Role a poslušnost 1.

Milgramův experiment 

Po druhé světové válce zaznělo na obhajobu válečných zločinců při norimberském procesu mnoho nejrůznějších argumentů, které měly snížit jejich podíl na zločinech nacistického Německa. Zajímavá byla především argumentace typu: „byl jsem jen součástí mašinerie“ a plnil jsem vojenské rozkazy -  byla to moje role, poslušnost.

 

Podle některých analýz se toho dopustili kvůli typu rodičovské výchovy a zážitkům z dětství.

Sociální psychologové však pokládali toto vysvětlení za příliš zúžené; domnívali se, že odpověď pravděpodobně zahrnuje zvláštní sociální situaci, která nutí obyčejné lidi páchat bezcharakterní činy. Tato děsivá skutečnost je zachycena v tzv. Milgramově experimentu.

 

Experiment se provedl na Univerzitě v Yale v roce 1963. Milgram osoby do experimentu získal prostřednictvím inzerátu v místních novinách, v němž účastníkům nabídl odměnu ve výši $4.00. V inzerátu bylo uvedeno, že se jedná o experiment týkající se učení. (Viz obrázek níže)

milgramův inzerát

 

 

Účastníci byli představeni další „pokusné“ osobě, která však ve skutečnosti byla pomocníkem experimentátora. Poté byli rozlosováni do dvojic „učitel – žák“, přičemž vše bylo připraveno tak, aby se učitelem stal skutečný respondent. „Učitel“ viděl, jak je „žák“ odveden do vedlejší místnosti a přivázán do křesla. „Učitel” byl posazen do místnosti s mikrofonem a reproduktorem a před sebou měl 30 tlačítek, označených 15V až 450V. 15V bylo označeno „Lehký šok”, 435V bylo označeno „Těžká rána” a poslední dvě tlačítka byly označeny pouze křížky. „Učiteli“ bylo řečeno, že při experimentu se bude zkoumat vliv bolesti na učení. V případě chybných odpovědí „žáka“ mu dá „učitel“ elektrický šok. Experimentátor řekl, že šoky budou bolet, ale nebudou nebezpečné. „Žák“ měl odpovídat doplněním vhodného slova do páru.

 

Ze začátku se „žák“ pletl jen málo, ovšem čím více stoupala intenzita „šoků”, tím přibývalo i chyb. „Učitel“ slyšel, jak „žák“ při 75V začíná naříkat, při 120V křičel, že to bolí, při 150V nechtěl pokračovat, při 180V sténal „nemohu tu bolest vydržet“, při 270V byly výkřiky stále zoufalejší. Při 300V „žák“ zavolal, že už nebude odpovídat, ale experimentátor „učiteli“ řekl, že mlčení se považuje za špatnou odpověď. Od 330V „učitelé” slyšeli jen ticho. V místnosti s „učitelem“ byl experimentátor, který učitele povzbuzoval slovy typu – „Prosím pokračujte“, „Experiment vyžaduje, abyste pokračoval“, „Je nezbytné, abyste pokračoval“ a nakonec „Nemáte jinou volbu, musíte pokračovat“.

 

Všichni účastníci pokusu pokračovali až do 300V a 63% z nich došlo až ke konci stupnice, a to přesto, že se zdráhali a vyjadřovali obavy, že by žák mohl zemřít.

 

Jak uvedl Milgram: Ve velkém počtu případů dosáhl stupeň vnitřního napětí u učitele takového extrému, jaký se při sociálně psychologických laboratorních výzkumech zřídkakdy vidí.

 

Fromm hodnotí Milgramův pokus jako skutečně zajímavý – nejen jako výzkum poslušnosti a konformity, ale také krutosti a destruktivity. Zdá se, že zde byla téměř přesně simulována situace ze skutečného života, kde se vojáci dopouštějí nepředstavitelných krutostí a chovají se destruktivně, protože vykonávají příkazy svých nadřízených (nebo toho, v jehož autoritu věří, aniž se ptají, zda jednají správně, a my se tážeme po jejich vině či nevině). Je to také případ německých generálů, kteří byli v Norimberku odsouzení.

Milgram samotný byl přesvědčivými výsledky pokusu zaskočen. Jeho výsledky mnohokrát ověřil, přičemž vždy některé parametry pozměnil, aby zajistil validitu (tedy aby experiment měřil to, co měřit má).

V dalších téměř dvaceti variantách postupně vyzkoušel různé modifikace původního experimentu. V některých nebyl asistent v místnosti přítomen a komunikoval s "učitelem" po telefonu. Jindy se testu účastnily pouze ženy. V zajímavé variantě se experimentu účastnilo více "učitelů" (fingovaných) a jeden z nich se vzbouřil, nebo naopak náruživě v experimentu pokračoval - testoval se tak i vliv konformity.

V jiné variantě zase Milgram pokus přesunul z univerzitní půdy do neznámé, pochybně vyhlížející laboratoře na předměstí. V této variantě klesla poslušnost mírně pod 50 %, stále ale byla mnohem vyšší, než se předpokládalo.

Ačkoli drobné odchylky byly zaznamenány (například nepřítomnost asistenta v místnosti zvýšila počet "učitelů", kteří experiment předčasně ukončili), původní výsledky se opakovaně potvrdily.

Ukázka provedení Milgramova experimentu

 

Pokus opakován před rokem Jerry Burgerem z univerzity v Santa Claře. Výsledky byly velmi podobné jako u pokusu z roku 1963.

Účastníci Burgerova opakování Milgramova experimentu vzpomínali na chvíle v učitelské židli následovně:

"Nechápu, proč jsem ještě pokračoval. Proč jsem asistenta poslouchal."

"Dělal jsem jen svoji práci. Dělal jsem to, co jsem měl dělat."

Burger poznamenává, že bylo nemožné dopředu odhadnout, kdo bude v experimentu pokračovat a kdo jej přeruší. "Zkoušel jsem je odhadnout podle zevnějšku, řeči těla... Nešlo to. Myslím, že ta schopnost (slepě poslouchat autoritu) je v každém z nás..."

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

podrobnější info

Pokud hledáte více informací, doporučuji toto:

http://www.kzamysleni.cz/poslusnost-vuci...

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <hr> <img> <a> <p> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
This question is for testing whether you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.

Články na pokračování

Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK