych rád zdůraznil, že nemám nic proti alopatické medicíně ani vědě ani její dvojitě zaslepené studii, ve směru kterým se dala je to to jediné jak dokázat účinnost.

Ale člověk se neskládá jen z hmoty a placebo efekt, aneb víra tvá tě uzdraví to jendoznačně prokazuje. A stejně tak samouzdravující síla organismu (se kterou ostatně pracuje Homeopatie, ale u Homeopatie to není placebo)

Jestliže k pacientovi přistoupí Šaman, a nebo i Lékař (je to jedno) a dokáže přesvědčit vnitřní inteligenci (spirit nebo si to nazvi jak chceš) člověka o tom že je zdráv a tyto samouzdravující síly zafungují a dokáže takto léčit většinu svých pacientů.  Je to výborný terapeut a v pravém slova smyslu Léčitel. Prostě si myslím, že je úplně jedno jakým způsobem pacienta vyléčím, hlavně že to funguje a pacienta nepoškozuje. Alopatická medicína si vytvořila svoje pravidla, na svoji léčbu fyzického těla a (úplně v pořádku) Ale myslím si že je arogance těmto pravidlům vystavovat vše ostatní a co nejde nacpat do této škatulky, tak označit jako šarlatánství, magii nebo okultismus.

"věda" některé jevy zkoumat nemůže, protože prostě neví jak, nemá na to metodiku a ani dvojitě zaslepené studie na to prostě použít nejde, viz Homeopatie, (u každého pacienta na stejnou nemoc se většinou dává jiný lék, podle symptomů pacienta. I když pokud vím, tak byly studie dělány podle pravidel Homeopatie a dopdly ve prospěch Homeopatie ale současná věda to odmítla, protože to nebylo děláno podle nich ) .o))

"Zlo je všetko čo nie je na svojom mieste"  Zeptám se tě , kdo definoval co je zlo ? co je na správném místě a co ne ? kdo definoval všechny definice čehokoliv, různé teze, pravidla atd. ?  Kdo si vysvětluje slovo Boží jak se mu to zrovna hodí ?  Není to náhodou člověk ?

Věda je stejná jako náboženství, a je také založena jen na víře, že to co jsme se dozvěděli a nějak si to vyložili je to správné a slepě důvěřuje těm pár jedincům, (nebo teď už korporacím které na tom chtějí vydělat a nebudou financovat nic, co bude účinné a levné)  kteří tuto víru ve vědu tvoří a běda těm (i z řad vědců) kdo si to myslí jinak, nebo si dovolí hlásat něco, co současné vědě odporuje, jsou vysmíváni, zastrašováni a vylučováni (třeba mnoho lékařů i vědců , kteří si dovolí vznést otázku, jestli očkování náhodou více neškodí než pomáhá) To není věda , to je dogmatismus.  Tímto nechci házet vše a všechny do jednoho pytle.

Věda má své místo, náboženství také, alopatická medicína i alternativní medicína také ---- JEN LIDI BLBNOU A VYTVÁŘEJÍ BARIERY TAM KDE BY BÝT NEMĚLY   Hezký večer

Homeopatia je podvod.

Homeopatia je jednoznačne placebo. Nebudeme sa tu 100x opakovať, kto chce a fakt nie je zaslepený jedným tendenčným smerom si tie štúdie nájde a prečíta si oboje. Aj názory homeo. Čo sú len názory. A aj štúdie kde fakty a výsledky nejde oklamať. Medicína kde sa niečo podáva pacientovy tak povediac do huby a to ešte za peniaze, musí fungovať či v danú látku verí alebo nie, inak ide o podvod. Homeo voda alebo sladký glukózový cukrík čo funguje len na pacientovom presvedčení za xxx € je podvod.

Homeopatie

Homeopatii, studuji třetím rokem, takže vím o čem mluvím.

Ale tvou jistotu ti vyvracet nebudu  .o)

 

Študovať sa dnes dá hocičo ak

Študovať sa dnes dá hocičo ak na to máš prachy. Je to dobrá zábava ale nie dôkaz o funkčnosti.

Studie

Důkazů je dost, ale dvojitě

Důkazů je dost, ale dvojitě zaslepené lidi to stejně nepřesvědčí

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <hr> <img> <a> <p> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
This question is for testing whether you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.

Články na pokračování

Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK