Tajemství řádu nevědomí II. díl - Kruh Procesu obnovy 2. Témata zničení světa

Při zpracování tohoto archetypu jsem vycházel z práce Johna Weira Perryho, amerického psychiatra a analytika. Od něho jsem převzal název tohoto archetypu s vynecháním smrti, neboť ta není součástí tohoto archetypu. J. W. Perry do procesu umístil motiv smrti, aby mohlo dojít k transformaci omezeného vidění na schopnost komplexního vidění a chápání okolních dějů. Uvádí, že vlastní smrtí je člověk uvržen do říše smrti a "žije" mezi duchy zemřelých. Destrukci světa pokládá za doprovodný prvek smrti. Jediný náznak smrti jsem našel u třicetiletého muže, který stále tvrdošíjně setrvával ve schématu archetypu Otec - Matka bez větší snahy o opuštění brzdícího elementu na jeho cestě nevědomím (sen s výkladem uvádím pro úplnost v závěru této kapitoly). Je možné, že v ještě větší ignoraci nevědomých procesů může dojít k smrti snícího, ovšem stále trvám na zkušenosti, že smrt není v tomto archetypu nutná a už vůbec ne prvořadá. 
         Pravděpodobně v případech, kdy musí být člověk pro vlastní dobro násilnou formou popohnán k dalšímu postupu a jediným prostředkem, který má naději uspět, je smrt jedince ve snu, pak se obrací scénář (uvedený níže) a celé schéma začíná smrtí a pokračuje válkami, atomovými výbuchy, chemickými zbraněmi až po sféry duchů, therianthropů*1 a zvířecích duchů. Tito lidé pak nejsou schopni zvládat svůj prožitek a ocitají se v ordinacích psychoterapeutů. Nyní vyvstává otázka: proč archetyp Témata zničení světa přichází, i když výjimečně, se syndromem smrti snícího, když je zde svobodná vůle, kterou nevědomí vždy respektuje? 

         Vnitřní nespokojenost s vlastním stavem a zastávaným místem v lidské společnosti vytváří rozporuplné napětí mezi chtěným a stávajícím stavem. Nevědomí je nuceno tento rozpor kompenzovat v souladu se stále kladně přijímaným obrazem hmotného světa a s ohledem na naši svobodnou vůli, kterou nemůže ignorovat. Proto dochází zpočátku k ohrožení života a později k možnému prožitku smrti. Tím nevědomí pouze splnilo naši svobodnou vůli a naše chtění, které si poskládalo z informací ukládaných do denního vědomí. Pokud je člověk nespokojen současně i se světem kolem sebe, pak schéma začíná mírnější formou - zničením již nepotřebného a odmítaného světa a pokračuje dále podle schématu. Jsem si jist, že druhý případ je pro zdraví hledajícího člověka podstatně bezpečnější a snad i zajímavější z hlediska citových prožitků a možnosti jejich zpracování. Protože J. W. Perry přichází denně do kontaktu s pacienty, zjišťoval účinek obráceného scénáře archetypu Témata zničení světa na lidi, jichž se tyto obrazy bytostně dotýkaly. Panika, strach a izolovanost - tak by se dala charakterizovat pocitová stránka opačným scénářem "zasažených" lidí. Není možno si od tohoto tématu ulehčit vyprávěním, neboť tato témata jsou běžným lidem nesdělitelná. J. W. Perry se naštěstí nepokoušel tento proces potlačit, aby přiměl pacienta vrátit se k původnímu místu ve světě a k původnímu já, ale pochopil proces jako schéma duchovního vývoje.   
       Po zhodnocení vlastních snů se snahou najít společný jazyk s Perryho prací jsem musel trochu upravit kostru tohoto archetypu. Vedla mne k tomu pouze snaha a co nejpřesnější zdokumentování schématu procesu archetypu Témata zničení světa, jehož spouštěcím impulsem je postupná změna světového (materialistického) názoru a vnitřní nespokojenost s vlastním umístěním v konceptu hmotného světa. Ovšem vytěsnění starého z podvědomí nelze tak jednoduše provést. Pokud se pouze zasune do pozadí, neuvolní místo novému náhledu a z pozadí bude moci ovlivňovat myšlení člověka nadále svými zkostnatělými názory. Nevědomí musí tento kardinální problém vyřešit jednou provždy totálním zničením. Jedinec zničené, zamořené a zdevastované "území" vlastní mysli opustí a pak na toto vyprázdněné místo vytěsněného nepotřebného odpadu se počne nasouvat nový názor a nové zkušenosti z nevědomí. Střet nového se starým není, neboť staré nemá šanci. Po válečných hrůzách, atomových výbuších a chemickém zamoření i se starou poničenou osobností vše staré je definitivně odstraněno ze scénáře života a nemá možnost se srovnávat s novými prvky ve vědomí. Proč je vše tak drastické a šokující? No právě proto, abychom se opět nevrátili zpět k původnímu scénáři života, s nímž jsme byli v poslední době tak hrubě nespokojeni. Nevědomí nám válečnými obrazy, atomovými bombami, chemickou válkou a později i částečnou změnou osobnosti dalo obrovský dar k budoucímu rozkvětu, k vedení mocnými archetypy. Po překonání hraničního pásma mezi zničeným starým světem a novým dosud neobjeveným, nacházíme nejbližší možné světy. Jedna sféra je říší smrti a lidských duchů a druhá sféra patří therianthropům a zvířecím duchům. 
  
       Archetyp Témata zničení světa se v mnohém nápadně shoduje s vizemi a sny mnohých tzv. schizofrenních a neurotických pacientů, které společnost "normálních" vytlačila do nepřípustného stavu pro společnost a nazvala jejich vize nemocí jen proto, že nepochopila jejich význam pro jedince i společnost. Jsem si plně vědom, že se bude muset přepsat značná část současné psychologie, ale jiné řešení není. 
         Mám slzy v očích a na duši se mi rozhostí bolestný soucit s tisíci či milióny jedinců na tomto světě, které jejich okolí odmítá jen pro jejich duchovně ne zcela zvládnutý postup. Tito lidé ale už jsou obrazy své schizofrenie či neurózy uzdravováni, kdežto tzv. normální lidé jsou ve své podstatě stále nemocní a lékař (v tomto případě nevědomí) k nim ještě nepřišel. Právě svým extrovertním životem a odmítáním vnitřních obrazů náležejících k samotné podstatě lidství se do budoucna budou řadit k těm, kteří nebudou schopni zvládnout konflikt vědomí versus nevědomí a kteří nezadržitelně míří do ordinací psychoanalytiků. Nechť doufají, že do té doby se změní nahlížení na problematiku schizofrenie a neuróz, aby neskončili jako jejich předchůdci za zdmi psychiatrických ústavů. Vždyť tomuto závěru zcela napovídá hluboko sahající analogie schizofrenního fenoménu se snem. Současná psychologie (až na několik světlých výjimek) se snaží u svých pacientů vize a sny archetypu Témata zničení světa zastavit a potlačit, panicky se bojí průlomu nevědomí do vědomých procesů a soudíc podle své tzv. normálnosti zařazují tento zákonitý proces do sféry patologických jevů. 
         Je na čase obrátit kolo dějin a nazvat věci, jevy a vztahy pravým jménem. Je pro mne hrůznou představou, že duchovně nadaný jedinec skončí v sanatoriu pro choromyslné jen proto, že současná psychologie se stala vědou hmotařských extrovertů neuznávajících názory druhých, názory, které nezapadají do mozaiky jejich bludného materialistického přesvědčení. Záleží mi skutečně na tom, aby každý duchovně nadaný jedinec, jemuž se objeví nevysvětlitelné vize a sny ve vědomí, dokázal podle této knihy pochopit význam a léčivou schopnost vnitřních obsahů svého nevědomí. Nechť se toto dílo stane konečně tím toužebně očekávaným mostem, který spojí viditelný, hmotný svět s naší skutečnou podstatou, se světem archetypů, mýtů, božských světů, s naším transpersonálním já. 
  
Obsah archetypu Témata zničení světa:

a)    Atomová válka, totální válka, nutný odchod do podzemí, okupace, koncentrační tábory
b)    Chemická válka, stavy po chemickém zamoření, ekologické katastrofy
c)    Sféra duchů zemřelých
d)    Sféra therianthropů a zvířecích duchů


Schéma archetypu Témata zničení světa:

1.    Ničení starého světa, apokalyptické vize
2.    Útěk z ničeného světa
3.    Rozhraní starého zničeného a nového nepoznaného světa
4.    Dobrovolné opuštění pohraniční oblasti
5.    Ukázka vědomé a nevědomé části
6.    Rozpoznání cesty z archetypu TZS a úspěšné plánování změn
7.    Apokalypsou zničená osobnost se počíná uzdravovat na nových základech
8.    Sféra therianthropů a zvířecích duchů
9.    Sféra duchů zemřelých
10.    Návraty do starého zničeného světa se stále se zvyšující indiferentností

       Když člověk opustí svůj starý světový názor, nastane v jeho chování podstatná změna. Skončí víra v sebe, skončí víra v pachtění se za majetkem a najednou vzniká hluboká prázdnota, dříve vyplňována touhou po smyslových prožitcích a honbou za prostředky, jimiž bylo možno těchto smyslových prožitků dosahovat. V prázdnu člověk nenalézá oporu a je pro něj značně skličující (to je většinou čas, kdy se s takovými lidmi setkává psychoanalytik). 
 

"Jak trapný, plytký, planý, bezúčelný 
mi připadá celý tento svět! Ó fuj! 
Nepletá zahrada to je, kde neřád 
se plemení: nejsprostší tučné bejlí 
ji zaplavilo celou. Na to došlo!" 

Hamlet*2


       Nevědomí přichází na pomoc, slyší hlas volajícího a nalézá v podvědomí staré už nepotřebné obrazy kdysi dokonalého světa, který tak krásně vyhovoval člověku žijícímu v mezích smyslově prožívaného světa. Nevědomí jako náš nejlepší kamarád a rádce udělá to, o co ho vnitřně žádáme, zničí to, co nyní ve své pozměněné podstatě odmítáme. Nestačí tyto staré "obrazy" odnést na půdu či do sklepa, neboť odtud by se mohly za čas vrátit a opět uvádět člověka v nikdy nekončící matení. Tyto "obrazy" je nutno zničit, a to s takovou rychlostí a vehemencí, s jakou jsme je odmítali přijímat za své vlastní. Nejúčinnějším prostředkem hromadného ničení jsou atomové či chemické zbraně a právě tento arsenál se objevuje v našich snech a vizích, aby zničil nechtěné a vytvořil prostor pro ideální svět, ač nevíme, jak má vlastně vypadat. Do "vakua" po vytěsněném "starém světě" musí přijít nový fenomén, stejně jako do rozbité žárovky vnikne na místo vakua vzduch. Tak přicházejí z okolních i vzdálenějších sfér (ve frekvenčním rozlišení) obrazy netušených světů a bytostí. Nevědomí nám pošle část toho, co jsme doposud potlačovali v hloubi svého podvědomí pod příkrovem materiálního pachtění se za smyslovými požitky. Sféry jiných světů nejsou jen kolem nás, ale jsou i v nás (zákon Herma Trismegista: "Jak uvnitř, tak vně!"), a proto je můžeme vědomě zachytávat a rozpoznávat ve svých snech a vizích, neboť jsou součástí nás samých. Pouze na našem intelektuálním a bytostném zaměření záleží, jaké obrazy budeme ze svého nitra schopni čerpat. Pokud budeme zaměřeni na fenomény smrti a duchů, je zákonité, že právě tato sféra bude naším vnitřním chtěním přitahována. Archetyp sahá hluboko do mytologie lidských dějin, proto se mohou vynořit i zvířecí duchové a therianthropové jako duchovní průvodci. Pak si vzpomeneme na šamany přírodních národů, o kterých jsme kdysi slýchávali, že právě spojení s těmito duchy zajišťovalo spokojené žití na hmotné pláni světa pro celé společenství. 
         Archetyp témata zničení světa patří do Kruhu Procesu obnovy a jeho neohroženým průvodcem je hrdina. Archetyp Témata zničení světa má ještě jednu výjimečnou funkci, neboť mu přísluší emoční vstup do vnitřních kruhů nevědomí! 
  



Časový harmonogram snů s tématikou Témata zničení světa 



1993     24.11., 30.11., 21.12.
1994     12.5., 13.8., 5.9., 11.12.
1995     17.5., 28.9.
1996     19.9., 16.10.
1997     16.9.
1998     2.11., 10.11., 28.12.







   24.11.93     01.00 hod.                         1. sen


Jdu po mostě a pod námi je mnoho mrtvých gepardů. Vracím se na ubytovnu, kde je vše vzhůru nohama. Vypadá to jako na počátku války. Kdosi křičí, že musí domů. Třesu s ním a vysvětluji mu, že tam to může být ještě horší. Rozhoduji o evakuaci. Procházím pokoje a odnáším zhrouceného velikého muže na zádech k vodovodu, kde ho omývám. Potřebuji, aby se vzpamatoval, a my všichni mohli odejít. Živá zvířata (mezi nimi prase a kohout) vyháním z ohrožené ubytovny. Mrtvá zvířata vypadají jako po chemickém útoku. Skupina asi padesáti lidí se ukrývá v rozestavěném panelovém domě. Všude kolem jsou lovy na lidi, kteří se pohybují na zakázaném území. Z jednoho domu před námi vycházejí vojáci a mezi nimi kamarád, který mi ukazuje, abych se skryl. Ostatní vojáci chtějí jít na staveniště lovit lidi. Později už v uniformě přibíhám ke kamarádovi na výzvědy a jdu s ním do bunkru, kde je asi třicet ozbrojenců. Jako ostatní uléhám do vyhloubené jamky a chci spát. Něco se stalo a vzápětí jsem u vrat třemi vojáky pocákán hořlavinou. Oplatím jim stejně a musím utéci. Ostatním utečencům už nemohu pomoci. Utíkám na pahorek a proskočím menší dírou v plotu, který odděluje pozemky dvou krásných vilek od volné přírody. Po dopadu jsem našel malý převis, kam jsem se v posledním okamžiku ukryl před slídícími vojáky. Mám bosé nohy. Nahoře všichni zuří a rozhodují se, zda udělají zátah vně svého pásma. Je mi jasné, že budu muset uprchnout i z tohoto území.

       Pro zničení odmítaného světa použilo nevědomí obraz chemické války. Opouštím původní "domov" (starý svět) a chvíli jsem přechodně žil na ubytovně v pohraniční oblasti mezi starým, válkou zničeným světem a novým, dosud nepoznaným. Tento přechod je ve snu zdůrazněn symbolem mostu. Most jsem nepřešel, proto jsem zůstal na rozhraní starého a nového. Mrtví gepardi představují některé umrtvené živočišné sklony. Někdo chce jít zpět domů (do starého světa), čemuž se snažím zabránit a razantně mu vysvětluji nemožnost takového činu, což znamená vědění, že návrat do původních podmínek starého světa není možný. Zhroucený velký chlap, kterého odnáším lehce na zádech (fyzicky bych to nesvedl), je personifikací mé vlastní slabosti, kterou silou vůle překonávám. Zachraňuji i některá zvířata, a tím přenáším s sebou do dalšího života v "jiném" světě i uvědomělé vlastnosti spojené s těmito symbolickými zvířaty. S kohoutem je spojeno mužství a mužské úmysly, s prasetem domácím jsou na jedné straně spojené záporné vlastnosti: nevšímavost, tupost, sobeckost, žravost, a na druhé straně je v řecké mytologii (v eleusinských mystériích*3) považováno za posvátné zvíře bohyně Démétér, jako "zvíře z lůna země". Má tedy podobný význam jako delfín, který je nazýván "zvíře z lůna moře". Prase je představitelem povstalé živočišnosti, která se váže k hmotnému tělu. Je důležité si začít uvědomovat záporné vlastnosti, neboť jen tak mohou být vědomě ovládnuty a přeměněny. Mrtvá zvířata v okolí ubytovny představují (stejně jako mrtví gepardi) živočišné sklony zanechané v této zničené zemi. Nejsem sám, kdo prochází tímto archetypem, což nevědomí naznačuje větším počtem stejně "postižených" lidí (v mnohých lidech nyní s odstupem času vidím budoucí návštěvníky psychiatrických ordinací). Číslo 50 (asi 50 lidí na staveništi) symbolizuje nový začátek, neboť číslo 49 znamená dokončení. Začátek nové životní éry podtrhuje i symbol rozestavěného domu.
Číslo 30 (30 ozbrojenců) ukazuje na vrchol sil, jejichž směr bych měl obrátit k duchovním obzorům, neboť prvě číslo 30 je spojováno s Mojžíšem i Kristem, kteří ve 30 letech začali působit na veřejnosti. Síla tkví i ve víře ve svatou Trojici (trojjedinost) spojenou s jednáním podle deseti božích přikázání (3 x 10 = 30). Jsme násilně vojáky vyháněni z prostoru hranic mezi tak různými světy. Snad ze strachu, snad z nevědomosti, nebo z obojího, člověk nechce překročit hranici do nového světa. Lpění na starém je právě v těchto neutěšených podmínkách velice bolestné. Jsem naštěstí adaptabilní jedinec, a proto po chvilce nepřátelství se stávám jedním ze strážců hranice. Nyní vidím, jak potřební jsou i zde tito z prvního pohledu tyranští žoldáci. Touha po spánku nás všechny vede k vyhrabání důlku pro spaní, což je podvědomé chtění klidu poznaného v lůně matky. Takto ještě dnes spí lidé některých afrických kmenů ve volné přírodě. Místo spánku jsem pocákán hořlavinou zde představující buď vášně, které rychle vzplanou i rychle uhasnou, nebo náznak duchovního znovuzrození v ohni jako bájný pták Fénix. Musím se dát na útěk a po chvíli se dostávám na okraj "nového" světa, který přestože se zdá být velice lákavý, mne neláká tak silně, jak by se dalo z rozdílu obou světu předpokládat. 
         Sen současně patří i do archetypu BPM. 
 







   30.11.93     02.30 hod.                         2. sen


Hrozná spoušť, dobytek utíká, voda se valí. Utíkám po schodech a slyším rachot. Otáčím se a za mnou se řítí vysokozdvižný vozík s řidičem. Stačil jsem uskočit a zalehnout. Jeden voják po mně střílí šípy. Protože ležím přitisknut k zemi, netrefuje se. Nahmatám jeden šíp těsně vedle mne a ucítím jeho nepřirozeně malý hrot. Jdu převlečen v nepřátelské uniformě ve skupině 30 osob. Někdo říká, že je nás špatný počet, neboť někdo schází a někdo zase přebývá. Skoro mne odhalují. Vojáci říkají, že nahoře je spousta rumu, že prý je tam nebezpečno a dokonce tam někdo zůstal ležet mrtvý. Najednou jsem rozdvojen. Já druhý radím prvnímu já, ať uteču. Po silnici jedou vozy s vojáky v uniformách ve stylu 1. světové války. Utíkám ze skupiny a útěk se mi daří. Jsem opět sám. Procházím místy svého předešlého útěku a poté šplhám na nepevnou konstrukci, která se kýve při každém pohybu. Někdo na mne volá, co mám dělat - je to mé druhé já. Nahoře mi radí prolézt dovnitř budovy, kde je 6 dětí. Jedno z nich má pouze hlavu a trup těla. Právě on byl nejstarší a měl na starosti ostatní děti ve skupině. Mluvil s námi (dvakrát já) a slyšel jsem slova o chemickém útoku. V tom přišel kluk v plynové masce. Přesvědčuji ho, že půjdu na průzkum sám. Beru si plynovou masku a jdu na průzkum sám. Druhé já zůstává. Oknem je vidět zběsilý útěk dobytka. Všechno se třese včetně prkenné podlahy pod námi. Křičím (já druhý) na ostatní, ať ustoupí na pevnou část bortící se podlahy a jako poslední skočím na pevnou část. Za mnou se 2/3 podlahy zřítí dolů. Snažím se rozeznat nového příchozího a poznávám první já schoulené v plášti a pokryté prachem. Pak se vše neskutečně rozvibruje při strašném dupání a po velké ráně se vše opět jako mávnutím kouzelného proutku uklidní. Už sám vyskakuji ze svého útočiště a vidím ležet koně. Hladím ho a cítím, jak mi "říká", že za vraty je hříbě. Zvenčí visacím zámkem zamčená vrata trochu rozevírám a vtahuji dovnitř hříbě s koňskou hlavou a malým, snad spíše psím, tělem.

       Apokalypsa nabírá značně bizarních rozměrů. Nevědomí už nezdůraznilo chemickou válku a nahradilo ji děsivou vřavou, ze které utíkám opět na rozhraní starého zničeného a nového světa. Šíp je neblahé znamení a naštěstí mne nezasáhl. Vše kolem má tendenci na mne útočit a je to tak neskutečně cizí. Opět jsem převlečen do uniformy vojenské jednotky operující v pásmu mezi světy. Dovídáme se, že nahoře je spousta rumu a také jedna mrtvola. Téměř každá mrtvola ve snu je kladným znamením a zde snová symbolika nečiní výjimku. Ta mrtvola jsem já ve starém schématu pilného konzumenta alkoholu. (Není bez zajímavosti, že pilným jsem byl před mnoha a mnoha lety. V roce 1993 pouze paběrkuji a stále více se blížím k úplné abstinenci). Jak krásné loučení. Už vím, že jednotka je nepřátelská, proto opouštím ji i pásmo, které hlídá. Po rozdělení na dvě já (podrobně popisuji v komentáři 1. snu archetypu Pozornost) vidím historické uniformy vojáků. Zde představují minulost, od které se distancuji a utíkám po nepevné konstrukci tvořících se nových vztahů a nového nahlížení na svět. Setkání s dětmi je připomínkou návratu do nevinnosti dětských let (Kristovo "Kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.") a jejich vůdce zdůrazňuje potřebnou vědomou nevinnost a nikoliv dětinskou. Stav vůdce dětí bez končetin je důležitou připomínkou, abych nedbal tělesnosti a věnoval se vyšším aspektům (proto byl jejich vůdce). Nevědomí opět ničí okolní mnou zavrhnutý svět v mé těsné blízkosti. Vibrace dokonají zkázu starého a na scéně se objevuje vyčerpaný či umírající kůň (silně ochabuje vášeň a pud ženoucí staré já do vztahů) a vzápětí se objevuje hříbě, což je na jednu stranu radostná událost, ale na druhou stranu nebezpečí, že z něj opět vyroste kůň, který v nevědomí představuje vášně. 
         Sen patří i do archetypů Pozornost a BPM. 
 







   21.12.93     01.20 hod.                         3. sen


Spolu s jednou ženou a partou lidí se jdeme koupat do řeky. Žena něco hází do řeky a já jí v tom nestačím zabránit. Nějaká bytost se vynoří z vody v místě, kam dopadl předmět. Chce trestat, proto trest přijímám místo mé společnice. Jsem zajat a pluji na nějakém člunu spíše po jezeře než po řece. Kolem pluje loď s mými přáteli. Podaří se mi přeskočit na jejich loď.

       Už jsem na druhé straně hraničního pásma a řeka zde představuje tok života. Co je pod hladinou, je nevědomí, a bytost vynořivší se z vody je představitelkou prozatím neznámého a hrozivého nevědomí (takového, jak ho chápal S. Freud a jeho příznivci). Žena představuje mou animu, také málo známou. Právě ona narušila poklidnou hladinu nevědomí. Chvíli jsem zajat v archetypu Témata zničení světa (ve snové symbolice zajat na člunu), než se mi podaří nalézt opory v poznaném (jako přátelé) na lodi, která symbolizuje změnu životní cesty s trochou nejistoty (jako na vodě). Sen umocňuje význam poznávání nevědomých procesů, snad abych ztratil strach z neznámého. Ve snu je poprvé ukázán rozdíl mezi denním vědomím a nevědomím. 
 







   12.5.94     00.40 hod.                         4. sen


Přátelé mne na návštěvě dovedli na terasu, ze které jsem viděl nádherný mořský záliv. Příboj hnal zpěněné vlny na pláže. Ve vlnách na skále stál Karel (známý ze zaměstnání). Nechal se velkou vlnou spláchnout do druhého zálivu a moc se mu to líbilo. Dotekem jsem ho pozdravil. Pak jsem viděl špinavé řeky a s ostatními jsme plánovali, co vše musíme udělat, aby zase byly nádherně čisté, tak čisté jako moře předtím.

       Jedná se o vzpomínku na minulost, neboť zde vystupuje bývalý spolupracovník, čímž spolu s dotekem je zdůrazněna minulost. Minulost se váže k prožitku procesu BPM. Krása rajského prožitku se mění v ekologickou spoušť (ještě nikoli katastrofu) a přichází období vhodné k plánování (terasa) na vyčištění vlastního nitra (špinavých řek), ze kterého plynou obavy zmaru a zničení. Chci obrazy navrátit do stavu rajské zahrady, což odpovídá snaze návratu do původní podstaty vlastní přirozenosti. 
         Sen je součástí archetypu BPM. 
 







   13.8.94     03.40 hod.                         5. sen


Utíkali jsme po silnici dál od Prahy směrem na západ a pak na sever. Nad námi letělo letadlo, z něhož vytékalo palivo. Chtěli jsme se skrýt v jakémsi kostele či katedrále. Byl jsem s nějakou dívkou. Stáli jsme před jedním oknem a ona stále odmítala vlézt dovnitř. Najednou mi bylo jasné, že to začalo. Rychle jsem ji vysadil do okna a lezl za ní. Pocítil jsem pronikavé záření a oslňující světlo, skoro jsem se venku škvařil. Vlezl jsem s vypětím sil dovnitř a na spálených místech těla mi bylo teplo. Přišla tlaková vlna, kterou již zavřené okno vydrželo. Po uklidnění výbuchu nastal ohromný zmatek. Navrhoval jsem útěk. V místnosti bylo asi dvacet lidí. Jeden muž nám chtěl pomoci a také nás nabádal k útěku. To už s námi bylo dítě té dívky a my jsme odcházeli přes složitý labyrint. Někdo nás sledoval, ale podařilo se nám ho setřást. Poté jsem se setkal se svými rodiči a dcerou Martinou.

       Opět opouštím starý svět. Letadlo je rušivá zátěž, ale současně i ekologické ohrožení, neboť vytéká palivo. Má to určitou výhodu, neboť rušivá zátěž brzy skončí, protože letadlo spadne. Jasně zde vystupuje pocit potřeby duchovní pomoci, neboť se chceme skrýt v kostele či katedrále. Při potřebě technické pomoci bychom se chtěli skrýt v továrně či výzkumném ústavu. Anima vystupuje v postavě málo známé dívky a zatím se s funkcí Animy podvědomě seznamuji. I když jsem výbuch neviděl a neslyšel, při takovém záření a světle s následnou tlakovou vlnou se nemůže jednat o nic menšího, než je atomová bomba. Dokonale zničila svět za mnou. Animu jsem uchránil (jak galantní), ale sám jsem spálen a seškvařen. Opouštění starého světa zasáhlo také osobnost. Částečně poničená osobnost už před vstupem do nitra (podzemní labyrint) shromažďuje střípky, které by měly k budoucí individualitě patřit - anima (dívka), animus (pomáhající muž), dítě jako symbol sjednocení anima - animus a navíc přichází při přechodu labyrintu (ve skutečnosti nitra) vlastní stín, jehož funkce je vysvětlena v jiné kapitole této knihy. Správnost vysvětlení aspektů anima - animus potvrzuje setkání s rodiči a dcerou. 
         Sen patří i do archetypu Stín. 
 







   5.9.94     04.30 hod.                         6. sen


Byl jsem anglický důstojník v Indii asi v 18. století. Místní vládce měl krásnou dceru. Rozhodl jsem se vzít si princeznu za ženu a šel jsem vládce požádat o její ruku. Měl jsem již málo vlasů a mnoho lidí bylo takto postiženo, neboť planeta byla velmi znečištěna. Hlavním prvkem znečištění byla rtuť. Učísl jsem si prořídlé vlasy a přednesl vládci žádost. On se mi vysmál a dceru mi samozřejmě nedal. Divil jsem se, jak si to vůbec mohl dovolit.

       Touha spojit svůj osud s princeznou je touha spojit se s duchovní animou. Ve spojení s duchovní animou podvědomě doufám nalézt sjednocení. Nevědomí mi v postavě vládce a zničeného světa dominantně určuje pravidla: žádná princezna, žádné sjednocení, jen chemické zamoření! To je prvořadé, neboť archetyp ničí nechtěné a nemohu zde setrvávat - lavina byla spuštěna a proces musí být dokončen. Je pošetilé odmítnout starý svět a vše, co k němu patří, a pak si v něm něco vybírat a uzurpovat pro sebe. Ze starého světa si chci marně odvést princeznu jako symbol duchovní animy. Ovšem i toto chtění je předpokladem k další cestě archetypem Anima - Animus až ke sjednocení protikladů. Rtuť je hlavním prvkem zamoření. Podívejme se, čím je rtuť. Technicky vzato je kovem a současně tekutinou s jedovatými výpary. Esotericky je živým stříbrem alchymie ztotožňujícím symbol proměny a obsahuje duch života - usmrcuje i oživuje. Zapomeňme na techniku, našemu nevědomí je blíže esoterika. Proměna, to je zaklínadlo snu, to je proces, který musím podstoupit. 
         Sen současně patří do archetypu Alchymista a Poklad. 
 







   11.12.94     05.30 hod.                         7. sen


Z jezera jsem tahal řasy a pak jsem si zaplaval. Na poslední chvíli mne někdo zachránil před vplutím do vodopádu. Spolu se zachráncem jsem přešel nebezpečný trávník, který se místy propadal. Kamarádi nám přes nebezpečná místa navalili klády a balvany. Ze stejných míst utíkal i lev. Pak už v bezpečí jsem viděl v televizi zvláštní bytost s podlouhlou úzkou, jakoby hadí hlavou. Věděl jsem, že je inteligentní a že se jmenuje "Zorah". Bytost plnila jedno přání.

       Snaha vyčistit svůj vnitřní svět (tahat řasy z jezera), jako nové vnitřní útočiště (jezero) končí nepozorností a možným pádem do podstatně větších problémů. Jsem neznámým přítelem zachráněn a následně proveden přes nebezpečné travnaté území tvořící se země (trávník je také symbolem sexuality). Je to tak nebezpečné místo, že i lev jako představitel smyslné žádostivosti odtud utíká do bezpečí. Televize je také oknem do světa, který neznáme. Proto nevědomí televizi použilo k ukázání bytosti "Zorah", jsem jí velmi vzdálen, proto ji nevidím osobně, nýbrž pouze zprostředkovaně. Bytost "Zorah" je prvním fenoménem sféry therianthropů a zvířecích duchů, neboť oni mají inteligenci, moc i schopnost představovat obě pohlaví (občas i hermafrodita) či mládě svého druhu a navíc schopnost přeměny v lidskou bytost. Adekvátní postavu k bytosti "Zorah" jsem ve světové mytologii nenašel. 
 







   17.5.95     03.40 hod.                         8. sen


V budově cyklotronu se objevilo zvíře a pronásledovalo lidi. Věděli jsme, že prochází dřevem, ale neprojde sklem. Zavřel jsem prosklené dveře a chtěl jsem uniknout přes půdu. Byl jsem bos. Vyzkoušel jsem si boty a třetí pár mi seděl. Moji pronásledovatelé se rozdělili a jedna skupina mi nadběhla přes půdu. Vracel jsem se zpět k zátarasům, které jsem při útěku vytvořil. Pronásledovatelé je již rozebrali a běželi mi naproti. Byl jsem beznadějně obklíčen. Jako zkušený kaskadér jsem přeskočil zábradlí a skočil ze schodů, ale marně. Opět jsem byl obklíčen. Najednou se u mne objevil přítel vlk a velké prase domácí. Pronásledovatelé proti nám nasadili divokého kance. Vlčice ho pomočila a já jsem vetřel moč do jeho tuhé srsti. Tím jsme získali divočáka na svoji stranu, ale byl jsem stále obklíčen.

       Cyklotron je technické zařízení, v němž se pomocí řízeného magnetického pole urychlují částice (např. protony, α - částice) až k rychlostem blížícím se rychlosti světla. Cyklotron je kruhový a může představovat jeden ze symbolů mandaly. Nevědomí ví, že potřebuji na cestách novými světy průvodce a ochránce a ten se zde poprvé objevuje. Zvíře, které pronásleduje lidi včetně mne, to jsou živočišné pudy. Ty procházejí běžným přírodním materiálem (dřevo), neboť dřevo je ze stromu, který má třeba v podobě smrku erotický symbolický význam, ale neprojde umělou překážkou (symbol skla). Umělou překážku proti útočícím pudům musím sám vědomě vytvořit. Snaha uniknout přes půdu je pokus uniknout intelektuálně z tohoto živočišného střetu. Rozum nepomohl, a tak dochází k beznadějné situaci v dokonalém obklíčení. Zde se objevuje přítel vlk s velkým prasetem domácím (to je prase už vzrostlé z prvního snu). Je vidět, že částečné ovládnutí živočišných pudů mi po bok staví nového pomocníka (prase) spolu se zvířecím duchovním ochráncem vlkem - vlčicí. Po chvíli se ukáže hlavní protivník divoké prase - kanec, který v symbolice snů představuje živelnou destruktivní falickou sílu. Neznámé živočišné pudy odhalily ve snu svoji sílu a hlavně orientaci na sexuální stránku. Divoký kanec je hlavní údernou silou pronásledovatelů. Na druhé straně stojím já a spolu se mnou vlčice (v pojetí archetypů se může jednat o strašnou matku), která představuje mimo duchovního ochránce i ovládnuté vnitřní pudy, a prase (pokud to byla prasnice, pak se může jednat také o archetyp strašná matka), které představuje ovládnuté vlastnosti připisující se tomuto zvířeti - nevědomost, žravost, sobeckost, nevšímavost. Posvátné zvíře bohyně Démétér, "zvíře z lůna země", se postavilo na moji stranu. Protivník, divoký kanec, je skutečně mocný rival a nelze ho zabít či zahnat, stejně jako nemůžeme ze sebe vyrvat či potlačit sexualitu a s ní spojenou destruktivní falickou sílu. Pokud tuto sílu potlačíme, postupně vzroste mohutná energie jako v přetlakovém hrnci a následný únik těchto potlačovaných složek by byl pro nás daleko nebezpečnější. Jedinou možnou cestou je asimilace, a to postupná asimilace, kdy se destruktivní falická síla zdětinští, čímž se víceméně potlačí její agresivita. Zdětinštění ve snu naznačuje moč vlčice, neboť moč je dětinská forma sexuality. Je to prvotní dětský projev vyvíjející se v sexualitu. Jako bych ve snu podvědomě pochopil záměr své ochránkyně, rozetřel jsem moč do srsti divokého kance. Divočák obdržel novou dětsky infantilní identitu, kterou lze ovládnout vědomými silami. Jsem sice obklíčen nepřátelskými silami (ve snu nepřátelští lidé kolem), ale ovládnuté živočišné tendence a ovládnuté zvířecí pudy jsou na mé straně. Předpokládám, že zde má budoucí askeze začala dostávat stále reálnější obrysy. 
 







   28.9.95     08.10 hod.                         9. sen


Se skupinou lidí jsme vyšli z města. Šel jsem poslední a viděl jsem dravce, který vzletěl a následně přistál asi 15 metrů přede mnou. Nejprve měl výšku asi jeden metr, ale pak dravec - orel začal růst a současně se měnil v muže s orlí hlavou. Byl 3 metry vysoký s pařáty místo rukou a drkl do mne.

       Po ovládnutí nižší pudové přirozenosti začíná být člověk "žádaným" ve sférách, které tak dobře znají přírodní národy - ve sférách therianthropů a zvířecích duchů. Šamanské rituály navozují (většinou cestou utrpení) vědomé stavy těchto sfér (jsou uvnitř nás, v našem vědomí) a následně s nimi spolupracují při vážných starostech o potravu, zdraví a o kmenovou stabilitu v nebezpečí ohrožení. Orel je vládcem vzdušného elementu a jeho doménou je vládnutí. Pokud bych si ho vybral za svého duchovního průvodce, dal bych se cestou moci a vládnutí. Podvědomě jsem svým nezájmem odmítl tohoto nádherného vládce vzdušného živlu, neboť jsem zažil vysoká místa se stovkami podřízených a na druhé straně místo číšníka či uklizeče pražských činžáků. Nějak mne pocit moci a vládnutí neohromil a nic mi neříká. 
 







   19.9.96     01.40 hod.                         10. sen


V domě jsem byl spolu s rodiči svědkem parapsychologických jevů. Věděli jsme, že k tomuto místu je jakýsi člověk - duch - psychicky připoután. Prohlásil jsem o něm, že je to nešťastný člověk, což se ho bytostně dotklo, proto ukázal své maximální úsilí, čímž mi znemožnil pohyb. Pochválil jsem jeho sílu, a tak přestal. Dal jsem mu možnost promluvit mými ústy. Hlavou mi proletěly různé hlasy, jako když se ladí stanice na radiopřijímači. Znemožnilo mi to mluvit z vlastní vůle. Tento stav byl značně nepříjemný a trval asi 3 sekundy.

       Další oblast mnoha okultních badatelů, oblast, v níž tisíce schopných lidí mrhají svůj předpoklad k duchovnímu růstu. Sám nevím, proč jsem se zde ocitl a navazoval jsem kontakt s říší smrti ve sféře nešťastných duchů, ale snad to pro vás bude poučením a varováním tak, jako se to stalo varováním pro mne, a tuto sféru jsem ponechal stranou svého zájmu. Snad jen poznámka k 3 sekundám. Jak jsem se již zmínil, čas ve snech není časem odpovídajícím našemu časovému pojetí denního vědomí, proto ty 3 sekundy mohly být podstatně delší dobou. Dodnes si vzpomínám, jak bylo nepříjemné slyšet všechny ty křiky, bolestné vzdechy i nenávistné hlasy najednou ve svém vědomí. 
 







   16.10.96     23.30 hod.                         11. sen


Rodiče jsem už neměl a byl jsem se známými, mezi nimiž byl synovec Tomáš. Začalo kmitání hvězdné oblohy. Zřetelně jsem viděl souhvězdí Psa. Věděl jsem, že je to souhvězdí jižní zemské polokoule a že je to po převrácení zeměkoule. Rotace země byla velice neklidná a nám připadalo, jakoby kmitala hvězdná obloha. Kousek od nás bylo moře, které už částečně zatopilo hospodu, v níž se stále pilo a kouřilo. Šel jsem na pevninu, kde bylo cítit zemětřesení. Sedali jsme si na židle zavěšené do konstrukcí, které částečně anulovaly chvění země. Ráno jsem vyšel z domu, kde jsme spali. Před domem se válely čluny, které k domu zanesl příliv. Člunů bylo asi 30 a voda na chvíli opadla. Věděli jsme, že moře bude ještě stoupat. Přijelo nákladní auto s chlebem a řidič nějaký shodil. Na sobě jsem měl oděv z hrubé pytloviny a v jeho záhybech jsem měl kousky chleba. Sbíral jsem další, místy plesnivý, proto jsem jej odděloval od dobrého, který jsem si vzal s sebou. Řidiči jsem říkal, že by měl chleba nechat více, ale on tvrdil, že není zájem. Bylo tomu skutečně tak. Vracel jsem se k domu a asi 5 metrů přede mnou šel voják s plamenometem. Najednou se otočil a vystříkl na mne. Naštěstí hořlavinu nezapálil. Ukázal jsem mu přátelské úmysly. Když přijel veliký stroj, nákladní auto a buldozer, vylezl jsem na stroj za vojákem a s obdrženou nádobou jsem pomáhal rozdělovat naftu. Věděl jsem, že je to poslední nafta ze světových zásob a že je špatné ji rozdělovat na topení. Byl jsem přesvědčen, že musíme jít dále do hor, kde je šance přežít. Jedna hora se podobala Bukové hoře v Jizerských horách. Když jsem chodil mezi těžce zkoušenými lidmi, modlil jsem se za jejich spásu. Občas jsem na modlitby zapomínal, neboť mne přemáhal soucit. Někteří lidé měli nafukovací oděvy proti vodě a proti zemětřesení. Byl to velice deprimující svět.

       Po návštěvě oblasti therianthropů, zvířecích duchů, a pak sféry nešťastných duchů jsem se v tomto archetypu vrátil na úvod Témat zničení světa. Nový, nevyzkoušený scénář (hojně využívaný proroky apokalypsy) jsem si vzal z budoucnosti. Budoucnost se ukazuje ve snech téměř všech lidí, jenže oni ji nechávají nepovšimnutou, nebo jí nepřikládají význam, který jí patří. Někteří lidé si uvědomí nebezpečí zničení ekosystému planety a pak se stanou horlivými zastánci ekologických hnutí. Vědomé vstřebávání těchto informací z nevědomí by bylo podstatně cennějším pro jednotlivce, ekologická hnutí i pro naši planetu. Již velký prorok Nostradamus řekl, že nejtěžší na určování budoucnosti je určit čas, kdy se viděná věc stane. On měl nespornou výhodu, že znal astrologii a v ní nacházel vodítko k určování časového sledu viděných (u Nostardama vědomě) událostí. Snovou vizi jsem pouze viděl a neurčuji čas jejího naplnění. Ještě musím doplnit, že vize ve snu bývá velice často "kontaminována" snovou symbolikou, což vizi značně zkresluje. Mimo jiné jsem přesvědčen, že budoucnost lze ovlivnit naším vlastním myšlením, takže ani nejhorší vize se nemusí naplnit, pokud změníme své současné názory, chování a myšlení. 
         Sen patří současně do archetypu Vize budoucnosti. 
 







   16.9.97     06.00 hod.                         12. sen


Vracel jsem se krajinou zpět ke své jednotce. Nad západem bylo zelené nebe a na zemi místy zelená barva. Byl to spad chemikálií. Vzal jsem kousek zelené chemikálie do ruky a zjistil jsem, že se skutečně jedná o chemický útok. Udělal jsem si roušku a přes ni jsem přetáhl límec roláku. Bylo po evakuaci, kterou jsem zpovzdálí pozoroval. Měl jsem na starost pěchotní jednotku a hodnost podplukovníka. Odmítl jsem podat zprávu o cizí jednotce. Také se zde pohyboval jeden generál.

       Zelená barva je barvou probuzení přírody v denním vědomí a v nevědomí je zelená barva barvou duchovního probouzení za sílící indiference k světským záležitostem. Zelená je barva nebe a zelená je i země. Protiklady nebe a země mají stejnou barvu probuzení a jsou tudíž vyvážené. Zelenou barvou postižená oblast minulých (už bezcenných) prožitků je vlastně záchranou, neboť mne osvobozuje od starého myšlení symbolizovaného chemicky zničenou oblastí. Evakuaci již pouze pozoruji a neprožívám ji, což je stoupající indiferentnost k této oblasti a ke stavům k ní náležejícím. 
 







   2.11.98     06.00 hod.                         13. sen


Vlekl jsem na dvoukoláku bandasku s jídlem na další den pro větší turistickou výpravu. Za rohem budovy jsem uviděl spícího mladého vlka. Vzal jsem kámen a spíše z legrace jsem směrem k vlkovi kámen hodil. Vlk popoběhl. Vzal jsem kus žemlovky a dával jsem vlkovi. Z vlka se ve chvíli stal člověk, kterému jsem jídlo dal. Byl velice šťasten.

       Nádherný sen. Po více jak třech letech jsem se setkal se svým duchovním průvodcem a kamarádem vlkem. Hozením kamene jsem ho chtěl pouze upozornit na svoji přítomnost, abych se s ním mohl více sblížit. Vlk se v okamžiku změnil v člověka. Nikoliv skokem, ale postupně, ve velké rychlosti se jeho vlčí rysy měnily v lidské a stejně rychle se změnilo i zvířecí tělo ve vzpřímenou postavu. Jak byl šťasten on, byl jsem šťasten i já. V souvislosti s tímto snem se zmíním ještě o jednom fenoménu, který provází vědomé návštěvy oblasti duchů a therianthropů. Většinou po ranním sprchování studenou vodou se mi před očima objevuje vize, kterou jsem si soukromě nazval "Zlatý déšť", kdy se světelné částice pohybují všemi směry. Později jsem se dozvěděl, že je to základní fosfenická forma při navozování změněných stavů vědomí prožívaná šamany přírodních národů (viz obrázek 5). Proto považuji vizi "Zlatý déšť" za součást tohoto archetypu, ačkoliv není snovou záležitostí. 
  

Obrázek 5:











   10.11.98     23.30 hod.                         14. sen


V Jablonci nad Nisou před domem rodičů jsem telefonoval. Házel jsem mince do automatu, ale byl nefunkční. Mince jsem vytáhl. Postřehl jsem, že je telefonní automat spojen s hracím automatem. Jeden kolemjdoucí mi tam nastavil nějakou hru, jejíž fikce se přenesla v realitu. Nejdříve jsem sestřeloval meteority a pak jsem létal na podivném létajícím stroji. Z ničeho nic jsem byl zasažen šípem a padal jsem k zemi. Zachránil mne přítel vlk. Muž, co mi ukázal hru, mne už zdravého odvedl domů. Dal jsem mu peníze a řekl jsem mu, ať si podobné hry hraje sám.

       Každá fikce či shluk myšlenek se může stát realitou, stejně, jako jsem viděl v tomto snu fikci proměnit se v děsivou skutečnost (snovou). Hra je vlastně zrcadlem duše a meteority představují ohrožení z mnou neovládaných pozic. Toto ohrožení (problémy) se mi daří likvidovat a když už si myslím, že jsem povznesen nad problémy (létám), jsem zasažen šípem. Šíp představuje ve snové symbolice katastrofu či vážné zhroucení, které se mne bytostně dotknou (jako šíp). Padal jsem dolů z létajícího stroje do děsivé reality. Zachraňuje mne přítel vlk - můj duchovní průvodce. Jakým způsobem jsem byl zachráněn přesně nevím, vím jen, že ten obrovský tlak bolesti a emocí prostřednictvím vlka zmizel. Chtěl jsem celý ten nevědomě získaný zážitek fikce změněné v realitu ukončit, proto jsem za něj zaplatil. Platba ukončuje proces získávání, čímž jsem se od pokračování zážitku osvobodil. Zůstalo ve mně očekávání, kdy a co se v následných dnech v životě přihodí. Za 13 dní se varovná proměna fikce uskutečnila: po těžké nemoci, jejíž vážnost mi byla zamlčena, zemřel ve svých 45 letech můj starší bratr. Byla to první smrt v mé blízkosti po změně materialistického názoru a můj oddaný duchovní přítel mi pomáhal se s touto skutečností předem vyrovnat. Musím přiznat, že se mu to podařilo dokonale. 
         Sen patří i do archetypu Vize budoucnosti a minulosti. 
 







   21.12.98     00.20 hod.                         15. sen


V prázdném městě jsem vběhl do jednoho domu a proběhl jsem přes průjezd do druhé ulice, kde jsem zahlédl lidi. Začal jsem ztrácet vědomí a nemohl jsem utéci. Otevřeli dveře a vytáhli mne ven. Naložili mne na nějaký povoz a řekli mi, abych nevytahoval jazyk z úst. Všude byl neuvěřitelný zápach a vše bylo chemicky zamořeno. Odváželi mne odtud pryč.

       Sen ukazuje na skutečnost, že v denním vědomí se stále vracím k prožitkům, při nichž nevědomí likviduje staré a zkostnatělé světy chemickými útoky. Tento sen je zajímavý tím, že zde poprvé ztrácím (pouze částečně) vědomí. K úplné ztrátě nedošlo, neboť jsem neustále pozoroval a vnímal vše kolem. Rada nevytahovat jazyk z úst pro chemické zamoření by byla zcela bezcenná. Nevědomí tímto způsobem říká, že bych měl v denním vědomí méně mluvit. Také může mít jazyk význam sexuálního symbolu, ale v tomto případě bych se klonil spíše k první variantě, tedy že mám více vážit svá slova. 
 








Závěr


       Pro úplnost zařazuji do tohoto archetypu sen třicetiletého muže, který otáčí běžně zažívané schéma prožívání archetypu Témata zničení světa, čímž potvrzuje možnost na kterou ve své práci narazil americký psycholog J. W. Perry. Dávám slovo mladému muži, který byl bytostně zasažen fenoménem archetypu Témata zničení světa:

       "Jsem v letním kině. Venku začala bouřka, proto jsem utíkal se schovat do promítací kabiny, kde na mne bezstarostně čekali rodiče. Začal foukat silný vítr a v blízkosti letního kina šlehaly první blesky s burácením hromů. V ten moment jsem pochopil, že je to kvůli mně. V hlavě jsem zaslechl hlášení z rádia. Zprávy dne říkaly, že dnes někoho zasáhl blesk. V tu chvíli jsem věděl, že za několik málo okamžiků se to stane a ten zasažený budu já sám. Snažil jsem se utíkat, ale šlo to velice špatně. 
       Blesky se blížily. Jeden sjel do země kousek ode mne. Vzpomněl jsem si na zákony fyziky a utíkal jsem k nejbližší lampě v domnění, že blesk sjede po ní a mě tak minimálně zasáhne. Stalo se. Odhadl jsem, že než se nabije atmosféra, stačím utéct do bezpečí kabiny. Když jsem vyběhl od lampy ke dveřím kabiny, udeřil další blesk. Zůstal jsem na půl cesty a blesk s plnou silou sjel po mě do země. Vnímal jsem silný záblesk, oslnivé světlo a pak velice dlouhou deprimující tmu. Věděl jsem, že umírám. Zpomaleně mne napadlo, že mě může zachránit někdo podáním ruky. Šla kolem uvaděčka a já jí myšlenkou prosil o pomoc (to vše se dělo, když byla tma). Ona mě vyslyšela, podala mi v poslední chvíli ruku. Najednou jsem ucítil, že se do mého těla opět vrací život. Začal jsem opět vidět, ležel jsem bezmocně na zemi a díval se plný vděčnosti na ni. Probudil jsem se úplně vysílený." 

       "Druhý sen byl velice podobný. Oba sny se staly mou noční můrou, cítím z nich obrovskou beznaděj a bolest. Jako by mi něco říkalo, že trestu neuteču." 
  Dopis s výkladem a radou: Neustále si říkej, že nevědomí je tvůj nejlepší přítel a rádce. Nevědomí je tvá skutečná podstata, ke které se pomalu blížíš. Nevědomí ví, že ses rozžehnal se sebou ve starém světě materiálního marasmu a objevuješ nové duchovní obzory. Nevědomí ti nikdy neublíží, proto i takhle ber všechny své sny, kterými tě v hojné míře zásobuje. Nemáš oddanějšího přítele, než nevědomí. Věř mu bezvýhradně a zbavíš se hloupého strachu, toho strachu, který jediný brzdí tvůj duchovní pokrok. Pokud vyjdeš z tohoto nastíněného a jedině skutečného modelu, uvidíš i sen, a tím vlastní odraz ve zcela jiném světle. I ten nejděsivější sen má v sobě kladný potenciál, který ti pomůže na cestě k poznání. 
         Nyní k samotnému výkladu. Prvním důležitým symbolem jsou rodiče, kteří jsou v bezpečí a nemají dokonce ani starosti. To je tebou projektovaný archetyp Otce a Matky, v němž jsi nyní (už hodně dlouho) uvězněn. Tento lidský archetyp pro tvé současné myšlení (tím i pro tebe) znamená bezpečí a bezstarostný život, proto rodiče projektuješ do kabiny. Projekci ještě zdůrazňuje význam promítací kabiny! To je nevýhoda všech dětí, které včas neodejdou od rodičů. Nejsme jako děti v kmenech přírodních národů, které procházejí tzv. iniciací řízenou zkušeným šamanem. Teprve iniciace je podvědomě vytrhne z rodičovské náruče a pošle do období samostatnosti, čímž se uvedou do činnosti ostatní archetypy s možností dalšího pokroku. Ty se stále nechceš vzdát pozice Božského dítěte (archetyp Puer) a projektuješ vše (pro tebe nejlepší) do schématu Otec - Matka. To je důvod, proč u tebe nepokračoval proces UFO - iniciační obřady, kterému jsi svým stereotypním archetypickým uvíznutím zabránil v úspěšném postupu. Nevědomí na tebe zkoušelo podstatně násilnější metody (operace hlavy od mimozemšťanů), než na mne. Ty jsi stále setrvával u svého "osvědčeného" archetypu - lidského vzoru. Nevědomí ví, že jsi na velkém omylu, a snaží se provést iniciaci tvého vědomí. Nemáš možnost zajít za šamanem, který by tě převedl přes práh jednoho archetypu a uvedl tě do nového světa. Nevědomí musí volit způsob, který ti to jasně řekne, a když na slova moc nedáš (stále jsi ve svém schématu), pošle na tebe blesk. Ten blesk je z nebes a je božského původu. Boží vůle skrze tvé nevědomí zasahuje ránu temnému jádru povahy. Asi se zde ptáš, proč zrovna ty a ne někdo jiný. Ty jsi původce tohoto stavu, neboť jsi odmítl (ač podvědomě) svoji roli v tomto světě a nevědomí jen vyškrtává dle tvého přání to, co se ti nelíbí v tvém scénáři života. Silný vítr značí vybíjení duchovní energie (tvojí) a záchrana je opět v blesku a tvé iniciaci. Uvědomuješ si zcela správně, že se vše děje kvůli tobě, neboť ty jsi hlavním hrdinou tohoto příběhu. Utíkáš pod lampu (nejen pro znalost fyziky), neboť pod lampou je světlo a světlo je poznání. Možná namítneš, že pod lampou je i tma. Ano, souhlasím, je tam i tma - stín, který také musíš poznat a zpracovat. Chceš nalézt oporu v poznání, leč marně, na to jsi toho prozatím málo udělal a málo znáš, aby ses vyhnul iniciaci tak násilným způsobem. Místo abys zůstal pod lampou (význam už znáš) a nalezl pomalu poznání ve svém nitru, netrpělivě utíkáš ke svému vžitému lidskému modelu - k archetypu Otec - Matka. Nevědomí ale ví, že pokud se k nim do kabiny dostaneš, opět na dlouhou dobu uvízneš ve špatném scénáři špatného filmu. Ten film jsi kdysi zavrhl odmítnutím role v tomto světě. 
         Nevědomí nedopustí, abys podlehl své slabosti, a s těžkým srdcem (věř tomu, že s hodně těžkým) tě zasáhne. Oslnivé světlo je poznání a pravda, kterou ještě v tak hektickém okamžiku nedokážeš rozeznat, ale tvůj čas přijde. Pak přichází tma - dlouhá tma, což je tvá nevědomost, kterou si konečně uvědomuješ jako temnou stránku vlastního já. Víš, že umíráš, ale to neumíráš ty, neboť tvá skutečná podstata je božská a nesmrtelná, to umírá tvé hloupé a nevědomé ego. Uvaděčka je tvou animou - ženskou složkou, kterou jsi ve chvíli nejhorší jako animus pokorně přijal. Tím došlo k vyvážení tvého předpojatého vztahu k vlastní mužské složce. Porovnej to se stejným okamžikem v UFO - iniciační obřady sen č. 6., kdy anima mi dala sílu překonávat sílu mimozemšťanů. Byl to pro tebe děsivý a náročný sen, ale byl nutný a ve své podstatě i krásný, neboť tě o pořádný kus posunul k poznání pravdy. 
         Protože jsi nepochopil vše, musel přijít další blesk v dalším snu, který je zbytečné vysvětlovat. Asi se budeš divit proč, když je sen kladný, cítíš beznaděj, úzkost a strach. To proto, že tyto pocity má tvé ego - tvá osobnost, která ztrácí berličku v rozpadajícím se lidském archetypu Otec - Matka. 
         Co máš dělat teď? Je to jednoduché. Buď sám sebou. Místo otce či matky jako vzoru si dosaď Boha či Bohyni a vše co činíš, čiň pro jejich slávu, čiň tak s myšlenkou a se slovy na rtech: Subham astu sarvadžagatám. Óm. (Šťastny ať jsou všechny bytosti. Óm.) Tato slova opakuj stále, kdykoliv si na ně vzpomeneš, a vysílej s nimi energii dobra, kterého máš dostatek, do celého vesmíru, na všechny světové strany, nahoru a dolů. Energie dobra je tak mocná, že se ti co nevidět vrátí několikanásobně zesílená a bude tě stále posilovat na tvé duchovní cestě. 
  
       Odpověď snícího na sebe nedala dlouho čekat: "Dík za pomoc. Po snu s bleskem každý večer medituji (něco uvnitř mě si to samo vyžádalo). Doba meditací se den ode dne pomalu prodlužuje a cítím, jak to blahodárně působí na mou duši (víc než kdykoliv předtím). Začínám si pomalu zametat před vlastním prahem, a urovnávám si život." 
  
       V roce 1999 jsem měl řadu snů, kdy jsem se dostal opět do říše smrti, neboť mi zemřel výborný kamarád a spolupracovník. Jednotlivé sny již nebudu uvádět, ale celkově se k této problematice rád vyjádřím. V mnoha duchovních textech se píše, že při smrti člověka ho emoce pozůstalých strhávají zpět na pozemskou úroveň a jeho cesta bardem (posmrtná cesta, kterou dokonale popisuje Tibetská kniha mrtvých) je neustále narušována emocemi nejbližších příbuzných a přátel. Lidé, kteří jsou přesvědčeni, že právě smrt ukončí lidskou existenci, málo myslí na blaho mrtvého, myslí jen na sebe s nejčastějšími plačtivými slovy či myšlenkou ve své mysli: "Co jsi nám to udělal, co my si tady bez tebe počneme, jak to bez tebe přežijeme." Zemřelý člověk takto "volaný" k existenci v pozemském žití zůstává na rozhraní světů ve sféře nešťastných duchů a nemůže přeplout tu poslední řeku mezi životem a smrtí. 
  
       Chce-li někdo skutečně mrtvému pomoci na jeho přetěžké posmrtné cestě, nechť na něj s láskou v srdci vzpomíná a přeje mu vše nejlepší (třeba nejkrásnější ráj), pokud je věřící buddhista, nechť podle návodu zemřelému čte denně Tibetskou knihu mrtvých. Taková pomoc je velice cenná nejen pro mrtvého, ale i pro toho, kdo ji vykonává. Některé přírodní národy pláčí v okamžiku narození dítěte, neboť ví, že se zrodil z ráje do pozemského života plného utrpení, a veselí se, když člověk ukončí svoji životní pouť, neboť ví, že se člověk navrátil do ráje, do kterého odjakživa patří. V materialistické společnosti se smrt stala nechtěným břemenem, které je vědomě odmítáno a odsouváno na tu nejposlednější kolej. Přitom smrt je tím nejpříhodnějším okamžikem k poznání skutečnosti, k poznání duchovní pravdy o našem skutečném životě. Vzpomeňme si na lidi, kteří se ocitli na prahu smrti, kteří ucítili závan říše smrti a pak (mnozí nechtěně) se navrátili zpět do lidského těla a do pozemského života. Jim tento okamžik "neúplné" smrti náramně prospěl a změnil jejich fádní život k nepoznání. Příkladů v knihách R. Moodyho a dalších spisovatelů, kteří popisují stavy po prožitcích blízkosti smrti, najdete bezpočet. Proto se snažme chápat smrt jako běžnou součást našeho života, jako upomínku pomíjející pozemské existence. 
         Vrátím se ke snům. Zemřelý kamarád byl také volán emocemi nejbližších a moje čtení Tibetské knihy mrtvých pro jeho blaho zůstalo naneštěstí pro něj nevyslyšeno. Skončil nešťastný ve svých zvycích a nevěřil ve skončení své pozemské pouti. Mnoho měsíců trvalo, než se mu podařilo dosáhnout klidu a opustit sféru nešťastných duchů. 
  
       Setkání opačného charakteru s říší smrti měla jedna mladá žena, která se dostala do přetěžké životní situace. Těsně před svým prvním porodem jí zemřel otec, který se na své první vnouče upřímně těšil. Po několika dnech, kdy se mladá žena utápěla v slzách a v rozporuplných pocitech, se jí narodil syn. Převládal v ní pocit, že se něco nedokončilo. V její duši se usídlil smutek, že její otec nepoznal svého prvního vnuka, na kterého se tak těšil. Smutek se vyrovnával extrémní radostí z krásného dítěte a tyto protiklady se musely v její zralé duši vyrovnat a spojit. Nádherně k tomuto účelu posloužil sen. Dávám jí slovo:

       "Když jsem byla na dvoře, přišel otec v bílé košili. Byl mladý, bezstarostný a usměvavý. Vysvětlil mi, že musel odejít, protože Bůh ho povolal. Už nemohl v nemocném těle vydržet a teprve po opuštění nemocí těžce zkoušeného těla se cítí krásně a nic ho nebolí. Tak krásného jsem ho snad nikdy neviděla. Zmizela lítost nad ztrátou milovaného člověka a v mé duši se rozhostil klid a mír. Radostně jsem otci pověděla o narození syna. Přisvědčil, že ví, najednou jako mávnutím kouzelného proutku se dítě objevilo v jeho náručí. Zářili štěstím a naplňovali mne světlem i pocitem zadostiučinění. Všechna přání se v jediný okamžik vyplnila. Najednou začal mizet, prý už musí jít. Volala jsem tatínku počkej, tatínku, táto..."

Za několik dní se uskutečnilo další dojemné setkání.

       "Uviděla jsem tátu v kuchyni a radostně jsem se k němu rozeběhla, abych se ztratila v jeho náručí. Jemně mne sevřel a vyzvedl mne jako malou holčičku. Slova lásky a souznění vystřídala má otázka:
Tatínku, proč jsi nepočkal, až se malý narodí?"
"Proč jsem nepočkal?"
"Vždyť jsi přece umřel!"
"Dcerko, chceš mne rozesmát, že zrovna ty věříš tomu, že jsem umřel. Neumřel jsem, stále jsem s vámi. Zemřelo akorát mé tělo, protože bylo velmi nemocné."


       Stejně jako postava z bible spravedlivý Simeon (Lukáš 2/25-29) mohl spokojeně zemřít poté, až spatřil dítě Marie - Ježíše Krista, mohl i otec přešťastné ženy ukončit vztahy s pozemským světem. Klid a mír se rozhostil v rodině této ženy, neboť splnila se mnohá (z materialistického hlediska nesplnitelná) přání. Láska a vděčnost nakreslila do života další krásný obraz. Z příběhu očividně vyplývá, že snová návštěva oblasti duchů může mít i blahodárný a osvětlující účinek. Je však výjimečný, neboť je podmíněn hlubokou láskou a oddaností. Těchto vlastností je však v současných lidech stále žalostně málo. 
  
       Závěrem bych chtěl říci, že tento archetyp je jedním z fenoménů Kruhu Procesu obnovy a je nezbytným pro další postup k poznání naší pravé podstaty. Proto se musí objevovat ve snech či vizích hledajících lidí. Dokladem těchto slov je i vynikající literární odkaz, který nám zanechal německý básník J. W. Goethe v díle Faust, kde sborem Duchů vyjadřuje celý běh archetypem Témata zničení světa: 
 

"Žel! Žel!
Teď zničila jej, 
ten krásný svět,
tvá drtivá pěst.
V prach jsi jej smet.
Polobůh rozbil jej v trosky!
A nám je nést
ty rozvaliny tam v prázdno,
nám plakati jest
nad těmi krásami všemi.
Vystav jej,
ty mocný na této zemi,
nádherněj
vystav jej znova,
ať v nitru tvých prsou se skví!
Nový běh životní
započni zase
v jasných smyslů svých kráse,
a píseň nová
v tom světě ať zní!"*2

Celou knihu v elektronické podobě najdete ZDE

Odpovědět na komentář | OSUD®

This article will assist the іnternet visitors for building upp new blog or even ɑ weblog from staгt


to end.





Feel free to surf to my web ѕsite Amazon Feedback Tool - http://Www.Semirara.net/__media__/js/net...

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <hr> <img> <a> <p> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
This question is for testing whether you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.

Články na pokračování

Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK