U.G. Krishnamurti:Tajemství osvícení - Iracionální názory muže zvaného U.G. - 1. část

Tohle je nejspíše ta nejupřímnější kniha prosta všech nesmyslů, která kdy byla napsána o  pravdě, po které tolik  "duchovních hledajících" pátrá  -  většina guruů ji nazývá "osvícení",  U.G. Krishnamurti jí říká  "přirozený stav". U.G. v tomto výběru sepsaných konverzací trvá na tom,  že takzvané osvícení je čistě  biologickým úkazem, že pouze tehdy, když  jsme naprosto oproštění od kultury, nepřirozených návyků, úvah  o bohu a od intelektu, teprve tehdy může tělo svojí vlastní "mimořádnou inteligencí" osvobodit lidskou bytost, aby mohla být v přirozeném stavu.  

U.G. tímto způsobem žil od chvíle, kdy  se mu  přihodilo to, co nazýval "kalamitou" na jeho  49. narozeniny ve Švýcarsku. Od  té doby se  stal široce známým v Evropě i v Indii  jako  jeden z lidí s přehledem hovořících o tomto tématu. Rozhovory s U.G. jsou neformální a probíhaly kdekoli, kde se zrovna nacházel. Nemá žádný příbuzenský vztah  s Jiddu Krishnamurtim, slavným duchovním vůdcem, jehož učení kdysi  obdivoval, ale  nyní  je považuje za "zastaralé kecy". Je pravděpodobně tím nejkontroverznějším ze všech odborníků na toto téma, ať už mezi  guruy či nikoli.  Bývá nazýván "pobuřujícím", "nesnesitelným" i "prorokem anti-moudrosti".

 

 

Tajemství Osvícení je novým, unikátním, neocenitelným společníkem na  cestě pro všechny, kteří  ji kráčejí nebo přemýšlejí, že by se na ni vydali.  Vypráví příběh muže, který zná  "posvátný byznys"  jako  vlastní  boty a odkrývá upřímným a transparentním způsobem, jak se stal svobodným nikoli díky, ale i přes to, že duchovními praktikami strávil celý život. - Alice Furlaud

 

Na mé učení, chcete-li to tak nazývat, se nevztahuje žádné autorské právo. Můžete ho kopírovat, šířit, tlumočit, překrucovat, komolit a dělat cokoli dalšího chcete, dokonce ho  můžete  vydávat za  své  vlastní,   bez  nutnosti mého souhlasu nebo  svolení od kohokoli jiného. - U.G.

 

Sestaveno z rozhovorů v Indii a Švýcarsku mezi lety 1973 - 1976

 

 

Lidé  mě  nazývají "osvíceným člověkem"  -  výrazem, který se  mi  protiví -  protože aby  popsali způsob, jakým   funguji, nemohou  najít  žádná vhodná slova.  Zároveň neustále zdůrazňuji, že  nic  takového, jako  je osvícení, vlastně neexistuje. Říkám  to z toho důvodu, že jsem  se celý život  toužil stát osvíceným člověkem, abych nakonec zjistil, že nic takového jako  osvícení vlastně ani neexistuje, takže už se otázka, zda  je nějaký člověk osvícený nebo nikoli,  ani  neobjevuje. Buddha půl  století před naším letopočtem je  mi  stejně ukradený,  jako   jeho   údajní současníci mezi   námi.   Je  to banda vykořisťovatelů zneužívajících důvěřivosti lidí. Žádná vyšší moc  mimo člověka neexistuje. Člověk stvořil  Boha  ze strachu. Problémem je tedy  strach, nikoli Bůh.

Sám  za sebe a pro sebe jsem  objevil, že neexistuje žádné já, které lze objevit - to je uvědomění, o  kterém  mluvím. Přichází jako  zničující rána.  Zasáhne vás  jako  úder blesku. Všechno jste vsadili  na jediného koně - seberealizaci - a nakonec si zčistajasna uvědomíte, že neexistuje žádné já, které byste si mohli uvědomit, žádné já, které lze objevit - a řeknete si: "Co jsem to ksakru celý život dělal?!" Zamává to s vámi.

Děly se mi všemožné věci - prošel jsem si tím, chápejte. Fyzická bolest byla nesnesitelná

- proto vám  říkám, že po tom  ve skutečnosti netoužíte. Přál bych si, abych vám  mohl poskytnout náhled, malou ochutnávku - potom byste od toho dali ruce pryč.  Čeho se snažíte dosáhnout neexistuje; je to výmysl.  S tímhle byste ale nechtěli mít vůbec nic společného.

 

UG: Víte,  stále  zdůrazňuji -  nevím, jak  tomu říkáte;   nemám rád  výrazy  "osvícení", "svoboda", "moksha" ani  "osvobození"; všechna  tato   slova  jsou  zatížena významy, implikacemi jim  vlastními -  zdůrazňuji, že  toho nelze dosáhnout skrze žádné úsilí; prostě se to stane. Proč  k tomu dojde u jednoho člověka a u druhého nikoli nemám nejmenší tušení.

 

Takže vám se to přihodilo?

UG: Mně se to přihodilo.

Kdy se vám to přihodilo, pane?

UG: Když mi bylo 49 let.

Jenže jakékoli úsilí  vynaložíte směrem k  cíli, po kterém toužíte -  snaha dobrat se nebo zjistit  pravdu nebo povahu skutečnosti - vás  vzdaluje od  vašeho přirozeného stavu,  ve kterém vždycky jste. Nejedná se  o nic,  co  byste mohl získat,  čeho můžete dosáhnout ani o nic, co můžete uskutečnit následkem vašeho úsilí - proto používám výrazu "akauzální". Nemá to  žádnou příčinu, ale  nějakým způsobem zkrátka dojde k ukončení hledání.

Vy si myslíte, pane, že to není důsledkem hledání? Ptám se, protože jsem zaslechl, že jste studoval psychologii a že jste se přátelil se zbožnými lidmi…

UG: Hledání totiž  odvrací pozornost od  vás  samého, chápejte -  je  to  opačný směr

- nemá to vůbec žádnou spojitost.

Došlo k tomu i navzdory, nikoli díky hledání?

UG: Navzdory - ano, to je to slovo. Všechno, co děláte, znemožňuje tomu, co již existuje, aby se projevilo. Proto tomu říkám "váš přirozený stav." Vždycky v něm jste. Co překáží tomu, co je již přítomné, aby se projevilo svým vlastním způsobem, je hledání. Hledání je  vždycky zaměřené  špatným  směrem,  takže všechno, co  považujete  za  velice významné, vše, co považujete za posvátné, je zamořením v tomto vědomí. Možná se vám (smích) slovo  "zamoření" nebude líbit, ale vše, co považujete za posvátné, božské a hlubokomyslné je nákazou.

Takže  tu není nic, co můžete udělat. Není  to ve vašich  rukách. Nerad používám slovo "milost",  protože když  použijete slovo  "milost",  kdo   vám  ji udělí?  Nejste speciálně vybraným jedincem; zasloužíte si to, ale nevím proč.

Kdybych toho byl schopen, mohl bych někomu pomoci. Je to něco, co vám  nemůžu dát, protože to již máte.  Proč  bych vám to měl dávat? Je směšné chtít po mně něco, co už máte.

Já to ale necítím, vy ano.

UG: Nejde o to cítit to, nejde o to vědět to; nikdy to nebudete vědět. Není  absolutně žádný způsob, jak byste si toho vy sami mohli být vědomi; začne se to projevovat samo. Neexistuje žádné vědomé… nevím, jak to podat. Myšlenka, že bych se od kohokoli lišil, se v mém vědomí neobjevuje.

Bylto tak vždycky, od chvíle, kdy jste si začal být vědom sám sebe?

UG: Ne,   takto  to   nemohu  říct.   Něco  jsem   hledal  -   jako   každý,   kdo    vyrůstá v náboženském prostředí - hledal jsem něco, usiloval o něco. Odpovědět na tuto otázku není snadné, protože budu muset probrat všechny okolnosti mého života.  Možná to přijde, nemám tušení. (smích)

Jepro zajímavost, stejně jako Nachiketu, i mě velmi zajímá, jak se tyto věci přihodily vám osobně, tedy do té míry, jež jste si jich vědom.

UG: Pochopte, že je to dlouhá historie; není to tak snadné.

tabychom to rádi slyšeli.

UG: Chápejte, že bych vám  musel vyprávět o mém celém životě - to bude na dlouho. Můj životní příběh pokračuje do  určitého bodu a poté končí -  potom již životopis nepokračuje.

Dva   životopisci,  kteří   mají   zájem  o  sepsání  mého  životního příběhu  mají   dva rozdílné pohledy. Jeden říká, že sadhána (duchovní cvičení), kterou jsem praktikoval, vzdělání a celé to prostředí, v němž jsem  vyrůstal - že to je příčinou, že k tomu došlo. Já tvrdím, že  to  bylo  navzdory tomu (smích). Toho druhého životopisce žádné mé "navzdory" nezajímá,  protože   v  tom   není  dostatek  materiálu, aby   mohl  napsat dostatečně  obsáhlou knihu (smích). Mají  o  tyhle  věci  zájem.   Vydavatelé také.  To je  velice   přirozené, protože působíte na  poli,  kde   vždycky funguje  vztah   příčiny a následku - proto se snažíte zjistit, jaká byla příčina, jak k tomu došlo. Takže  jsme tam, kde  jsme začali, na startovní čáře: stále nás zajímá  "jak".

Okolnosti mého života jsou bezcenné: nikomu nemohou posloužit jako vzor, protože vaše  okolnosti jsou  jedinečné. Každá  událost vašeho života je svým  způsobem něco unikátního. Vaše výchova, prostředí, v němž jste vyrůstali - to všechno je jiné. Každá událost vašeho života je odlišná.

Nesnažím se nalézt vzor, který by všichni ostatní mohli následovat  - neptám se kvůli tomu. Vidíme hvězdy, Slunce, Měsíc - je to podobné; ne že bych se vás snažil napodobit. Můžu v tom třeba najít nějakou souvislost, kdo ví? Proto jsem řekl, že jsem jako Nachiketa: nechci odejít, aniž bych se od vás dozvěděl pravdu.

UG: Na zodpovězení vaší otázky potřebujete Yamu  Dharmaraju.

Pokuvám to nevadí, vy buďte mým Yamou Dharmarajou.

UG: Nevadí mi to. Vy pomožte mně. Jak vidíte,  jsem  bezmocný, nemám tušení, kde začít.  Kde  skončit vím  dobře (smích). Myslím,  že  budu muset vyprávět celý  životní příběh.

Rádsi to poslechneme.

UG: Nepřichází to.

Musí přijít inspirace.

UG: Nejsem inspirován a jsem  tím posledním, kdo  by mohl inspirovat ostatní. Abych ukojil  vaši zvědavost, budu vám  o věcech muset vyprávět z druhé strany - budu vám muset vyprávět o špinavé stránce mého života.

-pokračování-

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <hr> <img> <a> <p> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
This question is for testing whether you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.

Články na pokračování

Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK